Jak na depresi svépomocí

Anonymní
12.10.21 16:13

jak na depresi svépomocí

Zdravím ženy a těch pár chlapů zde. Bude to asi delší, tak se předem omlouvám protože se potřebuju vypsat a nějak si i sama utřídit myšlenky.
Ještě asi nikdy jsem neměla takový stavy jako v poslední době. nevím, jestli jde o depresi, nikdy jsem jí neměla. Vždycky jsem řešila nějaký problémy, protože v životě nemám na růžích ustláno, ale nikdy jsem se vnitřně necítila jako teď. Je to tak hnusnej pocit. Takový napětí uvnitř, mám z toho až živý představy, jakože se celá roztrhnu, rozletím na milion kousků a konečně se mi uleví. Hrozně se mi chce brečet, mám pocit že se mi chce ale přitom to nejde. Nic nejde ven. V hlavě mi běhají myšlenky jedna za druhou a nejdou vypnout, všechny samozřejmě negativní. Mám pocit neurčitýho strachu ze všeho a z ničeho. Jakoby nevim z čeho a nevim to pojmenovat, ale cejtím se jak před maturitou. Děsně mě to všechno vysává a celý den jsem neskutečně unavená až se mi zavírají oči. Nejsem schopná svýmu dítěti dávat víc než základní péči, nevšímám si ho a z toho se potom negativní myšlenky prohlubují pocitem jaká jsem příšerná máma a neuvěřitelnými výčitkami svědomí. Všechno a všichni mě obtěžují, jakákoliv pozornost ke mě směřovaná a komunikace včetně dítěte bohužel. Každá smska, zpráva, telefonát. Potom se to třeba na pár hodin zlepší, dobrá nálada a všechno ok, začnu odepisovat na zprávy s dvoudenním zpožděním a říkám si, co jsem to předtím dělala, no a za pár hodin mě to zase semele. Já už nevím co mám dělat. Nikdy bych si nic neudělala, to vím jistě, ale neustále se mi zobrazují představy jak se trhám na kusy, jak buším hlavou do okna, jak křičím a trhám si vlasy, jak si podřežu krk. Zní to asi chorobně ale mně v tu chvíli ty představy tak nějak pomáhají. K psychologovi nejdu. Peníze na to nemám a po doktorech se mi běhat nechce a stejně mají takové čekačky že to nemá ani cenu. Kromě toho je obtížné to popsat když se zrovna cítím ok, to najednou všechno zmízí a ty pocity si neumím ani vybavit. Teď to zrovna mám, jinak bych to takhle popsat nedovedla. Zažil jstě někdo něco podobnýho a něco vám na to pomohlo? Blbé je asi to, že když mám ok stav tak to řešit nepotřebuju a neumím a když jsem na dně tak mám potřebu se v tom spíš utápět a někam zalézt než to aktivně řešit.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
12.10.21 16:36

Především vyhledat akutně lékařskou pomoc, je Ti opravdu zle a celé tělo je tím ve stresu a tento stav vůbec není dobrý prodlužovat ani o den.
Obvodní lékař je Ti okamžitě schopen napsat např. Neurol nebo něco na akutní stav, já tohle měla po porodu v roce 2015 a ten Neurol mi napsali (nakonec jsem nevyužila, ale v tu chvíli byla hrozná úleva už jen to, že existuje prášek, který mi tu bolest odebere a už to byla samotná pomoc). Pak žádanka na psychiatri, kde Ti paní doktorka pomůže.

Já od porodu už nikdy nemohu normálně spát a trápila mě i úzkost, dostala jsem Trittico, beru 1/3 tabletky před spaním a jsem už úplně v pohodě.
No a k tomu pokud možno nějaká terapie, psycholog, protože nelze vše léčit jen léky :srdce:

Léky Ti dočasně pomohou překlenout toto období.

  • Citovat
  • Nahlásit
Ou
18253
12.10.21 16:37

Najít si zcela samostatně psychiatra a objednat se tam a než zaberou antidepresiva, tak si najít psychoterapeuta*ku a objednat se tam.

Základní lež, kterou se úzkostně-depresivní poruchy udržují u moci a kradou čím dál tím víc života člověku, na kterého se přisajou je to, že to nesmí nikomu říct, že to musí zvládnout sám, že léky jsou zlo a že psychoterapie je k ničemu. Samozřejmě že tohle deprese cpe do vědomí a navazuje na to tuny úzkosti, aby to člověk nechtěl překonat - protože to by tu mrchu zabilo, kdyby se to řešilo efektivně - tedy vhodnou medikací a psychoterapií.

Respektive u tebe tě přesvědčila že nemáš čas a nejdeš. No tak nechoď,. Až se úplně zhroutíš, tak snad tě tvoje blízcí nechají hospitalizuovat dřív, než dojddeš k sebevraždě. Samozřejmě, že v mezi čase depreisvně-úzkostná obluda jen naroste, zničí více tvého zdraví, života, vztahů, všeho a bude těžší to dávat dohromady.

Ale když na to nemáš čas a nikam nejdeš - no co už.

Alespoň projdi alespoň tuhle knihu, jsou tam nějaké svépomocné věci.

https://www.grada.cz/…epresi-7794/

Příspěvek upraven 12.10.21 v 16:39

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.10.21 16:37

Ještě dodám, že řešit depresi svépomocí je opravdu náročné až téměř nemožné.
Mně pomohly uklidňující čaje, autosugesce, veselé pohádky a především pomoc celé rodiny, ale bez nějaké alespoň dočasné podpůrné léčby nevím… ani bych to neriskovala.

  • Citovat
  • Nahlásit
2379
12.10.21 16:48

Pokud máš depresi jako takovou, tak ji svépomocí nevyřešíš :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
137
12.10.21 16:49

Když bych byla zrovna v tom dobrým stavu, dělala bych cokoliv, kdy se nějak budu muset přemoct, posunovat psychický hranice - oslovuj neznámý lidi, pokud si spis introvert, sprchuj se studenou vodou, pokud mas rada teplo, vylez o víkendu na nějakou horu, pokud jsi domácí typ, přespi ve stanu, pokud jsi to nikdy nezažila.. v podstatě cokoliv, co se ti příčí a máš pocit, že to pro tebe není. Vždy v rámci nějaké základní bezpečnosti. Na druhou stranu cim víc nebezpečnou nebo nepříjemnou situaci zazijes a zároveň jsi schopna ji zvládnout, tím víc tě to zocelí, ale na to by ses musela hodně dobře znát, abys to odhadla. Projeví se to zaprvé v lepší psychické i fyzické kondici, zadruhé by se mohly snížit ty náhlý stavy. Pokud se nezajímáš o stravu, kup si multivitamin, jsou i vyloženě zaměřené na posílení psychiky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9901
12.10.21 17:14

Pokud máš depresi tak sama na ni nestačis

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12.10.21 17:27

Já si myslím že řešit depresi jako takovou pouze svépomocí je nejen nemožné ale i docela nebezpečné. Podle mého názoru pokud se jedná o depresi a nikoli nějakou špatnou náladu nebo tak něco tak bohužel bez pomoci odborníka to nepůjde :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10000
12.10.21 17:48

To je jako chtít si léčit rakovinu svépomocí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.10.21 17:50

Z vlastní zkušenosti - začni brát antidepresiva co nejdřív. Mně se deprese vrátila asi po 15 letech, po nějaké době (hrozné) jsem si došla pro antidepresiva, ale brala jsem jako prohru, že bych je zase musela začít brát… Taky jsem si myslela, že to musím zvládnout sama. Každopádně se stav horšil a po půl roce hrozných stavů jsem je konečně začala brát. Zabrala ani ne za 2 týdny. Pak jsem si nadávala, že jsem je nezačala brát dřív, fakt se mi hrozně ulevilo. Doporučuju Venlafaxin, sice Ti bude cca týden fyzicky blbě, ale stojí to za to. Brala jsem ho cca rok, teď jsem víc než rok bez léků a OK.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
12.10.21 17:54

Neřeš to sama. Já se o to snažila přes rok. Stavy tehdy podobné Tvým. Pár dní ok, pak mě to semlelo. Tak teď už jsem se dostala do stavu, kdy jsem téměř pořád jen semleta a antidepresivum jsem se stejně nevyhla. Jen tedy o to hůř, že už se neumím skoro smát, děti znají jen smutnou mámu a moje každodenní myšlenky se motají převážně kolem přemlouvání sama sebe, abych z toho balkonu neskočila.

  • Citovat
  • Nahlásit
5819
12.10.21 19:19

Děvče, to sama nedáš.. Nemáš se za co stydět!! Je to porucha chemie v mozku, nemůžeš za to.. Akorát produžuješ svou bolest a pak si vyčítáš „jaká jsi máma“, přitom jsi prostě jen nemocná máma… Nemoc psychiky je nemoc jako každá druhá.. seber se a zajdi aspoň k praktikovi, dá ti AD první volby (to může i obvoďák) a pošle tě se žádankou k odborníkovi..
drž se a ráno to začni řešit :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4098
12.10.21 20:21

Pripomina mi to me, kdyz jsem mela uzkosti/deprese. Poprve jsem to dala sama za cca rok a pul, ale za cenu fakt vlekleho kazdodenniho vycerpavajiciho boje a hlavne diky nezmerne a trpelive pomoci bliznich, ktere jsem vysala :? :roll: :srdce:

Podruhe uz mi bylo jasne, o co jde, tak jsem mazala pro AD+docasne anxilyotika. A hle, vratil se mozek do hlavy, ja si (bez tech hnusnych cernych myslenek a emoci) srovnala v hlave, co se deje a jak muzu svou situaci prakticky resit a do 2 mesicu byl klid.

Rozhodni se sama. Neni pravda, ze sama to nedas. Mozna jo, ale je to fakt umorne a fakt hrozi, ze od sebe odezenes lidi, co te maji radi. Ono teda i s odbornou pomoci se s tim clovek musi vyporqdat sam, zadne kouzlo neexistuje. Kazdopadne drzim palce :hug: :hug: :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
141
12.10.21 20:45
@Lucy75 píše:
Děvče, to sama nedáš.. Nemáš se za co stydět!! Je to porucha chemie v mozku, nemůžeš za to.. Akorát produžuješ svou bolest a pak si vyčítáš „jaká jsi máma“, přitom jsi prostě jen nemocná máma… Nemoc psychiky je nemoc jako každá druhá.. seber se a zajdi aspoň k praktikovi, dá ti AD první volby (to může i obvoďák) a pošle tě se žádankou k odborníkovi..
drž se a ráno to začni řešit :kytka:

Presne ako mudro hovori Lucy, zacni to riesit hned rano. Pomoc je blizko, sprav hned prvy krok. Odbornici ta budu navigovat ako dalej, spolahni sa

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.10.21 20:50

S něčím podobným jsem se sama setkala a příčinou tím byl velice bolestivý rozchod. Trvalo mi zhruba 2 roky než jsem se z toho vyhrabala. Dokáži si představit, že je to velice těžké období. Ale určitě, jak poradili ostatní, vyhledej odbornou pomoc. Nic na tom není. Já jsem osobně chodila k psychiatrovi a dostala antidepresiva a prášky na spaní. Nepocítila jsem úlevu ihned. Ono s depresí se bojuje delší dobu a než prášky zaberou… Ale je to možnost, obzvlášť když máš prcka, který tě potřebuje. Udělej to pro děťátko.
Pomohly mi i ty sezení a terapie, kdy jsem se mohla vykecat, kolikrát jakoby ze mě spadla veškerá břemena a úzkosti také po čase odstoupily, ale musíš i ty sama chtít změnu. Nechceš přece žít život, kdy se budeš topit ve své vlastní negativitě. Napiš kamarádkám, snaž se netrávit volný čas sama pokud možno, ber prcka na procházky a buď mezi lidmi, i toto pomáhá. Svépomocí vše nelze. :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat