Hodně nepravidelná menstruace, bulímie, těhotenství

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.06.19 15:24
Hodně nepravidelná menstruace, bulímie, těhotenství

Ahoj,
listovala jsem a listovala, ale nenašla jsem diskuzi, která by se týkala mého problému. Jde o to, že jsem v neděli měla nechráněný pohlavní styk (Asi po dvou letech a ani na 100% nevím jestli se do mě “udělal”), ale už od soboty mě bolí v podbřišku, jako před menstruací, který přetrvává do dneška (středa), ale jenom chvilkama. Jde o to, že vzhledem k bulímii, kterou mám, mám dost nepravidelný menstruační cyklus. Za tenhle rok jsem menstruovala pouze dvakrát zhruba po pěti dnech a to od 1. ledna a druhá se dostavila kolem 24-25 dubna a od té doby zase nic a nevím co mám dělat. Je možné, že bych mohla otěhotnět? A kdybych si měla udělat těhotenský test, když by se měl dělat potom co následují menstruace zamešká.
Doufám, že mi tady někdo pomůže a děkuji za Váš čas.

Přečtěte si článek: Příčiny nepravidelné menstruace

Reakce:
Russet
Neúnavná pisatelka 17118 příspěvků 19.06.19 15:28
@Anonymní píše:
Ahoj,
listovala jsem a listovala, ale nenašla jsem diskuzi, která by se týkala mého problému. Jde o to, že jsem v neděli měla nechráněný pohlavní styk (Asi po dvou letech a ani na 100% nevím jestli se do mě “udělal”), ale už od soboty mě bolí v podbřišku, jako před menstruací, který přetrvává do dneška (středa), ale jenom chvilkama. Jde o to, že vzhledem k bulímii, kterou mám, mám dost nepravidelný menstruační cyklus. Za tenhle rok jsem menstruovala pouze dvakrát zhruba po pěti dnech a to od 1. ledna a druhá se dostavila kolem 24-25 dubna a od té doby zase nic a nevím co mám dělat. Je možné, že bych mohla otěhotnět? A kdybych si měla udělat těhotenský test, když by se měl dělat potom co následují menstruace zamešká.
Doufám, že mi tady někdo pomůže a děkuji za Váš čas.

A parter má jistotu, že ejakuloval?

Evulina
Neúnavná pisatelka 17246 příspěvků 19.06.19 15:38
@Anonymní píše:
Ahoj,
listovala jsem a listovala, ale nenašla jsem diskuzi, která by se týkala mého problému. Jde o to, že jsem v neděli měla nechráněný pohlavní styk (Asi po dvou letech a ani na 100% nevím jestli se do mě “udělal”), ale už od soboty mě bolí v podbřišku, jako před menstruací, který přetrvává do dneška (středa), ale jenom chvilkama. Jde o to, že vzhledem k bulímii, kterou mám, mám dost nepravidelný menstruační cyklus. Za tenhle rok jsem menstruovala pouze dvakrát zhruba po pěti dnech a to od 1. ledna a druhá se dostavila kolem 24-25 dubna a od té doby zase nic a nevím co mám dělat. Je možné, že bych mohla otěhotnět? A kdybych si měla udělat těhotenský test, když by se měl dělat potom co následují menstruace zamešká.
Doufám, že mi tady někdo pomůže a děkuji za Váš čas.

Udělala bych si test tak za 14 dní až měsíc, raději po 14 dnech několikrát radši. Nebo to řešit s gynekologem.
Ohledně bulimie - měla jsem jí. Od 17 do 23 let. Dostala jsem se z toho, sama, bez doktorů (ti mi nepomohli). Ale je to svinstvo a musí být hodně pevná vůle a odhodlání. Důležité je doopravdu hrozně moc chtít se z toho dostat. Zvracela jsem 6-8 x denně!!! Mě pomohl strach z rakoviny jícnu, měla jsem rozleptaný krk, pořád jsem chrndala suchý tuberák, až jsem se dočetla o možné rakovině jícnu z toho. Pak jsem se zabejčila, že bulimii si dál pěstovat už fakt nechci. Bylo to pak velmi náročné, ale po asi 2 letech jsem byla zcela „čistá“, fyzicky i psychicky (píšu čistá, protože u PPP jde o závislosti stejné, jako jakékoli jiné).
Teď je mi necelých 40 a jsem na sebe patřičně hrdá - na to, že jsem se z toho dostala, na to, co jsem pak jako zdravá dokázala, na to, že mám zdravé tělo a zdravou rodinu. Věz, že dostat se z toho opravdu má cenu. A to, jak ti stoupne sebevědomí, že jsi se dokázala dostat z něčeho, z čeho se mnozí nedostanou ani pod dohledem xy doktorů nebo v sanatoriích, o tom ani nemá cenu mluvit. :srdce: :srdce: :* :*
Posílám sílu a přeju zdravé naprdnutí se na stav, který máš, aby jsi se dokázala s tím vším poprat. Štíhlý a pěkný může být člověk i bez PPP, naopak, bude mu to víc slušet, než když má depku, blbou pleť, rozleptaný krk, rudo kolem pusy, rozhozené hormony a celé tělo.

Příspěvek upraven 19.06.19 v 15:43

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.06.19 15:40
@Russet píše:
A parter má jistotu, že ejakuloval?

No kamarádka měla oslavu a byli jsme oba opilý a až potom co mi došlo, že se to vlastně děje, tak jsem ho od sebe odstrčila, že nechci. Od té doby nejsme v kontaktu…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.06.19 15:51

@Evulina
Děkuji moc, je opravdu milé něco takového číst :srdce: :srdce: Doufám, že mi to taky vyjde a dokážu se s tím poprat! A pro Vás kloubouk dolů, neuvěřitelný výkon! :srdce: :srdce:

Evulina
Neúnavná pisatelka 17246 příspěvků 19.06.19 16:03
@Anonymní píše:
@Evulina
Děkuji moc, je opravdu milé něco takového číst :srdce: :srdce: Doufám, že mi to taky vyjde a dokážu se s tím poprat! A pro Vás kloubouk dolů, neuvěřitelný výkon! :srdce: :srdce:

Nikdy nevěřím tomu, že člověk není natolik silný, aby se se závislostmi a takovýmihle věcmi nedokázal poprat sám. Samozřejmě se zlomeným kolenem k doktorovi půjdu :mrgreen:. Ale co se týká psychických potíží, nejvíc na mě zabírá si sama sobě stanovit postup, jak se z toho dostat a ten pak dodržovat, ale fakt dodržovat, nepolevit!! Můj táta přestal kouřit, ale pak po půlroce nervy, sáhl po JEDNÉ cigaretě..a už v tom zase jel. Od té doby je na dvacítce denně, i když má nemocné srdce. Podruhé se pak těžko začíná. Důležité je to chytit zpočátku a nepolevovat, i když se dostavují absťáky. S bulimií je to to samé. Přestat zvracet prostě ze dne na den a NIKDY UŽ NEJÍT ZVRACET. ANI JEDNOU. I když se člověk pře..re, že se nemůže ani pohnout, ani v takovém případě nejít zvracet. Zaspat to. Vzít si volný triko, ať není vidět pupek a jít do přírody, kde není moc lidí a chodit a chodit a chodit. Psychický a fyzický absťáky se snažit ignorovat, je to součást procesu, uvědomit si, že to je normální, že se cítím pod psa, když z nekolikadenního zvracení najednou nejdu vůbec. I mega výčitky jsou normální. Nepolevit, nezvracet. Dávat si postupné cíle - nepůjdu zvracet zítra. Povede se to - nepůjdu zvracet ani pozítří..atd. atd.. Po nějakém čase se tělo zklidní a už nebude vyžadovat takové megadávky jídla. Pokud se to ale zvrtne v záchvatovité přejídání (bez zvracení), tak to taky řešit - striktně dodržovat zdravý talíř podle Slimákové - třetina talíře zelenina, třetina bílkovina, třetina příloha. Kaše nebo rizota apod. (co je smíchané), tak 3 sběračky. Jíst v klidu a pouze u stolu, udělat si pokud možno příjemnou atmosféru. Když člověk nebude moct vydržet bez pocitu přecpaného žaludku, koupit si Psyllium (vláknina z jitrocele) a rozmíchat v půllitru teplý vody 2 vrchovaný lžičky a vypít, to zaplní žaludek spolehlivě. Člověk na sebe při dostávání se z těchhle věcí musí být přísný, nicméně co se týče toho nezvracení a normálních porcí. Nicméně v jiných oblastech určitě rozmazlovat dovoleno, ba přímo doporučeno - kosmetika, líčení, kadeřník.
Máš si s kým promluvit o svých problémech?
Jak dlouho bulimii máš a znáš pravděpodobnou příčinu?

Tichošlápek
Neúnavná pisatelka 15081 příspěvků 19.06.19 16:12
@Anonymní píše:
No kamarádka měla oslavu a byli jsme oba opilý a až potom co mi došlo, že se to vlastně děje, tak jsem ho od sebe odstrčila, že nechci. Od té doby nejsme v kontaktu…

Ještě by ti zabral postinor. Já bych pro nej šla

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.06.19 16:21

@Tichošlápek No co jsem četla, tak zabírá jen do 72 hodin a dneska se pro něj už nemám jak dostat a navíc to bylo na přelomu soboty a neděle, takže už mám po 72 hodinách.. :(

Tichošlápek
Neúnavná pisatelka 15081 příspěvků 19.06.19 16:22
@Anonymní píše:
@Tichošlápek No co jsem četla, tak zabírá jen do 72 hodin a dneska se pro něj už nemám jak dostat a navíc to bylo na přelomu soboty a neděle, takže už mám po 72 hodinách.. :(

Aha. Tak za 14 dni test, snad to bude OK

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.06.19 16:39

@Evulina
Dobře děkuji za všechny rady, budu se snažit bojovat co jen budu moc :srdce:
Teď je mi 19 let a bulímí jsem začala trpět zhruba před osmi lety s tím, že ze začátku to nebylo, tak vážné a kolem patnácti jsem se snažila přestat a vydželo mi to asi půl roku. Pravděpodobně ze špatného školního prostředí a šikaně a také ze strany mamky, která mě s ní už od mladého věku nutila držet diety, že takhle mě nikdo nebude chtít, jestli budu jíst dál… v patnácti (když jsem se rozhodla přestat) jsem také měla své prvního přítele, který mě, ale ovšem později začal nutit do sexu. Probrečené noci a dny a zase jsem do toho spadla a už se z toho nevyhrabala. Minulý rok jsem skončila u psychiatra a byla mi dignostikována panická porucha a insomnie (bulímii jsem zatloukala) s tím, že jsem musela brát asi 4 různé prášky denně, které jsem přestala brát, protože rodiče usoudili, že už je mi dobře a že jsem šťastnější, ale teď toho lituji.
A teď tohle, po tak dlouhé době co jsem byla sama, se mi stane tohle a jestli zjistím, že jsem těhotná, tak nevím jestli to dám…
A jinak jestli to mám komu říct? Asi se poprvé svěřuji tady a to ještě anonymně, nikdy nedokážu mluvit o svých problémech, nedokážu je nikomu říct, ani když bych, tak moc chtěla…

Russet
Neúnavná pisatelka 17118 příspěvků 19.06.19 17:15
@Anonymní píše:
No kamarádka měla oslavu a byli jsme oba opilý a až potom co mi došlo, že se to vlastně děje, tak jsem ho od sebe odstrčila, že nechci. Od té doby nejsme v kontaktu…

Tak jestli nechceš být těhotná, tak nos kondomy po kabelkách. Nechápu, že někdo se dokáže opít tak, že se probere, až když má v sobě pohlavní úd 8o
K ejakulaci nemuselo dojít, ale někomu unikají spermie ještě před koncem. Jestli zrovna u tebe ovulace, mohlo to vyjít, ač je to hodně náhod najednou. Já bych teda mazala pro postinor hned v neděli, ale to asi bylo po opici těžko, no… Počkala bych tři neděle a otestovala. To už by mohlo být něco vidět.

Evulina
Neúnavná pisatelka 17246 příspěvků 19.06.19 19:18
@Anonymní píše:
@Evulina
Dobře děkuji za všechny rady, budu se snažit bojovat co jen budu moc :srdce:
Teď je mi 19 let a bulímí jsem začala trpět zhruba před osmi lety s tím, že ze začátku to nebylo, tak vážné a kolem patnácti jsem se snažila přestat a vydželo mi to asi půl roku. Pravděpodobně ze špatného školního prostředí a šikaně a také ze strany mamky, která mě s ní už od mladého věku nutila držet diety, že takhle mě nikdo nebude chtít, jestli budu jíst dál… v patnácti (když jsem se rozhodla přestat) jsem také měla své prvního přítele, který mě, ale ovšem později začal nutit do sexu. Probrečené noci a dny a zase jsem do toho spadla a už se z toho nevyhrabala. Minulý rok jsem skončila u psychiatra a byla mi dignostikována panická porucha a insomnie (bulímii jsem zatloukala) s tím, že jsem musela brát asi 4 různé prášky denně, které jsem přestala brát, protože rodiče usoudili, že už je mi dobře a že jsem šťastnější, ale teď toho lituji.
A teď tohle, po tak dlouhé době co jsem byla sama, se mi stane tohle a jestli zjistím, že jsem těhotná, tak nevím jestli to dám…
A jinak jestli to mám komu říct? Asi se poprvé svěřuji tady a to ještě anonymně, nikdy nedokážu mluvit o svých problémech, nedokážu je nikomu říct, ani když bych, tak moc chtěla…
:srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:
Můžeš mi kdykoli napsat, není to problém. Možná radši do soukromé zprávy, přeci jen diskuse je o těhotenství, ne o bulimii. Člověk si musí uvědomit, že i rodiče a přátelé dělají chyby, rodiče při výchově, přátelé při „přátelení“. Nejdůležitější je najít cestu sama k sobě, vyjadřovat svoje pocity, řídit se intuicí a hlavně umět se za sebe postavit a „poprat“, začít říkat i NE a když mě někdo do něčeho začně nutit, co se mi nelíbí, říct „Ne, tohle dělat nebudu, tohle se mi nelíbí“. Člověku se hrozně moc uleví, když začne mít sám sebe rád a uvědomí si, že nemusí, fakt nemusí se řídit blbými radami a blbostmi, byť pocházejí někdy bohužel i od rodičů. U mě to bylo zas naopak - já šla do první třídy a měla jsem 38 kg, byla jsem fakt vpapkaná od babičky, která mě hlídala a mamka, ta byla spokojená, že mi chutná a že jsem tlustá, to nikdy neviděla, pro ní jsem byla krásná. Ale ve škole se smály, ponižovaly mě děti, až mě v 11 z toho chytla anorexie, tu jsem měla do 13, taky jsem pak jíst defacto začla sama poté, co jsem se zděsila, že mám lysiny na hlavě od vypadaných vlasů, jenže pak do mě doktoři cpali hormony na rozjetí menses, přibrala jsem po nich na 75 kg, začlo období diet a trápení, až to přerostlo v těch 17 v bulimii. Doteď jsem pro mámu krásná, když mám 80 kg a když mám na svých 163 cm 60, tak jsem „vychrtlá na koncentrák“ :roll:. Ale už to člověk tohleto ve 40 letech fakt nebere vážně :mrgreen: :lol:
Tys měla zas s mamkou opačný extrém..obojí to u nás vedlo tam, kam vedlo. Já se snažím svým holkám říkat, že jsou nezdravé sladkosti, ale zakázané je nemají, občas si dají. Žádné extrémy se naštěstí u nás v tomto nekonají, jíme normálně. A jsem nakonec po těch letech i ráda, co jsem prožila, protože můžu někomu třeba i poradit, podělit se o to, co jsem prožila a jak se z toho dostala, nemám vůbec problém už víc než 10 let o tom otevřeně mluvit. A taky si říkám, že nedejbože, kdyby mým holčičkám jednou začlo „harašit“ v tomto směru, tak to snad poznám, mám na to „radar“ v hlavě :mrgreen:
Váš příspěvek
Reklama