Emočně nestabilní porucha osobnosti

Napsat příspěvek
12929
23.4.14 11:16

@puntice Hlavně on byl zhulený a vožralý jak prase. U nás to trochu sahá do minulosti, že když se mi narodil syn. Já jsem snim byla celý den doma a přítel 4-5 krát týdně večer něco měl. Mě to lezlo trochu na mozek být furt s dítětem a pak přítel chodil domu mezo 10-12 a cítil se dotčen, že jsem si opovážila něco říct. Já se svojí povahou jsem to v sobě dusila a mlčela. Jednou jsem mu volala v pátek večer volala, že už nemužu at přijede, co nejdřív měl přijed v sobotu ráno a nakonec přijel v neděli odpoledne. Nakonec to odnesl syn tim, že on byl protivný, protože věděl, že já jsem naštvaná a pak jsem přestala zvládat se o něho starat. A nakonec to skončilo zasahem socialky, ještě pro mě nepochopitelně jim přítel vykladal jak mlatim našeho syna.
My jsme se odstěhovali do Luxu, kde přítel už nika nesmí protože já mam od socialky zakazano být sama s dítětem tak je nasraný, že musí být doma a v čechch se vždycky utrhne ze řetězu. Kdykoliv poukážu na minulost tak se cítí dotčen, že to je přece normální

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1963
23.4.14 11:20

@annaei tak to se ti nedivím ani za mák, opilého a sjetého (to u nás teda nehrozí, ale opilost ano) manžela bych kopla do koulí. To se není čemu divit a byla jsi v právu.
Ono u vás to asi bude všeobecně trochu divočejší, co? :|

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12929
23.4.14 11:40

@puntice Jenom že vždy je vše moje chyba a prý já jsem histerická

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23.4.14 11:50

...

@annaei Jak to tak čtu, tak možná ani ne chyba, ale jen normální reakce…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1963
23.4.14 12:32

@annaei Hele, já myslím, že by šílela každá normální ženská. Ono je zase moc pohodlné všechno svalit na tu poruchu. To mu ve vhodné chvilce zkus říct a pobavit se o tom. Protože takhle z tebe udělá akorát psychopata. ;)

Holky moje, já teď volala babičce (máminé mámě) a je na mě zase naštvaná. Já už upřímně nevím, co dělat, máma tvrdí na každou stranu něco jiného.
Po tom stěhování volala tátovi a brečela mu do telefonu, že tohle nechtěla (přitom potají vyměnila zámky, nastěhovala si tam lidi, pomluvila nás) - teď se jí táta neznalý situace zastává. To samé babička. Já si hraju na děsnou pohodérku, ale jsem z toho úplně na dně. Když člověk najednou „přijde“ o mámu, babičku, bráchy, kteří se jen krčí, aby na ně nedošlo taky a nechají nám i sobě klidně kálet na hlavu…

A přitom sousedi se s námi při stěhování byli loučit, mladí to odnadávali, malá sousedička obrečela… Vůbec už nevím, co je pravda a co lež.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.5.14 15:53

Zakladatelka

ahoj holky
tak u nás je to tak, že manžel už má zařízenej podnájem a na konci května se stěhuje

  • Nahlásit
  • Citovat
1963
16.5.14 15:58
@Anonymní píše:
Zakladatelkaahoj holky
tak u nás je to tak, že manžel už má zařízenej podnájem a na konci května se stěhuje

A tak to je docela dobré řešení, ne? Jak jste k tomu dospěli? Chytl se za čumák trochu? Hlavně doufám, že jsi v pořádku a že to proběhlo v klidu :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.5.14 17:50

@puntice
zakladatelka
no jako přijel z terapie a sám začal co a jak a jak se cítí atd
on taky není štastnej a celkem to vyplynulo z rozhovoru a hned druhe jden měl podnájem
někdo sháněl spolubydlícího tak je rád, že nebude sám
myslim, že super řešení
a i na penězích jsme se domluvili no na všem
jen doufám, že to tak bude
dle dohody

  • Nahlásit
  • Citovat
12929
17.5.14 15:29
@Anonymní píše:
Zakladatelkaahoj holky
tak u nás je to tak, že manžel už má zařízenej podnájem a na konci května se stěhuje

U nás je to hodně zajmavý jsem 3 týdny zavřená a přítel neví, jak budem pokračovat. Tak to je dobrý, že chce sám to zkusit

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20.5.14 17:30

Jiz leta chodim k vybornemu psychiatrovi…byla mi diagnostikovana emocne nestabilni porucha osobnosti-hranicni typ..
Je tezke vysvetlovat co clovek s touto poruchou proziva, je to velmi tezke, ano, psychika je mocna vec!!! Ziji sama s 2 detmi, exmanzel neplati alimenty a ja se dru na 12h smenach v dost psychicky narocnem prostredi, ktere mi rozhodne nijak neprida (zdravotnictvi)… Byla bych rada, kdybych nasla nekoho, s kym bych si obcas vymenila mail, protoze co si budeme povidat, hodne lidi v blizkem okoli to nechape, bohuzel ani ma rodina…diky vsem treba jen za par radku…***…Drzim Vam vsem palce at to nejak zvladate, zivot je krasny a tohle nas nemuze znicit!!!

Příspěvek upraven administrátorem 20.5.2014 20:34 - kontaktní údaje

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12929
20.5.14 20:41

@Lidulinka81 Napis mi do sz email

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
337
24.7.14 08:31

Mohla bych vyprávět hodiny, nevím sice, jakou přesně má manžel poruchu osobnosti, ale „něco“ určitě má, jinak by se nechoval skoro stejně jako tvůj. Nečetla jsem celou diskusi, na to nemám sílu. Takže ani nevím, jak to dopadlo u vás, každopádně ten můj se léčit odmítá, protože „já jsem zdravej, to všichni okolo jsou nemocní a ty jsi labilní“. Přitom kdybych byla labilní, tak by mě ty tři roky s ním už dávno položily. Ale připadám si permanentně ve stresu, teď zrovna jsem s malou (2 roky) u svých rodičů, protože už se to nedalo vydržet. Každej rok, co jsme spolu, jsem se minimálně tak třikrát dozvěděla, že už mě nemá rád, což vzápětí popřel, zároveň se každej rok tak dvakrát třikrát rozvádí. Asi už bych byla ráda, kdyby to „dotáhl až do konce“, protože já se v noci budím, nemůžu spát a pořád přemýšlím a přemýšlím…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.7.14 13:57

@street57
zakladatelka

no je to hrozněsložité toto :-(
my jsme momentálně ve fázi kdy se měl stěhovat, ale kvuli penězům se to muselo zrušitjelikož jsem na mateřské atd bylo tam více podnětů proč to nevyšlo
ale zase zabrala ejho terapie a doma se to vyčišstilo, možná dobřž e se nemohl odstěhovat nebo vlastně ani nevim
je to asi měsíc a půl co se jeví jako jinej jako ten předtim, líp uvažuje, o všem mluví lépe se vyjadřuje
myslím, že terapie asi zabrala nevim nemyslim si že by se dokázal přetvařovat to on neuměl nikdy takže si říkám, že je to asi pravda, že to po 5letech zabralo a že bude líp
zatím necítím nic, necítim lásku necítim nenávist, jen takovej klid na duši asi nějaký smír či jak bych to nezvala, nebospíš asi to, že žiju tim co je ten den tu hodinu tu minutu to řeším a neřeším co bude zítra. je mi fajn

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
24.7.14 20:53

@zakladatelka

Tak to jsi o velký krok vepředu, jak píšeš s tím smírem, protože ten já teda necítím, naopak, jsem v čím dál větším stresu a naštvaná… Rozvod totiž znamená další vyřizování, další změny… jenže když si vzpomenu na poslední noc, kdy už jsem se vážně bála, protože už ani neodhadnu, čeho všeho je schopný… Ještě jsem čekala na ráno, jestli to bude lepší, ale dál chodil a vyhrožoval… když jsem mu řekla, že ať si přečte něco o svým chování ke mně, protože vyhrožovat je trestný, tak mi oznámil, že já už ho dva roky psychicky týrám. Pak vyhrožoval, že skončí s malou, když odjedu, pak se rozbrečel a nakonec mi volal, že takhle odjet nemůžu… no odjela jsem, jako už předtím dvakrát, ale vždycky jsem se vrátila… a je fakt, že kdo tohle nezažil, tak asi nepochopí, proč ženská s takovým chlapem vlastně zůstává… taky se někdy nechápu…

  • Nahlásit
  • Citovat
12929
26.7.14 00:01
@Anonymní píše: @zakladatelkaTak to jsi o velký krok vepředu, jak píšeš s tím smírem, protože ten já teda necítím, naopak, jsem v čím dál větším stresu a naštvaná… Rozvod totiž znamená další vyřizování, další změny… jenže když si vzpomenu na poslední noc, kdy už jsem se vážně bála, protože už ani neodhadnu, čeho všeho je schopný… Ještě jsem čekala na ráno, jestli to bude lepší, ale dál chodil a vyhrožoval… když jsem mu řekla, že ať si přečte něco o svým chování ke mně, protože vyhrožovat je trestný, tak mi oznámil, že já už ho dva roky psychicky týrám. Pak vyhrožoval, že skončí s malou, když odjedu, pak se rozbrečel a nakonec mi volal, že takhle odjet nemůžu… no odjela jsem, jako už předtím dvakrát, ale vždycky jsem se vrátila… a je fakt, že kdo tohle nezažil, tak asi nepochopí, proč ženská s takovým chlapem vlastně zůstává… taky se někdy nechápu…

Mam tenhle problém dlouho jsem tušila, že je něco špatně. Až po dlouhé době jsem byla ochotná se jít opravdu lečit. A vlastně tedka jsem v pohodě po 5 letech. A to díky tomu, že se věci vyhrotili natolik. že jsem napadla přítele. A pak skončila na ARO

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama