Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Histrionská porucha – máte ji někdo nebo znáte někoho, kdo ji má?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
13.8.26 14:10
histrionská porucha - máte ji někdo/znáte někoho, kdo ji má?
- Citovat
- Upravit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
13.8.26 14:35
Sestra je dospělá, těžko ji tedy „můžete jen tak vzít k psychologovi“. To asi neprojde. Na psychologa by mohl apelovat možná její partner. Na vás jako rodině je možná spíš nastavit vaše reakce tak, aby ji třeba vaše reakce „nepodněcovala“. Co by sestra dělala, kdybyste některé věci a třeba i to vyhrožování sebevraždou brali víc jedním uchem tam a druhým ven? Nebo kdybyste jí na to řekli, že by vás to mrzelo, ale že je především její zodpovědnost, jak se svým životem naloží?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.8.26 17:56
Taková je moje matka. S věkem se to bude zhoršovat. Od mala si nepamatuji jedinou dovolenou, kde by odjela v klidu a nebyla tichá dovolená tak minimálně první tři dny. Samozřejmě po neuvěřitelné scéně doma.
Mimochodem ona si dokonce myslí, že má na takové reakce právo. V tom smyslu, že doma se může chovat jak chce a je to podle ní v pořádku, protože ona to tak potřebuje. A tím je myšleno úplně jakékolik chování. Spouštěč je prostě jakýkoli stres, únava, vyvedení z pohodlí.
K lékaři ji nikdo nedostane.
Bohužel s věkem jsou scény horší a horší je i to, jak rychle se dostane do únavy. Navíc je závislá na čtení knížek, nosí sebou knížku všude po domě, agresivně reaguje na vyrušení od čtení včetně třeba otázky, zda chce kávu. Pokud by si ji někdo udělal a nezeptal se, tak udělá scénu, takže to není řešení.
Prostě už není možné se těm scénám vyhnout.
Na tomhle je blbé to, že kdyby to někdo řešil dřív, tak by si nemyslela, že je to v pořádku. V podstatě jí každý jen uhýbal.
- Citovat
- Upravit
13.8.26 22:16
Je to dospělá, svéprávná žena. Pokud to nechce řešit ona, tak ani vy nemáte, jak to řešit. Můžete to jen přijmout. Nemůžete druhého nutit jít k psychiatrovi, i když ho potřebuje… Můžete jen počkat, až se opravdu něco stane a potom volat záchranku. Ale i tak se může stát, že po propuštění nebude chtít nic dál řešit… Je to smutné, ale pokud to chování opravdu není únosné, tak se můžete leda distancovat. Prostě omezit kontakty na minimum a obrnit se proti nechutným manipulacím v podobě vyhrožování sebevraždou… Upřímně nechápu, že rodiče její chování neřešili. Vždyť ten problém musel být sakra vidět dost brzy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.26 22:25
Myslím si, že ji můžete normálně říct (v klidu bez emocí), že máte pocit, že jjejí chování není pro vás akceptovatelné a navrhujete řešní v podobě návštěvy odborníka… S vašim vědomím, že tedy jdete do té diskuze s tím, že klidně s vámi pak ale nebude mluvit.
Pokud by to nefungovalo poslala bych ji email, nebo něco kde bude mít prostor si to přečíst v klidu a třeba o samotě.
Přeci nemusíte její chování tolerovat jen proto, že to tak má a udělá vám scénu.
Jinak vyhrožovat sebevraždou, tak ji seberu a násilím klidně odvezu na krizové centrum nebo urgent psychiatrie.
Nebo zavolám RZ, až si výjezd zaplatí, možná si to příště rozmyslí. 
Ale taky moc nechápu, že jí to roky tolerujete a nikdo to neřeší. Minimálně ty rodiče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.8.26 14:56
Taky mám zkušenost z rodiny. Nejlépe opravdu nebrat ty projevy vůbec vážně, hystrion totiž necítí do hloubky, on jen hraje ty scény, emoční výlevy nejsou opravdové, ale hraje tak věrohodně, že se hroutí všichni kolem, jen ona nikdy. Ten obdiv a pozornost má jako potravu, palivo, psycholog spíš neprojde, u nás se osvědčilo nasměrovat na oblast, ve které vynikne a pak chválit a obdivovat. Pak je klid. Emoční výlevy prostě vůbec neřešit, prostě má svou chvíli a zas to přejde. Hlavně, aby rodiče to nebrali moc vážně, zbytečně jim to ubližuje.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj holky,
byla by nějaká ochotná se se mnou podělit o zkušenost s touto psychickou poruchou? Moje sestra (29 let) vykazuje od raného věku chování, které se stává naprosto nezvladatelným a trápí celou rodinu. Jsou samozřejmě dny, kdy je úplně,,normální" - dobře naladěná, příjemná, snaživá, bezprostřední. Na druhou stranu má někdy až,,patologické" emoční výlevy (rozzuří se kvůli záležitosti, která je pro ostatní spíše banalitou), následuje hysterický vzlykavý pláč (až se zajíká), vyžaduje omluvu za nic a když vidí, že protistrana jí na její nadávání a slzy nenaskakuje, začne vyhrožovat sebevraždou. Je velmi egocentrická, neustále chce být v centru pozornosti, chová se teatrálně, bohužel i manipuluje, je emočně velmi velmi nestálá/labilní, vše musí být po jejím a když není, udělá grandiózní scénu.
Je jasné, že každý se někdy rozčílí, ale domnívám se, že takové chování už není v normě..
Je tu prosím někdo, kdo má s touto poruchou zkušenost (nebo alespoň s podobným chováním?). Chceme to jako rodina řešit, nevíme však jak a kde začít. Rádi bychom ji vzali k psychologovi, ale je nám jasné, že kdybychom jí jen naznačili, že její chování není úplně ideální, ztropila by šílenou scénu a následně s námi nemluvila..