Já už prostě nemůžu. Bude někdy lip?

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
7.11.21 18:41

Já už proste nemuzu. Bude někdy lip?

Ahoj holky,

mám depku ze života. Nechci psát důvody, ale táhne se to už fakt dlouho (roky) a já už prestavam moct. Řeším to, chodím k psychologovi, dokonce dvěma, mám okolo sebe lidi co mě umí podržet, ale stejně je člověk nakonec na všechno sam.

Je mi strašně smutno, cítím se opuštěná a osamělá a i když jsem celkem optimista, to světlo někde v dáli prostě nevidím. Už je tak dlouho tma, že nevěřím že někde je.

Vím že těžko radit, ale ocitly jste se někdy fakt na dně, nevěděly co dál, trvalo to (ne týden ale klidně měsíce, rok, roky) a pak prostě jednoho dne začalo být dobře? Jako fakt dobře, ne otupěle a rezignovaně? A pokud ano tak jak se to stalo? Já se fakt snažím byt silná, zvládat to, občas probrecim noc ale rano se zvednu a bojuju dál, ale proste už jsem fakt asi na konci…

Díky moc za pomoc nebo podporu a vaše příběhy :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
9821
7.11.21 18:44

Jop, asi po mesici brani antidepresiv se to z rezignace prehouplo do „je mi fajn, fakt fajn“. A pak jsme byla schopna zacit rovnat veci v zivote tak, aby to fajn nebylo uplne zavisly jen na tech lecich.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
65240
7.11.21 18:45

Jo, to se bohužel stává.. pro mě byl očistec 3 roky s exmanzelem, dávala js se dokupy dlouho..ale pak už se to začalo pomalu zvedat.. hledej malé radosti, drobnosti..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.11.21 18:51

Také mám momentálně takové období. A přitom ještě nedávno bylo vše zalité sluncem. Jsem vyčerpaná a tentokrát to nezvládám. Spoustu věcí v životě se mi nepovedlo. Chodím k psychologovi, ale je přede mnou dlouhá cesta. AD beru, ale nezabírají. Ale někde asi ještě věřím, že se to někdy zase obrátí. Hodně štěstí přeji. :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
1114
7.11.21 18:53

Rekla bych, ze to zavisi na tom, proc se citis mizerne.
Je to kvuli nejake konkretni situaci? Pokud se da zmenit, tak se to temer jiste zlepsi, pokud dojde ke zmene.
Endogenni depresi muzou vylecit antidepreiva.
Pokud se citis opustena a osamela, snaz se travit cas s lidmi, s kterymi je ti dobre, chod mezi lidi, najdi si nove pratele, porid si zvire.
Mne osobne se to stalo, ze mi po hrozne dobe zacalo byt dobre.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16768
7.11.21 18:55

A nejde odstranit ze života to, co ti tu depku způsobuje? Jinak nevím, co poradit…když nezmizí příčina, bude se to vracet, bohužel…to je pak jako léčit se z alkoholismu a stále pít alkohol…pokud už to odstraněno je a ty máš tedy psychické následky, pak to chce asi jen čas…osobně moc nechápu dlouhodobé trápení, pokud se tedy nejedná o ztrátu dítěte, či nevyléčitelnou chorobu například…tam ani ten čas vše nezahojí. Ale jinak nemá asi smysl, se nad něčím dlouhodobě trápit, člověk si musí najít něco, co ho baví, koníček, přátelé a pak i někoho bližšího třeba a jít dál…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
239
7.11.21 18:56
@Anonymní píše:
Ahoj holky,

mám depku ze života. Nechci psát důvody, ale táhne se to už fakt dlouho (roky) a já už prestavam moct. Řeším to, chodím k psychologovi, dokonce dvěma, mám okolo sebe lidi co mě umí podržet, ale stejně je člověk nakonec na všechno sam.

Je mi strašně smutno, cítím se opuštěná a osamělá a i když jsem celkem optimista, to světlo někde v dáli prostě nevidím. Už je tak dlouho tma, že nevěřím že někde je.

Vím že těžko radit, ale ocitly jste se někdy fakt na dně, nevěděly co dál, trvalo to (ne týden ale klidně měsíce, rok, roky) a pak prostě jednoho dne začalo být dobře? Jako fakt dobře, ne otupěle a rezignovaně? A pokud ano tak jak se to stalo? Já se fakt snažím byt silná, zvládat to, občas probrecim noc ale rano se zvednu a bojuju dál, ale proste už jsem fakt asi na konci…

Díky moc za pomoc nebo podporu a vaše příběhy :srdce:

Léky užíváš? Některá AD podporují pozitivní vnímání, radost ze života… aurorix, agomelatin, někdy trittico…porad se s psychiatrem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
239
7.11.21 19:02

Píšeš, že je ti smutno. Možná by byla lepší skupinová terapie než individuální. Potkat se s lidmi, kteří si navzájem pomáhají. Poohledni se po skupinovém stacionáři. Jsou všude. Trvají více týdnů.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7.11.21 19:09
@Anonymní píše:
Ahoj holky,mám depku ze života. Nechci psát důvody, ale táhne se to už fakt dlouho (roky) a já už prestavam moct. Řeším to, chodím k psychologovi, dokonce dvěma, mám okolo sebe lidi co mě umí podržet, ale stejně je člověk nakonec na všechno sam.

jj člověk je stejně nakonec na všechno sám. a život umí být pěkně pos*anej.
Ty důvody je samozřejmě důležité vědět, aspoň zjednodušeně, jinak ti tady asi nikdo nedá relevantní odpověď.
já si vždycky říkám „další hnusnej den. tak bojuj, no. co se dá dělat“. teď zrovna se cítím celkem ok, ale jsem strachy bez sebe, co mě zase skopne na dno.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7288
7.11.21 19:24

Život je ta pověstná židle o 4 nohách. Když se zlomí jedna noha, musí se najít opora v 3 zbývajících. Takže pokud to neklepe v rodině, musíme se opřít o přátelé, práci apod. Průšvih je, když se to hroutí na více frontách. Ale po každé noci vždy vyjde slunce, člověk nesmí ztrácet naději.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.11.21 19:37

Holky tak jen stručně důvod, zůstala jsem sama s malým miminkem, odešel od nás chlap kterého stále miluju, sesypal se mi můj sen o velké šťastné rodině, nezvladam to a je mi strašně. Bojuju jen kvůli malé. Prý mu mám odpustit, že tohle nezvládl. Odpustit mu neumím. Odešel a opustil mě i svou holčičku.

Dnes a denně brečim, AD nemohu protože kojím. Vím, jsou horší věci, ale za mě je tohle tragédie, nic víc pro mě v životě neznamená (kromě zdraví!) než rodina. Nedokážu se přenést přes tu zradu, to, že ho miluju a je pryč a nakonec, že už nikdy nebudu mít kompletní rodinu, že jsme zůstaly samy.

  • Citovat
  • Nahlásit
7288
7.11.21 19:40
@Anonymní píše:
Holky tak jen stručně důvod, zůstala jsem sama s malým miminkem, odešel od nás chlap kterého stále miluju, sesypal se mi můj sen o velké šťastné rodině, nezvladam to a je mi strašně. Bojuju jen kvůli malé. Prý mu mám odpustit, že tohle nezvládl. Odpustit mu neumím. Odešel a opustil mě i svou holčičku.Dnes a denně brečim, AD nemohu protože kojím. Vím, jsou horší věci, ale za mě je tohle tragédie, nic víc pro mě v životě neznamená (kromě zdraví!) než rodina. Nedokážu se přenést přes tu zradu, to, že ho miluju a je pryč a nakonec, že už nikdy nebudu mít kompletní rodinu, že jsme zůstaly samy.

To je velmi těžká krizová situace, žádná by to nenesla snadno. Musí to být pro tebe náročné a je samozřejmé, že mu to neodpustis, na tom nejde co odpouštět.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.11.21 19:41

Taky mám tyhle pocity, táhne se to už asi deset let a mám pocit, že lidé jsou poslední dobou čím dál povrchnější, sobečtější a ukňouranejsi. A kolem je čím dál víc nevychovaných sobcu, co umí mluvit jen o sobě. Vyklopi na vás svoje problémy, vy trpělivě nasloucháte. Jim se uleví a když pak chcete říct něco vy, tak už vlastně hrozně spěchají. Asi jako moje dvě kamarádky nedávno na vínku… Takže ano, taky mám pocit, že na problémy je vlastně člověk opravdu sám. Jo a ještě neempatie ve smyslu, když to přeženu do extrému, někomu, kdo má stonásobně závažné problémy, si jiný stěžuje, že vůbec neví, kam letos pojede na dovolenou.

Příspěvek upraven 07.11.21 v 19:44

  • Citovat
  • Nahlásit
239
7.11.21 19:43
@Anonymní píše:
Holky tak jen stručně důvod, zůstala jsem sama s malým miminkem, odešel od nás chlap kterého stále miluju, sesypal se mi můj sen o velké šťastné rodině, nezvladam to a je mi strašně. Bojuju jen kvůli malé. Prý mu mám odpustit, že tohle nezvládl. Odpustit mu neumím. Odešel a opustil mě i svou holčičku.Dnes a denně brečim, AD nemohu protože kojím. Vím, jsou horší věci, ale za mě je tohle tragédie, nic víc pro mě v životě neznamená (kromě zdraví!) než rodina. Nedokážu se přenést přes tu zradu, to, že ho miluju a je pryč a nakonec, že už nikdy nebudu mít kompletní rodinu, že jsme zůstaly samy.

Mimco vnímá, když jsi smutná a places. Nebylo by lepší přestat kojit a raději vzít nějaké AD? Asi bys měla s lékařem probrat možnosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.11.21 19:52
@jejjej píše:
Mimco vnímá, když jsi smutná a places. Nebylo by lepší přestat kojit a raději vzít nějaké AD? Asi bys měla s lékařem probrat možnosti.

Přemýšlím, zda by tohle nebylo lepší. Ale nevím, jak moc AD pomáhají? Nerada bych přestala kojit, abych pak zjistila, že AD mi moc nepomohly. Psycholog je proti, prý to dáme i bez AD…pořád mi říká, že jsem silná ženská a že budeme bojovat.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat