Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravim, dcera 5 let. Doposud nam to nevadilo, ale nyni by jsme chteli naucit dceru spat samostatne. Uz kdyz jsme ju na to pripravovali tak rikala, že se bojí. Dcera je hodne citlivá a mazlivá. Tak me zajimá jak jste to deti naucily vy? V planu mam precist pohadku pomazlit se a az usne normalne odejit, ale uz ted kdyz jsme ji uspali a nechali samotnou nez jsme sli s pritelem spat se v noci probudila a rvala. Tak jsem zvedava jak to bude zvladat. ![]()
Nijak. U všech našich dětí to přišlo věkem samo. Nejdřív Špály s námi v posteli, později na vlastní posteli v ložnici, pak odešly do vlastních pokojů, od nejdřív spaly se sourozenci, později sami ( chtěly pokoj každý zvlášť ). Přirozený vývoj o-12 let.
Jinak dítě se musí v místě kde spí cítit bezpečně. Pokud se boji spát sama musíte najít řešení, jak ji pomoci se nebát. Veliký plyšáka do postele, nějaký rituál večer na uklidnění.
Co s ni několik nocí spát v pokoji?
Zatím nenaučila. Spí se mnou, ale má svoji postel. Pokusů bylo moc, i jsem půl roku spala v jeho pokoji s ním, aby si zvykl. Pokud spí sám, do půlnoci přijde, když jsem mu to zakázala, nepřišel, ale rozkousal si prsty do krve.
Starsi sourozenec s ním spát nechce.
Už jsme byli i u psycholožky a ta říkala, že dokud to zvládame a nerozpadá se nám kvůli tomu rodina, tak nechat, že dozraje.
Uprimne, vlastne nijak - zadne uceni neprobihalo. Spalo u nas v loznici ve sve posteli, ale v noci slo k nam do postele. Chvilku pred 3. narozeninama jsme udelali vlastni pokoj a v podstate od prvniho dne spi samo. vetsinou tam jsme nez usne, nekdy usne samo. Jen nekdy na nas zavola jednou mac. dvakrat v noci zavola.
Rozhodne od doby co spi samo, spime vsichni lepe.
Kdyz mu bylo 6, proste jsme se tak domluvili. Nekdy pro me prijde, nekdy spi celou noc.
Sice náš syn-2,5r- spí od narození sám ve svém pokoji, ale tak 2× do týdne se v noci vzbudí a chce aby tam s ním někdo byl. Chvilku tam jsem a buď usne, nebo dělá scény a vzteká se, tak mu řeknu, že musí spát sám, abychom mohli třeba s balónem ven a že táta se musí vyspat do práce. V tomhle jsem neústupná. Pokud nemá trápení není nemocný, tak s námi nehne. Zkoušel na nás, že by spal s námi v posteli jen tak. Vysvětlili jsme mu, že má svůj pokoj a že tam taky nespíme, že je to naše postel, naše ložnice. Kamaráda syn má 4 roky a chce pořád spát s tátou v posteli. Od té doby, co má novou přítelkyni ho dal do pokoje a nediskutuje s ním.
@Anonymní píše: Více
A vam prijde fer, ze jste dospeli a spite spolu a miminko odstrcite samotne do jeho pokoje a je vam uplne jedno, ze se neciti dobre? 😓 Mazec.
Hele to je individuální. Mám 4,5 letého syna, je to nezávislá povaha. Přál si palandu s klouzačkou, do nového bytu ji dostal a spí tam. Chodí kolem 5,6 ráno ke mě. A pak mám staršího syna - 8 let a u něj mám pocit, že se nehne nikdy. ![]()
A jeden point. Moje děti (obě) v našem předchozím bydlišti děsily v noci zrcadla.
Teď v pokoji skrříň se zrcadlem nemají a je to lepší. ![]()
Předem hlásím že naše děti s námi nikdy nespaly v jedné posteli. Ale nejdříve v postýlce přiražené k naší manželské posteli, takže s námi hned vedle, ale ne přímo s v naší posteli. Později po pár měsících s námi stále v místnosti, ale postýlka nebyla úplně přiražená, děti spaly a už se nekojily, tak se nebudily tak často, ale věděly že maminka je blízko. Do svého pokoje šly až když na to byly zralé. První dítě dřív, druhé déle.
Děti měly od začátku svůj pokojíček a vedle nás spaly v postýlce na natáhnutí ruky jen v miminkovském věku. Byt nebyl velký, byly blízko nás, slyšela jsem, když se vzbudily. Ta zrcadla nejsou v pokoji prý zdravá ani pro dospělé. Když dítě spí, moc dobře cítí, jestli od něj člověk odešel a nechal je samotné. To máte jako je pro ženu rozdíl, když je v baráku, v bytě, s ní muž a úplně jinak se jí usíná a spí, když odjel na služební cestu.
Některé ty děti prostě tu blízkost cítit potřebují a asi by se jim mělo vyhovět. Věk je jen vedlejší záležitost. Některé dítě ani nenapadne, že by se samo v pokojíku mohlo bát a některé se boji tmy i ve společné ložnici.