Jak dlouho než to přebolí

Anonymní
4.3.16 23:44

Jak dlouho než to preboli

Zdravím, asi nejsem uplne dusevne zdrava. Zajímalo by me, za jak dlouho preboli rozchod s „životní láskou“. Co myslím pod pojmem životní? Nejsem už nejmladší, táhne mi 40 let. Něco za sebou mam, vztahy z mladi, nevydarene manželství, a ted vztah který byl v mem živote zásadní. Nikdy jsem k nikomu necítila nic tak silného, nikdy mi nebylo tak dobře. Rozchod byl asi před třemi měsíci. Tak nějak mame každý jine představy o živote. Po třech letech jsme zjistili, že asi dost zásadní. Já ustupovala dost a casto, asi bych to ne uplne stastna vydržela dal. On je hodne zatvrzelej a přes nejake věci pprostě „nejede vlak“. Asi bych to dala, vymazat číslo a jít dál. Jsme spolu ale v neustálém kontaktu, máme male dite. Obrecim každou návštěvu, pokaždé když si ji odváží. Pise zprávy jak se máme, když neodpovidam, nebo jsem nastvana a napíšu ze tu mohl byt a věděl by to, otočí to hned na malou, že chce ttedy vědět jak se daří ji. Jak to prezit a nezbláznit se? Jak si to srovnat v hlavě a jít dál? Děkuji…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

49236
4.3.16 23:51
@Anonymní píše:
Zdravím, asi nejsem uplne dusevne zdrava. Zajímalo by me, za jak dlouho preboli rozchod s „životní láskou“. Co myslím pod pojmem životní? Nejsem už nejmladší, táhne mi 40 let. Něco za sebou mam, vztahy z mladi, nevydarene manželství, a ted vztah který byl v mem živote zásadní. Nikdy jsem k nikomu necítila nic tak silného, nikdy mi nebylo tak dobře. Rozchod byl asi před třemi měsíci. Tak nějak mame každý jine představy o živote. Po třech letech jsme zjistili, že asi dost zásadní. Já ustupovala dost a casto, asi bych to ne uplne stastna vydržela dal. On je hodne zatvrzelej a přes nejake věci pprostě „nejede vlak“. Asi bych to dala, vymazat číslo a jít dál. Jsme spolu ale v neustálém kontaktu, máme male dite. Obrecim každou návštěvu, pokaždé když si ji odváží. Pise zprávy jak se máme, když neodpovidam, nebo jsem nastvana a napíšu ze tu mohl byt a věděl by to, otočí to hned na malou, že chce ttedy vědět jak se daří ji. Jak to prezit a nezbláznit se? Jak si to srovnat v hlavě a jít dál? Děkuji…

za rok bude líp.. uvidíš.. rozchody bolí vždycky některé méně jiné víc a některé až do krve… první co zkus, poděkovat za ty tři roky které jste byli spolu, poděkovat za hezkou dceru, která ti byla dána… zkus se zaměstnat, vypovídat, vybrečet… toto čerstvé období bolí nejvíce.. ale bude líp.. časem..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
4.3.16 23:55

A jak prezit nás nutný kontakt? Je milej, má pocit, že budeme kamarádi. Ale ono u me to nějak nefunguje a nejde. Byla jsem vždycky silna, zvládla manželaa rozchod, zůstat sama s detma…ale tohle je těžší než cokoli před tim.

  • Nahlásit
  • Citovat
1034
4.3.16 23:58

Ahoj, ale co se stalo? našel si jinou nebo co? Máte spolu dítě a je jasný, že se budete vídat, když se o malou zajímá, takže o to to bude asi horší. Jestli je to životní láska jak píšeš a chceš vědět nějaký údaj tak asi počítej minimálně tři roky.To beru teda podle sebe, každý člověk je jiný. Ale z toho co jsi psala není jasné jak a proč už nejste spolu. A navíc pokud by jsi musela neustála popírat jakýmkoliv způsobem sama sebe, aby bylo všechno na oko oká, tak dlouhodobě se tě ptám jaký by to mělo smysl? Jako, že malá bude mít tátu denně? Není důležité jak dlouho jsou rodiče se svým dítětem, ale jak ten společný čas spolu tráví a to je důležité. To že bude doma denně a čas stráví na počítači u tv apod. z něj dobrého otce neudělá! Takže prostě to zvaž, jak říkám neznám okolnosti, rozhod nebo rozpad bude vždycky hodně bolet, ale věř, že na světě jsou opravdu mnohem horší věci, o kterých raději ani nechceme vědět. No nevím jestli jsem ti pomohla, ale třeba se víc zamyslíš co a jak. Opatruj se a dítko :hug: :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22566
4.3.16 23:59

A kdo dal vlastně podnět k rozchodu a proč? Přijde mi, že mu asi dost vyčítáš, viz " jsem nastvana a napíšu ze tu mohl byt a věděl by to, otočí to hned na malou, že chce ttedy vědět jak se daří ji. ". A nátlak není moc dobrý komunikační nástroj…Nějak se v tom ztrácím, asi jak už je pozdě, co tak hrozného se stalo, že to nešlo vyřešit kompromisem…na druhou stranu ve 40ti už je člověk zvyklej na to svý, hůř se ustupuje, ale když je vůle, je i cesta.
A abych odpověděla na otázku - rok nebo dva :think:? taky záleží, jestli třeba někoho fajn nepotkáš dřív…Přeju ti to :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.3.16 00:14

Děkuji. Kazda rada dobra:-). Jde asi o to, že každý chceme něco jjiného. On zije dost daleko, něco přes 100km od nás. Tam má také sve závazky, 17 a 19 let a bývalou manželku, ktere vychází občas vstříc a mámu a ségru. Takže je takový preletavy ptak, občas tam hlídá deti, když ona jde parit, aby nebyly samy, občas jezdí za mámou, za ségrou, občas jen tak. Spí bud u mámy nebo ex. Kdyby to bylo párkrát neřeknu popel, ale je to tak půl napůl. Deti k nám nechtějí, neznám je, neberou tátovu novou rodinu, se zbytkem jsme se viděli párkrát. A ja se cítím nějak navíc a dávala jsem to asi dost najevo, nebral to ze jsem nespokojena, on je přece jen zodpovednej ke sve rodině. Kvůli tomu hádky, výčitky…no a nakonec se rozhodl.

  • Nahlásit
  • Citovat
1034
5.3.16 00:46

Víš co to je těžký, chtít po partnerovi, aby vymazal minulost je nemožné, na druhou stranu tě chápu, protože máš malý dítě a tím pádem věci vnímáš jinak, chceš mít privilegium v žebříčku priorit.Je to přirozené, ale chlapi tyhle věci vidí jinak. Možná stačilo udělat kompromis.
Myslím, že kdyby jsi chtěla nemusel by ten vtah být zcela ukončený. Jěště to zvaž, mě to třeba nepříjde tak beznadějný, nejste přece žádní floutkové, každý už máte kus života za sebou, tak se mi to zdá celkem škoda zahodit to všechno. Je mi jasné, že máš taky svoje zázemí, ale třeba sestěhovat se na půl cesty, jak se říká, by nešlo? Musim na kutě, zatím papa

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.3.16 08:36

Prestehovat se nejde, to věděl od začátku. A i bych byla ochotna, ale on si svuj život tam háji. Mam tu dum, platim hypotéku, deti chodi tady do školy. Mam tu rodinu, zname sousedy, když potrebuju v noci něco, rychle k doktorovi, pohlídat nebo tak, mam se na koho obrátit. V puli cesty je Praha. To by nebylo reseni. Jedině jít tam.Ja jemu volnost dávala, ale chtěla jsem aby tu normalne žil, tam jen jezdil. Třeba2× v týdnu. A trvá to už moc dlouho, není už cesty zpet.

  • Nahlásit
  • Citovat
836
5.3.16 08:48
@Anonymní píše:
Děkuji. Kazda rada dobra:-). Jde asi o to, že každý chceme něco jjiného. On zije dost daleko, něco přes 100km od nás. Tam má také sve závazky, 17 a 19 let a bývalou manželku, ktere vychází občas vstříc a mámu a ségru. Takže je takový preletavy ptak, občas tam hlídá deti, když ona jde parit, aby nebyly samy, občas jezdí za mámou, za ségrou, občas jen tak. Spí bud u mámy nebo ex. Kdyby to bylo párkrát neřeknu popel, ale je to tak půl napůl. Deti k nám nechtějí, neznám je, neberou tátovu novou rodinu, se zbytkem jsme se viděli párkrát. A ja se cítím nějak navíc a dávala jsem to asi dost najevo, nebral to ze jsem nespokojena, on je přece jen zodpovednej ke sve rodině. Kvůli tomu hádky, výčitky…no a nakonec se rozhodl.

Jezdí HLÍDAT 17ti a 19 ti leté dospělé děti 8o a spí u svojí ex. Uf, to bych taky těžko vydýchávala, vůbec se Ti nedivím. A vzhledem k tomu, že se nakonec rozhodl zůstat tam, tak pro něj jsi asi „životní láska“ bohužel nebyla. Osobně už bych se to lepit nesnažila, minimalizovala kontakt kvůli malé a snažila se žít si po svém, bude líp :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1034
5.3.16 09:11
@Anonymní píše:
Prestehovat se nejde, to věděl od začátku. A i bych byla ochotna, ale on si svuj život tam háji. Mam tu dum, platim hypotéku, deti chodi tady do školy. Mam tu rodinu, zname sousedy, když potrebuju v noci něco, rychle k doktorovi, pohlídat nebo tak, mam se na koho obrátit. V puli cesty je Praha. To by nebylo reseni. Jedině jít tam.Ja jemu volnost dávala, ale chtěla jsem aby tu normalne žil, tam jen jezdil. Třeba2× v týdnu. A trvá to už moc dlouho, není už cesty zpet.

No tak vidíš, myslím, že jsi si sama odpověděla a máš jasno. :palec: Prostě jdi dál a už se neohlížej. Přebolí to :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2193
5.3.16 10:01

Zažila jsem něco hodně podobného, akorát jsme neměli spolu dítě. Mně už taky bylo dost přes třicet a kvůli své „životní lásce“ jsem odešla od přítele, se kterým jsem žila dvanáct let. No nakonec se taky ukázalo, že ta „životní láska“ nebyla tak úplně vzájemná. Opustil mě po roce. Údajne také pro neslučitelnost představ o životě (já jen čuměla, když mi vyjmenovával moje vady), ale ve skutečnosti už plánoval život s jinou. Nakonec s tím vlastně moje představy o společném životě opravdu slučitelné nebyly :mrgreen: Bolelo to hodně dlouho, prakticky do doby, než jsem poznala současného manžela. Na to prostě není žádnej lék. Pro tebe je to samozřejmě těžší, když ho vídáš, ale s tím bohužel nic nenaděláš :( Prostě jak psaly holky, zařiď si život po svém. Rozhodně se zbav opravdu všeho, co by ti ho mohlo připomínat, myslím tím samozřejmě věci, dárky, fotky, oblečení, ale to asi nebude tak těžký, když jste spolu prakticky nežili… Začni prostě „nový“ život, zabav se nějakou činností, pokud máš možnost, přestav třeba nábytek, kup nový závěsy, udělej si to doma hezký a hýčkej se. Jsou to samý otřepaný klišé, ale nenapadá mě, co jiného by mohlo pomoci „zvenčí“, vevnitř se to bude bohužel rovnat samo, ale jak dlouho, to si myslím moc ovlivnit nedokážeš…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama