Jak jednat s emočně labilním člověkem?

Anonymní
15.11.19 23:33

Jak jednat s emočně labilním člověkem?

Ahoj, moje téma se úplně netýká partnerských vztahů ale vztahů obecně se týká. :-) V práci máme jistou osobu, která má asi emočně hraniční chorobu, jinak si její chování nedokážu vysvětlit. Tato osoba u nás pracuje rok. Za ten rok řeší pořád nějaké osobní „problémy“, deprese, takže se nedokáže soustředit. Za ten rok není tato osoba schopná pracovat samostatně. Nikdy na ní nikdo netlačil a byl jí dám dostatečný časový prostor, aby se tu práci naučila. Vedení samozřejmě dochází trochu „trpělivost“ a ta osoba to samozřejmě cítí a kope kolem sebe a někdy je to i takové zlé z její strany. Nechce se mi to tady moc popisovat, ale ona neumí prostě pracovat s emocemi. Každý máme něco, i já jsem někdy citlivá. Ale abych se např. při nachlazení chovala tak, že jsem vážně nemocná, že mám nádor, nebo nevím co. Jak tedy s touto osobou vycházet? Když s tou osobou budu muset pracovat, tak mě stáhne s sebou dolů… Bude nějaký spouštěč, té osobě bouchnou saze a co pak…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

19801
15.11.19 23:43
@Anonymní píše:
Ahoj, moje téma se úplně netýká partnerských vztahů ale vztahů obecně se týká. :-) V práci máme jistou osobu, která má asi emočně hraniční chorobu, jinak si její chování nedokážu vysvětlit. Tato osoba u nás pracuje rok. Za ten rok řeší pořád nějaké osobní „problémy“, deprese, takže se nedokáže soustředit. Za ten rok není tato osoba schopná pracovat samostatně. Nikdy na ní nikdo netlačil a byl jí dám dostatečný časový prostor, aby se tu práci naučila. Vedení samozřejmě dochází trochu „trpělivost“ a ta osoba to samozřejmě cítí a kope kolem sebe a někdy je to i takové zlé z její strany. Nechce se mi to tady moc popisovat, ale ona neumí prostě pracovat s emocemi. Každý máme něco, i já jsem někdy citlivá. Ale abych se např. při nachlazení chovala tak, že jsem vážně nemocná, že mám nádor, nebo nevím co. Jak tedy s touto osobou vycházet? Když s tou osobou budu muset pracovat, tak mě stáhne s sebou dolů… Bude nějaký spouštěč, té osobě bouchnou saze a co pak…

A jsi na ní pracovně závislá? Jestli ne, prostě bych to tak nějak tolerovala, ale nepřipouštěla si ji k tělu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.11.19 23:58

Moje práce na ní závislá není, ale pracujeme v docela malém kolektivu. A vzhledem k tomu, že na začátku se u ní projevovaly jen kladné stránky a s tou osobou jsme docela vycházely, tak se teď na mě trochu upnula.

  • Nahlásit
  • Citovat
6091
16.11.19 00:00

Měla jsem tohle v práci, a když jsme spolu měly pracovat, řekla jsem vedení, že s danou osobou prostě pracovat nebudu a byla jsem rozhodnutá dát výpověď, kdyby na tom trvali. Ale u nás to byl opravdu extrém, ta ženská byla úplný psychous se kterým nešlo vydržet.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
157
16.11.19 04:44

Jej, měla jsem kolegyni která měla hraniční poruchu osobnosti a bylo to hrozný, úplně vás chápu.. určitě bych ji citlivě nasměrovala, ať vyhledá odbornou pomoc, nic jiného ji stejně nepomůže a moc si ji nepřipouštěla k tělu, s těmito lidma je to velmi těžké… My byli rádi, že odešla do jiného města za svou láskou… A to ji to tam též nevydrželo..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
157
16.11.19 04:46

Když si vzpomenu na ty její pomluvy, peklo v práci- stále díky ni vznikaly konflikty, ty její telefonáty o půlnoci, že se chce zabít. Fakt jsem ráda, že s ní už nepracuji…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19801
16.11.19 07:33
@Anonymní píše:
Moje práce na ní závislá není, ale pracujeme v docela malém kolektivu. A vzhledem k tomu, že na začátku se u ní projevovaly jen kladné stránky a s tou osobou jsme docela vycházely, tak se teď na mě trochu upnula.

Tak to je ta lepší varianta. Pokud přijde, vyslechni a popros ji, že se teď musíš soustředit, aby si šla své práci. Jestli nesedí naproti tobě, jde se jí vyhnout. U nás je několik žen v kolektivu a na každou platí jiný přístup. Obvykle vyjdu s každou, většinou mě popisují jako klidnou osobu. Zažila jsem horší věci než stres a nepohodlí v práci (navíc nemám vůbec hroznou práci), takže to tolik neprožívám, mrknu na synovu fotku a hned je mi líp. Většinou se i dost nasmějeme.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
10335
16.11.19 08:26

1. nepoužívat špatně pochopené diagnostické nálepky. To dost pomáhá k tomu, aby si dotyčnou byla schopná vnímat jako člověka a našla k ní cestu. Ne jen jako „magora“, se kterým je všechno marné.
Navíc to to popisuješ s hraniční poruchou osobnostni nemá vůbec nic společného.

2. co s člověkem, který řeší nějakou vlastní velkou vnitřní bolest? Brát ho jako člověka, co řeší velkou vnitřní bolest, pokusit se porozumět jeho důvodům chování které je odlišné od toho a komunikovat s ním přčíetně a respektem.

Ideálně se k ní chovej tak, jak bys chtěla aby se lidi chovali k tobě, kdyby ti bylo dlouhodobě zle a neměla si kontrolu nad svým životem a svou psychikou. Protože - samozřejmě že se ti může stát něco podobného. Samozřejmě že ti to nepřeju, ale paniku, úzkosti a deprese, které popisuješ u kolegyně skutečně není těžké „chytit“.

3. pokud k tobě má důvěru, tak jo především motivuj k tomu, aby vsoutpila do psychoterapie a začala brát léky- což jí výrazně pomůže věnovat pozornost v práci práci, když přitom nebude muset přemáhat paniku a bojovat s depresí.

A pak je tu samozřejmě varinata, že je ti ten člověk jedno a pak je nejlepší ho začít pomlouvat, ideálně použít něco co ti svěřila a rozšířit to mezi osattní, začít ji šikanovat a vyštípat ji z práce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama