Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Mění se s čase náhled na v minulosti provedenou interrupci?
Zatímco dříve mě to netrápilo, po dvou vlastních dětech a v 40ti se mi zdá, jakobych nepřišla o součást o vlastního těla, ale jako kdybych někoho zabila, prostě jako kdybych problém nevyřešila ale naopak vyvolala. Je to normální, resp. přejde to?
A důvod, proč se v tom nimráš? Pokud jsi v minulosti byla na interupci, tak to prostě bylo a není žádný důvod se v tom plácat. nic tím nezměníš.
Nevím, jestli je to normální. Interupci za sebou mám, pravda, bolelo to vnitřně první roky. A právě další děti mne z toho spíš „dostaly“. Jinak potrat vnímám zpětně spíš dost racionálně.
Nechápu, proč se v tom po dětech nimráš. Vždyt´by jsi měla být ráda, že je máš a jistě do spokojeného vztahu ![]()
@berry4 píše:Nechápu, proč se v tom po dětech nimráš. Vždyt´by jsi měla být ráda, že je máš a jistě do spokojeného vztahu
Právě že vidím ty narozené dětí a vybavuje se mi to zabité, kolik by mu/jí bylo, že byl to byl jejich starší brácha/ségra atp. Prostě mám pocit, že jsem něco strašně zvorala…
@Ondul nehodnotit… říct si, že jsi udělala nejlépe, jak jsi v té době mohla a nerýpat se v tom… minulost nezměníš, ani když si to budeš připomínat…
Pokud jsi s tím byla srovnaná už tenkrát, není důvod k nějakému pozdějšímu sebemrskačství… mělo to tak být a bylo… tečka…
No já ji mám za sebou také, je to 6 let a vím, že to bylo rozumné, bohužel… do dnes mě to mrzí, ale nešlo jinak. A navíc si myslim, že by to bylo děvče (mám tři chlapce). Ale co už. Jsem ještě pořád mladá a když bude zdraví ještě si třeba nekdy jedno poridim. Navim… dle mého by si zakladatelka klidně ještě jedno prte pořídit mohla, 40 není žádný věk ![]()
@Regina Hero píše:
@Ondul nehodnotit… říct si, že jsi udělala nejlépe, jak jsi v té době mohla a nerýpat se v tom… minulost nezměníš, ani když si to budeš připomínat…
Pokud jsi s tím byla srovnaná už tenkrát, není důvod k nějakému pozdějšímu sebemrskačství… mělo to tak být a bylo… tečka…
Neřeším minulost, řeším současný stav. To, že se něco stalo před X lety a že jsem měla nějaký názor, neznamená, že v dnešní době se na to dívám stejně.
@Ondul píše:
Právě že vidím ty narozené dětí a vybavuje se mi to zabité, kolik by mu/jí bylo, že byl to byl jejich starší brácha/ségra atp. Prostě mám pocit, že jsem něco strašně zvorala…
Rada, vyrovnej se s tím, nech to být, je bezcenná. Jediná možnost je odpuštění, to jediné tě vysvobodí z výčitek svědomí.
@Ondul píše:
Právě že vidím ty narozené dětí a vybavuje se mi to zabité, kolik by mu/jí bylo, že byl to byl jejich starší brácha/ségra atp. Prostě mám pocit, že jsem něco strašně zvorala…
Mám kamaráku, která měla podobný problém. Už jednou to tu jednou psala. Otěhotněla v blbou dobu, ještě jako studentka. pak dostudovala, cestovala, má fajn práci, chlapa atd.
A teď mluvila o tom, že si představuje to dítě, že už by mu bylo asi 13 atd. Ale… Jak by vypadal její život. Nejspíš mizerná práce, byla by samoživitelka tad. Ona BY chtěla to dítě, ale d své současné situace a to nejde.
@Ondul píše:
Neřeším minulost, řeším současný stav. To, že se něco stalo před X lety a že jsem měla nějaký názor, neznamená, že v dnešní době se na to dívám stejně.
Jenže to tehdejší rozhodnutí by tě nějak ovlivnilo, celý tvůj život. Byl by úplně jiný. Nelze to dítě vzít a implementovat ho do tvého současného života.
@Bábrdl píše:
Mám kamaráku, která měla podobný problém. Už jednou to tu jednou psala. Otěhotněla v blbou dobu, ještě jako studentka. pak dostudovala, cestovala, má fajn práci, chlapa atd.A teď mluvila o tom, že si představuje to dítě, že už by mu bylo asi 13 atd. Ale… Jak by vypadal její život. Nejspíš mizerná práce, byla by samoživitelka tad. Ona BY chtěla to dítě, ale d své současné situace a to nejde.
jseš mimo, o tom můj post není.
@Ondul píše:
jseš mimo, o tom můj post není.
Aha, no tak to jsem patrně fakt nepochopila ![]()
@Bábrdl nic se neděje. Nejde o to, že bych po dítěti nebo dalším dítěti toužila, ale že je mi líto tý ztráty a mého rozhodnutí. To, že nejde rozhodnutí změnit je snad jasné.
To se přeci stává, že se na starý události dívá člověk jinak a nějak se s tím musí srovnat. A já se ptala, jak se s tím srovnat, jestli to vůbec jde, jestli se to věkem zase změní, třeba až vlastní děti odrostou a nebudu v nich vidět malé děti.
Radit mi radami z dob mého rozhodnutí nedává smysl.
@Ondul píše:
@Bábrdl nic se neděje. Nejde o to, že bych po dítěti nebo dalším dítěti toužila, ale že je mi líto tý ztráty a mého rozhodnutí. To, že nejde rozhodnutí změnit je snad jasné.To se přeci stává, že se na starý události dívá člověk jinak a nějak se s tím musí srovnat. A já se ptala, jak se s tím srovnat, jestli to vůbec jde, jestli se to věkem zase změní, třeba až vlastní děti odrostou a nebudu v nich vidět malé děti.
Radit mi radami z dob mého rozhodnutí nedává smysl.
Kdyby ses tehdy rozhodla dítě si nechat, třeba bys ve skrytu duše litovala zase toho (žes nepočkala) atd.
Myslím, že to časem „přebolí“. ![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.