Jak ji pomoct - 4 roky, vytáčí mě

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
danik
Ukecaná baba ;) 2361 příspěvků 14.06.12 08:33
Jak ji pomoct -4roky, vytáčí mě

Děti mám 2 – 2,5 (kluk), 4,5 (holka).
Mezi nimi je taková ta zdravá rivalita (o hračky, o privilegia, o pozornost), občas si teda mezi sebou i plácnout – někdy víc někdy míň. Snažím se je naučit, že se musí omluvit a dát si pusinku. Pěkně si spolu zahrajou, mazlí se, pusinkují… myslím že normálka.

Ale ta starší mě posledních pár měsíců vytáčí. Přijde ze školky, už je nabručená, snažím se ji pomazlit, chvíli nechat tak, než se ji zeptám, jak bylo ve školce – jen na mě prskne. Pak ji řeknu něco, co se jí nelíbí (třeba jen ať se převleče), nebo ať nebere bráškovi hračky a je hrůza. Začne řvát, vztekat se, že nás nechce, že se odstěhuje, že s námi nebude bydlet, kámošit (to má ze školky) atd.
Netuším, co se v ní odehrává, proč je taková. Občas sice řekne, že nechce do školky, že chce být se mnu a bráškou doma. Tak ji vysvětluju, že vždy, jak přijde ze školky, se na ni těším, chci si s ní hrát, že místo toho, aby byla protivná má být usměvavá a budeme mít spoustu času na sebe.
No a občas mi rupnou nervy a řeknu ji, že pokud tedy s námi nechce bydlet, že ji sbalím věci, že může jít. Ať si uvědomí, co říká, že by se jí to taky mohlo splnit a ona by byla smutná.
A pak přijde večer, maminka musí mýt zoubky, převlíkat, krmit, uspávat – prostě miláček, najednou si mě musí rychle užít.

Včera jsme šli k tchánům /bydlí o patro níž/, ta zas začala vyvádět (ale dost),že nás tam nechce, ať jdeme pryč atd.,že už i tchýně říkala, co se to s ní děje a zda by neměla dostat po prdeli, že poslední dobou slyší, jak „řádí“.
Občas po prdeli dostane (a ne málo),ale nechci to takhle řešit, spíš ji chci pochopit, vysvětlit.
Já nevidím na občasném plácnutí nic špatného, ale v tomhle případě bych ji musela fakt mlátit denně. V neděli mě tak vytočila, že se sama divím, že jsem ji ani neplácla. Protože jinak by skončila v nemocnici a já v base (lehce přeháním, ale vytočená jsem byla šíleně)
Už jsem si koupila i knížku RaBR, ale než ji přečtu a převedu do praxe, to bude trvat.

Já svou holčičku miluju, o to víc mě to mrzí, nechci mít narušený vztah mezi námi, chci, aby z ní vyrostl slušný vyrovnaný člověk.
Ona byla od malička hodně citlivá, na mě fixovaná a najednou mi přijde, že z ní rostě rozkazovačný spratek.
Spíš si mylsím, že neumí pojmenovat to, co ji trápí a proto se takhle chová.
Ale jak ji pomoct a přitom ji vychovávat, dát hranice???

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
Uživatel je onlinenozu
Extra třída :D 12802 příspěvků 14.06.12 08:39

A co se zkusit poptat ve školce, jesti se tam něco nestalo? učitelky by mohly poradit. jinak klárka mívá takovéhle stavy taky. soukromě tomu říkám „prepuberta“ a když se vzteká a o něčem dohaduje, tak ještě naši slovní výměnu končí slovy „a nekřič na mě“. :mrgreen: asi univerzální radu nemám, jen prostě vydržet, snažit se být klidná a trpělivá a trvat si na svém. ono ji to zase přejde.

Kačenkaaaa
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.06.12 08:40

Mám doma to samé je strašně škodolibý když mě třeba něco bolí začne se smát a ještě mi jednu flákne, vubec neposlouchá dělá si ze mě pořád prdel. Když příjde manžel domu je to trochu lepší ale když to udělá manželovy tak leti jak špinavé prádlo na něj totiž nic jinýho neplatí je mu 22m.

danik
Ukecaná baba ;) 2361 příspěvků 14.06.12 08:48

Ve školce jsem se ptala, jak se chová. Že doma začíná být panovačná, jindy zas lítostivá. Paní učitelka si ji moc chválí, že je hodná, pomáhá se starat o malé děti (ty má moc ráda), maluje si :nevim:.
Já tomu taky říkám, že je v předpubertě a právě o to víc se děsím puberty :-( :cert:

Raduš.ka44
Kelišová 7192 příspěvků 14.06.12 08:52

A proč ji dáváš do školky, když jsi doma s druhým? Jestli on není problém v tomhle - proč jako brácha může být doma s mámou a já MUSÍM do školky? Proč mě máma vyhání z domova? Uvědom si, jak mají děti citlivou duši. Chce být doma? Ať je, proč ne? Chápu, že jsi ráda, že ji do školky vzali, ale nemusela by chodit denně.

danik
Ukecaná baba ;) 2361 příspěvků 14.06.12 08:58

Raduško, ona se do školky moc těší, je tam spokojená. Ráno to na mě někdy zkouší, ale jak je v šatně, nestihne se ani rozloučit a mizí.
Min měsíc byla nemocná, 3 týdny byla doma, a od té doby občas řekne, že chce být doma, dřív ne.
Nemusela by asi chodit denně, jenže jakmile ji jednou ustoupím, bude to vyžadovat každé ráno. Za chvíli jsou prázdniny, bude se mnou doma 2 měsíce a pak možná půjdou do školky oba.

A hlavně… ty její „stavy“ přišly o dost dřív, než byla nemocná a byla doma.

Gladys
Vesmírná mluvilka 31604 příspěvků 14.06.12 08:58

No mě trochu zaráží, že 4,5letý dítě převlíkáš, uspáváš… Jako chápu, že zuby je dočistit potřeba, v tomto věku to děti nejsou schopné udělat sami, ale může to snad udělat někdy i tatínek, zkrátka jak to zrovna vyjde. Já bych kolem ní neskákala jen proto, že je konečně milá. Starší syn je tedy mladší a už taky zkouší, že něco s maminkou, když je k dispozici tatínek či naopak, ale celkem rychle jsme se shodli, že k běžným rutinním činnostem si nebude vybírat rodiče, který to s ním má provozovat, protože tu není sám…
Takže tu nenastavenou hranici vidím hlavně tam.

Na druhou stranu, já si pamatuju, jak jsem chodila ze školy a otázka „co bylo ve škole“ mě vytáčela doběla, jako co asi, stejně jako včera… Fakt mě to obtěžovalo. Předpokládám, že často je dcera první člověk po svém malém bráškovi, se kterým navážeš nějakou konkrétnější komunikaci ten den, tak ti to třeba nepřijde, ale pro člověka, který ten čas strávil v kolektivu komunikací a interakcí s okolím jsou takové dotazy zkrátka otravné.
Na čem bych trvala je rutina. Pokud si přeješ, aby nosila na doma jiné oblečení jak do školky, tak každý den, jak přijde, tak svlíknout, oblíknout, pak ti dám pokoj. A dokud to neuděláš, tak ten pokoj mít nebudeš. Je otázka, zda po ní chceš převléknutí vždy nebo jen někdy, mělo by to být spíš vždy stejné, aby věděla, co bude následovat.

Řev řešíme odesláním do pokojíčku, ať se tam vyřve a nemusíme to poslouchat, dítě bez publika si velmi rychle uvědomí, že si namáhá hlasivky zbytečně a že o jeho divadýlko nikdo nejeví zájem.

Samozřejmě to u nás neklape jak na drátkách, aby to zas nevyznělo, jak jsme dokonalý, ale spousta věcí už začíná fungovat a díky důslednosti syn začíná chápat, že když už s mužem jednou něco řeknem, tak to tak zkrátka bude a basta fidli. Takže protestů a řevu pomalinku ubývá.

Jinak u nás jsou rizikové faktory pro spouštění řevu únava, hlad, žízeň, horko, poteba na záchod. Nemůže to být tak, že je dcera unavená, případně dehydrovaná, či potřebuje čůrat? Pak jsou děti mnohem náchylnější k ječení a neposlouchání, osobně bych to udělala tak, že by po příchodu šla ihned na záchod, pak napít a jestli by třeba nepotřebovala šlofíka? :nevim: I když to je u nás sporné, někdy se odpoledne vyspí a je pak stejně protivnej jak řiť, někdy se vyspí a je z něj sluníčko, někdy nespí a je v pohodě…

Kačenkaaaa
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.06.12 08:58

Raduš. ka44 :think: taky mě to napadlo jestli nežárli že bráška je doma..a ona musí do školy tak dělá takové věci

beruskalienka
Ukecaná baba ;) 2355 příspěvků 14.06.12 08:59
@Raduš.ka44 píše:
A proč ji dáváš do školky, když jsi doma s druhým? Jestli on není problém v tomhle - proč jako brácha může být doma s mámou a já MUSÍM do školky? Proč mě máma vyhání z domova? Uvědom si, jak mají děti citlivou duši. Chce být doma? Ať je, proč ne? Chápu, že jsi ráda, že ji do školky vzali, ale nemusela by chodit denně.

Tiež ma napadlo, že to može byt tou žiarlivostou na brata, že je s tebou doma a ona musí do školky…

Kačenkaaaa
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.06.12 09:03

Sice píšeš že ráda chodí do školky ale ráno to na tebe zkouší..tak jak to bude na tebe zase zkoušet nech ji doma a uvidíš jaká bude :nevim:

Melody 4
Extra třída :D 11692 příspěvků 14.06.12 09:03

Souhlasím s Raduškou, řekla bych, že jí to připadá nespravedlivé, že je bráška s tebou doma a on MUSÍ do školky.

danik
Ukecaná baba ;) 2361 příspěvků 14.06.12 09:11

Gladys, já ji pravidelně nepřevlíkám, jen to píšu jako příklad, že je přes den uječená a navečer by chtěla jen mě. Máme to s manželem rozdělené - 2 dny chodí spát s dětmi on, 2 dny já. Občas ji do pyžamka pomůžu občas ne, má 4,5 roku, zvládá to sama.
Převlíkat se musí denně - ze školky chodí v šusťácích, v těch doma opravdu není.
Vidíš, a já se třeba vždy těšila, až budu mamce vykládat, co bylo ve školce, ve škole.

Ze školky chodí až odpoledne, kolem 3-4hodiny, spát už bych ji nedala.

A ohledně školky… chlapeček známé brečí denně, že nechce do školky, stejně jde. Ustupovat v tomhle mi přijde divné… až budu chodit do práce a ona si vzpomene, že nechce do školky, bude dělat scény, co pak. A pochybuju, že až půjdu do práce, že ona bude tak „uvědomělá“,že pochopí, že najednou do té školky fakt musí a dřív jsem ustoupila.
Ona ráno nebrečí, jen se občas ptá, jestli tam fakt musí, že se ji nechce.

A není důslednost třeba i to, že se prostě do školky chodí a nemůže si sama vymýšlet, kdy jo a kdy ne???

Kačenkaaaa
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.06.12 09:17

Já jsem do školy nikdy nechodila a nepřipadá mi že bych byla divná nebo by mi něco uteklo,,A když nebude chtít jít syn do školy že bude řvát atd tak sním radši budu doma

Petorka
Závislačka 2787 příspěvků 14.06.12 09:20

Mám pocit, že jsi popisovala naši situaci..já v tom vidím žárlení na mladšího bráchu…taky mě strašně mrzí, jak se dcera mračí, jak mě odstrkuje, když se jí něco nelíbí, klidně mě plácne, vyplázne jazyk (tohle musí mít ze školky), dřív uměla krásně říct prosím, děkuji teď je to samé „chci“…
Taky slyším že není moje kamarádka…
Takže se snažím využívat každé chvíle, kdy je milionová, jako třeba včera odpoledne, pořád jsem jí chválila, mazlila, pusinkovala, usmívala se, líbilo se jí to, třeba jí to konečně navnadí. Hrozně mě mrzí, že jak si jí vezmu ze školky, tak se šprajcne a už odmlouvá, křičí apod.
Včera jsme byli s mladším u dr, mluvím s doktorem, u toho oblíkám malého a dcera na mě pořád mluví, dožaduje se pozornosti, žárlí, že není středem ona. Je to těžké, snažím se jak můžu, ale nejde mi to :(

SlaJa
Kecalka 430 příspěvků 14.06.12 09:20

To Zakladatelka:

Nejprve bych vypustila, a to úplně, trestání v situacích, kdy dcera potřebuje naopak Vaši pozornost, ujištění, že teď jste tady pro ni a budete se jí věnovat. Dále bych si vymyslela nějaké činnosti, které ji baví a které bych denně po návratu ze školky dělala výhradně s ní. To by mohlo pomoci k celkovému zklidnění situace po návratu ze školky. Bude vědět (domluvíte se předem), že odpoledne/večer přijde čas, který bude patřit jen vám dvěma. Ačkoliv se zda, že dítě v jejím věku rodiče již tolik nepotřebuje, jak tomu bylo před nástupem do školky, opak bývá pravdu. Stále a možná ještě více než dříve potřebuje ujištění, že ji máte ráda, že ji přijímáte se vším, co k ní patří, že ji vždy oceníte.

Další věc, která funguje, je následující. Když vidíte, že na dceru jde opět „její nálada“, reagujte v emocionální rovině, obejměte ji, dejte jí pusu, řekněte, že ji máte ráda. Když říká, že se odstěhuje, řekněte jí, že by Vám po ní bylo moc smutno, že by Vám chyběla. Učte ji pojmenovávat své pocity a vhodně je vyjadřovat. Nejprve je budete definovat za ní, postupně se je naučí vyjadřovat sama. Ve chvíli, kdy je v největší ráži, je beze smyslu cokoliv racionálně vysvětlovat, opravdu je lepší reagovat emocionálně, jak uvádím výše. Až se dcera zklidní, vždy situaci rozeberte, bez výčitek popište, co se dělo, proč se to asi dělo, jak by bylo fajn, kdyby reagovala příště.

A poslední věc - v přítomnosti dcery nerozebírejte její chování s kýmkoliv.

Držím Vám pěsti.

Stránka:  1 2 3 Další »
Váš příspěvek
Reklama