Jak na kamarádku s psychoafektivní poruchou?

Anonymní
28.3.21 18:06

Jak na kamarádku s psychoafektivní poruchou?

Ahoj vespolek, ráda bych si přečetla některé Vaše rady (třeba se s touto situací někdo z Vás setkal).
Prosím anonym, hodně citlivé téma.

Mám kamarádku (nejlepší), kterou trápí psychoafektivní porucha plus přidružené potíže (děsivá nedůvěra v samu sebe, pocit, že všechno dělá špatně, není dost dobrá, chytrá, nic neumí, apod.). Jakž takž se svým stavem bojuje, ale v poslední době to na ni dolehlo.

Nedodělala magisterský stupeň VŠ (to si děsně vyčítá), nemůže nikde najít práci, ač rozesílá sebevíc životopisů a žádostí, nechce se jí žít, má pocit, že život nemá cenu. Je to taková malinká, křehká dívka, co si všechno moc bere a je hrozně nešťastná.

Moje pointa - začínám s jedním projektem a chci ji k tomu přibrat (protože je fakt skvělá, má bezvadnou hlavu), zčásti proto, že má kapacitu mi s tím pomoci, zčásti abych jí poskytla NĚCO, čím se může dlouhodobě zabývat. Dělala by různé dílčí úlohy, učila se postupy, a pak snad přišla i s něčím svým, až by se „otrkala“.

Myslíte, že je to dobrý nápad? Jaký postup byste zvolili? Děsím se jedné věci - pokud se jí hlavně na začátku něco třeba nepovede, je schopná se z toho zhroutit (protože ona mi přece říkala, že je k ničemu!). A rozhodně bych nechtěla zhoršovat to, co už je tragické samo od sebe. Na druhou stranu když jsem jí o tom nápadu říkala, byla tak nadšená, že… zkrátka nevím. Netuším, jaký postup je ten správný.

Možná je tu někdo, kdo s člověkem podobného smýšlení třeba žije a poradil mi, jak se správně chovat.

Děkuji.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
749
28.3.21 18:20

Taky jsem mela takovou kamaradku, velmi, velmi blizkou.

Postupem casu to sebelitovani prerostlo do naproste paranoi, kdy si myslela, ze z jejich neuspechu mam radost a predsouvam ji sve uspechy.
Pratelstvi kvuli tomu po letech skoncilo, z jeji strany, a mne se neuveritelne ulevilo.

Radu nemam, ja jsem rada, ze mam klid, Tobe drzim palce, abyste to spolecne preckaly.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
63
28.3.21 18:21

Zkusit ji do něčeho zapojit najít ji nějaký koníček, může zkusit jógu nebo meditaci, když jí je blbě jít do přírody a pouštět si písničky :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3864
28.3.21 18:30
@Anonymní píše:
Ahoj vespolek, ráda bych si přečetla některé Vaše rady (třeba se s touto situací někdo z Vás setkal).
Prosím anonym, hodně citlivé téma.

Mám kamarádku (nejlepší), kterou trápí psychoafektivní porucha plus přidružené potíže (děsivá nedůvěra v samu sebe, pocit, že všechno dělá špatně, není dost dobrá, chytrá, nic neumí, apod.). Jakž takž se svým stavem bojuje, ale v poslední době to na ni dolehlo.

Nedodělala magisterský stupeň VŠ (to si děsně vyčítá), nemůže nikde najít práci, ač rozesílá sebevíc životopisů a žádostí, nechce se jí žít, má pocit, že život nemá cenu. Je to taková malinká, křehká dívka, co si všechno moc bere a je hrozně nešťastná.

Moje pointa - začínám s jedním projektem a chci ji k tomu přibrat (protože je fakt skvělá, má bezvadnou hlavu), zčásti proto, že má kapacitu mi s tím pomoci, zčásti abych jí poskytla NĚCO, čím se může dlouhodobě zabývat. Dělala by různé dílčí úlohy, učila se postupy, a pak snad přišla i s něčím svým, až by se „otrkala“.

Myslíte, že je to dobrý nápad? Jaký postup byste zvolili? Děsím se jedné věci - pokud se jí hlavně na začátku něco třeba nepovede, je schopná se z toho zhroutit (protože ona mi přece říkala, že je k ničemu!). A rozhodně bych nechtěla zhoršovat to, co už je tragické samo od sebe. Na druhou stranu když jsem jí o tom nápadu říkala, byla tak nadšená, že… zkrátka nevím. Netuším, jaký postup je ten správný.

Možná je tu někdo, kdo s člověkem podobného smýšlení třeba žije a poradil mi, jak se správně chovat.

Děkuji.

Ahoj, nežiji s nikým s podobnými problémy, ale sama mám podobné problémy, jako tvoje kamarádka. Akorát nevím, co myslíš psychoafektivní poruchou, jestli to není spíše schizoafektivní porucha, nebo jen afektivní porucha.
Nedodělala jsem taky VŠ kvůli psychickým problémům a práci taky nemůžu sehnat teď. Pokud jsem správně pochopila, tak ty máš nějaký projekt, kam by mohla docházet, pracovat pro tebe, byla by za to placená… Já bych třeba osobně byla ráda, kdyby mi nějaká kamarádka něco takového nabídla, i když bych z toho měla strach. Proto bych se ji snažila maximálně podporovat, motivovat, chválit… to, jestli se z něčeho zhroutí, asi moc neovlivníš, ale pokud to nevyzkoušíte, tak se to nedozvíte, jak by reagovala. Je to těžké. A chodí tvoje kamarádka k psychiatrovi a na terapii? Ta mi hodně pomáhá (tedy v poslední době ne, protože jsem nemohla sehnat dobrého terapeuta, ale jinak na ty pocity, že nic neumí, nevěří si… by to mohlo pomoci). Držím vám moc palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5013
28.3.21 18:54
@Anonymní píše:
Ahoj vespolek, ráda bych si přečetla některé Vaše rady (třeba se s touto situací někdo z Vás setkal).
Prosím anonym, hodně citlivé téma.

Mám kamarádku (nejlepší), kterou trápí psychoafektivní porucha plus přidružené potíže (děsivá nedůvěra v samu sebe, pocit, že všechno dělá špatně, není dost dobrá, chytrá, nic neumí, apod.). Jakž takž se svým stavem bojuje, ale v poslední době to na ni dolehlo.

Nedodělala magisterský stupeň VŠ (to si děsně vyčítá), nemůže nikde najít práci, ač rozesílá sebevíc životopisů a žádostí, nechce se jí žít, má pocit, že život nemá cenu. Je to taková malinká, křehká dívka, co si všechno moc bere a je hrozně nešťastná.

Moje pointa - začínám s jedním projektem a chci ji k tomu přibrat (protože je fakt skvělá, má bezvadnou hlavu), zčásti proto, že má kapacitu mi s tím pomoci, zčásti abych jí poskytla NĚCO, čím se může dlouhodobě zabývat. Dělala by různé dílčí úlohy, učila se postupy, a pak snad přišla i s něčím svým, až by se „otrkala“.

Myslíte, že je to dobrý nápad? Jaký postup byste zvolili? Děsím se jedné věci - pokud se jí hlavně na začátku něco třeba nepovede, je schopná se z toho zhroutit (protože ona mi přece říkala, že je k ničemu!). A rozhodně bych nechtěla zhoršovat to, co už je tragické samo od sebe. Na druhou stranu když jsem jí o tom nápadu říkala, byla tak nadšená, že… zkrátka nevím. Netuším, jaký postup je ten správný.

Možná je tu někdo, kdo s člověkem podobného smýšlení třeba žije a poradil mi, jak se správně chovat.

Děkuji.

Zkusila bych to..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4899
28.3.21 19:18

Dej jí šanci!! ZKUS to, vlastně až tak moc neriskuješ a jí to může de facto změnit do plusu život… taky jsem to párkrát udělala… většinou úspěšně.. např. mi ta kámoška (taky chytrá na hlavu ale jinak smůla) hlídala jako socka na podpoře dvojčata, abych mohla chodit do práce.. za pár kč.. nakonec se zvetila, dodělala školy, dostala se do Prahy na st. místo a teď mi psala, že její dcera, kterou měla v 18 se sociálem se dostalal právě ze všech na UK Lékařská faktulta '''' :srdce: takže já hlasuji za to - neponižuj se, ale ani se nepovyšuj.. a ANO - podala bych jí pomocnou ruku ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
28.3.21 21:15

Díky moc za rady. Ano, dochází k psychiatrovi, ale ona má tak specifickou „kombinaci obtíží“, že jí na to ztěžka hledají léky.

Je na ní vidět, že se prostě plácá životem bez cíle, nemá do čeho píchnout. Nemožnost najít práci jí deptá, stejně jako nedodělání školy.

Nabídla jsem jí spolupráci (nejdřív formou affiliate, ani jedna na tom zatím nevyděláme, je to takový start-up projekt), což je vlastně lepší, protože kdyby se rozhodla z toho odejít, převezmu to zase já a nikomu nebude nic hrozit.

Něco jako byznys, to je opravdu vedlejší, mně jde o to jí nabídnout něco, čím se může zaměstnat.

Zakladatelka

  • Citovat
  • Nahlásit
3864
28.3.21 21:41
@Anonymní píše:
Díky moc za rady. Ano, dochází k psychiatrovi, ale ona má tak specifickou „kombinaci obtíží“, že jí na to ztěžka hledají léky.

Je na ní vidět, že se prostě plácá životem bez cíle, nemá do čeho píchnout. Nemožnost najít práci jí deptá, stejně jako nedodělání školy.

Nabídla jsem jí spolupráci (nejdřív formou affiliate, ani jedna na tom zatím nevyděláme, je to takový start-up projekt), což je vlastně lepší, protože kdyby se rozhodla z toho odejít, převezmu to zase já a nikomu nebude nic hrozit.

Něco jako byznys, to je opravdu vedlejší, mně jde o to jí nabídnout něco, čím se může zaměstnat.

Zakladatelka

Takže kdyby z toho odešla, tak se nic nestane? Tak to je ok, tak to bych to s ní zkusila. Je to pro ni jako šance a mohlo by jí to určitě pomoci a kdyby jí to nevyhovovalo, tak v nejhorším odejde. Jinak tvoji kamarádku úplně chápu, taky nemám v životě cíl, často mám špatné myšlenky, pořád hledám, co by mě bavilo… VŠ nemám dodělanou a práci taky nemám… Taky pořád měníme léky a nic moc mi nezabírá. Je to těžké, ale já bych určitě ocenila, kdyby mi nějaká kamarádka nabídla pomoc, něco jako ty té tvé, třeba jí to bude bavit a půjde jí to a to pak může pomoci i na psychiku. Držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat