Jak dlouho trvá dostat se ze syndromu vyhoření?

Anonymní
6.9.21 19:46

Jak dlouho trvá dostat se ze syndromu vyhoření?

Ahoj, m měl někdo zkušenost?

mám pocit že trpím syndromem vyhoření ( těžce enmocné první dítě, do toho druhé, malý byt, který nám nevyhovuje)

únava, pořád jsem s něčím nemocná a nikam se mi nechce, ani ven, ani nikam. Často mě bolí hlava, břicho, nechce se mi starat o děti… když zařadím do programu dne víc práci, jsemještě vyřízenější (jsem učitelka, takže opět pomáhající profese :/ ) takže práce mi nepomáhá, spíš otravuje. na kafe chodím, ale jak říkám. přijdu domu nabitá, a trvá asi tak hodinku nebo dvě kdy mám spoustu energie, a pak se zase vše vyprchá a vrátí do stejných kolejí ://

Prostě si myslím, že jsem vyhořená. Jenže jsme byli týden na dovolené, bylo to senzační, přijeli jsme domů a padlo to na mně znovu 8o :oops: :think: co s tím?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5904
6.9.21 20:47

Těžce nemocné první dítě a další dítě a ty chodíš do práce???

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.9.21 21:04

Dám ti dobrou radu. Změň povolání nebo aspoň pracuj na poloviční úvazek. Já jsem se dlouhodobým stresem z práce a rodinným potížím dopracovala k těžké nemoci.

  • Citovat
  • Nahlásit
318
6.9.21 21:14

Syndrom vyhoření je velmi častým při práci s lidmi, ještě ke všemu s dětmi či ve službách. Nemá to danou lhůtu, kdy to odezní, záleží, co pro to sama uděláte, i když na to nemáte sílu.

Podle mě je na místě přemýšlet o změně povolání, kde nebudete v jednom kole s dětmi, jak v práci, tak poté i doma. Také záleží, v jaké fázi zrovna jste (syndrom vyhoření jich má hned několik). Při již rozsáhlém problému je na místě odborná pomoc, která pomůže řešit problém a nadále vás i preventivně opatrovat.

Je důležité nastavit si čas na sebe, na práci, na děti, na relax a hlavně naučit se říkat “ne.”

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
210
6.9.21 21:26

Já jsem odešla z práce, kterou jsem nenáviděla, na mateřskou cca před půl rokem. A upřímně, ještě pořád jsem to nevydýchala - a to se tam mám za 2,5 roku vracet. No snad do té doby trochu vyvětrám. Ale jenom si na to vzpomenu a dělá se mi zle - práce s lidma.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.9.21 21:37

Soucítím, bojuju s tím už 2 roky a nejsem úplně depresivní, jsem jen strašně líná a bez energie. Skoro každá činnost mne obtěžuje, myslela jsem, že touto dobou už to bude dobré, protože většinu stresorů jsem odstranila, ale s covidem přišlo hodně starostí i s pubertálními dětmi, natož s tou nejmladší. 2 Děti mám taky vážně nemocné, i když to není život ohrožující. Třeba za poslední půlrok jsem kromě distanční výuky 3 dětí řešila nekonečné migrény a pak poškození očních nervů jedné z dcer - jako blbec, nervy na pochodu, a nakonec mi řekli, že ty nervy jsou v pořádku, že to jen na oční klinice neumí interpretovat výsledky pro dětskou kategorii. No a ještě pár dalších diagnóz, ale to tu nebudu ventilovat. další dcera se zhroutila z distanční výuky a teď dodělává ročník, celé léto se musela učit, chodí na psychoterapie atd. Je psychicky labilní, přecitlivělá a já jí neumím pomoct, protože jsem sama vyhořelá a věčně nemocná. Kolem dětí snad dělám vše, co je potřeba, ale bonusy navíc jako nucení do zájmových činností a nějakého režimu už nezvládám. Snad se to na nich moc nepodepíše.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat