Jak být spokojená, i když se nedaří

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Amable
Nováček 7 příspěvků 21.04.19 11:28
Jak být spokojená i když se nadaří

Jak si mám udržet pozitivní přístup, i když se ne úplně daří? Uvítám všechny rady a nápady, myšlenky, které Vám pomohly, když jste se cítili špatně a měli jste pocit, že ač děláte co děláte, nesměřuje to tam, kam chcete. Potřebuji trošku “nakopnout” a vypovídat se. Jsem od přírody optimista, pro ostatní lidi navenek působím pozitivně, přináším jim dobrou náladu, ale uvnitř často podléhám splínům. Po těžkém rozchodu (před rokem a půl) s manipulátorem, který mé sebevědomí a sebelásku systematicky ničí a i nadále ovlivňuje můj život, a všech těch starostech okolo, co s tím souvisí, se mi vždy těžko sbírají síly. Letošní rok pro mě měl být vykročením do nového začátku. Dovolila jsem si letos poprvé vpustit do svého srdce nového muže, vznesla jsem se na vlně euforie. Jenže to nevyšlo (sám má svých starostí dost) a hodilo mě to psychicky zase níž. Pochybuji o sobě, že nejsem pro nikoho dost dobrá. Věnuji se práci a dětem. Když jsou u tatínka, snažím se sama nějak zabavit. Ale je to strašně těžké. Chci věřit, že mě v životě čeká ještě něco hezkého.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Sany80s
Kelišová 7319 příspěvků 21.04.19 11:33

No nejlepší je stanovit so svoje priority, zhodnotit, zda jsou reálné, vybrat z nich ty, co záleží zejména na tobě a splnit si je.

Amable
Nováček 7 příspěvků 21.04.19 11:38

Takhle to jde v práci. V soukromém životě to jde hůř :-)

lesni.skritek
Kecalka 194 příspěvků 21.04.19 11:44

Pokud jsi přirozený optimista, jako třeba já, občas je potřeba znovu a znovu se vybrečet.. Hledej v sobě to, co ti určitě vždycky šlo, radovat se ráno ze sluníčka i z deště, protože oboje je potřeba :srdce: Buď s nějakým kamarádem/kamarádkou a travte spolu nějaký společný koníček, to taky moc pomáhá :palec: A opravdu dežité je, ráno se na sebe v zrcadle usmát, pozdravit se a pochválit se, jsi totiž veselá, milá a hezká :) nesměj se, uvnitř to fakt pocítíš a není to nic přehnaně samolibého :palec:

Amable
Nováček 7 příspěvků 21.04.19 11:49

Děkuji. Snažím se radovat z maličkostí, třeba toho sluníčka. S tou sebelaskou to je problém, no. Když pořád dostávám zprávy, jak jsem špatná a za všechno můžu. A kamarádky/kolegyně občas divadlo/koncert, ale jinak má každý své aktivity.

Sany80s
Kelišová 7319 příspěvků 21.04.19 11:51
@Amable píše:
Takhle to jde v práci. V soukromém životě to jde hůř :-)

Ale jde to i v soukromém životě, jen se člověk nesmí upínat k něčemu, co nemůže ovlivnit na 100% jen on sám.

arinecka
Kelišová 6131 příspěvků 21.04.19 12:12

@Amable Zkus brát všechno špatné pro něco dobré. Měj se ráda, to je základ úspěchu. Když ti někdo napíše že jsi špatná, nereaguj na to, s úsměvem to smaž a jdi dál. Je jaro, všechno venku krásně kvete, svítí sluníčko, to nakopne kdekoho k dobré náladě :D Najdi si nějaký koníček, sport, cokoliv :kytka: Nepochybuj o sobě, že nejsi dost dobrá pro nikoho, to je nesmysl.

Amable
Nováček 7 příspěvků 21.04.19 12:24

Děkuji…

09Veronika09
Kecalka 330 příspěvků 21.04.19 13:05

Kdyz se nedari, tak je to celkem normalni se citit blbe, ja treba momentalne skoro vsechno mam a taky je mi nanic, vlastne nevim proc…porad si rikam, ze jsem mela udelat nejake veci v zivote jinak a ze uz se to nevrati…ale ted takove nalady pricitam spise tomu, ze uz jsem dlouho na neschopence. byt tebou tak si napisu na papir co bych si chtela splnit a zacala bych s tim :-) ale neco co muzes ovlivnit jen ty, treba vzdelavaci kurz, zacit cvicit…cokoliv co souvisi jen s tebou a ne treba se vztahem nebo s jinymi lidmi

MP Krista
Kecalka 225 příspěvků 21.04.19 13:16

Hlavu vzhůru! Já se kdysi ocitla na dně, odešel od nás manžel, já zůstala sama s dcerkou po dětské mozkové obrně. Byl to těžký rok. Pomohlo mi, ze jsem se musela pustit do zařizování bydlení, profesních změn, pak jsem musela máknout, abych nás uživila. A potom jsem se začala vracet k snum, které jsem měla jako dítě. Postupně krok za krokem jsem se posouvala a už dlouho jsem spokojena a šťastná jako nikdy predtim, uvidíš, ze to půjde!!!

Amable
Nováček 7 příspěvků 21.04.19 14:33

@MP Krista
Děkuji za světlo na konci tunelu :D Jak dlouho ti trvalo, než ses z toho dostala? Co / kdo ti v těžkých chvílích nejvíce pomohlo?

MP Krista
Kecalka 225 příspěvků 22.04.19 07:54

@Amable Rok jsem se Hrabala ze dna, po dvou letech jsem zjistila, že jsem šťastná. Pomohlo mi to, ze jsem se musela starat o sebe a dceru, hrozně moc mi pomohla moje rodina, mám dvě báječné sestry, moje kamarádky. Pak jsem chodila dlouho k psychologovi, fungovalo to jako pocit bezpečného zázemí, jako bych měla stále nadosah ruku, které se mohu v nouzi chytit a vím, ze tam bude. Věř, ze jsem se strašně moc naučila a myslím to zcela vážně a upřímně, ze dnes ničeho nelituji. Naučila jsem se jakýkoli problém brát jako výzvu a příležitost se něco naučit a nakonec jsem potkala muže svého života. Je to běh na dlouhou trať, ale je to život!!!

Černá vdova
Extra třída :D 13044 příspěvků 22.04.19 08:44

Srovnej se nejdřív sama se sebou. Rok a půl je zjevně málo, potřebuješ mnohem víc času. Já jsem se s domácím násilím rovnala řadu let, už to mám za sebou, ale mužům zatím tak úplně nevěřím. Snažím se, ale moc mi to nejde.
Až se hodíš do pohody, můžeš zkusit navázat vztah s někým jiným, ale dřív to nedělej, protože to nebude fungovat.

Co děláš proto, abys překonala to, co jsi zažila? Pocit méněcennosti znám velmi dobře, v jedné oblasti svého života ho mám pořád, i když racionálně vím, proč to tak je.
Já jsem sama s dvojčaty, od jejich 2,5 let. Pak po rozvodu jsme ještě asi 5 let na dálku fungovali s ex, ale jeho chování se vrátilo do starých kolejí, tak jsem to ukončila a od té doby jsem sama.

Nemám žádnou velkou pomoc a leccos jsem si musela zajistit svépomocí, ale nakonec jsem to dala a jsem na sebe hrdá. Mám v práci dost významné postavení, uživím nás s dětmi v pohodě. Mám přivýdělek na ŽL a teď jsem si našla nového koníčka, díky rekvalifikačnímu kurzu. Pracuju na sobě, ale já teda využívám alternativní způsoby, chodila jsem i k psycholožce. Mám za sebou horu práce a dál na sobě pracuju. Funguju úplně samostatně a žiju si svůj život podle svého. Problémy s ex se nám nějak uhladily, nebavíme se spolu, ale děti si bere, tak mám i čas pro sebe.

Když se ohlídnu za sebe, tak vidím, jak mi všechno to zlé bylo k mému dobru, i když tenkrát jsem si přála umřít, jen abych měla klid. Představovala jsem si úplně jiný život, ale musím hrát s kartami, které jsem dostala do ruky. Umím si i ve špatném najít to pozitivní, ale to neznamená, že nebrečím a mám pořád jen nadhled.

Bude líp, uvidíš. Ale musíš pro to taky něco udělat. Pobreč si, zanadávej si, chvíli se klidně rochni v bahně u dna, ale pak se zase odraž a bojuj. Za sebe, za děti. :kytka:

Mart81
Závislačka 4789 příspěvků 22.04.19 11:40
@Amable píše:
Jak si mám udržet pozitivní přístup, i když se ne úplně daří? Uvítám všechny rady a nápady, myšlenky, které Vám pomohly, když jste se cítili špatně a měli jste pocit, že ač děláte co děláte, nesměřuje to tam, kam chcete. Potřebuji trošku “nakopnout” a vypovídat se. Jsem od přírody optimista, pro ostatní lidi navenek působím pozitivně, přináším jim dobrou náladu, ale uvnitř často podléhám splínům. Po těžkém rozchodu (před rokem a půl) s manipulátorem, který mé sebevědomí a sebelásku systematicky ničí a i nadále ovlivňuje můj život, a všech těch starostech okolo, co s tím souvisí, se mi vždy těžko sbírají síly. Letošní rok pro mě měl být vykročením do nového začátku. Dovolila jsem si letos poprvé vpustit do svého srdce nového muže, vznesla jsem se na vlně euforie. Jenže to nevyšlo (sám má svých starostí dost) a hodilo mě to psychicky zase níž. Pochybuji o sobě, že nejsem pro nikoho dost dobrá. Věnuji se práci a dětem. Když jsou u tatínka, snažím se sama nějak zabavit. Ale je to strašně těžké. Chci věřit, že mě v životě čeká ještě něco hezkého.

Mám oblíbené metody, ale zkušenost mi říká, že ostatním často nepomáhají. ;)

1. Daří nedaří je hodnocení, které vychází z nějak nastavených kritérií. Úpravou měřítek a hodnotící škály můžete dojít k tomu, že vaše problémy jsou malicherné. Třeba vy teď nemáte milující vztah, nejste pro nikoho dost dobrá a vaše děti vás časem už skoro nebudou potřebovat a to je na nic. Někdo jiný to vše má a to na pohodě nepřidá. Ale už za dvě stě let budeme nejspíš všichni, včetně vašich dětí mrtví, na 99% z nás si nikdo nevzpomene. Těm na které si vzpomenou, to už bude nejspíš stejně jedno. Takže proč se vlastně trápit? Všechny problémy i samotný život jsou jen dočasná, bezvýznamná drobnost, odehrávající se mezi zrnky písku, které žijí sotva mžik oka vesmíru někde na periferii galaxie? Nic, kvůli čemu by stálo za to byť jen nakrčit čelo.

2. Uvědomit si, co člověk má. Většinou jsou toho mraky. Žijete - už to je výhra v loterii, je tu mír, máte co jíst, střechu nad hlavou, když otočíte kohoutkem, teče voda, stisknete vypínač a je světlo… Když si člověk nějakou dobu uvědomuje, co vše má a jak skvěle se mu daří. Třeba oproti kuřeti ve velkochovu.

3. Příroda nebo umění. V obojím je tolik nádhery a je z toho možno načerpat tolik energie…

4. Černý humor. Třeba si řeknu: „co by takové děti v Africe daly za moji situaci? Nic. Nemají prachy, utratily je za mobily a velká břicha.“ :mrgreen:

5. Práce. Moje nejméně oblíbená metoda. ;) Ale funkční. Ideálně se zemí, štípání dřeva, něco stavět, zaměstnat se a unavit fyzickou činností na čerstvém vzduchu. Skvělé je vyrazit třeba pod širák, kde si člověk musí udělat přístřešek, oheň, sehnat si vodu… Jak se přesunete na nějakou dobu na úroveň zajišťování základních potřeb, tak veškeré vztahové problémy jsou náhle vedlejší. Pohodlnější a snáze dostupná varianta je dát si pořádně ledovou sprchu.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.04.19 16:21

Mně pomohla meditace a buddhistické filosofie. Po takové meditace je clovek spokojený jen tým že je tady a teď

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama