Druhá šance, druhý boj

41
2.6.07 17:55

Druhá šance, druhý boj

Kolikrát už jsem myslela , že jsem na dně. Sáhla jsem si mockrát v životě na to nejhorší, některé věci se ale nedají zapomenout a ponesu si je životem dál, dokud budu mít jen trochu sil.
Snad jediné, co se mi v životě podařilo, byl můj manžel. On mě vysvobodil z mého omylu, jako princ svou zakletou paní odněkud z věže… Na chvíli jsem začala věřit, že se to změní, že už mám vybráno všechno zlé… Dva roky po svatbě jsem otěhotněla. Konečně! Nechtěla jsem v práci nic říkat, v duchu jsem si malovala pohádku o zaměstnání až do mateřské, ale člověk míní… Po měsíci jsem dorazila do nemocnice s krvácivým špiněním. Ještě jsem to ukecala, že to nic není, vyležím to přes víkend a pak hurá do práce. Za týden jsem byla zpět se stejným problémem, ale silnějším. Tentokrát už se se mnou nikdo nebavil, neschopenka a zákaz vylézaní z postele. Snadno jsem si spočítala svoje priority. A tak moji kolegové v práci osiřeli. První trimestr uběhla jako voda a já si zhluboka oddechla. Mám vyhráno! Budu mít dítě! V polovině čtvrtého měsíce jsem ucítila první pohyby… a vzápětí telefon od lékařky: „Šárko, krev nevyšla v pořádku, musíte na odběr plodové vody… Máme podezření na Downův syndrom…“ V tu chvíli jsem už nebyla šťastná maminka. Dva týdny čekání na odběr, měsíc na výsledky… Měsíc, který jsem strávila zhroucená v posteli a štkala jako raněné zvíře. Nikdy jsem neslyšela takový nářek a řev, zoufalství, které se mi řinulo z hrdla… Ale i to jsme překonali, když zazvonil znovu telefon: „Paní Šárko, vše je v naprostém pořádku, miminko je zcela zdravé… A čekáte chlapečka.“ Syn… Budeme mít syna… Znovu jsem nastoupila na kolotoč šťastných maminek v očekávání, prolézala jsem dětské obchůdky, koupila ty nejmenší dupačky a mazlila se s nimi… Z legrace jsem si je pokládala na bříško a říkala chlapečkovi: „Vidíš, jak ti sluší…“ První termín porodu byl tu, moje bříško bylo dávno skleslé a miminko správně otočené. Bez komplikací jsem chystala manželovi poslední bezdětné Vánoce, pomalu ho chystala na vytoužené tatínkování. Na Nový rok, jsme házeli tradiční prskavky do tmy, a samozřejmě jedna odlétla i za našeho chlapečka… Od prvního termínu utekl měsíc a byl tu druhý termín. Moje lékařka měla málem infarkt, když jsem se jí zjevila v ordinaci stále ještě s pupíkem. Jeďte do nemocnice, ať si vás tam už nechají… Nenechali. proč taky, oba jsme byli úplně v pořádku a porod v nedohlednu. Docházela jsem pak do nemocnice každý den, až mi řekli: „Zítra už nechoďte, přijďte pozítří rovnou na příjem.“ Byla jsem šťastná, že ještě poslední víkend strávím doma, měli přijet manželovi rodiče… V neděli v noci jsem se najednou probudila s trochu zvláštním pocitem. Jsi jen nervozní z té nemocnice, nebuď blázen a spi… říkala jsem si. Pondělní ráno, a já stále cítila něco zvláštního, i když to byl jen nepatrný dojem… S taškou přes rameno jsem zaťukala na dveře porodnice. Miminko ještě spalo, maličký se zpravidla budíval až později… Tak, ještě monitor…
Ten den se narodilo mé první dítě, chlapeček beze jména. U mojí hlavy stál manžel, držel mě za ruku a plakal. V sále ticho, rozpačité mlčení. Nic jsem neviděla, nic jsem neslyšela, a přeci jsem věděla, že ho odnášejí pryč, že se pouto mezi mnou a jím trhá…
Miminko nespinkalo. Dnes už vím, že jeho podivné večerní šťouchnutí neznamenalo dobrou noc, ale sbohem. Vím, že mám věřit divným pocitům, protože vědí víc než já. Na monitoru se neozval jediný úder jeho srdce, a ultrazvuk jen uzavřel ten smutný příběh. Můj chlapeček mi umřel…
Zase mi tečou slzy, zase je stírám rukávem, už vím, že kapesníky nemají cenu, není jich na celém světě dost, aby mohly zachytit můj věčný nářek. A přece někde na tom konci mojí cesty čeká sladká odměna za to všechno… Jsem znovu těhotná…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

101
2.6.07 18:09

Na tohle snad neexistují slova útěchy!! Je mi to moooc líto!!!!
Budu držet pěsti aby to podruhé vyšlo!!!!!!!!!! Určitě vyjde!!!

Když jsem byla s dcerou v prodnici, byla tam se mnou na pokoji paní, která už jednu holčičku měla, pak otěhotněla asi 3 krát a vždycky brzy záhy o mimi přišli… jednou se jim také narodilo mrtvé miminko asi v 6. měsíci… Měla nějakou genetickou vadu… ALE tenkrát když tam byla se mnou na pokoji, tak se jí narodila krásná zdravá holčička!!! Chce to vydržet! i když věřím, že je to někdy nadlidský výkon! Ale miminko za to stojí!

Hodně sil!!! a drž se! Budu na tebe myslet!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
41
2.6.07 18:10

Posílám dnes zprávu šeptem,
po větru ať letí dál.
Nedopustím napodruhé,
aby mi tě osud vzal…

V mém srdci dnes spinká dítě,
andílků je snad už dost,
svými křídly ochrání tě,
ať nám rosteš pro radost!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2602
2.6.07 18:12

Sarko, cetla jsem, co jsi napsala pro Katty na BC a napsala jsi to krasne. Nevedela jsem co se ti prihodilo,ale z komentaru pod clankem nic prijemneho a ted jsi to vysvetlila.
Preju tobe i manzelovi, at tentokrat vyjde vsechno tak jak ma, opravdu si to zaslouzite, jste oba moc statecni!!!
Drzim vam pesti a tesim se na stastny konec tohohle pribehu!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3492
2.6.07 18:24

Moc na Tebe myslím aby už bylo všechno v pořádku a narodilo se Ti zdravé miminko. Neznám slova, která by tě utěšila a přesto bych Ti ráda vyjádřila svou podporu. Já jsem své první miminko taky ztratila, ale bylo to o něco dřív než ty to svoje. Bylo nemocné. Teď mám chlapečka. Věřím, že u Tebe to teď taky dobře dopadne. Svoje miminko budeš mít pořád v srdci stejně jako já to svoje, ale stejně budeš milovat i to, které teď nosíš. Přeju Vám jen to nejlepší.

Andrea

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
41
2.6.07 18:38

Musím se prostě sebrat a jít dál, mám k tomu teď pořádně dobrý důvod. Už teď se tolik těším… jen mě děsí, co všechno se může stát, když už to znám, mám nastudované… Měli byste vidět manžela, je úplně šťastnej, úplně z něho cítím, jak se mu ulevilo, že zase žije a ne jen živoří… A já škrtám první obavu - že to nepůjde, počít znovu… :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4270
2.6.07 18:40

Shayo předně posílám hodně sil. Budeš je potřebovat. Život je boj a vyhrává jen ten kdo se po první prohře nevzdá, znovu vstane a rozhodne se bojovat. A myslím že napsáním svého příběhu jseš na dobré cestě. Musím říct za sebe že i u mě je cesta za miminkem zdlouhavá a bolavá. Bohužel. Mám zjištěno nositelství Robertsonské translokace, takže ze 4 těhotenství se vydařilo jen jedno. Teď se znova snažíme a snad to dopadne dobře. Ale neboj, i na tebe se usměje štěstí a dočkáš se zdravého miminka.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4494
2.6.07 19:13

:cry: :cry: :cry: Je to moc smutné…úplně mě to rozbrečelo :( …moc držím palce, ať tentokrát nemáš žádné starosti a problémy navíc a máš brzy krásné zdravé miminko :P

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
792
2.6.07 19:27

Shayo: myslíme s Kíkou na vás - ať vše vyjde jen dobře a jste velká, šťastná rodina. Jsi statečná ženská. Lusie

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9217
2.6.07 19:35

Šárko, Je mi to ľúto, že si si musela toľko vytrpieť. ALe tentokrát sa to šťastíčko určite podarí a veľmi sa teším, že máte mimíska na ceste. Držím vám palčeky a už sa neviem dočkať, keď ubehnú tie mesiace a narodí sa zdravučký nádhernučký drobček.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9867
2.6.07 20:54

Shayo, víš, že mě máloco dojme - ale už zase pláču… A protože jsi to napsala moc krásně, neodolám…
Prosím, pusťme to jako samostatný článek.

Lesina

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6909
2.6.07 20:59

Shayo,
obdivuji tě,musíš být silná žena a moc ti gratulujeme s Matýskem k těhotenství :) teď už vše dopadne tak jak má a ty budeš v zimě maminkou krásného a hlavně zdravého miminka :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
41
2.6.07 21:20

omlouvám se všem, snažila jsem se opravdu moc, aby to nebylo tak uplakané. Jsem prostě od přírody tragéd. Snad se polepším, to už záleží na osudu…

Les, děkuju…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
302
2.6.07 21:22

Mojí mamce taky umřelo první miminko při porodu, byla to holčička…ale teď má 3 zdravý holky a jedno vnoučátko. :lol: Držíme palce, ať ti to taky vyjde. :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
853
3.6.07 07:55

Ha tak sem první narazila na deníček a až ted na diskuzi, ale to nevadí.Přeju at vše vyjde tak jak má a ty za 8.měsíců držíš v ruce miminko.Jak sem psala je to odměna za tu práci, cos udělala pro Katty a jejich Terezku.Ted se Ti to snad konečně vrátí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama