Jak na manželskou krizi?

Anonymní
2.6.21 13:07

Jak na manželskou krizi

Ahoj, potřebuju si asi trochu vyměnit zkušenosti s někým, kdo třeba prožil v partnerství/manželství něco podobného.

Na úvod, s manželem jsme spolu 11 let, z toho 5 let svoji, dvě děti - 4 roky a 7 měsíců. Když jsme se poznali, manžel dodělával VŠ a už měl první práci, já naopak dodělávala maturitu a nastupovala na VŠ plus hned od prváku nějaké brigády v oboru. Oba jsme měli různá náročná období, vždycky jsme se vzájemně dokázali podpořit, dost jsme si toho bok po boku vybudovali. Měli jsme takové kratší období, takové „minikrize“ v různých zlomových bodech vztahu - po sestěhování (nastavení společného soužití, hranic, hospodaření), po narození dítěte (sladit pohled na výchovu, taky se sžít s novými rolemi), nic neobvyklého řekla bych. Nejsme moc hádaví, hlas jsme na sebe dohromady za ty roky zvýšily jen párkrát, a vždycky to umíme rychle urovnat - ani jeden nemáme rádi tichou domácnost, snažíme se věci si vyříkat a jít dál.

Poslední rok nám, stejně jako spoustě lidí, dal hrozně zabrat. Už před covidem manželovi přibylo dost práce, s příchodem covidu se na tom nic nezměnilo. Já zas celou karanténu a všechna opatření prožívala v těhotenských nevolnostech s tříletým dítětem věčně za zády (možnosti hlídání máme minimální, já už mám jen mámu a ta žije dost daleko, s tchyní zas extra nevycházíme a ona moc o hlídání nestojí, jen párkrát do roka). Oba jsme už unavení, vyčerpaní. Manžel chodí domů až večer, v podstatě dorazí každý den akorát na uložení dětí, večeře, sprcha a spát. Mladší dítě hodně špatně spí, takže nějaký souvislý spánek a odpočinek je u nás teď sci-fi. Já se doma taky moc nezastavím, aspoň starší už zas chodí do školky, bohu díky, ale doma nám pak dá stejně zabrat, začal později usínat… Sotva konečně usne starší, vzbudí se poprvé mladší atd. No kolotoč.

Nestalo se mezi námi nic zásadního, žádná nevěra, brutální hádky, konkrétní velké problémy. Ale doma už je prostě dlouhodobě špatná atmosféra. Oba pak máme tendenci vidět v tom druhém to špatné. Já to projevuju tím, že jsem odtažitější, moc nemluvím atd. Manžel zas co na srdci, to na jazyku - takže tady mi vyčte, že není utřený prach, tady zas komentuje, že se věnuju dětem „blbě“. On není žádné hovado, chová se ke mně slušně, není mu vůbec zatěžko se jakkoli účastnit provozu domácnosti i výchovy dětí, ale jde cítit, jak už má všeho dost, a projevuje to prostě tím, že mě momentálně kritizuje za kde co, sám to dokonce uznal, že ho to mrzí. Hrozně mi chybí taky obyčejně si s někým popovídat - on bohužel není dobrý posluchač (to nebyl nikdy), já zas nemám moc přátel, kteří by řešili podobné problémy jako já, abych se aspoň občas s někým vykecala. Prostě vytratilo se to, co jsme měli kdysi - harmonie, snaha druhého vždy podržet, podpořit. Jsme v módu boj o přežití. Věřím, že on by zas na mém chování našel to, co teď chybí/vadí jemu.

No, prostě blbá situace. Táhne se to už asi pár měsíců - myslím, že se to naplno spustilo někdy po narození druhého dítěte, kdy se nám rapidně zhoršila kvalita spánku a ještě víc se omezily možnosti strávit společně třeba klidnou hodinku. Nemyslím, že jsme před rozvodem, oba umíme uznat chybu, máme se pořád rádi. Ale je to teda ubíjející… Tak mě zajímá, jestli v takové situaci má cenu zkusit si najít čas na párovou terapii? Nebo nějakou manželskou poradnu? Nic o tom nevím. Nebo prostě zatnout zuby, počkat, až děti trochu vyrostou, budeme se zase moct vyspat, v klidu si večer vypít společně dvě deci, užít si společně film - prostě ten „luxus“, který teď nemáme? Trochu se bojím, aby pak už nebylo pozdě, abychom neztratili cestu jeden ke druhému.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
6389
2.6.21 13:42

To je tak, kdyz se decka hodi nad vsechno ostatni. Pak to zabije vsechno. Uvedom si, ze ty i manzel zijete svuj zivot, ne zivot pro decka

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4145
2.6.21 13:42

Ahoj. No já bych to asi nenechala jen tak plynout, opravdu pak může být pozdě… Pokud jste schopni komunikace, tak bych to nejdříve zkusila formou rozmluvy. Zcela bez emocí si říct co každého z vás štve a zkusit přijít na nějaký kompromis, jak to všechno udělat. Případně se dohodnout na nějaké formě párové terapie. Je hlavně důležité, abyste měli čas i sami na sebe. Bude ti lepší, určitě, až děti povyrostou, ale v mezidobí to nesmíte zanedbávat. Doba je těžká, je těžká pro spoustu lidí. Je třeba to přečkat a být si oporou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
156
2.6.21 14:07

My jsme primo krizi nemeli, ale po porodu dvojcata meli koliky, takze pres den jsem je mela ja (+starsi dceru 3,5 roku tehdy)a v noci jsme chodili kazdy s jednim. Oba nevyspali, pretazeni, bez moznosti na chvili vypnout (hlidani neslo, jedno dvojce nechtelo jist=pit). Silene Ti rozumim a pamatuji si, jak flustrujici to bylo :hug:

Snazili jsme se udrzet provozni veci (a vse ostatni jsme kaslali - neni dokonale uklizeno, tak neni no).

Me pomohlo v duchu strihat metr, ze az bude klukum 2, 3, 4, 6mesicu… bude to lepsi a pujde si treba nekam sednout a tak (pujdeme az ted, klukum je 20 mesicu na obed :lol: )

A prisla mi dobra hra ozivle drevo. Vezme se predmet napr varecka a muze mluvit jenom ten, kdo ji zrovna drzi, druhy musi mlcet. Napr ja drzim varecku, tak reknu (pokud mozno) v klidu, co se mi nelibi, co mi vadi. Pak predam varecku a partner rekne, jak pochopil, co jsem rekla. Tedy NEREKNE svuj nazor na problem, ale nejdrive rekne, co si mysli a jak chape, co jsem prave rekla. A az pak odpovi a preda varecku. A ja zase nejdriv vysvetlim, jeho slova… Partner zpocatku moc nechtel, ze to je spise vtipne, ale nakonec nam obema to pomohlo vice pochopit druhou stranu. Resili jsme klidne kazdy s jednim mimcem pri uspavani apod (alespon museli jsme mluvit klidne, aby to nebylo kotraproduktivni pri uspavani). A preklenuli jsme to nejhorsi obdobi.

Mozna by stala za uvahu manzelska poradna. Drzim palce, at najdete k sobe zpet cestu :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27
2.6.21 14:23

Ahoj, pokud chodí z práce takhle pozdě, tak nic moc nezlepšíte. Chce to více času jen pro vás dva. Každý den máte skoro stejný. Stereotyp. Zatnout zuby je blbost. Chce to změny. Bez toho se nepohnete.
Nesmíte zapomínat na sebe. Čím déle to tak bude, tak budete jako spolubydlící. Znám to.
S malými dětmi je to těžké. Jednou ti to přeroste přes hlavu. Zapojuj více chlapa.
Právě děti ukážou jak partneři dokážu spolu fungovat. Za mě jako chlapa můžu říct, že je to fakt těžké. Z práce unavený, děti se nezastaví, vykoupat, uspávat… stále dokola.

Přeji hodně sil.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11426
2.6.21 14:49

Taky myslim, ze vydrzet nepomuze.
Manzel by mel prvorade poresit tu praci. Nemuze ho to takto moc vysavat. Kdyz dva dny v tydnu prijde driv, co se stane? Spadne firma…?
Plus ty to same, co jednou tydne pani na hlidani?

A i s detmi spolu muzete/musite mluvit, driv, nez se z maleho problemu stane velky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.6.21 15:59

Tak přesně tohle řešíme, ale ne pár měsíců, ale pár let. Snížená kvalita spánku kvůli prvnímu dítěti, tím to začalo, pak druhé dítě. No opravdu to máme jak přes kopírák. Rozvádět se nebudeme, máme se rádi, ale komunikace se mezi námi šíleně zhoršila. Vlastně spolu kromě provozních věcí o ničem nekomunikujeme. Vzniká kvůli tomu mezi námi odtažitost, neobjímáme se, nedržíme se za ruce. Vadí mi, že jdeme v tomto špatným příkladem dětem. A hlavně ta nepříjemná divná atmosféra doma.
Nebyli jsme schopní se posunout dál, mluvili jsme o tom, uznali třeba i každý nějakou chybu, ale nic se nezlepšilo ani nezměnilo. Takže jsme začali párovou terapii, online, zatím máme za sebou jedno sezení. Shodli jsme se oba na tom, že v tom budeme pokračovat. Sezení budeme mít cca po 3 týdnech.

  • Citovat
  • Nahlásit
3897
2.6.21 16:17
@Anonymní píše:
Tak přesně tohle řešíme, ale ne pár měsíců, ale pár let. Snížená kvalita spánku kvůli prvnímu dítěti, tím to začalo, pak druhé dítě. No opravdu to máme jak přes kopírák. Rozvádět se nebudeme, máme se rádi, ale komunikace se mezi námi šíleně zhoršila. Vlastně spolu kromě provozních věcí o ničem nekomunikujeme. Vzniká kvůli tomu mezi námi odtažitost, neobjímáme se, nedržíme se za ruce. Vadí mi, že jdeme v tomto špatným příkladem dětem. A hlavně ta nepříjemná divná atmosféra doma.
Nebyli jsme schopní se posunout dál, mluvili jsme o tom, uznali třeba i každý nějakou chybu, ale nic se nezlepšilo ani nezměnilo. Takže jsme začali párovou terapii, online, zatím máme za sebou jedno sezení. Shodli jsme se oba na tom, že v tom budeme pokračovat. Sezení budeme mít cca po 3 týdnech.

Taky myslím, že nejlepší cesta je začít párovou terapii včas.
Naopak - rozchod vlastně kvůli ničemu - je hloupost na kterou by jste přišli až po mnoha letech.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.6.21 16:20

@Pavlik Morozov já souhlasím, jen moc nevím, jak to udělat. My ani jeden nejsme na děti extra fixovaní, staršího poslat do školky byla úleva, klidně bych je už oba dala na pár hodin na hlídání, kdyby bylo komu. A péči o děti odrbat nejde, aspoň teda nevím jak, oni si třeba hrajou samostatně, ale staršímu chystat jídlo, mladšímu mlíko, mladšího přebalit, starší ještě potřebuje trochu asistenci na wc, u oblíkání…

@Martha03 jo, my se o tom právě snažíme mluvit, většinou ale dojdeme k tomu, že se máme rádi, jsme spolu spokojení, jen je to těžké období :nevim: snažíme se i vymýšlet, co s tím, jak vytřískat z toho dne víc času na sebe no, ale to se kolikrát zhroutí nějakou kravinou… třeba jsme začali posílat staršího ven na zahradu bez dohledu, prizpůsobili tomu celou zahradu, ať si nemá jak ublížit… od té doby byly dohromady 3 pěkné dny, z toho 2 promarodil :lol: :roll: je to na hlavu.

  • Citovat
  • Nahlásit
63155
2.6.21 16:22

S malýma dětma bych to brala jako období, které se musí přežít, až budou větší, tak se uvidí, jestli ještě bude chuť navázat na něco víc

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4145
2.6.21 16:31
@Anonymní píše:
@Pavlik Morozov já souhlasím, jen moc nevím, jak to udělat. My ani jeden nejsme na děti extra fixovaní, staršího poslat do školky byla úleva, klidně bych je už oba dala na pár hodin na hlídání, kdyby bylo komu. A péči o děti odrbat nejde, aspoň teda nevím jak, oni si třeba hrajou samostatně, ale staršímu chystat jídlo, mladšímu mlíko, mladšího přebalit, starší ještě potřebuje trochu asistenci na wc, u oblíkání…@Martha03 jo, my se o tom právě snažíme mluvit, většinou ale dojdeme k tomu, že se máme rádi, jsme spolu spokojení, jen je to těžké období :nevim: snažíme se i vymýšlet, co s tím, jak vytřískat z toho dne víc času na sebe no, ale to se kolikrát zhroutí nějakou kravinou… třeba jsme začali posílat staršího ven na zahradu bez dohledu, prizpůsobili tomu celou zahradu, ať si nemá jak ublížit… od té doby byly dohromady 3 pěkné dny, z toho 2 promarodil :lol: :roll: je to na hlavu.

No jo, ale vždyť to znáš, na posranýho aji h.ajzl spadne :lol: já myslím, že to bude dobrý a ani terapii s odborníkem zatím nepotřebujete. Umíte spolu mluvit, problémy řešíte, takový ty občasný žabomyší války jsou normální, nic co by se nedělo jinde. Jen doba je prostě náročná a až děti trošku odrostou bude to lepší. Jen pokračujte dál tak, abyste spolu věci stále uměli upřímně mluvit. To bude dobrý…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6389
2.6.21 16:47
@Anonymní píše:
@Pavlik Morozov já souhlasím, jen moc nevím, jak to udělat. My ani jeden nejsme na děti extra fixovaní, staršího poslat do školky byla úleva, klidně bych je už oba dala na pár hodin na hlídání, kdyby bylo komu. A péči o děti odrbat nejde, aspoň teda nevím jak, oni si třeba hrajou samostatně, ale staršímu chystat jídlo, mladšímu mlíko, mladšího přebalit, starší ještě potřebuje trochu asistenci na wc, u oblíkání…@Martha03 jo, my se o tom právě snažíme mluvit, většinou ale dojdeme k tomu, že se máme rádi, jsme spolu spokojení, jen je to těžké období :nevim: snažíme se i vymýšlet, co s tím, jak vytřískat z toho dne víc času na sebe no, ale to se kolikrát zhroutí nějakou kravinou… třeba jsme začali posílat staršího ven na zahradu bez dohledu, prizpůsobili tomu celou zahradu, ať si nemá jak ublížit… od té doby byly dohromady 3 pěkné dny, z toho 2 promarodil :lol: :roll: je to na hlavu.

Co nejvic strkej deti kam to jen pujde. Jak nebudete bez nich, tak se nic nezlepsi. Mudmsite vorazit. Dalsi vec prace. Kdy jste naposledy meli dovolenou. Nemusite jet k mori. Proste dovolenou, kdy nic nemusite?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21539
2.6.21 16:47

Proč chodí manžel domů až večer? Měli byste spolu něco podnikat jako rodina. Mám děti přibližně stejně od sebe. Když byly v tomto věku, tak jsme odpoledne chodili společně na procházky, na hřiště, v zimě krmit labutě, v létě k vodě a do lesa, pouštět draka a podobně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6389
2.6.21 16:51
@Martha03 píše:
No jo, ale vždyť to znáš, na posranýho aji h.ajzl spadne :lol: já myslím, že to bude dobrý a ani terapii s odborníkem zatím nepotřebujete. Umíte spolu mluvit, problémy řešíte, takový ty občasný žabomyší války jsou normální, nic co by se nedělo jinde. Jen doba je prostě náročná a až děti trošku odrostou bude to lepší. Jen pokračujte dál tak, abyste spolu věci stále uměli upřímně mluvit. To bude dobrý…

Ja uprimne moc nechapu tyhle reci o tom, ze doba je zla, az deti odrostou, az pujdou studovat a porad neco podmineno tim, ze se neco stane, zazrak nebo nevim. To je jako cekat na spasu. I kdyz jsou decka, male, velke, stredni tak zivot musi mit kvalitu. Ne jen zatinat zuby a cekat ze bude lepe. Nezije se pro deti, kdyz budes vsechno planovat tsk, ze se bez nich nehnes, tak zacnes mit tyto problemy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.6.21 16:55

@Janiky2 to je skvělý tip! My docela často máme problém s tím, že se přerusujeme (to dělám spíš já) a že jsme vztahovační (to zas spíš můj muž), takže hra je pro nás jak dělaná. Věřím, že s dvojčátky máte taky zápřah, obdivuji a věřím, že už to opravdu lepší bude, ať ten oběd vyjde :D

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat