Jak jste zvládli stěhování do jiného města?

64
30.5.13 12:35

Jak jste zvládli stěhování do jiného města?

Holky, zajímalo by mě, jak jste zvládli se přestěhovat do jiného města, kde nemáte rodinu, kamarády, přítele?
Já jsem z menšího města a vždycky jsem byla na pár dní v Praze (měly jsme pronajatý byt), ale vždy jen tak 4 dny maximálně, pak jsem jezdila domů. Jenže teď mám školu, k tomu navíc novou práci a prostě cítím, že bych chtěla udělat nějaký větší krok a alespoň trochu se odpoutat od rodičů. Je mi 21 a když si představím že tam budu takhle nastálo, je mi z toho smutno. Ani ne tak z toho, že by mi chyběla rodina (to samozřejmě bude, ale to se nedá nic dělat), spíš řeším že mi budou chybět kamarádi a celkově prostě to město, které znám. Ikdyž nějaké kamarády v Praze mám taky a jsou moc fajn, nejsou to prostě takový ti přátelé které znám už spousty let a trávim s nimi hodně svého volného času, jako mám tady.. Je mi z toho trochu smutno, bojím se že takhle pevné přátelství už jentak nezažiju s novými lidmi :(. Proto mě zajímá jak jste se s tím vyrovnali vy, jak jste se cítili, kdy vás přešel takový ten zvláštní pocit a začali jste se tam konečně cítit jako doma? Chtěla bych především příspěvky od těch, které se stěhovaly samy, nebo třeba s nějakou kamarádkou, prostě bez přítele (s přítelem je to přeci už o něčem jiném a kdybych ho měla a měla se stěhovat do jiného města společně s ním, tolik bych to neprožívala :D)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
29440
30.5.13 12:41

Já jsem se před pár lety stěhovala z domova (okresního města) do Brna. Šla jsem za prací, pronajímala jsem si byt, zkrátka jsem začínala sama… byla jsem spokojená v podstatě hned, hned jsem si zvykla, v práci a na různých akcích se člověk seznámil, ve velkém městě bylo samozřejmě jiná zábava a spousta vyžití a naopak dojíždění na víkendy zpátky mi hodně rychle připadalo, že jedu do cizího a že už tam nepatřím. Dneska (po 6 letech bydlení jinde) je pro mě rodné město naprosto cizí a nedovedu si představit, tam bydlet.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13950
30.5.13 12:43

Tak já se sice stěhovala za přítelem, kamarádky jsem tu nějaké měla, dokonce tu nej, ale časem mi začala chybět právě ta rodina. Věděla jsem, že tu zůstanu na stálo. S původními kamarády se vztahy pokazily. Pak přišly děti. A mě teď neskutečně chybí zajít si jen tak na kafe za mamkou, pokecat, nechat si poradit, děti mi nemá kdo pohlídat ani na 10 minut.. Je to 7 let, co jsem pryč. A kdybych se mohla vrátit v čase a to stěhování ještě jednou promyslet.. asi bych to znovu neudělala. V životě jsem šťastná, mám skvělou svoji rodinu, ale ta moje původní mi chybí. Jsme od sebe přes celou republiku a vídáme se jen asi 5× do roka. A to je pro mě málo :( Nepotřebuju s nima trávit týden v kuse, ale třeba jednou do týdne na 2 hodinky by mi stačilo.. :(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1332
30.5.13 12:45

Odešla jsem do Prahy z menšího města na VŠ. Nejdřív na koleje, ve druhém ročníku jsem si našla byt, pronajala a bydlela sama. Postupně jsem si našla kamarádky a kamarády, vytvořila si svůj režim a domů jezdila méně a méně. Pak teda přišla krize, já se vrátila domů a do školy pár měsíců jen dojížděla, nakonec se všechno urovnalo, odstěhovala jsem se znovu na koleje a přes mého spolužáka jsem se seznámila s jeho kamarádem, naším dalším spolužákem a teď jsme manželé a máme synka.

Jako, v Praze jsem se vždycky cítila perfektně, jsem celkem duší pražák (přeci jen jsem tu byla skoro pořád od malička). No, ale doma jsem se tu definitivně začala cítit až s dnešním manželem, dřív jsme spolu bydleli na kolejích, ale přesto jsme říkali, že jedeme domů, když jsme jeli od našich. A teď už máme svůj byt, jsme rodina, máme rodilého pražáčka… takže jsem tu doma :-) Se starými kamarády se vídám někdy, když přijedu do rodného města, ale prostě to všechno tak nějak přišlo postupně :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7576
30.5.13 12:49

Stehovala jsem se z velkeho mesta do velkeho mesta a prestoze jsem si nove fajn pratele nasla, po nekolika letech jsem se vratila domu a jsem za to rada. Ta znalost prostredi, rodina a pratele je proste neco nenahraditelneho.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24083
30.5.13 12:54

Já se po VŠ odstěhovala do Prahy kvůli práci a další VŠ. Jezdila jsem domů tak jednou nebo dvakrát za měsíc cca na 3 - 4 dny. V rodném městě jsem už kamarády moc neměla, protože jsem ve 14 odešla na intr, pak na VŠ. V Praze jsem si nikdy moc nezvykla, prostě divné město pro mě, nějaký výrazný kamarády jsem si tam nenašla, spíš známé a kolegyně z práce. Pak jsem se seznámila s manželem, po několika letech jsme se odstěhovali za Prahu. Necítím se doma ani tady (jsme tu dva roky a znám jen pár lidí), ani v rodném městě a ani v té Praze. Zejména v té Praze jsme vůbec nepoužívala termín „jdu domů“. Říkala jsem „jdu bydlet“.

Příspěvek upraven 02.10.14 v 14:46

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1451
30.5.13 12:57

Od našich jsem se stěhovala ve dvaceti do pronajatého bytečku - sama - šla jsem z vesnice do města kde jsem měla práci a chtěla se osamostatnit.. bylo to super :palec: Nové přátele jsem si našla přes práci a myslím že jsem se měla dokonce líp ve městě jak v rodné vesničce :oops: ;) Bydlela jsem sama rok, pak 7 let jako spolubydlící, přítelkyně..a pak zas rok sama. A ted jsem zas na vesnici (jinde) s manželem a naší dcerou :palec: Do města jezdím za známýma dodnes. V rodné vísce jsem nebyla asi 3 roky pač naši se taky přestěhovali.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Lo
6248
30.5.13 13:05

Já odešla ve 20ti s bývalý přítelem do Prahy, odešla jsem z vesnice na Moravě a Prahu jsem neznala ani trošku..Jsem tu od roku 2006 a Prahu miluju :mrgreen: Vážně, můj život je tady :srdce: Našla jsem si tu kamarády, poznala jsem v Praze nového přítele ( ted už manžela ), byla jsem v dobré práci se skvělým kolektivem..s mužem jsme koupili byt na Kladně - což je do Prahy kousek, takže jsem i dojížděla do práce do Prahy.. ted tam ale moc nejezdím, jsem na mateřské :)
Za mě, já si tu zvykla tak, že na Moravu už jezdím jen za rodičema a bráchou..můj domov je tady :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Lo
6248
30.5.13 13:08
@Lo píše:
Já odešla ve 20ti s bývalý přítelem do Prahy, odešla jsem z vesnice na Moravě a Prahu jsem neznala ani trošku..Jsem tu od roku 2006 a Prahu miluju :mrgreen: Vážně, můj život je tady :srdce: Našla jsem si tu kamarády, poznala jsem v Praze nového přítele ( ted už manžela ), byla jsem v dobré práci se skvělým kolektivem..s mužem jsme koupili byt na Kladně - což je do Prahy kousek, takže jsem i dojížděla do práce do Prahy.. ted tam ale moc nejezdím, jsem na mateřské :)
Za mě, já si tu zvykla tak, že na Moravu už jezdím jen za rodičema a bráchou..můj domov je tady :)

jéé, promiň, já pořádně dočetla až ted, že nechceš zkušenosti s těmi, který odešli s přítelem…
Ale u nás to taky nebylo jednoduchý, po roce a půl, co jsem s ním byla v Praze, tak jsme se rozešli ( potkala jsem svého nýnějšího manžela ), takže pro nás spíš Praha znamenala konec vztahu..což jsem dnes opravdu ráda :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
64556
30.5.13 13:11

@Niccolleta já se stěhovala v 18cti do Prahy (sama :think: ), a úplně v pohodě, zvykla jsem si, vše v poho. Ve 23 jsem se stěhovala do minivsi na moravě (poprvé za chlapem), taky se to dalo, zvykla jsem si. Před 3mi lety jsem se opět stěhovala, ze vsi do města (sama s dítkem). Už to bylo složitější, protože klukovi byly 3 roky.. A teď uvažuju, že se naposledy přestěhuju téměř 500 km daleko, ale bojím se toho právě kvůli dítěti :think: Podle mě jako svobodná bezdětná to bylo super - nové zážitky, noví kámoši, já problém neměla.. Teď je to složité, protože dítě o kámoše přijde :zed:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14856
30.5.13 13:14

Asi zalezi hodne na lidech…ja s tim nemam problem, kamarady si najdu vsude, spis je horsi udrzet vztahy z drivejska, ale prave na tom se taky pozna dobre pratelstvi a velka vyhoda je byt s kamarady v kontaktu i pres internet. A domu prece budes taky jezdit, ne?

ja jsem sla do prahy, za studiem, nejdriv jsem jezdila domu kazdy tyden, pak uz jsem to pomalu omezovala. Nasla jsem si tam manzela a pratele.

pak jsme se s muzem odstehovali do nemecka, zatim nevime na jak dlouho, ale muj domov je spis tam, nez tady.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
54577
30.5.13 13:20

Stěhovala jsem se před 4mi lety do rodného města manžela a stále se tu necítím doma, když potřebuju něco vyřídit po dr. nebo cokoliv, tak jedu 90km do rodného města, i rodit jsem tam už jako přespolní jela 2×.
Nějak si na jiné město nemůžu zvyknout, víc doma se cítím spíš, tam kde jsem vyrostla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
30.5.13 13:22

Sice jsem odešla za přítelem, ale stejně přispěju :D Stěhovala jsem se od mamky když mi bylo 19. Předtím jsem bydlela kousek od Ostravy a nyní kousek od Tábora, takže celkem dálka.:) V Táboře jsem byla poprvé v den mého přistěhování, předtím nikdy, takže jsem tady neznala vůbec nikoho a nic, tedy kromě přítele. Jsem tady už rok, ani mi to nepříjde (tak to letí) :D Rodina mi moc chybí, ale snažím se za nimi jezdit jak to je jen možné…Ale jinak jsem tady spokojená, mám už tady i kamarády a celkem se tu už vyznám, což je pro mě velký pokrok :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Gabika
30.5.13 13:34

Ja nie som tak úplne priemer, ale od svojich 18 rokov (ak nepočítam sťahovanie vrámci jedného mesta, to by som sa nedopočítala :-D) som žila v 8 rôznych mestách, dohromady v 4 štátoch. Prežiť sa dá všetko, všade žijú milí (i menej milí) ľudia. Len sa netreba báť ich hľadať :-)

  • Citovat
  • Nahlásit
188
30.5.13 13:40

Ahoj, je tomu rok, co jsem se stěhovala z Ostravy do Zlína. Trochu opačná situace z většího do měnšího a řekla bych, že na to se i hůře zvyká. Méně možností takřka ve všem.
Taky jsem se stěhovala kvuli škole, pronajala jsem si pokoj v RD domku. Neznala jsme skoro nikoho a ani po roce se to moc nezměnilo :-(. A to jsem dost extrovertní osoba, mám kamarády ze školy nb tak, ale není to to přátelství jako v Ostravě. Proto se tam ráda a často vracím. Zatím jsem zde plnohodnotné kamarádství nenašla… Jenom takovéto ohledně studia, pak se jde někdy do hospody… Spřízněné duše mám v Ostravě a myslím, že se to hned tak brzy nezmění…
Cítím se docela sama a to i přesto, že jsem si ve Zlíně našla přítele se kterým už delší čas žijeme ve společném bytě.

Je mi dost smutno a přijde mi, že ve Zlíně nic není… To ty budeš mít v Praze velkou výhodu - nevídané možnosti :-) (taky jsem tam nějaký čas žila u otce).

Záleží i jaká jsi povaha, jestli ti stačí takové to pokecání ze slušnosti nb jestli bych ráda i někoho bližsího… Já přátel nepotřebuji mnoho, ale za to chci někoho pořásného…

Tak mi přítel koupil aspoň kotě a je to mnohem lepší :-), mazlíme s furt a ikdyž to není člověk, tak stesk je poloviční :-).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat