Hysterické dítě od narození

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 16.07.19 08:16
Hysterické dítě od narození

Ahoj, potřebuji se spíše vypsat, tak se předem omlouvám za délku. :) Máme doma holčičku za nedlouho jí budou 2 roky a od narození bojujeme se špatným spánkem a celkově křikem od rána do rána. Ještě asi před měsícem se mi dcera budila i 20× za noc, než jí nakonec na spánek pomohly, celkem dobře, homeopatika a budí se třeba jen max 4× za noc (stále s křikem). Já tedy mám spánek furt totálně rozhozený.
No, jenže hysteráky přes den u dcery zůstaly. Jen abych upřesnila, doma jsme se snažili jít s dcerou vždy po dobrém, vysvětlujeme, snažíme se komunikovat, co to jde, dcera dokonce umí celkem dobře znakovat, zatím ovšem moc nemluví.
Přesto řešíme třeba 40× denně křik, případně rovnou dlouhý hysterický záchvat při kterém je dcera schopná bít hlavou o zem, nebo bije nás. Jedná se například o to, že chceme dceři vyměnit plenu, převléct oblečení, ale i třeba křik kvůli zavření dveří, také se u nás doma nesmí nikdo smát, protože i kvůli tomu dcera křičí/pláče.
Jenže poslední dobou (asi půl roku) už mi to celkově moc nejde, jsem těhotná, takže mi není úplně nejlépe a únava z nevyspání mi dělá ještě hůř. Když má dcera fakt super den, kdy prakticky jen řve, tak často už zužuji své chování na totální rezignaci, slovní sdělení typu „Proč to zase děláš“, „Proboha, nech toho“, „Přestaň“.. atd.. A nejvíc mě děsí to, že mě zjevně často dcera vidí bědovat s hlavou složenou v rukách a začala to opakovat. Když to vidím, chce se mi brečet, snažím se se opět dostat do jakési pozitivnější nálady, jenže když je člověku zle a je k smrti unavený, je to doopravdy těžké. Připadám si, že jako matka totálně selhávám a děsím se toho, jaký to bude mít vliv na dceru. Řešíme dceřino chování s lékaři, zatím poslední dg zní porucha chování. Partner stále věří, že je to prostě tím, že je dcera malá a vyroste z toho, jenže i on je z těch věčných scén na nervy. Samozřejmě se tato rodinná „nepohoda“ odráží na nás všech, našem společném vztahu, také na práci.
Jelikož jsme se nedávno přestěhovali, tak zde nemám žádné známé, tak jsem se potřebovala alespoň vypsat. Díky za tuto možnost.

Reakce:
unuděná
Echt Kelišová 8485 příspěvků 16.07.19 08:34
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji se spíše vypsat, tak se předem omlouvám za délku. :) Máme doma holčičku za nedlouho jí budou 2 roky a od narození bojujeme se špatným spánkem a celkově křikem od rána do rána. Ještě asi před měsícem se mi dcera budila i 20× za noc, než jí nakonec na spánek pomohly, celkem dobře, homeopatika a budí se třeba jen max 4× za noc (stále s křikem). Já tedy mám spánek furt totálně rozhozený.
No, jenže hysteráky přes den u dcery zůstaly. Jen abych upřesnila, doma jsme se snažili jít s dcerou vždy po dobrém, vysvětlujeme, snažíme se komunikovat, co to jde, dcera dokonce umí celkem dobře znakovat, zatím ovšem moc nemluví.
Přesto řešíme třeba 40× denně křik, případně rovnou dlouhý hysterický záchvat při kterém je dcera schopná bít hlavou o zem, nebo bije nás. Jedná se například o to, že chceme dceři vyměnit plenu, převléct oblečení, ale i třeba křik kvůli zavření dveří, také se u nás doma nesmí nikdo smát, protože i kvůli tomu dcera křičí/pláče.
Jenže poslední dobou (asi půl roku) už mi to celkově moc nejde, jsem těhotná, takže mi není úplně nejlépe a únava z nevyspání mi dělá ještě hůř. Když má dcera fakt super den, kdy prakticky jen řve, tak často už zužuji své chování na totální rezignaci, slovní sdělení typu „Proč to zase děláš“, „Proboha, nech toho“, „Přestaň“.. atd.. A nejvíc mě děsí to, že mě zjevně často dcera vidí bědovat s hlavou složenou v rukách a začala to opakovat. Když to vidím, chce se mi brečet, snažím se se opět dostat do jakési pozitivnější nálady, jenže když je člověku zle a je k smrti unavený, je to doopravdy těžké. Připadám si, že jako matka totálně selhávám a děsím se toho, jaký to bude mít vliv na dceru. Řešíme dceřino chování s lékaři, zatím poslední dg zní porucha chování. Partner stále věří, že je to prostě tím, že je dcera malá a vyroste z toho, jenže i on je z těch věčných scén na nervy. Samozřejmě se tato rodinná „nepohoda“ odráží na nás všech, našem společném vztahu, také na práci.
Jelikož jsme se nedávno přestěhovali, tak zde nemám žádné známé, tak jsem se potřebovala alespoň vypsat. Díky za tuto možnost.

Je mi vás skutečně hrozně líto, musí to být peklo :hug: Situaci popisuješ rozumně a celkově si nemyslím, že by byla jakákoli chyba na vaší straně (snad jedině to pořízení dalšího dítěte nebyla zrovna moudrá věc, když je dcera náročná od malička). Osobně bych ječení řešila třeba tím, že jí zavřeš do pokojíčku kde se vytrucuje, případně kupte nějaký „boxovací“ polštář, ať může agresi ventilovat rozumným způsobem. Hysteráky, které jsem u obou dětí zažila tak maximálně 3×, jsem řešila zchlazením. Syn šel jednou pod sprchu úplně, dceři stačilo opláchnout obličej studenou vodou. Někomu to může znít jako sadistická metoda, ale na hysterii (ne zlobení!) skutečně funguje, dítě se zarazí, nadechne a následně uklidní. No a v neposlední řadě bych zkusila nějaké bylinky na zklidnění (meduňka například), rybí olej nebo homeopatika.

Bugaboo
Závislačka 2818 příspěvků 14 inzerátů 16.07.19 08:34

Dcerka se budila do 3 let co 20min…ocistec, mela obdobu vzdoru, ale preslo, nic nezabiralo…ted mam 2,5 syna a je to, jako u Vas, budi se po pul hodinach, stale vztekly, rve, macha ruckou…jsem razna, vysvetluju, ma mantinely a stejne je to k nicemu…to je presne same, ne, nesmis, nedelej atd. Beran, jak bic…jak neni po jeho, rve a rve cely den…asi to chce priste ustat, nepovolit, nejsem zastance telesnych trestu, ale synator obcas vychovny zadour, nebo malou po papuli dostane, nenecham si skakat po hlave ale i tak se snazim furt vysvetlivat a je to kuwa tezky…trpelivost uz dochazi casteji, nez driv…vydrzet, zabavit a neupustit mantinel, ty ses furt ten, co udava smer, ne to skvrne male…a bohuzel se pripravit na to, ze nejspise prichodem druheho to bude chvilku horsi, zarlivost prijde na radu…drzim palce, neni to pohadka, spis horor, ale i ten skonci :lol:

unuděná
Echt Kelišová 8485 příspěvků 16.07.19 08:37

Jinak dcera je taky beran, paličatá až na půdu, umanutá kolikrát kvůli blbostem, ale jsou jí už 4,5 a hodně se to zlepšilo, učíme se spolu komunikovat jinak. S prvním synem vždy stačila domluva, od malička chápal, proč po něm chci to a to. Uměl se vzteknout, ale tak nějak lépe se mi s ním pracovalo. Dcera si prostě něco usmyslí (že chce zrovna to tričko, které visí mokré na věšáku například) a ječí a brečí jak umanutá i čtvrt hodiny. Ale ona je jinak zdravé dítě, nemá žádnou diagnózu, takže těžko radit. Určitě vám poradí v PPP, pokud chodítě/budete chodit.

Teresa.p
Zasloužilá kecalka 647 příspěvků 16.07.19 08:47

Dobry klinicky psycholog by vam mohl poradit jak s dcerou pracovat v pripade hysteraku. nebo se nestydte vyhledaz poradce pro rodice deti s autismem, i kdyz ho mala nema. oni s tim maji velke zkusenosti. ja jdu taky synovi oplachnout oblicej vodou, kdyz rve a zabira to. jednou na dovo nechtel opustit hotelovou hernu, tak jsme mu venku po 10 min revu oplachli oblicej vodou s potucku a byl klid. nesmi to byt studene aby to dite paralyzovalo to ne, ale nas syn se uklidni a ja u toho taky.

martina bl
Kecalka 140 příspěvků 16.07.19 09:10
@Teresa.p píše:
Dobry klinicky psycholog by vam mohl poradit jak s dcerou pracovat v pripade hysteraku. nebo se nestydte vyhledaz poradce pro rodice deti s autismem, i kdyz ho mala nema. oni s tim maji velke zkusenosti. ja jdu taky synovi oplachnout oblicej vodou, kdyz rve a zabira to. jednou na dovo nechtel opustit hotelovou hernu, tak jsme mu venku po 10 min revu oplachli oblicej vodou s potucku a byl klid. nesmi to byt studene aby to dite paralyzovalo to ne, ale nas syn se uklidni a ja u toho taky.

To je super typ! Vyzkousim! :palec:

Příspěvek upraven 16.07.19 v 09:22

martina bl
Kecalka 140 příspěvků 16.07.19 09:19
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji se spíše vypsat, tak se předem omlouvám za délku. :) Máme doma holčičku za nedlouho jí budou 2 roky a od narození bojujeme se špatným spánkem a celkově křikem od rána do rána. Ještě asi před měsícem se mi dcera budila i 20× za noc, než jí nakonec na spánek pomohly, celkem dobře, homeopatika a budí se třeba jen max 4× za noc (stále s křikem). Já tedy mám spánek furt totálně rozhozený.
No, jenže hysteráky přes den u dcery zůstaly. Jen abych upřesnila, doma jsme se snažili jít s dcerou vždy po dobrém, vysvětlujeme, snažíme se komunikovat, co to jde, dcera dokonce umí celkem dobře znakovat, zatím ovšem moc nemluví.
Přesto řešíme třeba 40× denně křik, případně rovnou dlouhý hysterický záchvat při kterém je dcera schopná bít hlavou o zem, nebo bije nás. Jedná se například o to, že chceme dceři vyměnit plenu, převléct oblečení, ale i třeba křik kvůli zavření dveří, také se u nás doma nesmí nikdo smát, protože i kvůli tomu dcera křičí/pláče.
Jenže poslední dobou (asi půl roku) už mi to celkově moc nejde, jsem těhotná, takže mi není úplně nejlépe a únava z nevyspání mi dělá ještě hůř. Když má dcera fakt super den, kdy prakticky jen řve, tak často už zužuji své chování na totální rezignaci, slovní sdělení typu „Proč to zase děláš“, „Proboha, nech toho“, „Přestaň“.. atd.. A nejvíc mě děsí to, že mě zjevně často dcera vidí bědovat s hlavou složenou v rukách a začala to opakovat. Když to vidím, chce se mi brečet, snažím se se opět dostat do jakési pozitivnější nálady, jenže když je člověku zle a je k smrti unavený, je to doopravdy těžké. Připadám si, že jako matka totálně selhávám a děsím se toho, jaký to bude mít vliv na dceru. Řešíme dceřino chování s lékaři, zatím poslední dg zní porucha chování. Partner stále věří, že je to prostě tím, že je dcera malá a vyroste z toho, jenže i on je z těch věčných scén na nervy. Samozřejmě se tato rodinná „nepohoda“ odráží na nás všech, našem společném vztahu, také na práci.
Jelikož jsme se nedávno přestěhovali, tak zde nemám žádné známé, tak jsem se potřebovala alespoň vypsat. Díky za tuto možnost.

Teď to nemyslím zle, ale mně se to úplně normální nezdá. Kdo vám tu diagnózu stanovil? Psycholog? Psychiatr? Patrala bych dál. Musí to být pro Tebe strašně těžké a brzy budeš potrebovat energii pro miminko. Vyměnila bych klidně lékaře, prostě řešte co nejdřív. Příchod miminka může být pro dceru taky těžký. Minimálně už z toho důvodu bych to řešila s dobrými odborníky. A manžel to nevidí reálně. Děti vzdorují, vztekají se, to ano, ale to co píšeš je opravdu jiný level.

Ou
Echt Kelišová 8545 příspěvků 16.07.19 09:29

Nejsi špatná matka a neselháváš - tvoje dcera si holt vylosovala nějakou ne úplně optimální genetickou loterii a kombinuje zvýšenou dráždivost, složitější vývoj a možné nějaké neurologické věci.

To jak se vyvíjí a to jak komunikuje není tvoje vina - u takhle malých dětí to až na výjimky není vina či zásluha rodičů, ale biologie. Ty navíc včas a dobře děláš co můžeš.

Je jasné, že to je vyčerpávající.

Hele - to není hysterie - o té se u takhle malých lidí vůbec nedá mluvit - to je zvýšená dráždivost a to že prostě zatím neumí komunikovat jinak.

Člověk co malému dítěti dá nálepku porucha chování je někdo, komu bych děti spíš nesvěřovala, protože namísto toho aby něco řešíl, tak prostě dá razítko a nazdar. Idiotské to je i u školních dětí, ale u batolete?

Kde všude jste byli? Dětský neurolog a nějaký dětský psycholog specializovaný na ranou péči byl? Obecně - jste v kontaktu s lidma z Rané péče? Umí dost pomoci. zejména rodině při zvládání situace a doporučit dobré lidi. Třeba jen pro vyloučení složitější problém.

https://www.ranapece.cz/…e-rana-pece/

Jinak teda příkaz přesťan, nebo dotaz proč mi to děláš je sice pochopitelný z našeho úhlu pohledu, ale naprosto nesrozumitelný pro batole, které ještě nemluví a nedozrálo k tomu, že se naučí říkat ne, já nechci a jiné radnostné projevy období prvního vzdoru a nesouhlasí jen reaktivně na nějaké podněty.
Zápor jako takový je vcelku dost abstraktní myšlenka, tak se na ní nezlob, když to ještě nedává.

Alushka.S
Kecalka 318 příspěvků 16.07.19 10:35

Radu nemám, musí to být šílené, ani si to nedovedu představit, takže aspoň držím palce, ať se brzo zjistí příčina a dojde k nějakému zlepšení. Jen se teda přiznám, že absolutně nechápu tu potřebu do tohoto znovu otěhotnět. 8o

eva.logopedie
Povídálka 30 příspěvků 16.07.19 12:44
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji se spíše vypsat, tak se předem omlouvám za délku. :) Máme doma holčičku za nedlouho jí budou 2 roky a od narození bojujeme se špatným spánkem a celkově křikem od rána do rána. Ještě asi před měsícem se mi dcera budila i 20× za noc, než jí nakonec na spánek pomohly, celkem dobře, homeopatika a budí se třeba jen max 4× za noc (stále s křikem). Já tedy mám spánek furt totálně rozhozený.
No, jenže hysteráky přes den u dcery zůstaly. Jen abych upřesnila, doma jsme se snažili jít s dcerou vždy po dobrém, vysvětlujeme, snažíme se komunikovat, co to jde, dcera dokonce umí celkem dobře znakovat, zatím ovšem moc nemluví.
Přesto řešíme třeba 40× denně křik, případně rovnou dlouhý hysterický záchvat při kterém je dcera schopná bít hlavou o zem, nebo bije nás. Jedná se například o to, že chceme dceři vyměnit plenu, převléct oblečení, ale i třeba křik kvůli zavření dveří, také se u nás doma nesmí nikdo smát, protože i kvůli tomu dcera křičí/pláče.
Jenže poslední dobou (asi půl roku) už mi to celkově moc nejde, jsem těhotná, takže mi není úplně nejlépe a únava z nevyspání mi dělá ještě hůř. Když má dcera fakt super den, kdy prakticky jen řve, tak často už zužuji své chování na totální rezignaci, slovní sdělení typu „Proč to zase děláš“, „Proboha, nech toho“, „Přestaň“.. atd.. A nejvíc mě děsí to, že mě zjevně často dcera vidí bědovat s hlavou složenou v rukách a začala to opakovat. Když to vidím, chce se mi brečet, snažím se se opět dostat do jakési pozitivnější nálady, jenže když je člověku zle a je k smrti unavený, je to doopravdy těžké. Připadám si, že jako matka totálně selhávám a děsím se toho, jaký to bude mít vliv na dceru. Řešíme dceřino chování s lékaři, zatím poslední dg zní porucha chování. Partner stále věří, že je to prostě tím, že je dcera malá a vyroste z toho, jenže i on je z těch věčných scén na nervy. Samozřejmě se tato rodinná „nepohoda“ odráží na nás všech, našem společném vztahu, také na práci.
Jelikož jsme se nedávno přestěhovali, tak zde nemám žádné známé, tak jsem se potřebovala alespoň vypsat. Díky za tuto možnost.

Milá zakladatelko, cítím s Vámi, musí to být pro Vás velmi těžká situace :hug:
Z toho, co tu o dceři píšete mi vyplývá, že se opakují některé podněty prostředí, které u dcery vyvolávají stále stejné anebo podobné reakce nepohody.
Ze zkušenosti s podobnými projevy u vlastního synovce mne napadlo, že by se i v jejím případě mohlo jednat o špatně integrovaný nebo nesprávně vytvořený - některý z tzv. primárních reflexů, které jsou ve vývoji dítěte po určitou dobu přítomny a potřebné k tomu, aby např. když se dítě vyděsí (reflexem reaguje na úlek) - vyvolalo to Moro reflex, který má určitý průběh a končí tím, že se dítě rozpláče nebo křičí - tím přivolá matku, která jej houpá a nosí, dokud se dítě neuklidní… Tyto primární reflexy fungují ve vývoji v jakési návaznosti - pokud se jeden reflex správně neitegruje do dalšího nastupujícího - mohou mýt děti potíže se zvládáním stresu, vč. potíží se spaním, záchvaty paniky, děti jsou přecitlivělé na světlo, zvuky… Holčička je - ne Vaší vinou - z nějakého důvodu v nepohodě. Se symptomy, které popisujete - pokud by šlo o potíže s vývojem primárních reflexů - lze pracovat pomocí tzv. neuro-vývojové terapie - více např. zde http://red-tulip.cz/…ova-terapie/

Hodně štěstí.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.07.19 14:59

Děkuji všem za komentáře i rady. Jen bych chtěla uvést ještě, že samozřejmě víme v jaké jsme situaci a těhotenství jsme skutečně nyní neplánovali, prostě jsme nebyli natolik opatrní, jak jsme měli být. Jelikož bych na potrat nešla, tak se budeme muset se situací hold popasovat. Obavy samozřejmě máme, co bude po porodu, či i během, jelikož dcera je na mě hodně fixovaná. Pokud bude vše v pořádku, chci zvolit variantu ambulantního porodu.
Ohledně dg poruchy chování - tu nám udělil neurolog, ba dokonce chtěl předepsat léky na uklidnění, to jsme ovšem s dík odmítli, že to přeci situaci nijak nevyřeší.
Dlouho jsme byli konejšení pediatrem, že je dcera asi hodně přecitlivělá kvůli zubům- což jsme nemohli nijak vyvrátit, jelikož jí reálně rostl jeden za druhým od 4m (do té doby to dle dr byla kolika). Jenže na začátku roku si daly zuby přestávku a problémy stále stejné. Takže řešíme to teprve cca půl roku. Jako první jsme zkoušeli homeopatku- lékařku, tam nám homeo - po dlouhém užívání- doopravdy hodně pomohly s tím spánkem. Ale jak ona sama sdělila, ne vše mohou homeopatika vyřešit a sama doporučila neurologa.
Dále nás tedy čeká návštěva dětského psychologa.
Ještě jsme dostali „tip“, že by se mohlo jednat i o Kiss syndrom, kvůli porodu KP, takže řešíme i tuto variantu.
Určitě se podívám i na zmiňované odkazy. Dcera mě jen tak nenechá si sednout k PC, takže se dostávám jen v době kdy dcera spí a já ne. I toto píši na 3×. :)
Stále máme víru v to, že se situace zlepší, že problém vyřešíme. Uvedla jsem spíše už doopravdy krizové řešení (to, že jsem na dceru škaredá a zužuji vše na „přestaň“), většinou ještě stále situace ustojíme a vždy se snažíme dceru nějak uklidnit (pokud to jde). Často řešíme i stavy, kdy dcera řve, kope a nenechá na sebe ani sáhnout a to třeba i hodinu v kuse, tam už jsme vzdali prakticky vše, prostě si sednu vedle a nechám ji zuřit, než se uklidní sama.
Naštěstí máme tu výhodu, že když jednomu dojdou nervy, tak může odejít a převezme to ten druhý. Horší je, když začneme šílet všichni. Je to vskutku náročné a ty myšlenky na selhání hold jsou a člověka to začíná užírat, zdali neudělal někde on chybu.
Odměnou jsou nám alespoň ty občasné klidnější dny, kdy řešíme jen pár scén za den a ještě když v noci dcera hezky spí, tak to je k nezaplacení. Takových dnů je jako šafránu, ale doufám, že jednou budou takové dny naší normou.

Teresa.p
Zasloužilá kecalka 647 příspěvků 17.07.19 15:13

Zakladatelko. jestli jste nekde pobliz Brna, tak by vam mohla poradit psycholozka Masopustova. je pro rodice deti s PAS apod. dg. pokud dg stanovil “jen” neurolog, tak zkuste jeste dobreho detskeho klinickeho psychologa. urcite bych zkusila neurovyvojovku jak pise eva. logopedie nebo ja mam dobre zkusenosti s konopnym oleje CBD 2%. kupuju ze zelene zeme. doufam ze ted nedelam reklamu.

Váš příspěvek
Reklama