Dvouleté dítě mě po příchodu z nemocnice odmítá

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
momo86
Nováček 7 příspěvků 29.04.19 06:37
Dvouleté dítě mě po příchodu z nemocnice odmítá

Zdravím všechny maminky, už dlouho si na emimino chodím číst zkušenosti jiných maminek, ale teď sama potřebuji poradit a asi i povzbudit. Moje dvouletá holčička chytla zákeřný rotavirus, bohužel jsme na 4dny skončily v nemocnici na kapačce, prďolka měla navíc vysoké teploty, takže 2dny byla nemluvicí placka. První dvě noci jsem nespala vůbec, pořád jsem stála u postýlky, hladila ji, dávala obklady, neboť horečka nešla dolů ani po lécích. Po příchodu domů se v ní něco zlomilo a já na ni nesmím sáhnout, mračí se na mě, odhadní mě, chce jen tátu. Trhá mi to srdce, moje dříve mazlivá holčička mě nechce a když se k ní chci i přes protesty přiblížit, začne plakat a odstrkovat mě. V nemocnici jsem potila krev, muž jezdil na návštěvy každý den, bál se o nás, nic mu nezazlivám, ale jinak neměl žádné starosti a povinnosti, o to víc mě to teď mrzí, že se jí to v té hlavičce pomotalo a asi si myslím, že můžu za to, že byla nemocná a že jsem ji nebranila, když na ni sahali ti cizí lidé a píchali ji do ručiček. Jsem zoufalá, vystresovaná, vyčerpaná matka a chci doufat, že na to brzy zapomene a bude to zase moje holčička. Máte někdo podobnou zkušenost, jak dlouho trvalo, než se vše vratilo k normálu?

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
hadraplanka
Kecalka 311 příspěvků 29.04.19 06:42

Zkušenost mám. Ale z pozice té holčičky. Ano, je to zásah do důvěry mezi dítětem a matkou. A ano, přejde to. Nenech se tím odradit. Já po měsíci stráveném na dětském oddělení údajně lomcovala topením a opakovala „do prdele“. Bylo mi dva a půl. Dnes je to jen veselá historka, ale pro maminku to byl hrozivý zážitek. Dodnes, když jdu kolem ordinace doktorky, která mě do nemocnice poslala, tak je mi nedobře.

Šáruší
Ukecaná baba ;) 2156 příspěvků 29.04.19 06:48

Přejde to, neboj :hug:

momo86
Nováček 7 příspěvků 29.04.19 06:50

Je to deprimujici, když nás přijímali, tak mě vůbec nenapadlo, že to může mít na ni takový dopad, hospitalizace byla nevyhnutelná, byla dehydratovaná, jak pořád zvracela, doma to bylo neřešitelné, říkala jsem si, že tam přece jen jsem s ní, nemusí mít strach, ale vše je jinak, vůbec nechápu, co se v té malé hlavičce děje. A vy si tu hospitalizaci i takhle malá pamatujete a nebo jen z vyprávění? J

momo86
Nováček 7 příspěvků 29.04.19 06:53
@Šáruší píše:
Přejde to, neboj :hug:

Děkuji :kytka:

Uživatel je onlinesediza
Ukecaná baba ;) 2240 příspěvků 29.04.19 06:55

Ve dvou letech uz dite leccos chápe. Snažila jste se vysvetlovat ze ji to cele pomuze aby se uzdravila? Pri kazde injekci apod.? Zkusila bych to i ted…

momo86
Nováček 7 příspěvků 29.04.19 07:07

@sediza jojo, pořád jsem jí to opakovala, že tělíčko potřebuje pomoct, aby se uzdravila a mohly jsme jit domů, že sestřičky jsou hodné tety, které vyženou toho bacila a že bych nedovolila, aby jí někdo ublížil, že budu pořád u ní, teď se i doma snažím, aby se na to dívala pozitivně, asi to chce čas… :nevim:

1mila2
Zasloužilá kecalka 873 příspěvků 29.04.19 07:14

Prejde to. Udel matek je vzdy byt ta horsi :lol: u nas je bezne, ze chlap rekne: Nech toho, nebo ti da mamka na zadek. Na ockovani s detma chodim taky jen ja, protoze preci tatinek nebude ten zlej :think:

A ted rekni pravdu: Kdyby se to melo nekdy opakovat (doufam, ze nebude), tak bys do nemocnice radeji poslala chlapa, aby te mala nemela za tu zlou? :think:

Murka
Ukecaná baba ;) 1763 příspěvků 29.04.19 08:10

Mě to kdysi psychpložka vysvětlovala tak, že ty jsi tam s ní, staráš se, děláš všechno možné, aby ji bylo dobře, chraníš ji. Tak je to z tvého pohledu. A teď to vem z pohledu dítěte (zjednoduším) - maminka mě vzala sem k cizím lidem, oni mě tu ubližují (píchají injekce, dělají zákroky…) a ona je nechá mi to dělat. Proto se pak, po návratu domů, objevuje chování, které popisuješ. Ale neboj, časem se vše vrátí do starých kolejí.
Psycholožka mi říkala, že u bolestivých, omezujících zákroků by rodiče neměli být. Předat dítě zdravotníkům, oni v jiné místnosti udělají zákrok a pak ti dítě vrátí a ty ho uklidníš, utěšíš, poskytneš jistotu toho, že tam jsi a ochráníš ji.

Sany80s
Kelišová 7319 příspěvků 29.04.19 08:15

Ono to že je rodič s dítětem v nemocnici není po všech stránkách tak hrozně pozitivní věc, jak by se mohlo zdát.
To dítě si to spojuje s tím, že za to můžeš ty, protože jsi tam byla. Časem by to mělo přejít, snaž se to vydržet.

momo86
Nováček 7 příspěvků 29.04.19 08:17

@1mila2 manžel mi navrhoval, že se u ní postřídáme, ať si odpočinu, ale ja jsem věděla, že mé místo je u ní a kdybych byla doma stejně bych byla myšlenkami s ní a byla bych víc nervózní, přece jenom jako matka víc poznám co potřebuje, takže odpověď je jasná, kdyby se to nedejbože opakovala, zase budu s ní já :srdce:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.04.19 08:28

Já jsem zdravotník, pracovala jsem na dětským odd, vždy jsem matkám říkala, pokud to nebylo samozřejmě miminko, ale batole. Nechoďte s náma na píchání kanyly, stujte za dverma, vy jste pro dite ta největší jistota a když ono uvidí, že ho tzv,, necháte trápit,, tak ztratí důvěru. To dítě nechápe, že to je nutnost, zvlášť když je dehydratovane tak co si Budem povídat, není to úplná sranda píchnout kanylu, kolikrát i navickrat. Některé poslechly a bylo vše ok, některé ani náhodou, nenechaly si nic vysvětlit, vše věděly líp a pak jsem je tam našla zhroucene v slzách, že je dítě nechce. Přejde to, ale bude to trvat, nezlac na ní.

kruel
Kecalka 435 příspěvků 29.04.19 08:38

Tohle jsem zažila taky…ve dvou letech jsem byla v nemocnici a podle vyprávění mamky, jsem na ni pak reagovala stejně. Potají brečela své mamce na rameni, jak ji to trápilo :(…mě to pak přešlo, jakoby nic…nic si nepamatuju. Ono se to v té hlavince občas pomotá. Vydrž určitě to brzo přejde :kytka: :kytka:

momo86
Nováček 7 příspěvků 29.04.19 09:41
@Anonymní píše:
Já jsem zdravotník, pracovala jsem na dětským odd, vždy jsem matkám říkala, pokud to nebylo samozřejmě miminko, ale batole. Nechoďte s náma na píchání kanyly, stujte za dverma, vy jste pro dite ta největší jistota a když ono uvidí, že ho tzv,, necháte trápit,, tak ztratí důvěru. To dítě nechápe, že to je nutnost, zvlášť když je dehydratovane tak co si Budem povídat, není to úplná sranda píchnout kanylu, kolikrát i navickrat. Některé poslechly a bylo vše ok, některé ani náhodou, nenechaly si nic vysvětlit, vše věděly líp a pak jsem je tam našla zhroucene v slzách, že je dítě nechce. Přejde to, ale bude to trvat, nezlac na ní.

Ta kanyla byla asi nejstresovejsi, ale nikdo mi nenabidl, ze u toho nemusim byt :(, pomahala jsem ji pridrzet, hrozně bojovala, ale mela jsem ji pritulenou k sobe, aby na to nekoukala, mluvila na ni, ze to nic neni a povedlo se to nastesi hned na poprve, ale pak ji trapilo, ze ma tu rucicku znehybnenou tou dlahou, kdyz byla treti den uz bez teplot, tak me porad premlouvala at ji to sundam, ja ji trpelive vysvetlovala, ze to musi jeste mit, ze tim dostava papani pro telicko, ale hold pro priste (snad uz ale zadne nebude ) jsem poucena a budu pri techto zakrocich radeji nekde bokem a pak si ji pujdu ukonejsit.

momo86
Nováček 7 příspěvků 29.04.19 09:45
@kruel píše:
Tohle jsem zažila taky…ve dvou letech jsem byla v nemocnici a podle vyprávění mamky, jsem na ni pak reagovala stejně. Potají brečela své mamce na rameni, jak ji to trápilo :(…mě to pak přešlo, jakoby nic…nic si nepamatuju. Ono se to v té hlavince občas pomotá. Vydrž určitě to brzo přejde :kytka: :kytka:

Moje maminka mi taky rikala, ze si to se mnou zazila, trpela jsem jako mala na tezke laryngitidy, ale tenkrat si dite vzali do nemocnice a rodice k nemu nesměli, tak to jsem si rikala, ze je trochu jina situace, ale ja si to taky nepamatuji a urcite to bylo hodne stresujici.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama