Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dovolená a hrozný stres
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.6.24 10:43
Nechápu 
skoro 200 km dnes jedu s dětmi sama taky, dokonce autem, a fakt nepanikařím. Na dovolenou bez chlapa běžně jezdím také odmalička. To je tvoje první dovolená bez něj? Nebo z čeho konkrétně máš strach?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Snorlaxik
28.6.24 10:44
Nechápu, 200 km není žádná dálka. Ale já teda nikdy nestresuju ani když letím sama s dítětem přes půl světa
- Citovat
- Upravit
28.6.24 10:51
Ja jsem zase typ, co ma katastroficke scenare pred kazdou cestou 
Nic, nadech, vydech, zkontroluj, zda mas vse dulezite (doklady, penize, mobil, pokud berete nejake leky apod)…zbytek holt nech konovi, nevyresis to ani neovlivnis Ze me to vetsinou spadne momentem odjezdu, vim, ze jsme stihli vlak nebo sedime v aute a uz nic nevyresim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.24 10:58
@Beruska999999 píše: Více
To říkala moje maminka, když jezdila se mnou už bez táty (kvůli zdravotním problémům od jistého času nemohl), že co nemáme, to nám nemůže chybět. Drobnosti dokoupíme cestou či na místě. Hlavně peníze, doklady, léky, mobil, jak píšeš.
A uplně první dovolená bez chlapa to není, většinou sice chodíme spolu, v létě nás čeká ještě i společná u moře, ale z toho stresy nemám, no uvidíme den předtím. Je to jen 200 km, kolegyně šla s partou do Maroka a stres vůbec žádný, jen počítala hodiny, ať jsou už aspoň na letišti. A já tam jít chci, to zas jo, ale stres hrozný. Snad horší jako před státnicema. Nechápu se. Vždyť tam bude všechno zajištěný, toho chlapa tam ani nebude třeba. 
aspoň mi nikdo nebude na pokoji chrápat. to bývá u nás na dovolené někdy problém, takhle to bude na pohodu. Já chodívala i sama na hory bez nikoho, vždy jsem byla s tím v pohodě, ještě mi každý říkal, že jaká jsem pohodářka, nic mě nerozhodí, a najednou?
- Citovat
- Upravit
28.6.24 11:01
To dáš! Jde o jednou. Poznáš, že bez chlapa je to o něčem naprosto jiným a příště už se budeš jen těšit.
Rozdejchej to, co to jde a běž do toho. Nebude to nakonec tak hrozný, jak myslíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.24 11:02
Já ji docela chápu. Akorad bych podobně vysilovala z auta. Dálky jezdím sama fakt málo. Jako dam je, když musím, ale nejsem ve své kůži. Nesnáším přestupy. Jednou jsme vyrazili na ff vlakem a ty přestupy, třeba 2 minuty na druhý vlak, to už nikdy!
Až budeš sedět v bude bude to jiné 
klidnější
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.24 11:25
@Anonymní píše: Více
A ani predtim, kdyz jsi jela sama s detmi, jsi to nemela? Me prijde, ze to delaji ta decka, jako ja se o sebe postaram, zaridim, ledacos zkousnu, ale jako jejich pritomnost muj stres zvysuje
Ale jako i obecne asi, cim jsem starsi, tim to resim vic… Treba az zase budou deti vetsi a samostanejsi se zase vic uklidnim? Kdo vi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.24 11:26
@Lenka0505 píše: Více
Cokoli.
Pamatuju si, že jsem nějaký čas VĚDĚLA, že se vysekám v autě.
Pár týdnů mě to drželo, úplně iracionálně, jezdim denně celý dospělý život.
Začala jsem jezdit strašně opatrně, zvlášť po městě, úplně jsem viděla, jak někoho smetu na přechodu, nebo tak něco.
Takže se mi paradoxně ulevilo, když to do mě po pár týdnech opravdu narval zfetovaný řidič ukradeným autem - a já, jak jsem jezdila fakt extrémně opatrně, to přežila jen s pár naraženinami a obličejem ošlehlým od airbagu: jela jsem pomalu, viděla jsem, jak v té zatáčce jede do protisměru, stáhla jsem to na krajnici a při nárazu už skoro stála.
Prásk! A já věděla, že tohle bylo ONO.
Nejsem žádná ezo, ale tomuhle celkem věřím.
Záblesk myšlenky „může tu být zvěř..“, automaticky přibrzdím - a vzápětí srna přes cestu - se mi stalo mockrát.
Zakladatelko, buď ve střehu a držím palce, ať je dovča v poho a krásně si ji užijete. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.24 11:31
@Beruska999999 píše: Více
No, něco na tom bude. Protože to jsem všude jezdila, lítala sama, chodila a párkrát taky řídila sama. Možná, přitom syn zvládá cestování dobře, má rád autobusy, nevím.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.6.24 11:50
@Anonymní píše: Více
Mám naprosto to stejné co ty Také se cely rok těším na dovolenou a pak jak to má přijít, mám nervy, nemůžu spát, manžel s dcerou nikdy nechápou, co se mnou je.Pak na místě to samé, pak se to trochu zklidní, užijí si dovolenou, pak zase cesta zpět, zase masakr a po dovolené jsem urala si jít tak týden lehnout na JIP .Nikdy se nám na dovolené nestalo nic zlého, ale já to zkrátka nedokážu ovládnout. Mozna to bude i tím, že jezdíme karavanem…Takový já jsem ma..gor 
- Citovat
- Upravit
28.6.24 11:52
@Anonymní píše: Více
Proste neneses odpovednost jen za sebe, ale za dalsi lidi, takze je vetsi sance, ze se muze neco po… Ja zavidim lidem, co to umi neresit Holt ja uz se smirila s tim, ze to resim…a jak rikam, vetsinou v momente, kdy uz jsme na ceste, me stres opusti a odevzdam se osudu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Lidi, zítra jedu jen se synem na dovolenou, a to bez chlapa. Měla bých být v klidu, ale nejsem. Od pondělí hrozný stres, v noci se budím, mám stažený žaludek, představuji si katastrofické scenáře, hrůza. Přitom nejedu do zahraničí, jedu asi 200 km dál v rámci republiky. Utěšuji se, že lidé létají i na druhou stranu zeměkoule a nedělají z toho takové haló, jako já co jedu v porovnání s nimi jen za humna. Ale takový stres neznám. A to mám za sebou cesty na Srí Lanku, do Egypta, sama jsem byla i vysoko v horách, já snad stárnu, nebo už nevím. A nejedu ani autem, že bych se bála toho, jedu autobusem. Já si říkám, že než nadejde zítřek, tak se zaručeně zblázním a nepůjdu nikam a to bude nejlepší.
Přitom na tu dovolenou se těším dlouho, nejdřív jsem jásala, dalo mi práce v práci si ji vybojovat, a teď je to tady a já jen stresy a stresy a stresy. Přitom tam nebude chlap, co by prudil, syn se přizpůsobí, taky se těší, jen já počítám hodiny. Tohle neznám. Ani cesta na Srí Lanku nebyla takové hard core, jako tohle. Jak z toho ven?