Jak motivovat pětileté dítě k chození po horách?

Anonymní
29.7.20 23:27

Jak motivovat pětileté dítě k chození po horách?

Pěkný večer/den všem,
ráda bych se nechala inspirovat Vašimi nápady, jak motivovat pětileté dítko k tomu, aby se mnou a manželem podnikalo horské túry (to zní možná moc nadneseně, bohatě stačí ujít nějakou vzdálenost v horském terénu nepříliš vysokých hor). Malý (jedná se o chlapce), když s ním nějakou menší túru podnikneme, tak se pořád jen ptá kdy už tam budem (rozumějte v cíli cesty). Navíc, když má jít do kopce, dost pofňukává, že ho bolí nohy. Jednou jsme s ním šli cca dva kilometry do kopce a bylo to s brekem. Dojít jsme ale museli, protože jsme šli z bodu A do bodu B. Nerada bych, aby se to opakovalo (ten pláč), chci ho nějak pozitivně motivovat. Když s ním třeba jezdím na kole, motivuji jej tak, že mu řeknu, že jedeme za pokladem - dojedem na nějaké místo, tam zastavíme, a když se malý nedívá, schovám někam nějakou sladkost - on ji pak najde a je štěstím bez sebe.
Máte, prosím, ještě nějaké nápady, jak syna motivovat? Možná kromě hledání turistických značek a soutěžení v tom, kdo jich najde nejvíc - samozřejmě vždy syna z motivačních důvodů nechám vyhrát. Ale i tak se pořád opakuje ta jeho otázka, kdy už tam budem.
Předem moc děkuji za všechny případné rady. Za pár dní odjíždíme na dovolenou do hor a ráda bych, abychom si ty hory pěkně všichni prochodili.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

4432
29.7.20 23:35

Tak kdy už tam budem je klasika, to říká každý dítě. A normálně je syn zvyklý chodit pěšky, běhat venku, na hřišti atd.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4243
30.7.20 00:03
@Anonymní píše:
Pěkný večer/den všem,
ráda bych se nechala inspirovat Vašimi nápady, jak motivovat pětileté dítko k tomu, aby se mnou a manželem podnikalo horské túry (to zní možná moc nadneseně, bohatě stačí ujít nějakou vzdálenost v horském terénu nepříliš vysokých hor). Malý (jedná se o chlapce), když s ním nějakou menší túru podnikneme, tak se pořád jen ptá kdy už tam budem (rozumějte v cíli cesty). Navíc, když má jít do kopce, dost pofňukává, že ho bolí nohy. Jednou jsme s ním šli cca dva kilometry do kopce a bylo to s brekem. Dojít jsme ale museli, protože jsme šli z bodu A do bodu B. Nerada bych, aby se to opakovalo (ten pláč), chci ho nějak pozitivně motivovat. Když s ním třeba jezdím na kole, motivuji jej tak, že mu řeknu, že jedeme za pokladem - dojedem na nějaké místo, tam zastavíme, a když se malý nedívá, schovám někam nějakou sladkost - on ji pak najde a je štěstím bez sebe.
Máte, prosím, ještě nějaké nápady, jak syna motivovat? Možná kromě hledání turistických značek a soutěžení v tom, kdo jich najde nejvíc - samozřejmě vždy syna z motivačních důvodů nechám vyhrát. Ale i tak se pořád opakuje ta jeho otázka, kdy už tam budem.
Předem moc děkuji za všechny případné rady. Za pár dní odjíždíme na dovolenou do hor a ráda bych, abychom si ty hory pěkně všichni prochodili.

Hehe. Me nasi motivovali do mych 15, nez to vzdali. Jedina motivace, ktera me zaujala - co si pamatuji, bylo, ze nad urcitou vyskou se smi mluvit sproste :-D

Ja na hory proste nejsem, bylo to pro me 15 protrpenych let a od te doby uz nikdy vice (ani v nejvyssi zamilovanosti v pocatku s pritelem).

Nekteri lide na to proste nejsou :-)

Tim nechci rict, ze je to vas pripad, ale pocitej s tim, ze muze byt.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
855
30.7.20 00:22

Co hledat kešky?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4243
30.7.20 00:25
@Anonymní píše:
Pěkný večer/den všem,
ráda bych se nechala inspirovat Vašimi nápady, jak motivovat pětileté dítko k tomu, aby se mnou a manželem podnikalo horské túry (to zní možná moc nadneseně, bohatě stačí ujít nějakou vzdálenost v horském terénu nepříliš vysokých hor). Malý (jedná se o chlapce), když s ním nějakou menší túru podnikneme, tak se pořád jen ptá kdy už tam budem (rozumějte v cíli cesty). Navíc, když má jít do kopce, dost pofňukává, že ho bolí nohy. Jednou jsme s ním šli cca dva kilometry do kopce a bylo to s brekem. Dojít jsme ale museli, protože jsme šli z bodu A do bodu B. Nerada bych, aby se to opakovalo (ten pláč), chci ho nějak pozitivně motivovat. Když s ním třeba jezdím na kole, motivuji jej tak, že mu řeknu, že jedeme za pokladem - dojedem na nějaké místo, tam zastavíme, a když se malý nedívá, schovám někam nějakou sladkost - on ji pak najde a je štěstím bez sebe.
Máte, prosím, ještě nějaké nápady, jak syna motivovat? Možná kromě hledání turistických značek a soutěžení v tom, kdo jich najde nejvíc - samozřejmě vždy syna z motivačních důvodů nechám vyhrát. Ale i tak se pořád opakuje ta jeho otázka, kdy už tam budem.
Předem moc děkuji za všechny případné rady. Za pár dní odjíždíme na dovolenou do hor a ráda bych, abychom si ty hory pěkně všichni prochodili.

A na „kdy uz tam budem“ pomaha v aute to, ze mu rikam realny cas dle GPS, kdy uz tam budem. Treba kdyz jsme jeli do Italie, tak ze za 8 hodin, pak za 7 a pul atd. Takze na horach by mohly pomoct treba kilometry. Ono to musi byt hrozne, jit a nevedet, kolik uz toho mam za sebou a kolik pred sebou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13672
30.7.20 00:29

Vydržet to. Bude se ptát, bude fńukat. to prostě děti dělají - to neznamená, že se jim to nelíbí a už vůbec že to pro ně není dobré, zejména, když se postupně naučí vydržet a překonávat se.

Tak jako v horách prší a mění se počasí, tak děti zkouší jestli fakt musí.

obecně potřebujete najít vhodnou zátěž, aby to zvládl a mít pro jistotu domyšlenou variantu, jak ho ponesete, když to fakt nepůjde. Na některé děti kouzelne fungují chytré náramky, které jim počítají kroky- motivuje je to k tomu, aby šli ještě dál. Ale teda je na to potřeba umět počítat k tisícům, tak je na to možná malý.

Určitě bych neplánovala chůzi někam jako hlavní náplń dne na každý den, spíš obden a mezi to nějakou úplně jinou činnost, kde je hraní, koupání a tak.

jinak hlasuju za vyprávění pohádek během cesty, ještě lépe dobrodružných příběhů o horách a horolezcích. Teda ty s happyendem… Určitě budu nějaké místní pověsti a horolezecká literatura je plná hrdinských historek. Ideální teda je aby někdo ve skupině uměl příběhy vyprávět a ideálně vymýšlet za pochodu. Ale základní vyprávěné po té, co si něco načtu se nakonec naučí každý.

A Předem se domluvit na odměnách na nejvyšším bodě výletu a v cíli.

Hrát po cestě hry typu slovní fotbal a podobně - projdi internety ohledně pochodových her, co z toho je pro vás použitelné. Dělat často zastávky a tam hrát drobné hry

https://radce.skaut.cz/…aktivity.pdf
https://zabav-deti.cz/…-na-vylet-18
http://drobek.mysteria.cz/…/pochod.html
http://www.strediskohrozen.cz/hry-na-vylet/

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5650
30.7.20 00:35

Z pohledu dítěte jsem tím dost trpěla. Chodit na túry mě nebavilo a dospělý si často neuvědomí, že dva kroky pro něj jsou tři kroky pro dítě. Chápu vaši potřebu chodit po horach, ale taky chápu to dítě. Jak motivovat netuším. Občas pomůže asi odvést pozornost, povídat si, hrát slovní kopanou, vzít sebou hračku, sladkosti apod. Dodnes si pamatuji, jak ty cesty pro mě byly nekonečné, únavné, bez odpočinku, našim se podařilo otrávit mi chůzi v přírodě na dlouhou dobu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
28022
30.7.20 00:48

Brrr. Hrůza. Jako dítě jsem to nenáviděla a po horách dodnes nechodim vůbec. Připadá mi, že rodiče zapomínají, jak je to pro takového trpaslíka náročné.

Měla jsem ráda výpravy za něčím, aby na konci byl hrad, kde si dame je jídlo. Bezcílně drApani se z kopce do kopce pro dítě fakt nee.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
641
30.7.20 00:57

Já si pamatuju, že jsem s tím „kdy už tam budem a mě bolí nožičky“ prudila snad do puberty, pak už se mnou nikam nechodili, ale proč, to nevím, chození miluju a nakonec jsem i tehdy byla ráda, že jsme šli. :mrgreen: Syn to dělá taky a bolí ho nožičky sotva vyleze ze dveří, takže prostě dělám, že to neslyším a pokud zrovna neušel 15 kilometrů, na což by měl nárok, tak to nějak zakecám, motivuji zajímavostí v cíli (rozhledna, zvířata, klidně ten poklad, kešky), dobrý je jít s kamarády nebo někým pro dítě zajímavým, to pak uběhne, ani neví. Nebo nějaké soutěže - nasbírej 5 šišek, najdi barevný kámen atd. Popravdě mě tohle po chvíli začne lézt na nervy víc než „kdy už tam budem“ takže volím trasy tak, ať se vlk nažere a koza zůstane celá - tj. na nějaké náročné výšlapy děti prostě nepatří, až budou chtít dobrovolně, ušetříme si tady těch scének a radši půjdu v klidu po lese na rozhlednu než na vysokohorskou túru s protivným dítětem. A „kdy už tam budem“ k tomu tak nějak tradičně patří. ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6029
30.7.20 01:17

@Bábrdl
Proto by například otec si mel nechávat sílu na to, aby mohl dítě vzít na ramena v situacích když už malé dítě nemuze

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
50565
30.7.20 01:18

U nás to bylo v tomhle věku od jednoho malého cíle k dalšímu. Jako naplánovat patnáctikilometrovej okruh po horách, zcela bez šance. Ale tady se svezeme lanovkou, tady se zastavíme na borůvky, postavíme domeček pro skřítky (prostě cokoliv, co které dítě baví), napláovat cestu kolem chat, takže v první limonáda, v další oběd, ve třetí zmrzlina… nebo aspoň piknik, který spolu připravíme, jídlo byla solidní motivace. A ve výsledku to těch 15 kiláků bylo, třeba za osm hodin na cestě, z čehož se reálně šla třeba půlka, klidně po kilometrových úsecích - někde přestávka hodiová, někde deset minut na porochnění v potoce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
30.7.20 01:20

Jako malou mi to totalne rodina zhnusila, mame pribuzne v zahranici, kde jsou hory a oni turama uplne posedli, kdyz jsem brecela tak mne nechali kde jsem byla a nabrali mne pri sestupu a nebo proplachli vodou z pramene :roll: motivace zabrala jednou a naposled, a to kdyz jsme lezli tak ze dostanu na vrcholu langos a colu( zakazane jidlo) ale bouda byla zavrena, takze na uplatky jsem uz neverila,… do dneska proste kdyz nemusim, coz nastesti nemusim tak do zadnyho kopce, po kopcich nechodim. manzel ten je opak, tak bud si jde sam a ja si vyjedu lanavkou, a kdyz neni ta moznost tak vzdy mame hotel s wellnesskem a tam kempim, ale za nic na svete bych pesky treba na snezku nesla :D prosim anonym

  • Nahlásit
  • Citovat
294
30.7.20 01:23

Ahoj, to je hezké téma, mně se taky hodí ty tipy, kdyby padla po cestě únava :mrgreen: chodíme zatím spíš lesní výlety do 5 až 6 km, klukům je 3,5 a 2, ale chodí moc rádi. Dobrý je, že chodí 2, nemáte možnost, chodit s další rodinou, aby chodil na túry s kamarádem? Tady jsou bonusy, na které se těší a které je rozptýlí - sbírání klacků, v cíli svačinka, při delším výletu pravidelné přestávky na sváču, po cestě občas zastavíme a ochutname lesní jahody / maliny / borůvky, vyprávění různých příběhů nebo historek z dětství, zpivame písničky, někdy pustím na YouTube po cestě písničky, chválit jak jsou odvážní a silní, blbiny v lese - schovat za strom, vlézt do vody, házet siskama, rýpat se klackem v kaluži, brouci a žáby po cestě jsou super, když bolí nohy do kopce tak jdeme třeba chvíli pozpátku, naučné cedule. Až budou větší, plánuju hru na indiány. Super nápad s tím pokladem, třeba můžeš vyrobit dopředu i tajnou mapu s úkoly, které budete dělat po cestě. Pokud ho nebaví to šlapání do kopce, udělala bych z toho spíš zážitek než honem honem být někde v cíli, třeba po 1-2 km si sednete, vybalite dobroty na jídlo, podíváte se do mapy kolik toho máte za sebou, a kolik zbývá, protahnete nožky a další podle toho co má rád :mavam: přeju pěknou dovolenou a ať se tam vám všem líbí!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
449
30.7.20 01:38
@Anonymní píše:
Jako malou mi to totalne rodina zhnusila, mame pribuzne v zahranici, kde jsou hory a oni turama uplne posedli, kdyz jsem brecela tak mne nechali kde jsem byla a nabrali mne pri sestupu a nebo proplachli vodou z pramene :roll: motivace zabrala jednou a naposled, a to kdyz jsme lezli tak ze dostanu na vrcholu langos a colu( zakazane jidlo) ale bouda byla zavrena, takze na uplatky jsem uz neverila,… do dneska proste kdyz nemusim, coz nastesti nemusim tak do zadnyho kopce, po kopcich nechodim. manzel ten je opak, tak bud si jde sam a ja si vyjedu lanavkou, a kdyz neni ta moznost tak vzdy mame hotel s wellnesskem a tam kempim, ale za nic na svete bych pesky treba na snezku nesla :D prosim anonym

Brr to oplachování vodou z pramene je šílené. 8o :roll: to je jak hodit neplavajici dítě do vody s tím, že se naučí plavat. :?

Pro zakladatelku - u nás třeba zabírá zpívání a říkání říkanek/písniček a když se tam občas přihodí nějaké peprnejsi, zakázané slovo, tak je sranda.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5481
30.7.20 06:22

Hodně záleží na tom, jak je dítě zvyklé chodit. Pokud chodíte na procházky, tak kondici nějakou mít bude. Samozřejmě záleží na horách. Jde o Jeseníky, Krkonoše nebo Vysoké Tatry?
Dítěti jsme v pěti letech ukazovali cíl cesty a říkali, že bude borec, protože vyleze na nejvyšší horu ČR. :mrgreen: S sebou jsme měli i oplatky a bonbony. Klidně jsme si sedli a odpočívali - kvůli dětem.
I když byl trénovaný, tak jsem i z tohoto důvodu zvolila asi nejjednodušší trasu.
Ale i ve Vysokých Tatrách jsem viděla prcky lézt na štíty.
Přes pravidelné chození byl schopen v té době tvrdit, že ho bolí nožičky sotva jsme vylezli z baráku. Jasně, když to říkal po dlouhé několikakilometrové procházce, tak jsem mu to věřila, ale jinak měl smůlu.
Naplánuj si jednoduchou trasu na rozchození. Pak něco náročnějšího a další den už jen odpočinkovou cestu. Nebo nechoďte vůbec a jeďte na koupaliště, hřiště. Něco, co ho bude zajímat. Pro děti jsou zajímavé naučné stezky. Uvidí zvířátka, která tam žijí a může je zkusit hledat. I zmiňované kešky mohou být zajímavé.
Samozřejmě být připraven, že se v případě nouze holt kousek poponese.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama