Jak blízký máte vztah se svou mámou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Jak příjemně strávit volný čas? Přečtěte si na eMiminu
Ať už se vám událo cokoliv. Podělte se o svůj příběh v Deníčcích
Reakce:
My jsme s mamkou hodne povidaci obe, takze uz od detstvi dlouhe hodiny ldy jsme si povidaly.. jsme si hodne blizke, takze ano, myslim si, ze je to zpusobene jeji vychovou a tim, ze s tebou malo mluvila, tak si nejste blizke. Tvoje chyba to neni urcite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Zakladatelko
Tyjo, to je jak kdyz pises o mne 😳
Mame to mezi sebou uplne stejne. Teda krom toho, ze ja z toho nemam absolutne
zadne vycitky. Proste nic.
Za to si moc dobre davam pozor na vztahy s myma dcerama. My se nuchname porad
:smiling_face_with3_hearts:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
U nás se nikdy moc neobjimalo, neschválili, Mamka pedant na úklid, takže pro děti docela stres🤣..v pubertě jsme byly schopné po sobě šílene rvat..od cca 18 máme spolu skvělý vztah, téměř každý den jsme u ni na návštěve(bydlíme kousek),když to nějak nezvládáme, tak si volame videohovor..většinou si volame 2× denně..každý na mě kouká, ze to je proste divne..já nevim..mě to přijde fajn, mamce taky, manželovi je to sumak, ten zas chodí k máme za psem:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Ahoj, chci se zeptat, jak vnímáte vztah se svou mámou? Jak moc blízké si jste? Čím to je podle vás způsobené?Řešíme teď nějaké rodinné problémy a já mám pocit, že vztah k mámě mám vlastně formalni: jezdím tam, mluvím s ní o obecných věcech, ale vůbec nechápu její jednání, neumím ji podpořit, utěšit, obejmout, vidím spoustu chyb, které udělala a teď se jí vrací jako následek a prostě mi tam chybí empatie. Nebo pouto? Prostě mám pocit, že se role obrátily a to, co mi ona nedala v dětství (a já se furt prosila o pozornost), tak teď ji neumím dát zpět. Nikdy se u nás nemluvilo o citech, nehladilo, apod., prostě studený odchov a já vůči ní teď neumím být jiná. Ona by teď potřebovala obejmout a já nějak vůbec nevím, jak na to… Je mi to cizí, ale pak přichází výčitky, zda to je fakt chyba její nebo moje (nebo naše rodinná).
Mám to uplně stejně, takže chápu.
Moje matka uznává především materiální hodnoty, scházelo běžné
mluvení a taky intimita. Je generace, která nemluvila o ničem. Takže
menstruace, randění, sex, kojení, porody…to vše je tabu. Nedokáži ji
obejmout a ani nechci 
Chovám se slušně, vstřícně, ale to je
vše. Taky mám uplně jinou povahu, nejsem tak materiální a ctím jiné
hodnoty. Takže si nejde rozumět ani názorově. Prožila jsem dětství jako
obezní dítě, které čelilo posměchu doma i venku. Což je taky věc,
kterou nejde zapomenout…a dodneška ona nechápe to utrpení a jak se to
odrazilo na mých vztazích a životě. Přijde jí to roztomilé a prý jsem
měla štastné dětství. Zbytečná každá debata, proto i moje návštěvy
jsou jen občasné - nemám se o čem bavit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Hodně blízký. Moje mamka byla vždy vřelá, objimaci. Samozřejmě, v období puberty jsme dostaly hodně zabrat, i se sestrou, triskala s námi od zdi ke zdi, hadky každý den. Ale když jsme přežily cca 5 let tohohle hororu, tak jsme si všechny k sobě zase našly cestu a teď máme vztah víc než nadstandardní. Doufám, že takový budu mít i se svou dcerou. Věřím, že je těžké dávat něco, co jsi vlastně nikdy nezažila, není na co navázat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@nelaa píše:
ZakladatelkoTyjo, to je jak kdyz pises o mne 😳
Mame to mezi sebou uplne stejne. Teda krom toho, ze ja z toho nemam absolutne zadne vycitky. Proste nic.
Za to si moc dobre davam pozor na vztahy s myma dcerama. My se nuchname porad :smiling_face_with3_hearts:
No, u nás obdobne. U nás dostal pozornost hlavně bratr a nějaké objimani nebo povídání neexistovalo. Nepamatuju si ani mazleni z dětství a to si vybavuju i učitelku z jeslicek. Moje ditko mazlim když si rekne a hodně si povidame, je ještě malý tak snad to vydrzi a ten vztah budu mít s oběma dětmi vrelejsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mam to stejne. Az na to, ze uz jsem dospela do faze, ze uz k ni ani nejezdim a ani z toho nemam vycitky svedomi. Ke svym detem se chovam tak, jak jsem si prala, aby se chovala mama ke mne. Tak uvidim, jaky budeme mot vztah v jejich dospelosti.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Kdysi jsme si byli hodně blízké. Než mi došlo, že jsem ovládaná a ona
psychicky nemocná. V jádru je hodná, to vím, ale má manipulativní a
majetnické sklony. Vždy se na někoho upne a má tendenci si ho přivlastnit,
izolovat od ostatních i za cenu intrik a pomluv, že údajně „ten řekl
o tobě tohle a tamto, já jsem se tě zastala..“. Takhle rozeštvala mezi
sebou celou rodinu.
Takže dnes je to tak, že mám ji ráda, ale už filtruji, co mi říká a
dávám si pozor, co říkám já jí, nenavštěvujeme se tak často
(naštěstí mám jako výmluvu velkou vzdálenost), tak to alespoň zkouší
momentálně na mé neteři a na mém synovi. Synmá naštěstí svůj názor a
ví, jaká babi je, neteř ještě neprohlédla.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@hospodki
Hele, to ja jsem jedinacek a stejne nic.
Se svyma detma si to nikdy nepodelam ☺️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Moje matka je alkoholička, chlastat začala když jsem končila základku.
Vztah nemám žádný, jen by mi už mohla dát pokoj.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
K mamě mám take formální vztah. Bavim se s ní, pomáhám jí, ale
kdybych neměla svědomí tak bych ji klidne pul roku nezavolala. Ale oba
sourozenci žiji v jinych městech takže se o ni občas zajímám. Ona mě
taky moc nemusí a volá mi jen když se opije, to jsem ji ale nedavno
zakázala, tak mi nevola vubec. 
Ale s cim mohu tak pomohu atd. Hlidaci babicka
to zrovna neni. Hlida jen pokud to hodne hoří cca 5×do roka s minimem
přespání. Jezdi často na dovolene tak ji musim hlidat pak psa. Ve finale ji
tedy delam poskoka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Máme formální vztahy. S koronou se vidíme tak 1× ročně, nežije
v ČR. Za 17 let, kdy s ní nebydlíme, se k nám podívala 2×, vždy si
našla nějakou výmluvu, proč to nejde. Psychicky nás deptala, je
hysterická, žárlivá, manipulativní. Nesvěřuji se jí, pro mě je skoro
cizí, i když při kontaktu je vřelá, objímá nás. Nemám k ní bohužel
nijak blízký vztah. Je to, jako bych skoro celý život žila bez matky a ona
byla jen nějaká teta 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Práce ve firmě Tescoma? Máte zkušenost?
- Nikdy nenapíše první, mam se ozývat?
- Vztah ze seznamky?
- Mam menstruaci, mohu byt tehotna?
- Kdy muž odchází sám že vztahu
- Jak poznat, že má vztah smysl
- Opičí neštovice - máte strach?
- Mám odejít pryč?
Ahoj, chci se zeptat, jak vnímáte vztah se svou mámou? Jak moc blízké si jste? Čím to je podle vás způsobené?
Řešíme teď nějaké rodinné problémy a já mám pocit, že vztah k mámě mám vlastně formalni: jezdím tam, mluvím s ní o obecných věcech, ale vůbec nechápu její jednání, neumím ji podpořit, utěšit, obejmout, vidím spoustu chyb, které udělala a teď se jí vrací jako následek a prostě mi tam chybí empatie. Nebo pouto? Prostě mám pocit, že se role obrátily a to, co mi ona nedala v dětství (a já se furt prosila o pozornost), tak teď ji neumím dát zpět. Nikdy se u nás nemluvilo o citech, nehladilo, apod., prostě studený odchov a já vůči ní teď neumím být jiná. Ona by teď potřebovala obejmout a já nějak vůbec nevím, jak na to… Je mi to cizí, ale pak přichází výčitky, zda to je fakt chyba její nebo moje (nebo naše rodinná).