Jak jste se zvedli ze dna?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Lea2102
Povídálka 29 příspěvků 11.11.14 06:54
Jak jste se zvedli ze dna?

Ahoj, pojďme si říct také nějaké pozitivní věci :) Jak jste se odrazili, když jste na tom byli mizerně?

Tak např. já, jsem nemanželské dítě. S adoptivním otcem neustále nějaké problémy a boje. Byla jsem chytrá holka, samé jedničky, ale jeho to vůbec nezajímalo. A po maturitě, když jsem byla přijatá na VŠ mi oznámil, že mě nebude živit. A mamka mi řekla, že to sama nezvládne :-( Všechno se mi sesypalo. Pak jsem si našla přítele, býval u nás často, s našima vycházel v pohodě. Až jednoho dne mi otec oznámil, protože jsme neumyli HNED po sobě dva hrnečky od kávy, že nás tam nechce a že máme vypadnout. 8o :roll:
V té době jsme s přítelem oba makali jak šrouby, nikam nechodili, šetřili každou korunu, po nočních hledali byty. Našli jsme si jeden moc hezký, vzali si hypotéku, do měsíce jsme byli přestěhovaný. A já si dodělala dálkově VOŠ :-) I když to není moje vysněná VŠ, tak si říkám, že alespoň něco :)

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
veronika6913
Závislačka 3395 příspěvků 11.11.14 07:10

Me byly 4 roky, kdyz si mama nasla meho otcima. Odstehovali jsme se za nim z Prahy na vesnicku. Cele moje detsvi stalo za prd, musela jsem makat jak sroub jak jemu rovnej chlap. Tahat plna kolecka sutru, katrovat hlinu, sekat ohromne zahrady dokopce kolem baraku…nemohla jsem chodit za kamarady a kdyz tak ho musela přemluvit mama. Desila jsem kazdy den toho az prijede z prace. Snazila jsem se aby me mel rad snazila jsem se ho rozesmat ale on jako by me nevidel. Kdyz jsem byla v prváku mama od nej odesla. Odstehovali jsme se o 3km dal do vesnicky kam jsem jezdila driv do skoly-na zakladku (predtim jsme bydleli na samote u lesa prave ty 3 km od vesnice). Mama zacala blbnout, meditovat rikala ze vidi vily apod. Brala si půjčku za pujckou ze zacne vydelavat ale potřebuje do zacatku…zadluzila takto vsechny zname a kamarady kteri ji rucili. Nevim kam ty penize nastrkala jezdila na nejake seminare a nic nevidelala zpet, spali jsem na matracich, byt nezarizenej nemeli jsme ani skoro co jist. Ke konci jsme byli i par tydnu bez elektriny (Zapomnela jsem rict, ze snami byla jeste segra, ktera se jim narodila kdyz mi bylo 8 ) mama nedelala nic jen sedela doma a meditovala ja prijizdela pozde odpoledne ze skoly a jeste jsem se musela postarat o segru a o domacnost. Nakonec to dopadlo tak ze mama o byt prisla protoze neplatila najem a my se segrou sli zpet k memu otcimovi. Muzu byt rada kdyby si me tenkrat nevzal (nemusel nebyla jsem jeho) tak bych zkoncila v decaku. Ale lehky souziti snim ani tehdy nebylo. Mela jsem toho spoustu na praci a taky me moc rad nepoustel ven za kamosema…penize nemel kvuli mame takze ucebnice apod jsem si kupovala z kapesnyho co jsem dostavala od babicky. Mela jsem pritele a jak mi padlo 18 tak jsem se ostehovala k nemu. Tata mi rekl ze je rad. O mame nikdo nevedel kde je dlouhou dobu se nam vubec neozvala. Po roce a neco se objevila zpet u nas na vesnici s mladym klukem se kterym tenkrat odesla a byla na koci tehotenstvi. dozvedela jsem se ze celou dobu byli v praze a zili tu jako bezdomovci. Az kdyz uvazovali o smrti se sebrali a vratili se na vesnici k rodicum toho kluka. Mamu nenávidí cela vesnice za to co vse zpusobila jak zadluzila spoustu lidi jak opustila me se segrou atd atd… kdybych mela vse psat dopodrobna jsem tu jeste tyden. Uz k ni nic necítím, stydim se za ni. Po skole jsem se odstehovala do prahy ke sve babicce nasla si tu praci a tam nasla sveho nynejsiho pritele se ketrym mame krasneho a zdraveho syna. Takze mam svou rodinu, zijeme si moc dobre a jsme spolu stastni. I ja jsem stastna. Konečně. nikoho krom nich nemam. Jen pritele a syna. Jsem za ne moc rada!
Tohle vsechno je jen velmi strucne napsano..

kacz
Kelišová 6106 příspěvků 11.11.14 07:23

@Lea2102 sorry, ale na tvým příběhu nic tragickýho nevidím… já jsem se taky na vejšce živila sama a „na dně“ jsem si tehdy opravdu nepřipadala. Nejdřív jsem odjela do zahraničí pracovat, něco jsem si našetřila a z toho jsem potom na škole žila, kupovala si učebnice a ještě jsem chodila na brigádu.

A pochybuju, že by tě někdo vyhodil kvůli dvěma hrnečkům od kávy, nejspíš toho bylo víc a tohle už jenom byla poslední kapka. Moje ségra byla taky vždycky strašnej bordelář a naši už pak na ni vyjeli zdánlivě kvůli kravině, ale jenom proto, že předtím po ní nevím kolik měsíců všechno uklízeli a měli toho už plný zuby.

veronika6913
Závislačka 3395 příspěvků 11.11.14 07:24

@kacz presne tak taky na tom nic tragickyho nevidim :think:

Lea2102
Povídálka 29 příspěvků 11.11.14 07:29

Holky, ale já jsem přece neřekla, že je na mém příběhu něco tragického. Já jsem řekla, že si povíme nějaké pozitiva. :)
Jen jsem chtěla říct, že jako 19-letá holka, jsem nevěděla jak dál, když mi nikdo z rodičů nedokázal poradit a pomoct. Vím, že dnes bych to udělala úplně jinak. Nehledala v tom tragédii, ale jela vydělat peníze právě třeba do té ciziny.
A kvůli dvoum hrníčkům, to opravdu bylo, pořád si hledal takové prkotiny, aby se s náma mohl hádat.

MDK
Extra třída :D 10952 příspěvků 11.11.14 07:29

@Lea2102 promiň,nechci být zlá a rejpavá, ale kde přesně v tvém příspěvku je to, že jsi, nebo jsi byla na dně? :think: :nevim: Chápu, že máš pocit nějakého příkoří ze strany tvého otčíma, ale příště, než nazveš diskusi takto, projdi si emimino a zjistíš tu z mnoha příspěvků, jak opravdu vypadá padnou až na úplné dno. ;)

Ivet85
Zasloužilá kecalka 517 příspěvků 11.11.14 07:32

Ono postavit se na vlastní nohy úplně z ničeho není žádný med… Těm hrníčkům věřím, protože mě matka v 17 vykopla kvůli tomu, že jsem nešla poslední den prázdnin se známou na houby, protože mi bylo špatně (nízký tlak). A stejně jako zakladatelka jsem domů nosila jen vyznamenání, diplomy, doma jsem makala jak šroub a nikdy jsem si nedovolila v ničem odporovat. Když rodičům přeskočí v kouli tak s tím prostě nic nenaděláš. Dva roky jsem byla s přítelem u jeho rodičů, střední jsem si dodělala, chodila denně na brigádu a když jsem si něco našetřila, tak jsem šla do Prahy… Je to 4 roky co se matce podařilo zbavit i mého bráchy, který u ní bohužel zůstal. Zdeptala ho psychicky tak, že se raději oběsil…
Takže za mě :palec:

MDK
Extra třída :D 10952 příspěvků 11.11.14 07:32
@Lea2102 píše:
Holky, ale já jsem přece neřekla, že je na mém příběhu něco tragického. Já jsem řekla, že si povíme nějaké pozitiva. :)
Jen jsem chtěla říct, že jako 19-letá holka, jsem nevěděla jak dál, když mi nikdo z rodičů nedokázal poradit a pomoct. Vím, že dnes bych to udělala úplně jinak. Nehledala v tom tragédii, ale jela vydělat peníze právě třeba do té ciziny.
A kvůli dvoum hrníčkům, to opravdu bylo, pořád si hledal takové prkotiny, aby se s náma mohl hádat.

tak to dovedu pochopit, že v 19.-ti to byl pro Tebe celkem šok, ale jak už jsem psala..příště spíš líp vol název diskuse. :kytka:

Lea2102
Povídálka 29 příspěvků 11.11.14 07:36
@MDK píše:
tak to dovedu pochopit, že v 19.-ti to byl pro Tebe celkem šok, ale jak už jsem psala..příště spíš líp vol název diskuse. :kytka:

Ale pro mě to tenkrát bylo dno. Já vím, že jsou na světě mnohem, mnohem horší věci. Ale mě jako 19-leté bylo mizerně. Viděla jsem se úplně někde jinde, chtěla jsem něco dokázat. A místo toho se na mě úplně vykašlali. Samozřejmě, že dnes to vidím jinak.

Lea2102
Povídálka 29 příspěvků 11.11.14 07:37
@Ivet85 píše:
Ono postavit se na vlastní nohy úplně z ničeho není žádný med… Těm hrníčkům věřím, protože mě matka v 17 vykopla kvůli tomu, že jsem nešla poslední den prázdnin se známou na houby, protože mi bylo špatně (nízký tlak). A stejně jako zakladatelka jsem domů nosila jen vyznamenání, diplomy, doma jsem makala jak šroub a nikdy jsem si nedovolila v ničem odporovat. Když rodičům přeskočí v kouli tak s tím prostě nic nenaděláš. Dva roky jsem byla s přítelem u jeho rodičů, střední jsem si dodělala, chodila denně na brigádu a když jsem si něco našetřila, tak jsem šla do Prahy… Je to 4 roky co se matce podařilo zbavit i mého bráchy, který u ní bohužel zůstal. Zdeptala ho psychicky tak, že se raději oběsil…
Takže za mě :palec:

To mi je líto :,(

Kobliha51
Neúnavná pisatelka 17672 příspěvků 11.11.14 07:44
@Lea2102 píše:
Holky, ale já jsem přece neřekla, že je na mém příběhu něco tragického. Já jsem řekla, že si povíme nějaké pozitiva. :)
Jen jsem chtěla říct, že jako 19-letá holka, jsem nevěděla jak dál, když mi nikdo z rodičů nedokázal poradit a pomoct. Vím, že dnes bych to udělala úplně jinak. Nehledala v tom tragédii, ale jela vydělat peníze právě třeba do té ciziny.
A kvůli dvoum hrníčkům, to opravdu bylo, pořád si hledal takové prkotiny, aby se s náma mohl hádat.

Já ti rozumím. Myslím si, že se rodiče o děti mají postarat až do doby, když jsou děti vystudované. Ale tahle témata už tu byla a věř tomu, že ty, které se musely o sebe postarat samy, ti to dají sež. rat. Tady ženská soidarita neplatí. Je fajn, když je v podstatě dítě v 19 letech natolik vyspělé, že se umí o sebe postarat, ale přece jen je pro něj lepší, když ho rodiče finančně podpoří. Tím nemyslím mu strkat peníze na vše, co si studující vzpomene, ale to základní jako je bydlení, jídlo a věci nutné pro studium a
nějaké to oblečení, to by mělo být samozřejmostí. Předpokládám, že bude studovat řádně a rodiče nebudou úplně neschopní. Jistě jsou okolnosti, které rodiče nezaviní a opravdu nejsou schopni dítě na studiích financovat. Ale to jsou smutné případy. Nechtěla bych žít s pocitem, že dítě mohlo studovat a já ho nahnala do práce. Brala bych to jako svoje životní selhání.

Kobliha51
Neúnavná pisatelka 17672 příspěvků 11.11.14 07:48
@Lea2102 píše:
Ale pro mě to tenkrát bylo dno. Já vím, že jsou na světě mnohem, mnohem horší věci. Ale mě jako 19-leté bylo mizerně. Viděla jsem se úplně někde jinde, chtěla jsem něco dokázat. A místo toho se na mě úplně vykašlali. Samozřejmě, že dnes to vidím jinak.

Nikdo jiný nemůže posuzovat, jaké je tvé dno. Je to jen a jen tvůj pocit. Nenech si něco namluvit. Komu se to nelíbí, ať jde jinam.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.11.14 08:13
@Kobliha51 píše:
Nikdo jiný nemůže posuzovat, jaké je tvé dno. Je to jen a jen tvůj pocit. Nenech si něco namluvit. Komu se to nelíbí, ať jde jinam.

Souhlasím. Pro každého je „dno“ něco jiného. Tahle diskuze určitě neměla být soutěží o tom, kdo má za sebou větší životní katastrofy, ale spíš podporou pro ty, které se potřebují od toho svého „dna“ odrazit. Já mám za sebou třeba hodně smutné dětství, a i přesto jsem se potom v dospělosti zhroutila v podstatě z banality ve srovnání s tím, co jsem si prožila jako malá. Bohužel si myslím, že každý z nás minimálně jednou za život na nějaké to své pomyslné dno padne. A pak je to na něm, jestli se dokáže odrazit.
Je mi smutno, když čtu, kolik z nás tu má komplikovaný vztah se svou matkou. Pro mě je biologická matka bohužel „cizí“ ženou, kterou jsem už 10 let neviděla, která mi nedala nikdy dárek k narozeninám, k Vánocům, neplatila alimenty, opustila mě ve 3 letech. Dnes jsem s tím už srovnaná a doufám, že pokud má dcerka bude muset během života někdy padnout na dno, tak že to nebude v období dětství nebo dospívání. Pracuji s dětmi a je strašné, čím si některé musí projít :(

kacz
Kelišová 6106 příspěvků 11.11.14 08:26

@Kobliha51 a pokud jsou rodiče v situaci, kdy na to prostě nemají? Z jakéhokoliv důvodu? Tak se to „dítě“ buď kousne a zkusí zabrat vlastními silami, anebo se na to vykašle a bude se do smrti litovat, jaký je chudák…

A většina rodičů přispěje aspoň trochu, zakladatelka měla evidentně alespoň nějakou dobu kde bydlet a jídlo si doma taky určitě mohla vzít. Učebnice z bazaru, oblečení z výprodeje a pro nějakou útratu pro sebe na brigádu. Snadný to není, ale tragédie taky ne.

Kromě toho, jako plnoletá si mohla sama zkusit vysoudit alimenty na biologickém otci.

MilijonDolarBejby
Echt Kelišová 8560 příspěvků 11.11.14 08:29

Taky nechapu, proc se do zakladatelky nektere poustite. Ja teda byla na dne nekolikrat a nenapadlo by me se do zakladatelky poustet, i kdyz nic tragickyho v tom taky nevidim.

Ja se dotkla dna mockrat. Nebudu to tady rozepisovat do podrobna. Byla to velmi vazna nemoc syna, kdyz mel 9 tydnu a mesic v nemocnici bojoval o zivot, psychicke tyrani, nevera, dluhy, manzelovy lzi a exekuce. Na dne jsem stale a verim v lepsi osud. Uz bych si to asi zaslouzila :mrgreen:

Stránka:  1 2 3 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Epilepsie: Jak se chovat, když někdo dostane záchvat?

Na 26. března připadá Světový den boje proti epilepsii. Určený je k... číst dále >

Podlahy, které imitují kámen a textil

Kámen a textil. Dva na první pohled odlišné materiály. Jejich společným... číst dále >

Články z Expres.cz

Babička utýraného Marka (†3) hrozí mstou: Simonu bych zašlapala do země!

Tím, kdo smrtí sotva tříletého Marečka z Loun nejvíce trpí, je nepochybně... číst dále >

Jak moc záleží na detailu: Vilhelmová vytřela zrak růžové divě Českých lvů

Nikdo ji tady v Česku nezná, a přesto byla jednou z nejfotografovanějších žen... číst dále >