Jak dlouho jste smutnily po potratu?

126
30.4.20 16:48

Jak dlouho jste smutnily po potratu?

Ahoj holky, chci se zeptat, jak dlouho jste smutnily po prodělaném potratu (zamlklé těhotenství)? Časné stádium, cca. kolem 10 týdnů. Jak dlouho vám trvalo, než jste se dostaly z nejhoršího? Jak jste to prožívaly, co vám pomohlo a co vůbec? Děkuji

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
24554
30.4.20 17:17

Smutnila sem do dalsiho tehotenstvi, nejdriv 3 mesice, pak chvili radost a potrat znovu, to uz sem byla na dně a chtelo se mi brecet pri pohledu na kazdou tehuli nebo zenskou s kocarem. Za 5 měsíců sem nasla zas 2 carky na testu a uz to vyslo :dance: Ale uplne nejhorší stadium, kdy sem ani nechtela jit ven a kazdou chvili bulela, me drzelo tak týden nez sem dokrvacela a bylo po všem, pak uz sem mela jenom takovy pocit prazdnoty uvnitř.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18531
30.4.20 17:40

@Nattally3 po zt na které se přišlo ve 12tt na prvním screeningu před manželem, v 11tt bylo vše ok, to byl hrozný šok a tak půl roku jsem nechtěla o snažení ani slyšet.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.4.20 18:10

Jsem rok po potratu ve 20tt bolí to pořád. Vztah s partnerem to neustál a tedy ani snažení se dál nekoná…

  • Citovat
  • Nahlásit
6665
30.4.20 18:12

@Nattally3 Po potratu v 8 tt jsem si jednou pořádně zabrečela a dobrý, pořád lepší takhle časný potrat, než ve 20tt řešit jestli si nechat postižené dítě. Spíš mě ničilo, že celý potrat trval přes 3 týdny, byla jsem pod lékařskou kontrolou, protože jsem chtěla co nejdříve otěhotnět znovu tak mě doktorka nechala potratit přirozeně. Další těhotenství proběhlo normálně, člověk si trochu oddechne až když pravidelně cítí pohyby. Je pravda že na nějaké truchlení nebyl čas s dvouletým batoletem, 5 letou fenou a dvouletým psím puberťákem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.4.20 18:36

Dva roky to bylo asi nejhorší. Další čtyři nic moc, stále se to vracelo, i přes psychologickou pomoc. Pak už jsme se naštěstí začali pokoušet o dítě (to první bylo neplánované a muž pak pár let nechtěl) a po dalším roce a půl jsem otěhotněla a zatím to naštěstí vypadá dobře… Vzpomínat na to budu už vždycky, ale pomůže opravdu až nové těhotenství. :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
672
30.4.20 18:47

Nejhorší bolest byla asi po dobu krvácení…potom se to snižovalo, a opravdu lépe mne bylo s dalším tehotenstvim, tj. Šest měsíců po potratu. Pořad si na našeho andilka vzpomenu (potrat v 7tt), ale už to přebolelo. Říkáme si, že se jeho duše k nám vrátila se stávajícím miminkem.. pomáhá to. Teď jsem 15tt.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.4.20 18:56

@Nattally3 ZT v 9tt, netruchlila jsem. Bylo mi to lito, obcas jsem si vzpomnela, ale porad jsem si rikala, ze jde o to, ze embryo nebylo v poradku a melo to tak hold byt. Za par mesicu jsem otehotnela a vse v poradku, uz mam prcka na svete. Jsem ten typ, co se v takovych vecech proste nehrabe a zbytecne se tim netryzni, nicemu to nepomuze. Byl to uplny zacatek a zkratka se to casto stava a je nutny s tim pocitat. Tak jsem to brala. Byt to 2. nebo 3.trimestr, uz by to bylo neco jinyho. Ale ne nadarmo se zkraje tehotenstvi rika, ze je zena v nadeji, pak az v ocekavani. Drzim pesti at to brzy prekonas a prijde vytouzene miminko.

  • Citovat
  • Nahlásit
2971
30.4.20 19:04

Po potratu asi v 8tt jsem smutnia asi tři měsíce, než jsem otěhotněla znovu. Já jsem se taky hodně bála, aby přítel nevzdal snažení. On moc druhý dítě nechtěl, ale narodil se nám pak chlapeček, jeho vytoužený syn, takže vše odpuštěno… Občas si vzpomenu, spočítala jsem si datum narození kolem 24.4. :,(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.4.20 19:33

ZT a potrat v 8tt - nejhorší to pro mě byla ta doba krvácení, chtělo se mi furt brečet a taky jsem brečela. Měla jsem chuť se na všechno vys.at a přemýšlela jsem jestli vůbec dítě mít. Pomohl mi hodně přítel který mě podržel. Potom mi pomáhala myšlenka na další snažení, podařilo se nám hned po šestinedělí, takže pak jsem už myslela jen na to nové těhotenství, ale musím říct že jsem nikdy neměla takový strach jako ten první trimestr. Ulevilo se mi trochu po prvním screeningu kdy všechno bylo v pořádku. Teď jsem ve 20tt a vše je zatím o. k., strach mám teda pořád ale už ne takový.

  • Citovat
  • Nahlásit
2049
30.4.20 20:55

Asi týden (od zjištění zt po potrat) jsem probrecela, pak z toho byla nutnost revize a v nemocnici se chovali tak, že to trauma z jejich „péče“ poněkud zastinilo smutek ze ztráty… Pak jsme řešili nějaké partnerské potíže, no a pak jsem znovu otěhotněla, pul roku po zt.

Takže v součtu to nebylo tak hrozný, ačkoli to bylo velmi chtene těhotenství po dvou letech snažení.

Pomáhalo mi slyšet příběhy lidí z mého okolí, co to taky zažili, nebo je aspoň číst. Přišlo mi to pak víc jako přirozený řád věcí a min jako obrovská tragedie.

Taky mi pomáhalo, když bylo někdo ochotný si o tom nechat vykládat, chtěla jsem to vyprávět a tím zpracovat.

NEPOMÁHALO MI, když mi lidi říkali, že se to stává, že budeme mít další, že stejně nebylo v pořádku (jako ona je to pravda, ale měla jsem pocit, že to dotyčný zlehcuje a něco, co pro mě byla katastrofa, bere jako „Hm, to je běžné“)

A co mi pomohlo úplně nejvíc byla myšlenka, že je to sice blbý, ale koneckonců, mohla jsem být matkou aspoň těch 8 týdnů a to je sice málo, ale mnohem lepší než nikdy. V tu chvíli totiž nebyl jasné, jestli budu moct mít ještě někdy děti, tak jsem byla vděčná za každý den, kdy to tak bylo…

Další děti jsem měla a jako vzpomínku jsem všude psala i to první tehotenstvi, ačkoli z lékařského hlediska to asi nebylo podstatné.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13350
30.4.20 20:59

Skoro rok až s dalším otehotnenim

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3348
30.4.20 21:33

Smutnila jsem asi půl roku po zamlklem potratu v 10tt. Pak se to srovnalo a opravdu se mi ulevilo až s dalším těhotenstvím, ale na to jsem si ještě další rok počkala. Pomohlo mi se tady vypovídat a popovídat s holkama se stejným osudem. A dívat se na to pozitivně v rámci možností. Plod nebyl zdravý a lepší takhle v začátku než později..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.4.20 22:06

Potratila jsem třikrát, vždy do 8tt, smutnila jsem asi tři dny, než jsem se rozhodla pro další řešení. Nijak jsem se v tom nenípala, brala jsem to realisticky.

  • Citovat
  • Nahlásit
517
30.4.20 22:48

Mně pomohlo jít hned po revizi do práce a zaměstnat si hlavu jinými věcmi a taky, že jsem se chtěla dát co nejdřív do kupy a začít se znovu snažit. Podle mě to do dalšího těhotenství úplně z hlavy nedostaneš, ale bude to bolet čím dál tím míň, neboj ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat