Extrémní stresy v těhotenství a strach o miminko

  • Fotoalbum (1)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
22.9.21 14:24

Extrémní stresy v těhotenství a strach o miminko

Ahoj holky,

Jsem ve 4.mesici a zazivam obrovské stresy. Přišli jsme o tatínka a já to nedavam. Když se to stalo, byla jsem na začátku, nějaký 9tt. Do te doby vše ok. Pak jsem se psychicky zhroutila, pláč nonstop, strach co bude, smutek, proste strašný. Trvalo to intenzivně tak měsíc. Pak jsem se zklidnila i díky psychologovi. Od pondeli jsem kde jsem byla, proste jsem do toho znovu spadla. Mám oporu ve všech prarodičích, kamaradech, všichni mi pomáhají a utesuji mě, s jeho maminkou si volám denně, moje maminka se stará jak muže, kamarádi chodí a když je nejhůř tak mě proste jen drží a snaží se abych si ještě něco neudělala. Včera jsem se sesypala úplně, 4h jsem hystericky brecela a nemohla to zastavit. Snažím se myslet na tu maličkou holcicku a pak mi je ještě hůř, protože se bojím o ni. Všude čtu jak stres škodí, jenže tohle je extrém, zazivam všechny negativní emoce a tech pozitivních je málo.

Nevím co mám dělat, mám psychologa, beru nějaké krizové kapky, antidepresiva se bojím ze jsou snad ještě horší, ale včera jsem měla sto chuti zavolat záchranku ze potrebuju hospitalizovat a něco píchnout :,(

Dneska jsem klidnejsi, vypravim ji ze to zvládneme a ze ji miluju a ať mi pomuze v tom, ze tohle peklo nebude vnímat :(

Snažím sw chodit ven, do lesa, už trochu jim, občas spím. Ale většina dne je proste peklo.

Pokud byste měly radu jak tohoe přežít a hlavne něco trochu pozitivního ve smyslu, ze miminku to neublizi, ze ví ze já ji miluju a ze se trapim kvůli jiným věcem, tak budu rada. Mám o ni obrovský strach :? Vyslekdy a zatím vše je ok, jsem 20tt. Doktor ví co sw stalo a rikal mi ať se nestresuju ještě tím, ze jsem ve stresu. Téměř nepribiram ale mala jo, ja jen výrazně zhubla (podotýkám ze jsem začínala na 50kg).

Kolegyně mě utesovala ze děti měly ženy za války i koncentracích a ze se miminku nic nestane, ale ja nevím :,(

Díky moc za jakákoliv podporující slova.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
745
22.9.21 14:27

Nestane se nic. :kytka: drž se. Máš toho teď naloženo hodně :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11943
22.9.21 14:28

:hug: :hug: :hug: To je mi moc lito. Zvládneš to a bude zase líp. Ženy vydrží víc než si samy myslí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1023
22.9.21 14:30

Mrzi me, cim si prochazis… :hug: Mockrat jsem si rikala, co bych delala, kdyby se tohle stalo mne - a vzdycky jsem skoncila u toho, ze bych na svet privedla ditko nekoho, koho jsem hluboce milovala a kdo, diky nasemu potomkovi, bude porad castecne zit.

Zkus myslet na miminko, na to, ze tu pro nej vzdycky budes a na to, ze v nem bude porad kousek tveho muze.

Jinou radu nemam, jsi moc statecna :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.9.21 14:31

Psycholog mi řekl ať se snažím ten stres nepouštěl do břicha a drzim to vše v hlavě a já si uvědomila, ze když brecim (dnes a denně a tím myslím fakt hodně a dlouho) tak se mi cely břicho stahuje :,( proste mě to úplně paralyzuje.

Porad oremyslim co jsem komu udělala tak zlého ze se tohle muselo stát nám. Cely život pomáhám, jsem na lidi hodna a když mě potká štěstí jakým je naše mala holcicka, tak přijde životní rána kterou nejde vůbec unést.

  • Citovat
  • Nahlásit
1600
22.9.21 14:33

:hug: hodně sil. Miminko bude v pořádku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.9.21 14:33

@Sardelka na to myslím často, ze malá vznikla z lásky a ze na nás bude vždycky dávat pozor a koukat se na nás, ale jen tohle píšu a už zase brecim a nejradši bych byla u nej. Jen nemuzu, protože je tu naše malá. Ani neví, že je to holcicka :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.9.21 14:55
@Anonymní píše:
Ahoj holky,

Jsem ve 4.mesici a zazivam obrovské stresy. Přišli jsme o tatínka a já to nedavam. Když se to stalo, byla jsem na začátku, nějaký 9tt. Do te doby vše ok. Pak jsem se psychicky zhroutila, pláč nonstop, strach co bude, smutek, proste strašný. Trvalo to intenzivně tak měsíc. Pak jsem se zklidnila i díky psychologovi. Od pondeli jsem kde jsem byla, proste jsem do toho znovu spadla. Mám oporu ve všech prarodičích, kamaradech, všichni mi pomáhají a utesuji mě, s jeho maminkou si volám denně, moje maminka se stará jak muže, kamarádi chodí a když je nejhůř tak mě proste jen drží a snaží se abych si ještě něco neudělala. Včera jsem se sesypala úplně, 4h jsem hystericky brecela a nemohla to zastavit. Snažím se myslet na tu maličkou holcicku a pak mi je ještě hůř, protože se bojím o ni. Všude čtu jak stres škodí, jenže tohle je extrém, zazivam všechny negativní emoce a tech pozitivních je málo.

Nevím co mám dělat, mám psychologa, beru nějaké krizové kapky, antidepresiva se bojím ze jsou snad ještě horší, ale včera jsem měla sto chuti zavolat záchranku ze potrebuju hospitalizovat a něco píchnout :,(

Dneska jsem klidnejsi, vypravim ji ze to zvládneme a ze ji miluju a ať mi pomuze v tom, ze tohle peklo nebude vnímat :(

Snažím sw chodit ven, do lesa, už trochu jim, občas spím. Ale většina dne je proste peklo.

Pokud byste měly radu jak tohoe přežít a hlavne něco trochu pozitivního ve smyslu, ze miminku to neublizi, ze ví ze já ji miluju a ze se trapim kvůli jiným věcem, tak budu rada. Mám o ni obrovský strach :? Vyslekdy a zatím vše je ok, jsem 20tt. Doktor ví co sw stalo a rikal mi ať se nestresuju ještě tím, ze jsem ve stresu. Téměř nepribiram ale mala jo, ja jen výrazně zhubla (podotýkám ze jsem začínala na 50kg).

Kolegyně mě utesovala ze děti měly ženy za války i koncentracích a ze se miminku nic nestane, ale ja nevím :,(

Díky moc za jakákoliv podporující slova.

Je mi to moc líto, přijmi upřímnou soustrast :oops: Pošlu ti video, které občas pomáhá mně, je teda na facebooku, tak jestli máš profil, aby ti šlo pustit. Jsem v jiné situaci, ale zažívám taky obrovské stresy, návaly pláče a úzkosti, jsem počtvrté těhotná, ale nemáme doma žádné živé dítě, pouze pietní místo našich mrtvě narozených dětí :? Nejsem schopná to aplikovat vždycky, ale pokud cítím, že se to blíží, snažím se to takhle dělat a jsem potom „klidnější“ ;) Anonymně z pochopitelných důvodů :oops:
https://www.facebook.com/…574533700648

  • Citovat
  • Nahlásit
863
22.9.21 15:15
@Anonymní píše:
@Sardelka na to myslím často, ze malá vznikla z lásky a ze na nás bude vždycky dávat pozor a koukat se na nás, ale jen tohle píšu a už zase brecim a nejradši bych byla u nej. Jen nemuzu, protože je tu naše malá. Ani neví, že je to holcicka :,(
:( :srdce: :hug:
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27
22.9.21 15:39

Zkus se podivat na knizku Moje mila smrti od Veroniky Hurdove, mohla by ti pomoct

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
124
22.9.21 17:29

:srdce: Holcicka i ty budete v pořádku, tatínek na vás kouká a chrání vás, drž se :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4276
22.9.21 18:48

Uprimnou soustrast :hug: to je strasne, co se vam stalo :,( ale uz mate jedna druhou.

Jinak se i miminko neboj. Taky jsem si v tehotenstvi prosla velkou ztratou, a miminko se narodilo uplne krasne, pohodar, spinkal, papal, vylucoval, vubec nic na nem nebylo poznat. Velmi zivota schopny ;) dopadne to dobre :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.9.21 00:46

Vím, jak moc těžký je přijít o někoho, koho si z celýho srdce milovala a jak moc to až fyzicky bolí. :hug: Já tenkrát těhotná nebyla a drželi mě nad vodou hlavně kamarádi, kteří mě nutili aspoň trošku jíst a nenechali mě uzavřít se do sebe. V práci mi tenkrát bylo nejlíp, protože jsem neměla čas myslet na to, co se stalo a za nějakou dobu jsem se oklepala. Zkus si s holčičkou povídat, říkej jí, co zrovna děláš, co budete dělat během dne, kam spolu půjdete. Prostě přesměrovat myšlenky na něco jinýho a nemít čas se tolik trápit. Vybírej kočárky, vem si kus papíru a kompletuj výbavičku, co budete potřebovat do porodnice, jaká značka dětské kosmetiky je nejlepší, zjisti si něco k porodům, jestli porodnice třeba nevyužívá u porodu aromaterapii, jaký jsou v okolí pediatři a jaký jsou na ně recenze… prostě cokoliv, co zaměstná mozek. Už jsi v půlce těhotenství, uteče to strašně rychle a narodí se ti tvoje malá holčička a věř tomu, že bude v pořádku. Za chvilku budeš mít velký ultrazvuk, tak ji zase krásně uvidíš :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
23.9.21 10:05

Holky dekuju vám za podporu :srdce:

Já už tři dny jen lezim a ani jsem nevytahla rolety, spadla jsem do toho splinu znovu a víc, je mi fyzicky strašně zle, hlava boli extrémně, zvracim, nespim. Vím ze to takhle nejde dal, ale já nedokážu vstát - obrazně řečeno. Mne ani nejde dýchat - mám takový balvan na hrudi ze mi proste nejde se nadychnout.

Holčičce rikam jak ji oba milujeme a ze se nesmí bat, ze ji nikdy neopustim a ze to moje trápení teď musí zkusit ignorovat.

Zkontaktovala jsem všechny co mi v minulosti pomohli - psychologa, pana na akupunkturu a fyzioterapeutku. Bohužel nejdřív mám termín až 5.10.

Aktuálně nejsem schopna ani nic připravit pro malou, vidím dětský oblečky a brecim. Teď to nejde, musim se dostat trochu ze dna a pak nejak začnu.

Holky proč je život tak strašně krutý a nefer? Můj životní sen byla rodina. To štěstí když jsem viděla 2 čárky se nedá popsat. A trvalo to přesně 2 měsíce :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
1886
23.9.21 10:37

Prostě se to tak stalo. Je to strašně krutý, ale je to tak a ty s tím musíš bojovat a naučit se s tím žít. Ještě se ti stane mockrát, že tě přepadne smutek, ale neboj, časem se to bude zlepšovat. Můžeš se těšit na miminko. Špatně ti může být i z těhotenství, snaž se kdyžtak něčeho najíst, převlíct se, někomu zavolej, jestli by ti dělal odpoledne společnost :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat