Jak dál, když Váš život není už k žití a sny jsou pryč?

21.4.17 19:16

Jak dál, když Váš život není už k žití a sny jsou pryč?

Mám pro Vás téma k zamyšlení a třeba mi svým názorem pomůžete…

Jde o to, že jsem zůstala sama bez dětí a bez muže. Zcela nedobrovolně, proto se i nerada řadím mezi onen trend singles života. Jsem typická žena, typický ženský typ, jsem romantická, pečující a mám ráda děti, jsem mateřský typ. Nikdy a to zdůrazňuji nikdy, bych neobětovala mateřství kvůli kariéře, studiu. Vždy pro mě rodina byla na prvním místě a pak až všechno ostatní. Nejsem taky vůbec žádný megaloman, který by odložil mateřství kvůli cestovaní, koníčkům, nemám žádné sny typu potápění u moře a tak.

Z toho důvodu mám s přijetím takové role závažný problém, protože užívat si singles nebo se s tím smířit a naučit v tom být spokojená znamená užívat si drobné románky, flirty bez závazku, věnovat se i té kariéře, nějakému třeba studiu, mít náročné koníčky, též nezadané přátele a to je všechno opak mne samé. Jsem úplně obyčejná ženská, která žije normální prací, baví mě četba, občas divadlo, ale nic extra a moje kamarádky jsou vdané, takže jsem jak páté kolo u vozu. Zjistila jsem, že přátelit se se single ženami je pro mě nepřijatelné, jednu takovou jsem poznala a mám k ní neuvěřitelný blog, protože představuje všechno to, co nemám u žen ráda a jaká bych být nechtěla. Smířit a vyrovnat se se single životem bez dětí je pro mě nepřijatelná role do které jsem byla životem natlačená a cítím se jako v divném dramatu, kde vás nutí popřít celou svou identitu a být vystavená všem svým největším nočním můrám a všemu čeho se děsíte.

Jen pro ujasnění, navštívila jsem terapeutku, abych s ní probrala to, zda třeba nedělám něco špatně já a nejsem nějaká divná a dle slov terapeutky jsem normální žena, která má prostě smůlu. Občas se prostě může stát, že sám zůstane i ten, kdo na tom nemá žádný podíl, tedy nemusíte být podivín, aby vás život sejmul.

Nabízí se otázka co dál, až roky budou plynout dál. Pro moji osobu to nebude plnohodnotný život, bude to jen učení se s tím žít, ale o kvalitě a šťestí nebude řeč. Přirovnala bych to třeba k životě těžce postižených, kdy jim zpříjemňujeme život, ale… Cítím se strašně, když před všema musím přiznat jak na tom jsem, protože možná je in být single, ale v mém okolí takový nikdo není, navíc nepůsobím jako single, která si to užívá :( Mám možnost skončit se životem, skončit časem v léčebně a trávit život za pomoci odborníku nebo si ještě pořídit dítě třeba s gayem nebo prostě s někým a jít do role svobodné matky. Dokázaly byste do toho jít? A smířit se jen s tím, že nemáte partnera?

Co byste dělaly vy a jak na Vás můj život působí? Jen mi neraďte začít si single užívat, ne každý si umí užívat v práci a při románkách.

Přeji hezký víkend a budu ráda za názory, zkušenosti, podporu…:)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

pohledmuze
21.4.17 19:23

Muzes nejak rozebrat proc si myslis, ze budes uz sama nadosmrti? 8o Kolik ti je let?
Asi tak 25 ne? :roll:

  • Citovat
  • Upravit
441
21.4.17 19:24

A kolik ti je?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1175
21.4.17 19:25

...

Tak můžeš si sehnat chlapa s dětmi a realizovat se tam.
A nebo se nech prostě oplodnit (s tím by ženská mít problém neměla, internet se jen hemží nezávazným sexem) a splň si tím své poslání. Dítě můžeš vychovávat sama, rozhodně nebudeš jediná.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1111
21.4.17 19:26

Mne prijde, ze se desis neceho, co vubec nemusis zit. Proc bys jako mela byt single? Pokud jsi treba pres 40 a uz to na deti nevypada, porad muzes byt s rozvedenym tatinkem a opecovavani si uzivat s nim. :nevim:

Příspěvek upraven 21.04.17 v 19:27

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
49086
21.4.17 19:27

@Louisa777

pokud by mně až takhle tížilo, šla bych do dítěte bez partnera

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9498
21.4.17 19:28

@Louisa777 Nevime, kolik mas let.
Ano, kdybych do 35 nenasla staleho partnera, stala bych se dobrovolne svobodnou matkou. Partnera muzes potkat i ve vyssim veku, kdy uz by na dite bylo pozde.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3035
21.4.17 19:29

@Louisa777 Sorry ale nenapsala jsi kolik Ti je, jestli máš děti, proč jsi sama… přijde mi že se jen lituješ a nejsi ochotná nic udělat pro to, aby jsi byla štastná… s tímhle přistupem je dost pravděpodobný že nakonec opravdu sama a bezdětná už zustaneš… neumím si představit „normálního“ chlapa, kterýho by jsi tímhle přístupem k životu mohla zaujmout…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3791
21.4.17 19:30

@Louisa777 A to je problém si najít partnera? Pokud je ženská „normální“ tak by to problém být neměl. ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
441
21.4.17 19:32

Víš, ono pokud jsi ještě nepoznala muže, s kterým by ti bylo dobře, je opravdu lepší být sama. Dítě bych si pořídila a chlapa můžeš najít i v seniorském věku.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
21.4.17 19:33

@cecetka přesně tak…já jsem si pořídila takhle dítě s prvním ktereho jsem potkala. splnoval trochu mé představy o genetickem matriálu :-) a byl „ochotný“…výsledkem je to že jsme se dali poté dohromady, a po 6 letech čekáme druhý přírustek… :mrgreen: a myslím že právě jsem ho dostala na to, že jsem si singl život naramně užívala, byla samostatná a nemusel mít strach že se na něj pověsím a budu mu koulí u nohy

  • Nahlásit
  • Citovat
31297
21.4.17 19:34

Všechno, co tu holky píší, je pravda a jedna z možností, jak Tvá přání, zejména touha po dítěti a radost z pečování, budou z poloviny naplněna.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9498
21.4.17 19:36
@Fofrník píše:
@Louisa777 A to je problém si najít partnera? Pokud je ženská „normální“ tak by to problém být neměl. ;)

Ano, najit spolehliveho a zodpovedneho partnera je nekdy hodne velky problem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Kobea
21.4.17 19:38

Začala bych tím, že bych si přestala říkat, že mám smůlu a začala bych si říkat, že mám štěstí.
Věk jsi zatím nezmínila, ale to je jedno. Máš štěstí, protože jsi zjevně zdravá. Srovnání s postiženými mi přijde neadekvátní a drzé. Řada postižených žije spokojeným životem a jsou rádi, že jsou na světě. Řada zdravých lidí si neváží toho, co má a akorát pořád na něco nadávají a jsou nespokojení (nemyslím tím Tebe).

Máš práci, kde jsi spokojená? Máš nějaké koníčky? Chodíš mezi lidi?

Pokud jde o děti můžeš klidně najít partnera a s dětmi.

  • Nahlásit
  • Citovat
21152
21.4.17 19:39

@Louisa777
A to je ti 40+? Jinak máš pořád šanci mít vlastní děti. Myslím, že se sebelituješ. Zbytečně. Smůla na chlapy? Co jsi dělala těch 20 let dozadu? Randila jsi s někým, nebo si jen snila? Všichni byli nepoužitelní?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama