Jak muzu byt dobra mama, kdyz mam spatny vztah se svou mamou?

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
23.10.21 20:39

Jak muzu byt dobra mama, kdyz mam spatny vztah se svou mamou?

Dobry vecer, takhle otazka me trapi spoustu mesicu( nekdy vic, nekdy min) jsou noci, kdy nespim a premyslim o sobe, o mame, o dcerach. Jak pisu, mam dve holky a bojim se, ze nebudeme mit spolu dobry vztah. Vidim, ze ma mama nema dobry vztah se svou mamou( ja s babickou vychazim dobre) a ja nemam dobry vztah se svou mamou. Pred par dny, jsme se zas chytly a ja se opet citim, jako ta nejhorsi, co za vse muze. Vzdy ve me, ty pocity vyvola at se snazim tomu nepodlehnout. Nic neni cerne ani bile, ja urcite nejsem bez chyby. Moje detstvi nebylo cele spatne, rodice se o me starali, jako kazdy normalni rodic. Mama se semnou mazlila, vim ze me ma rada. Ale no. Ale, podle meho ma psychickou nemoc mozna OCD( ktere mam ted ja a myslim, ze je to z detstvi a po druhem porodu). Odmitala se lecit nebo neco se sebou delat( vim, ze tata i babicka ji opatrne se snazili pomoc). Ted co mam holky, vraci se mi moje detstvi, nekde vzadu to bylo a ja posledni mesice vidim jen to spatne a nemohu si vzpomenout na to dobre. Mozna bych se s tim i smirila a sla dal, ale my se nedohodneme ani ted v dospelosti. Prijde do meho domu a ma blbe narazky, ktere me boli. Proc nemuze proste mlcet nebo kyvat hlavou, proc musi ke vsemu neco rict? A ja sedim, usmivam se vnitrne me to trapi, boli. Pak mam den, kdy to pretece s ja se ozvu a uz jsem ta spatna. Veci si pribarvuje nebo vymysli, jak se ji to hodi( uz si i myslim, ze tomu veri a je o tom presvedcena). Neumim si predstavit, ze prijedu k dceri domu a budu ji vykladat svoje rozumy, pravdy nebo shazovat jeji veci, veci a vse co se ji libi. Ano kazdemu se libi neco jineho, ale nemela bych srdce ji to shodit. Kdyz vidim, jakou radost ma. Proc me mame nestaci, to ze jsem stastna, tak jak jsem? Kdyz zacne planovat budoucnost holkam, rikam nech je, vsak si samy rozhodnout, jak budou zit. Ja si jen preji aby byly zdrave a stasne. Vim, ze mi nikdo nepomuze, ze musim sama. Mozna otazka nakonec. Co delat a co nedelat, abych byla tou dobrou mamou a dcery semnou mely pekny vztah v dospelosti? Aby chtely semnou byt, protoze je jim semnou dobre. Ne proto, ze se citi blbe, ze mamu dlouho nevidely nebo z nejakeho vdeku, ale protoze chteji.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
226
23.10.21 20:53

Dobré téma na konzultace k psychoterapeutce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27853
23.10.21 20:54

Měla by ses více zabavit, moc se nimráš v tom, co už bylo a co už se neodestane, žij přítomností a zaměř se na dcery, a nebabrej se v nějakých imaginárních bolístkách z dětství, je to k ničemu

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25559
23.10.21 20:56

Takhle v úvodu říkám, že si nemyslím, že jsem dobrá máma, ale troufám si říct, že jsem lepší máma, než byla ta moje. Od mých 8 let pila a v mých 13 letech už jsem to pociťovala jako problém, který nás všechny ovlivňuje. Dneska máme vztah chladný, teda pardon, já ho mám. Nicméně nikdy bych nenutila svoje děti lhát a říkat bude to naše tajemství. Nikdy bych je nenechala řešit to, že nemají zaplacené obědy, nikdy bych je nestavila do role třídních outsiderů a další a další věci, kterými jsme si musela projít já.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2460
23.10.21 20:57

Dočtu
ale už po pár řádcích, jako by jsi psala o mě. Vztah s babičkou jsem měla dobrý, vztah s matkou katastrofální.
Přemyšlím nad tím x let proč to tak je. Byla jsem u psycholožky, dala mi nějaké rady (i když jsem u ni byla z jiného důvodu) Chtěla jsem jít k psychoterapeutce…
Prozatím si čtu na internetu různé rady vztah matka s dcerou - snažím se v sobě už budovat vztah budoucí maminky, nechci se totiž k dětem chovat tak jak se chovala moje matka ke mně. Čtu knihu respektovat a být respektování. Není to sice o vztahu jako takovém, ale spíš o hezké výchově a komunikaci rodič - dítě a i dospělí - dospělí. Já to nezažila a svým dětem bych jsem to chtěla dát
Taky jsem zjistila, že má matka je nejspíš narcistické povahy. Tak jsem si koupila knihu Budu vůbec někdy dobrá? Čtu prozatím pár dnů, ale je dobrá a prý by měla pomoci. Tak snad.
Kdyžtak klidně napiš do zprávy, můžeme si popovídat :hug:
Už jen to, že si uvědomuješ, že vztah s matkou nebyl dobrý, ti dává sílu vytvořit mezi sebou a svými dětmi jiný - lepší vztah :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
36824
23.10.21 20:59
@Anonymní píše:
Dobry vecer, takhle otazka me trapi spoustu mesicu( nekdy vic, nekdy min) jsou noci, kdy nespim a premyslim o sobe, o mame, o dcerach. Jak pisu, mam dve holky a bojim se, ze nebudeme mit spolu dobry vztah. Vidim, ze ma mama nema dobry vztah se svou mamou( ja s babickou vychazim dobre) a ja nemam dobry vztah se svou mamou. Pred par dny, jsme se zas chytly a ja se opet citim, jako ta nejhorsi, co za vse muze. Vzdy ve me, ty pocity vyvola at se snazim tomu nepodlehnout. Nic neni cerne ani bile, ja urcite nejsem bez chyby. Moje detstvi nebylo cele spatne, rodice se o me starali, jako kazdy normalni rodic. Mama se semnou mazlila, vim ze me ma rada. Ale no. Ale, podle meho ma psychickou nemoc mozna OCD( ktere mam ted ja a myslim, ze je to z detstvi a po druhem porodu). Odmitala se lecit nebo neco se sebou delat( vim, ze tata i babicka ji opatrne se snazili pomoc). Ted co mam holky, vraci se mi moje detstvi, nekde vzadu to bylo a ja posledni mesice vidim jen to spatne a nemohu si vzpomenout na to dobre. Mozna bych se s tim i smirila a sla dal, ale my se nedohodneme ani ted v dospelosti. Prijde do meho domu a ma blbe narazky, ktere me boli. Proc nemuze proste mlcet nebo kyvat hlavou, proc musi ke vsemu neco rict? A ja sedim, usmivam se vnitrne me to trapi, boli. Pak mam den, kdy to pretece s ja se ozvu a uz jsem ta spatna. Veci si pribarvuje nebo vymysli, jak se ji to hodi( uz si i myslim, ze tomu veri a je o tom presvedcena). Neumim si predstavit, ze prijedu k dceri domu a budu ji vykladat svoje rozumy, pravdy nebo shazovat jeji veci, veci a vse co se ji libi. Ano kazdemu se libi neco jineho, ale nemela bych srdce ji to shodit. Kdyz vidim, jakou radost ma. Proc me mame nestaci, to ze jsem stastna, tak jak jsem? Kdyz zacne planovat budoucnost holkam, rikam nech je, vsak si samy rozhodnout, jak budou zit. Ja si jen preji aby byly zdrave a stasne. Vim, ze mi nikdo nepomuze, ze musim sama. Mozna otazka nakonec. Co delat a co nedelat, abych byla tou dobrou mamou a dcery semnou mely pekny vztah v dospelosti? Aby chtely semnou byt, protoze je jim semnou dobre. Ne proto, ze se citi blbe, ze mamu dlouho nevidely nebo z nejakeho vdeku, ale protoze chteji.

Uvědomuješ si to. To je předpoklad k tomu, abys to dělala líp. Psycholog by ti mohl pomoci, ale mámu k vám prostě nezvi, radši ji navštivte u ní. A chovej se jako dospělá. Nikomu nic nedlužíš, chovej se podle svého nejlepšího svědomí a nesnaž se nikomu zavděčit. Nějaké rodiče jsme dostali, s tím se nedá nic dělat. Můžeme změnit jen sami sebe

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.10.21 21:08

Jako bych to psala já.. se svou mámou taky moc dobře nevycházím. Není to teda takové, že by mě shazovala, ale musím se pořád hlídat, abych náhodou neřekla něco, co by ji urazilo.. a od dětství trpím tím, že máma má raději bráchu.. já jsem se snažila být vždycky dokonalá, ve škole pořád samé jedničky, nikdy jsem si nedovolila jí odporovat, doma jsem musela pomáhat a brácha nic.. a stejně je brácha nejlepší.. vím, že mě má ráda, dětství jsem neměla nijak zlé, rodiče pro nás dělali hrozně moc, jen s tímto se nějak nedokážu srovnat. Teď mám dceru a bojím se, že ji nedokážu milovat. Bojím se, že ji taky tak zraním. Svým způsobem jsem od dětství takový „chladný“ člověk. Neumím projevovat lásku, všechno beru racionálně a pragmaticky, ale jaksi s tím nedokážu nic dělat. Díky za každé rady (názory).

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
23.10.21 21:27
@Russet píše:
Uvědomuješ si to. To je předpoklad k tomu, abys to dělala líp. Psycholog by ti mohl pomoci, ale mámu k vám prostě nezvi, radši ji navštivte u ní. A chovej se jako dospělá. Nikomu nic nedlužíš, chovej se podle svého nejlepšího svědomí a nesnaž se nikomu zavděčit. Nějaké rodiče jsme dostali, s tím se nedá nic dělat. Můžeme změnit jen sami sebe

Ted naposled pri hadce, se me zeptala jestli ma k nam jezdit. ( Zve se sama, kdyz zvu ja, to se ji nehodi. Nekdy se to nehodi me, je urazena) Rikam a stojis o to? Stejne je to takove zvlastni. Tak me rekla, ze me preje hezke vanoce. Jinak vnucky si bere, vidi je, nicemu nebranim. Ona me k sobe nepozve, do rodneho domu se pry nemusim zvat, ale kdyz napisu, ze prijedu nehodi se to. Velky problem, je ze k nasim se domu nechodi, aby jsi k nim prisael musis se svleknout, prevlect a stejne po tobe pak vse utre. Jako dite, k nam nikdo nechodil, nikdy jsem si nemohla pozvat kamaradku. Po prichodu domu, jsme se museli svleknout v predsiny, namocit nohy do kyble a jit se osprchovat.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
23.10.21 21:32
@stinga píše:
Měla by ses více zabavit, moc se nimráš v tom, co už bylo a co už se neodestane, žij přítomností a zaměř se na dcery, a nebabrej se v nějakých imaginárních bolístkách z dětství, je to k ničemu

Ja bych to rada, hodila za hlavu. Minulost nechala spat. Ale ona se, tak chova i ted. Chce si vzit dcery, rikam ano klidne. Holky se tesi, misto ve 3 h, to zmeni na 5. Pak mi napise, ze je mam dovest a hodinu pred odjezdem mi zavola, ze si je vzit nemuze a to je tak se vsim. Pak mi holky breci a je jim to lito,. Ja kuli tomu prekopam celej den a nic. A kdyz se ozvu jsem zas za spatna a mam vse chapat a byt vdecna za to, ze me vychovali.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
23.10.21 21:33

Určite můžeš mít dobrý vztah s dcerami. Moje mamka měla blby vztah se svou mamkou a my dvě ho máme úplně v pohode. Dokonce spolu celkem úspěšně bydlime ve dvojdomku :D jde o to si to uvědomit a nedělat stejné chyby.

  • Citovat
  • Nahlásit
36824
23.10.21 21:33
@Anonymní píše:
Ted naposled pri hadce, se me zeptala jestli ma k nam jezdit. ( Zve se sama, kdyz zvu ja, to se ji nehodi. Nekdy se to nehodi me, je urazena) Rikam a stojis o to? Stejne je to takove zvlastni. Tak me rekla, ze me preje hezke vanoce. Jinak vnucky si bere, vidi je, nicemu nebranim. Ona me k sobe nepozve, do rodneho domu se pry nemusim zvat, ale kdyz napisu, ze prijedu nehodi se to. Velky problem, je ze k nasim se domu nechodi, aby jsi k nim prisael musis se svleknout, prevlect a stejne po tobe pak vse utre. Jako dite, k nam nikdo nechodil, nikdy jsem si nemohla pozvat kamaradku. Po prichodu domu, jsme se museli svleknout v predsiny, namocit nohy do kyble a jit se osprchovat.

No jo, OCD. Já bych si umyla ruce a převlékla si maximálně kalhoty, ve kterých jsem třeba jela MHD. Ale jestli je k tomu i urážlivá, neuděláš asi nic. Tak jí dát děti, ať je někam vezme. Nebo jít cvičit a je nechat doma, jestli z toho nemáš blbý pocit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
36824
23.10.21 21:35
@Anonymní píše:
Ja bych to rada, hodila za hlavu. Minulost nechala spat. Ale ona se, tak chova i ted. Chce si vzit dcery, rikam ano klidne. Holky se tesi, misto ve 3 h, to zmeni na 5. Pak mi napise, ze je mam dovest a hodinu pred odjezdem mi zavola, ze si je vzit nemuze a to je tak se vsim. Pak mi holky breci a je jim to lito,. Ja kuli tomu prekopam celej den a nic. A kdyz se ozvu jsem zas za spatna a mam vse chapat a byt vdecna za to, ze me vychovali.

A říct jí, že neustále mění časy a děti brečí? Že ty se to snažíš chápat, ale děti to teda nechápou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.10.21 21:35
@Anonymní píše:
Jako bych to psala já.. se svou mámou taky moc dobře nevycházím. Není to teda takové, že by mě shazovala, ale musím se pořád hlídat, abych náhodou neřekla něco, co by ji urazilo.. a od dětství trpím tím, že máma má raději bráchu.. já jsem se snažila být vždycky dokonalá, ve škole pořád samé jedničky, nikdy jsem si nedovolila jí odporovat, doma jsem musela pomáhat a brácha nic.. a stejně je brácha nejlepší.. vím, že mě má ráda, dětství jsem neměla nijak zlé, rodiče pro nás dělali hrozně moc, jen s tímto se nějak nedokážu srovnat. Teď mám dceru a bojím se, že ji nedokážu milovat. Bojím se, že ji taky tak zraním. Svým způsobem jsem od dětství takový „chladný“ člověk. Neumím projevovat lásku, všechno beru racionálně a pragmaticky, ale jaksi s tím nedokážu nic dělat. Díky za každé rady (názory).

Ano to je ma obava, ze dcery poznamenam. Ja se povazuji za blazna, jsem az moc citliva, musim mit perfektne uklizeno. Obe je strasne miluju, stejne ani jednu min nebo vic.

  • Citovat
  • Nahlásit
1563
23.10.21 21:37
@Anonymní píše:
Dobry vecer, takhle otazka me trapi spoustu mesicu( nekdy vic, nekdy min) jsou noci, kdy nespim a premyslim o sobe, o mame, o dcerach. Jak pisu, mam dve holky a bojim se, ze nebudeme mit spolu dobry vztah. Vidim, ze ma mama nema dobry vztah se svou mamou( ja s babickou vychazim dobre) a ja nemam dobry vztah se svou mamou. Pred par dny, jsme se zas chytly a ja se opet citim, jako ta nejhorsi, co za vse muze. Vzdy ve me, ty pocity vyvola at se snazim tomu nepodlehnout. Nic neni cerne ani bile, ja urcite nejsem bez chyby. Moje detstvi nebylo cele spatne, rodice se o me starali, jako kazdy normalni rodic. Mama se semnou mazlila, vim ze me ma rada. Ale no. Ale, podle meho ma psychickou nemoc mozna OCD( ktere mam ted ja a myslim, ze je to z detstvi a po druhem porodu). Odmitala se lecit nebo neco se sebou delat( vim, ze tata i babicka ji opatrne se snazili pomoc). Ted co mam holky, vraci se mi moje detstvi, nekde vzadu to bylo a ja posledni mesice vidim jen to spatne a nemohu si vzpomenout na to dobre. Mozna bych se s tim i smirila a sla dal, ale my se nedohodneme ani ted v dospelosti. Prijde do meho domu a ma blbe narazky, ktere me boli. Proc nemuze proste mlcet nebo kyvat hlavou, proc musi ke vsemu neco rict? A ja sedim, usmivam se vnitrne me to trapi, boli. Pak mam den, kdy to pretece s ja se ozvu a uz jsem ta spatna. Veci si pribarvuje nebo vymysli, jak se ji to hodi( uz si i myslim, ze tomu veri a je o tom presvedcena). Neumim si predstavit, ze prijedu k dceri domu a budu ji vykladat svoje rozumy, pravdy nebo shazovat jeji veci, veci a vse co se ji libi. Ano kazdemu se libi neco jineho, ale nemela bych srdce ji to shodit. Kdyz vidim, jakou radost ma. Proc me mame nestaci, to ze jsem stastna, tak jak jsem? Kdyz zacne planovat budoucnost holkam, rikam nech je, vsak si samy rozhodnout, jak budou zit. Ja si jen preji aby byly zdrave a stasne. Vim, ze mi nikdo nepomuze, ze musim sama. Mozna otazka nakonec. Co delat a co nedelat, abych byla tou dobrou mamou a dcery semnou mely pekny vztah v dospelosti? Aby chtely semnou byt, protoze je jim semnou dobre. Ne proto, ze se citi blbe, ze mamu dlouho nevidely nebo z nejakeho vdeku, ale protoze chteji.

V každém případě víš, co nemáš dělat jako Tvá máma. Přinejhorším s Tebou dcery budou proto, že ses snažila. A to není špatný důvod. ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.10.21 21:44
@Russet píše:
No jo, OCD. Já bych si umyla ruce a převlékla si maximálně kalhoty, ve kterých jsem třeba jela MHD. Ale jestli je k tomu i urážlivá, neuděláš asi nic. Tak jí dát děti, ať je někam vezme. Nebo jít cvičit a je nechat doma, jestli z toho nemáš blbý pocit.

Ale jo klidne se prevlecu i holky, ale silene me bere kdyz je nuti si treba 5 krat behem chvilku umyt ruce( kdyz je u sebe doma mlcim), ale kdyz to zacne delat u me uz se ozyvam, ze tohle je muj dum a moje pravidla. Holky si ruce umyly a neni treba to delat zas. A uz startuje. Holky ji klidne necham a jdu pryc nebo at nekam jdou, ale ona chce byt i semnou. Ano chapu, ale proc si me teda znepratelila? To je takovy problem drzet pusu? Ja se taky snazim a pusu drzim, ji to vzdy po hadce vydrzi. Ale po nejake dobe, zase zacne prudit.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat