Duchové doma
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Anonymní píše:
Máme nový dum. Běžne žádné zvuky neslyším. Občas nám na půdě běha kuna. To je krásně slyšet. Na vchodových dveřích máme kliku, která se, když je zamknuto, skoro nehne, je to mini kousíček. Udělá to trošku zvuk, když se na ni sáhne. Jenze občas ten zvuk udělá, když tam nikdo není. Už se nám to stalo vsem hodnekrat, že jsme to slyseli. Hodnekrat jsme se šli podívat, kdo to sahá na kliku, nikdo tam nebyl. To ještě pořád chapu. Největším problémem jsou schody. Když jde někdo po schodech potichu, tak když je ticho, tak to slyším - dotyk ponožek na schodech, těžko se to popisuje, takové zasusteni. Je to opravdu tiché. Už opravdu hodnekrat jsem se zeptala, kdo to je - když jsem byla nahoře sama a ostatní byli dole. Jenže hodnekrat tam nikdo nebyl. Myslela jsem si, že třeba děti utekly, i když mi to bylo divne, že tak potichu. Jenže se to stávalo, i když všichni spali. A často. Na zvuky, které vydávají samy schody neverim, protože to by bylo víc i přes den. Stalo se to i přes den, když jsem byla v ložnici a dítě spalo. Stává se to hodne let. To bych si přála nějak vysvětlit.
Co třeba sluchové halucinace? Já běžně, pokud bylo dítě menší, slyšela, že zabrečelo. Šla jsem ho zkontolovat a spal jako špalek. Prostě máš napnuté uši, víš, že se to stává a nakonec to i slyšíš. Nehmotný duch sotva bude chodit v ponožkách po schodech, aby tě strašil. Nebo bral pořád dokola za kliku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Russet píše:
Co třeba sluchové halucinace? Já běžně, pokud bylo dítě menší, slyšela, že zabrečelo. Šla jsem ho zkontolovat a spal jako špalek. Prostě máš napnuté uši, víš, že se to stává a nakonec to i slyšíš. Nehmotný duch sotva bude chodit v ponožkách po schodech, aby tě strašil. Nebo bral pořád dokola za kliku.
Sluchové halucinace - jo to znám s tím miminkem. Už ale dávno nemám miminka. A neslyším to jenom já. Nemám napnuté uši, protože to nečekám. Spíš mě to vyrušilo. Stalo se mi to i přes den. Jednu dobu to bylo častější, tak jsem párkrát vyběhla - někdy tam bylo to dítě, někdy tam nikdo nebyl. Jednou to byla kamarádka dcery, která šla nahoru - běžně tam nechodí, ale rozhodla se, že se tam jde podívat. Chodím do práce a nastane málo okamžiků, kdy se to může stát - nejsme už tolik doma. Takže teď můžu říct, že se to nestává tak často. 
Já to nijak neřeším, prostě to tak je. Spíš jsem to sem napsala jako zajímavost.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Máme nový dum. Běžne žádné zvuky neslyším. Občas nám na půdě běha kuna. To je krásně slyšet. Na vchodových dveřích máme kliku, která se, když je zamknuto, skoro nehne, je to mini kousíček. Udělá to trošku zvuk, když se na ni sáhne. Jenze občas ten zvuk udělá, když tam nikdo není. Už se nám to stalo vsem hodnekrat, že jsme to slyseli. Hodnekrat jsme se šli podívat, kdo to sahá na kliku, nikdo tam nebyl. To ještě pořád chapu. Největším problémem jsou schody. Když jde někdo po schodech potichu, tak když je ticho, tak to slyším - dotyk ponožek na schodech, těžko se to popisuje, takové zasusteni. Je to opravdu tiché. Už opravdu hodnekrat jsem se zeptala, kdo to je - když jsem byla nahoře sama a ostatní byli dole. Jenže hodnekrat tam nikdo nebyl. Myslela jsem si, že třeba děti utekly, i když mi to bylo divne, že tak potichu. Jenže se to stávalo, i když všichni spali. A často. Na zvuky, které vydávají samy schody neverim, protože to by bylo víc i přes den. Stalo se to i přes den, když jsem byla v ložnici a dítě spalo. Stává se to hodne let. To bych si přála nějak vysvětlit.
Nás dům dělá zvuky spíš v noci, právě kvůli rozdílům teplot. Ve dne je víceméně úplně potichu. To šustění může být ta kuna, co si něco nosí. Nebo pokud je to velmi tiché, tak myši. Známým se dostaly do stropu a zvuky to byly hodně strašidelné
- Citovat
- Upravit
@Lalelale píše:
Nás dům dělá zvuky spíš v noci, právě kvůli rozdílům teplot. Ve dne je víceméně úplně potichu. To šustění může být ta kuna, co si něco nosí. Nebo pokud je to velmi tiché, tak myši. Známým se dostaly do stropu a zvuky to byly hodně strašidelné
Všechny zvuky jsem rozklíčovala. Ale tohle je opravdu z chodby - není to z půdy. To je opravdu poznat, že to není nahoře. I ptáček si udělal hnízdo - taky zvláštní zvuky, ale našla jsem to. Děje se to už roky. Je to stejné, jako když jde někdo po schodech nahoru. Nemůže to být ani nahoře na chodbě nebo v nějaké místnosti - to je jiný zvuk.
- Citovat
- Upravit
Holky,
kdo je vnímavý, toho prostě občas duch navštíví, člověk něco „nevšedního“ vidí, slyší apod. Někdy nejde o ducha, někdy ano. Ale to nic nemění na tom, že to je naprosto normální věc. Atomy nebo bacily taky nevidíme a víme, že existují a nepřipadá nám to paranormální. Energie duše prostě žije po opuštění těla dál a někdy dá o sobě vědět, často, když se loučí (čerstvě po smrti těla), sama ta duše je určitě zpočátku zmatená a neví, jak se s tou změnou popasovat, týká se to hlavně lidí, kteří zemřeli náhle. Anebo se objeví, když má něco nevyřešeného..
Zemřel nám bohužel teď o Vánocích pan domácí, o kterého jsem se starala. Vím naprosto jistě, že se má dobře, nemá už žádné zdravotní potíže, nemá demenci a další problémy. Dole u něj je teď takový klid a velmi příjemná atmosféra, dokonce tam poprvé vykvetla amaryla, která poprvé po 5 letech najednou kvetla, rozkvetla den poté, co jsem domů přinesla v půli tohoto týdne urnu. Mám tam stoleček s květinami, svíčkou, fotkami a jeho urnou, urnu co nevidět uložíme na hřbitov. Já nic „paranormálního“ tentokrát v souvislosti s tímto nezažila, ale moje mamka se za něj modlila a vánoční svícen za oknem, toho času vypojený ze zásuvky, začal problikávat. Moje maminka je hodně duchovně napojená, na veškerý život - Boha, lidi, zvířata, přírodu, stává se jí hodně zajímavých věcí a mě občas popravdě taky. Ale ono je to vlastně normální tohleto všechno.
Krásné dny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ženský jděte s tím k šipku, jen z těch nadpisů je mi mdlo a v noci se bojím na záchod 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Bubla Bůčková píše: Ženský jděte s tím k šipku, jen z těch nadpisů je mi mdlo a v noci se bojím na záchod
Tak nečti e-mimino, neboj se duchů, ti ti neublíží a jestli tě uklidním, zatím na mě na záchodě nikdy žádný nečekal 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Evulina píše:
Tak nečti e-mimino, neboj se duchů, ti ti neublíží a jestli tě uklidním, zatím na mě na záchodě nikdy žádný nečekal
Názvům diskuzi se nevyhnu… Furt na mě skáče ten duch holčičky na fotografii 
A jednou jsem si tu přečetla o duši dítěte, jak chodila večer k posteli a od ty doby konec 
jo jo dohnali mě všechny ty vymítání ďábla, paranormal activity v telce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Bubla Bůčková píše:
Názvům diskuzi se nevyhnu… Furt na mě skáče ten duch holčičky na fotografii
Já to beru tak, že když mě navštíví duch, tak je to prostě stejný, jako když mě navštíví člověk, normální člověk. Prostě ho pozdravím a zeptám se, co potřebuje, ono to pak brzy nebo časem vyplyne samo, co potřeboval. Kdyby to bylo dítě, asi bych se nebála, když je to někdo, koho jsem znala, tak to se nebojím vůbec a naopak jsem dojatá, že s ním mám na chviličku kontakt, když je to teda někdo, kdo vůbec nevím, kdo to je (např. tehdy těžké mužské kroky na hřbitově a nikde nikdo a ty kroky už byly pár metrů ode mě a přibližovaly se), tak tam už nahnáno mám, pač člověk neví, co je to za duši, že ano…
Nicméně z čeho mám respekt a hrůzu, to jsou takové ty zásahy do minula, budoucna a do okultismu - různá věštění, vyvolávání duchů, atd..to už je pro mě za hranou. Kamarádka mi i nabízí, že dělá regrese do minulých životů, někomu to fakt pomůže s problémy, které má v současném životě, že si něco uvědomí na základě minulých zážitků, ale já si myslím, že nejdůležitějším obdobím v životě člověk je právě probíhající přítomný okamžik a když se člověk rozhodne změnit sebe, svůj přístup k životu, svoje smýšlení, zajeté rodinné stereotypy, tak když to opravdu chce a je o tom přesvědčen, dokáže to a minulost je ve skutečnosti bezpředmětná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Evulina to ví každej, kdo viděl Šestý smysl a mám to připraveny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Bubla Bůčková Já jsem měla jeden takový zážitek jakoby skrze syna, psala jsem tady o tom do jiné diskuse na tohle téma a ačkoliv bych čekala, že budu podělaná strachy a na psychiatrii, byl to tak úžasný zážitek, že bych si to někdy přála znovu zažít Ono v tu chvíli, kdy se to děje a je to otázka vteřin, nemáš ani moc šanci hloubat nad nějakým bojím - nebojím Akorát si myslím, že nám to sem bohužel přitáhlo něco dalšího, nebo lépe řečeno povzbudilo to k aktivitě něco, co jsem se roky snažila úspěšně ignorovat a logicky vysvětlovat 
Ale když to začalo gradovat a syn už moc často mluvil o paní, zkusila jsem jako první krok to poprosit, ať odejde, že tomu neumím pomoct, případně ať mi nějak napoví, co můžu udělat. Od té doby klid 
Ale zajímavé je, že se nám vždy vše dělo za bílého dne, v noci nikdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Michelle_M píše:
@Bubla Bůčková Já jsem měla jeden takový zážitek jakoby skrze syna, psala jsem tady o tom do jiné diskuse na tohle téma a ačkoliv bych čekala, že budu podělaná strachy a na psychiatrii, byl to tak úžasný zážitek, že bych si to někdy přála znovu zažít
U nás, jestli se děje něco v noci, tak to nevím, bo spím jako zabitá a jen tak mě něco nevzbudí.
Tehdy toho pána a paní „na lustru“ viděla dcerka vždy večer, normálně za umělého osvětlení, vedle v pokoji v klidu muž sledoval telku a my si s dcerkou povídaly s duchama rodičů pana domácího. Bylo to krásný vidět, jak je dcera usměvavá a má úplně šťastný pohled, prý se na ní usmívají. Nebyl žádný důvod se jich bát.
Mě tyhle zážitky daly velkou úlevu v tom, že se vlastně nebojím smrti. Resp. bojím se jí jenom např. z důvodů, kdybych tu musela nechat ještě malé děti nebo manžela, který by to velmi těžce nesl apod. - prostě kvůli příbuzným, ne ani tak kvůli sobě.
Musí být děsný strach ze smrti u těch, kteří si myslí, že je jenom tenhle život a pak velké KULOVÉ. To musí být pro ně docela psycho podle mě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Bubla Bůčková píše:
@Michelle_M dámy jsem v PR… Dík
Až do Pí Ár jsi se dostala? To se máš
Ne, promiň, jestli si dělám nemístnou srandu.
Jak píše Michelle-M, pozdravit, zeptat se, co potřebují, sdělit, když to není možné, že jim asi pomoct nedokážu…prostě jsou to lidi, stačí s nima úplně normálně promluvit. Já být duch, tak mě docela mrzí, že když se ozvu, tak moji blízcí přede mnou začnou panikařit, bát se mě, zdrhat nebo na mě dokonce posílat nějaké „vymýtače“ či co. Přitom já jim třeba potřebuju říct jenom jednu větu, akorát mi holt nejde mluvit, tak to zkouším nějak jinak no..
Tehdy rodiče pana domácího jen chtěli pohřbít urnu s popelem toho tatínka do rodinného hrobu. Našli jsme pak s mužem tu urnu ve starém stavení uprostřed letitého bince. I když „tělo je jen schránka“, tak tady šlo prostě a jednoduše o úctu. Pan domácí to určitě nemyslel zle, že ho nepohřbil, ale (budiž mu země lehká), byl takový trošku „jednodušší“, urnu vyzvedl, někam položil, že ji pak dá do hrobu, ale zapomněl, zůstal sám na celý statek, takže orání, kydání, dojení a hnojení mělo asi přednost. Jak jsem ho tak znala, určitě to tak bylo, byl to jinak veselý a hodný člověk, určitě měl v plánu tátu pohřbít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Evulina příspěvky, kde jste mě teď označily jsem radši nečetla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
