Interrupce a následky

12
13.7.13 19:21

Interupce a následky

Ahoj,
ráda bych se svěřila se svým problémem, který nemám s kým pořešit, jelikož zatím vše držím v tajnosti…
situace je taková, že jsem na začátku 9tt. Už skoro 3 týdny to řešíme pouze s přítelem, on je o hodně starší, vloni jsme se po 5 letech rozešli, jelikož uvážil, že už vzhledem k svému věku a nemoci děti nechce.
Nedávno jsme se viděli a takto to dopadlo. Začali jsme to tedy řešit a jeho postoj je čím dál tím horší. Dítě nechce, žít s námi určitě nebude, nejradši by, abych šla na potrat. Když si to nechám, tak platit bude (je zajištěný), ale víc nic. Rozhodně ať prý nečekám, že když si to nechám, budeme spolu. On nikoho nemá, žije sám, ale stará se o nemocnou matku, má děti z předchozího manželství. Celkově to prostě není typ na rodinný život, ten předchozí ho dost znechutil, navíc jeho nemoc je dost vážná a jeho prognóza byla, že mu zbývá pár let života, nechce se tudíž ničím už omezovat a chce si ten zbytek, co mu zbývá užít. Další věc je jeho nemoc, prodělal určitou léčbu, která ale není v ČR známá, takže žádný doktor o jeho chorobopise neví, a tudíž mi nikdo neřekne, jaký vliv to může mít na zdraví plodu. Jeho doktorka mluvila o hrstce pacientů, kteří prodělali část té jeho léčby, buď jsou chlapi úplně neplodní nebo 2 oplodnili partnerku, jeden skončil potratem v 6 měsíci a druhý narozením postiženého dítěte.
Takže já řeším, zda jít na potrat, jelikož tam teda může být zdravotní riziko, které mi bohužel nikdo v ČR neřekne, snad by to odhalily ty testy, co se tu běžně provádí, ale nikdy nemáte jistotu. Navíc ta jeho choroba může být dědičná. Opět nikde to není napsáno, může to být a nemusí… Tuto zdravotní část moc nemám s kým řešit, jak jsem psala jeho doktorka toho moc neví, a část léčby, co prodělal mimo ČR je úplně tabu. Navíc prodělat potrat v pozdějším stádiu, kdy už čekáte na miminko, těšíte se, a pak to nemáte ani s kým sdílet, popř. se utěšit s partnerem, že si hned, jak to půjde uděláte další, je asi masakr..
Jenže se strašně bojím následků… Je mi 28 a dítě jsem vždy chtěla, sice toho moc nemám, ale snad by se to nějak zvládlo, jenže jsem chtěla úplnou rodinu. U nás je to běžné, žádné rozvody, normální rodina. Byla bych černá ovce, rodičům jsem ještě nic neřekla, myslela jsem, že se za mě partner postaví, ne, že jim řeknu, že se na mě vykašlal… navíc můj táta ho nemá rád, i kvůli věku a rozvodu… a ted bych vychovávala sama jeho dítě…
Prostě nevím, co mám dělat, nějaká zdrav. rizika tu jsou, zatím je teda dle utz. vše v pořádku, také bych byla svobodná matka, navíc mě partner tak zklamal, tím co mi i pak řekl, že si nedokážu představit, jak bych to s ním dál řešila… Už jsem byla rozhodnutá jít na UPT ale prostě se strašně bojím…co když si to budu vyčítat zbytek života, co když budou komplikace a už to pak nepůjde, co když mě to strašně psychicky sebere, už teď na tom nejsem s psychikou dobře… ale zůstat zas na dítě od začátku sama, když ho od začátku jeho vlastní otec nechce, handrkovat se s ním do konce života, že jsem si to nechala, být sama, prožívat sama těhotenství a přípravu na mimi, což jsem se vždy těšila, jak to bude s partnerem krásné období.. sestra má teď roční dceru a v době těhotenství byli s manželem zas zamilovaní, jak na začátku… nechci přijít o tyto radosti, dítě je prostě závazek na celý život a třeba se připravím o to mít jednou úplnou rodinu, jenže to není nikde napsáno, tohle byl můj první vztah a myslela jsem si, že to je navždy… s expřítelem už nebudu tak jako tak, spíš bych ho radši už navždy vymazala ze života. Takhle budeme navždy spojení dítětem..
Prostě se to ve mě hrozně pere, proto jsem ještě stále neučinila konečné rozhodnutí, pro něj je potrat něco obyčejného, něco si o tom četl a prý je to brnkačka, no asi si nečetl ty psychické následky 90% účastnic…
Takže… vím, že rozhodnutí musím udělat sama, jelikož já s ním budu po zbytek života žít, ale ráda bych si přečetla názor někoho, kdo třeba byl v aspoň podobné situaci - Od začátku na mimi sama a ještě možná zdrav. rizika… :,(

  • Nahlásit

Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat

Reakce:

3734
13.7.13 19:23

Nešla bych do toho…

  • Nahlásit
7209
13.7.13 19:28

Píšeš, že děti už má..Ty jsou v pořádku? Nemám zkušenost s tím, vychovávat dítě sama, takže nemůžu poradit…

  • Nahlásit
32998
13.7.13 19:35

Já mám teda jedno dítě a moc moc moc obdivuju samoživitelky - samomatky..já bych z toho zešílela a musím ted říct že bych to nedala, ( i když kdyby byla v té situaci tak bych to dát musela ),ale dobrovolně bych do toho nešla..a ještě k tomu nějaké procento postiženého dítěte, to ne..promin.

  • Nahlásit
348
13.7.13 19:36

Ja taky ne…je to sice jen tvoje vec, ale kdyz vis ze budes sama :( tak si to mimi muzes udelat resp. s jakymkoliv zdravim a mladym muzem…drzim palce at uz se rozhodnes jak chces moc stesti ;)

  • Nahlásit
49883
13.7.13 19:36

Už ted píšeš že psychicky to nedáš :? tak na něj nechod, navíc s každym týdnem to bude horší. nebudeš první ani poslední co zůstaneš sama na dítě, výhodu máš že to víš od začátku, kolikrát chlap zdrhne v půlce nebo těsně před porodem. Takhle už víš že na mimi budeš sama, doma to řekni jak to je, věk na dítě už máš a partnerovi to taky řekni že dítě si necháš. pro něj potrat brnkačka je on na sál nepůjde :jazyk:

  • Nahlásit
31695
13.7.13 19:49

Tohle rozhodování Ti nezávidím drž se :hug:

  • Nahlásit
1114
13.7.13 19:52

Já myslím, že i když se to v tobě bije, tak ve skrytu duše víš, co doopravdy chceš. já to tak aspoň mívám. tak se rozhodni podle toho, co ti říká srdce.
chápu, že být na dítě sama je strašně náročné. ale ani uplná rodina ti nezaručuje jistotu spokojenosti :nevim:

  • Nahlásit
3925
13.7.13 19:58

Já bych do toho nešla… Né kvůli možnosti zdravotních rizik - ta jsou vždy, i u zdravých partnerů, ale z důvodu toho, že bych to dítě nechtěla dobrovolně vychovávat sama :?

  • Nahlásit
2251
13.7.13 19:59

Nevím, jestli tahle diskuze byla nejlepší nápad. Myslím, že tady diskutuje hodně žen, které už děti mají. A moje osobní zkušenost je ta, že když už jsem prošla těhotenstvím a mám dítě (chtěné), tak už bys do potratu nešla. Ale jako svobodná holka jsem pro potrat rozhodnutá byla (naštěstí se těhotenství nepotvrdilo).
Pro ženu je toto hrozné rozhodnutí, ale budeš ho muset udělat sama. Nevím, kolik je ti let a jaké je Tvoje sociální zajištění. I to jsou nezanedbatelné faktory. Něco jiného je jít na potrat třeba v 25 a něco jiného v 38. Taky tánout dítě ze sociálky je dost obtížné. Máš zajištěné bydlení? Máš rodinu, která Ti bude oporou a pomůže s dítětem. Pokud je navíc trochu problém s psychikou, tak i narození chtěného dítě s ní pořádně (negativně) zahoupe (tak mám labilnější psychiku), co teprve narození neplánovaného navíc ne v úplně ideálních podmínkách.
Rozhodně nejsem zastáncem potratů a není to asi nejlepší varianta. Ale někdy je nutné ze dvou zel volit to menší.
Držím Ti moc palce, ať se dokážeš rozhodnout, ať je to jakkoliv a své rozhodnutí ustát. :hug: A doporučuju nečíst moc diskuze a raději se vyptat svého lékaře na možná zdravotní rizika a spojit se i s nějakým psychologem. V každém okresním městě by měla bý poradna pro ženy a dívky a tam takové psychologické služby určitě poskytují.
Budu moc ráda, když mi pak někdy třeba pošleš i soukromou zprávu, jak to dopadlo.

  • Nahlásit
bamba
13.7.13 20:00

Rozhodnout se musíš sama, riziko, že partner veme roha je vždycky a když je o hodně starší, tak tuplem.Jen nechápu, že se v dnešní době, kdy jsou takové možnosti antikoncepce ženy nechrání a když už ne ženy, tak existuje taková gumička na pindíčka. Přerušení těhotenství je velký zásah do organismu ženy a je na každé, jestli do rizika jde, nebo ne.

  • Nahlásit
2251
13.7.13 20:03

@bamba To jsou rady nad zlato :-) Po bitvě je každý voják generálem.

  • Nahlásit
3925
13.7.13 20:05

@alviola
Ale ona má bohužel pravdu…

  • Nahlásit
31603
13.7.13 20:12

Myslím, že si to prožívání těhotenství a miminka u chlapa moc maluješ na růžovo, to co zažívala tvoje sestra je silně v menšině, jinak pro chlapy začne být těhotenství reálné až mimino vyleze a spoustu chlapů mimina nebavěj a k dítěti si najdou vztah až když začne chodit, mluvit a začne s ním být víc sranda, vtu dobu už dávno můžeš mít partnera, který bude milovat tebe i dítě.
Rozhodování o neplánovaném dítěti jsem nezažila, já měla jasno hned, potraty neuznávám. Zvýšené riziko postižení nebylo (když teda pominu kouření v době otěhotnění), manžel byl pár dnů vypakovaný, ale já bychnemohla, jednou jsme ho počali, je tady, tak se musím snažit a doufat, že kluci budou na své dětství vzpomínat hezky, i když třeba nedostanou všechno, na co si ukážou.
A musím říct, že to neplánované miminko je za odměnu, teď je to moje malé sluníčko a nelituju ani vteřinu. Z představy, že jsem měla právo ho vymazat, aby nebyl, mě naprosto mrazí :?

  • Nahlásit
24409
13.7.13 20:16

S timto se musis poprat sama, ale NIKDO nema pravo te soudit, at se rozhodnes jak se rozhodnes :kytka:!!!Jsou zeny co by za tehotenstvi a dite udelaly cokoli, ale ty resis jiny problem. Druha vec, musi to byt hrozne nemit s kym prozivat toto obdobi, ale na druhou stranu s ex vztah nemas, nestojis o neho, tak bych brala miminko jakou svou vec, neco co mi patri. Nevidim rozdil v tom byt sama uz v tehotenstvi, nebo kdyz te chlap kopne do zadele s miminkem.Teda vidim, vetsinou pozdeji nechtene samozivitelky maji od ex problemy, malo casu se i fin. zaridit a nezachrani to ani to, ze driv chystali vybavicku spolecne. Rodice, no…jsi dospela zena, bude to treba jejich vnouce.Bud ho prijmou a zamiluji se, nebo ti zbyde maly tvorecek ktery ti da neuveritelny pocit lasky i hory prenaset.Ja bych utla kontakt s ex s tim, ze mu das vedet jak se rouhodnes. S nim bych to uz neresila.Moc ti drzim palecky :hug:

  • Nahlásit

Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama