Jak na psychiku při snažení?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Bubu23T
Stálice 56 příspěvků 21.08.19 07:55
Jak na psychiku při snažení?

Zdravím maminky a snažilky :srdce: Chtěla bych se zeptat, co vám pomohlo a jak jste naložily s psychikou při snažení? Všude pořád říkám, nesmíš na to myslet.. ale všichni to známe.. ono to nejde :mrgreen:.. Jsem už maximálně zatížena.. mám koníček, kterému se dooost času věnuju.. a stejně.. :,( jak jste na tom byly vy? A za jak dlouho se podařilo.. nevím jak mám uvést mysl do klidu :srdce:

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
Yves6511
Kecalka 386 příspěvků 21.08.19 08:10

Netvrdím, že mi to úplně pomohlo při snažení, ale já jsem si našla úplně novou, neokoukanou zábavu/práci, kterou si můžu dát i do životopisu, udělala jsem si masérský kurz.. Taky jsem zkoušela dělat domácí výrobky (kosmetika, mýdla, čistící prostředky), prostě takové experimenty.. zaměstnat ruce. No a pak jsem začala poslouchat audioknihy.

Russet
Neúnavná pisatelka 18273 příspěvků 21.08.19 08:10
@Bubu23T píše:
Zdravím maminky a snažilky :srdce: Chtěla bych se zeptat, co vám pomohlo a jak jste naložily s psychikou při snažení? Všude pořád říkám, nesmíš na to myslet.. ale všichni to známe.. ono to nejde :mrgreen:.. Jsem už maximálně zatížena.. mám koníček, kterému se dooost času věnuju.. a stejně.. :,( jak jste na tom byly vy? A za jak dlouho se podařilo.. nevím jak mám uvést mysl do klidu :srdce:

Trvalo to víc jak rok, což je na měřítka emimina docela brnkačka, nijak hystericky jsem to neprožívala. Prostě jsme se nemuseli chránit a užívala jsem si ten pocit, že budeme rodiči. Jen jsem tomu věřila a podařilo se to. Jinak jsem nedělala nic extra mimo jedné pilulky kyseliny listové. Chodila do práce, jezdili jsme na výlety, scházela jsem se s kamarádkami, s rodinou… Už jako nic netušící těhotná jsem si vyšlápla na kole na předjarní výlet. Možná i proto jízdu na kole zbožnuje od té doby, co se na něm naučil ;)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.19 08:13

Momentálně je to rok, jedno ZT v únoru a od té doby nic, už se smirujeme. Je to moje poslední šance vzhledem k věku. Do ivf nepůjdeme, takže můžu jen doufat

Ernais
Zasloužilá kecalka 501 příspěvků 21.08.19 08:13

My si rekli, ze tomu nechame volny prubeh a ne, ze se zacneme cilene snazit. Rict si „Tak od ted se snazime“, tak mi asi hrabne. Takhle to neresim. Navic mam vidinu dovolene u more, zimni lyzovacky v Alpach, Velikonoc v Portugalsku,.. a tyhle veci si clovek užije lip netehotnej, co si budeme povidat. Takze ja se tesim z tohohle a zbytek proste neresim, gynekolozka me za tento pristup velmi pochvalila

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.19 08:14

Nám se zadarilo skoro po roce. A jsem si jistá, že kdybych měla psychiku od začátku vklidu, zadari se dřív. Ale jak píšeš, tomu nejde porucit, myslím ze téměř každá žena si tím urputným snazenim musí projít…
každý měsíc jsem utratila tisíce za vitaminy, kupovala ovulacni testy ( ty nikdy nevyšly ), chodila jsem na kontroly ke gynekologovi.. po sexu nohy hore… Chudák můj manžel, ale on dítě také chtěl, tak mě vpodstatě a chápal a podporoval ve všem :srdce:
Akorát postupem času jsem byla špatná sama ze sebe, ze na to myslím u všeho co dělám (práce, úklid, koníčky, sex, při nakupování..). A pak přišel měsíc, kdy jsme se stěhovali do nového bydlení. Měli jsme hodně starosti kolem toho, večer padali na hubu a sex spis nebyl než byl. Rozhodne jsem neměla sílu řešit těhotenství. Stejně jsem tahala těžké bedny, nábytek. Dokonce jsem ten měsíc přestala jist i ty vitaminy, začlo mě to otravovat. Zkrátka úplný opak než měsíce před. No a na konci měsíce jsem čekala na ms. Měla jsem týden zpoždění, ale upřímně mě nenapadlo, že bych mohla byt těhotná. Nedařilo se před tím, tak proč by se mělo zadarit teď, kor když bylo tolik starosti. Po 8 dnech zpoždění jsem si udělala tt. Tam už byla dálnice :srdce: vůbec jsme tomu nevěřili, ale teď jsme moc šťastní :srdce: zadarilo se tehdy, kdy to člověk opravdu nejméně čekal. O to ta radost je větší. Takže si nic nedělej z toho, že na to stále myslíš. Ten zlom někdy přijde a pak se budeš příjemně divit :srdce: moc ti to přeju :kytka:
A pro ostatní, jen říkám, jak jsem to měla já. Netvrdím, že to tak má každá z nás ;) rozhodne je důležité i zdraví obou partnerů atd…
Každopádně zakladatelko, hlava, a kor u ženské děla strašne moc. Jednou mi můj trenér tenisu řekl, že všechno je v hlavě. A měl pravdu :-)

Kukacka123
Závislačka 4222 příspěvků 21.08.19 08:17

@Bubu23T jak dlouho se snazite? - uz ctu… My kdyz tomu nechali volny prubeh (s tim, ze fakt chceme), tak jsem to brala jakoze dobry, pohoda…prvni bylo SP a pak jsem hned otehotnela a bohuzel ZT v 17tt. To bylo tezky, ale doporucili nam 3 mesice pockat. Ke konci uz jsem na nic jineho nemyslela, nez jak budu zase tehotna - pripadala jsem si prazdna. Nam se nastesti hned zadarilo, takze zadny velky stres a mysleni na to. Ale neudelas nic moc, nejde na to nemyslet, kdyz to dite chces (muj nazor) :nevim: nezabavis se kazdou vterinu…

Příspěvek upraven 21.08.19 v 08:19

Russet
Neúnavná pisatelka 18273 příspěvků 21.08.19 08:19
@Anonymní píše:
Nám se zadarilo skoro po roce. A jsem si jistá, že kdybych měla psychiku od začátku vklidu, zadari se dřív. Ale jak píšeš, tomu nejde porucit, myslím ze téměř každá žena si tím urputným snazenim musí projít…
každý měsíc jsem utratila tisíce za vitaminy, kupovala ovulacni testy ( ty nikdy nevyšly ), chodila jsem na kontroly ke gynekologovi.. po sexu nohy hore… Chudák můj manžel, ale on dítě také chtěl, tak mě vpodstatě a chápal a podporoval ve všem :srdce:
Akorát postupem času jsem byla špatná sama ze sebe, ze na to myslím u všeho co dělám (práce, úklid, koníčky, sex, při nakupování..). A pak přišel měsíc, kdy jsme se stěhovali do nového bydlení. Měli jsme hodně starosti kolem toho, večer padali na hubu a sex spis nebyl než byl. Rozhodne jsem neměla sílu řešit těhotenství. Stejně jsem tahala těžké bedny, nábytek. Dokonce jsem ten měsíc přestala jist i ty vitaminy, začlo mě to otravovat. Zkrátka úplný opak než měsíce před. No a na konci měsíce jsem čekala na ms. Měla jsem týden zpoždění, ale upřímně mě nenapadlo, že bych mohla byt těhotná. Nedařilo se před tím, tak proč by se mělo zadarit teď, kor když bylo tolik starosti. Po 8 dnech zpoždění jsem si udělala tt. Tam už byla dálnice :srdce: vůbec jsme tomu nevěřili, ale teď jsme moc šťastní :srdce: zadarilo se tehdy, kdy to člověk opravdu nejméně čekal. O to ta radost je větší. Takže si nic nedělej z toho, že na to stále myslíš. Ten zlom někdy přijde a pak se budeš příjemně divit :srdce: moc ti to přeju :kytka:
A pro ostatní, jen říkám, jak jsem to měla já. Netvrdím, že to tak má každá z nás ;) rozhodne je důležité i zdraví obou partnerů atd…
Každopádně zakladatelko, hlava, a kor u ženské děla strašne moc. Jednou mi můj trenér tenisu řekl, že všechno je v hlavě. A měl pravdu :-)

Není to jen v hlavě. Rozhodující je zdraví obou partnerů. Pokud mají funkční reprodukční orgány, k ovulaci i sexu dochází pravidelně, je pravděpodobné, že jednou to prostě vyjde. Protože kdyby to všechno bylo jen v hlavě, netěhotnělo by se nechtěně. Moje máma si takhle nechtěně vyrobila i dvojčata v devatenácti před maturitou.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.19 08:25

@Russet
A co asi píšu? :lol: schválně jsem tam napsala, extra PRO OSTATNÍ, že jsem to tak měla JÁ. A netvrdím, že to tak musí mít každý. Že záleží i na zdraví partnerů ATD…
A U MĚ všechno v hlavě je, já to tak proste mám. Navíc jsem chtěla podpořit zakladatelku, že pokud mají vporadku zdraví, a zlobí jen ta hlava, že i to se dá zvládnout. Nemíním vést diskuze s ostatnima, zda to tak je nebo ne. :zed:

Russet
Neúnavná pisatelka 18273 příspěvků 21.08.19 08:27
@Anonymní píše:
@Russet
A co asi píšu? :lol: schválně jsem tam napsala, extra PRO OSTATNÍ, že jsem to tak měla JÁ. A netvrdím, že to tak musí mít každý. Že záleží i na zdraví partnerů ATD…
A U MĚ všechno v hlavě je, já to tak proste mám. Navíc jsem chtěla podpořit zakladatelku, že pokud mají vporadku zdraví, a zlobí jen ta hlava, že i to se dá zvládnout. Nemíním vést diskuze s ostatnima, zda to tak je nebo ne. :zed:

Já reaguju na tvou poslední tenisovou větu. Protože myslet na to můžeš jak chceš, ale když tvůj partner střílí slepými, v hlavě se to nepředělá.

Ba-stet
Závislačka 3091 příspěvků 21.08.19 08:40

Když to nejde, tak se na to nemyslet nedá. Aspoň já jsem natolik inteligentní a schopná, že jsem na TO zvládla myslet i při náročné práci, koníčcích a vůbec :mrgreen: Zadařilo po víc než třech letech po ivf, jinak bychom byli asi bez šance. Jediný, o co jsem se snažila, bylo, aby mi to myšlení na to nepřerostlo přes hlavu. Aby se můj život nezcvrkl na kolotoč ovulace-menstruace-příznaky-testy (později injekce-utz-léky), abych to nevršila na manžela a i s kamarádkami to probírala jen rámcově a nebylo z toho moje jediné téma k hovoru.

Klid v hlavě a ne vysloveně negativní přístup (hystericky poziivn být nemusí) tomu určitě pomůžou, ale jak píše @Russet, jen tehdy, když všechno v těle probíhá, jak má.

Piiimiii
Ukecaná baba ;) 1064 příspěvků 21.08.19 08:43

Idealne z „toho“ nedelat zamerne snazeni!…cely muj/nas pribeh je na dlouho …odjakziva mam nepravidelne cykly tak jsem brala utrogestan…2 dny po tabletkovem potratu loni v zari(otehotnela jsem po 2. iui, ale bohuzel tehotenstvi zamlklo, predtim jsem se snazila- se 2 ruznymi partnery- asi 3,5 roku), me ted uz manzel pozadal o ruku (asi mi tim zachranil zivot- ze jsem se v tom dlouho neplacala a zacala jsem se soustredit na pripravy svatby- a to jsem ty pripravy castecne odtrpela- nejsem moc typ na cancani)…tu jsme naplanovali na letosni cervenec…po potratu nebyl duvod 3 mesice brat zadne hormony, byl zakaz otehotneni, cekali jsme az se telo samo srovna, me se darilo hubnout, citila jsem se skvele a tesila jsem se, jak mi to bude sluset ve svatebkach (zjistila jsem, ze deset let v kuse beru nejake hormony- 4 roky antiko, zbylych 6 let hormony podporujici cyklus, menstruaci a ovulaci)…kdyz jsem pred Vanoci zacala zase hormony brat, tak jsem zjistila, ze jsem naladova, zavisla na sladkem a pribiram a otekam- doma jsem se snoubenci rozplakala, ze ty hormony nechci brat, ze nechci byt na svatbe otekla a nechci se trapit naladami…byl trochu vykuleny (jsem celkem logicky a pragmaticky typ, nez emocionalni), ale souhlasil, ze se zamerne snazit zacneme az po svatbe, at si ji uziju…to byl zacatek ledna…na konci ledna jsem zjistila, ze jsem tehotna  :srdce: …v pulce ledna mi bylo divne, rikala jsem si co kdyby naaahodou…a udelala jsem si test, protoze za dvermi byl termin ms- ten ale vysel negativne…pozdeji jsem si spocitala, ze jsem mozna poprve v zivote mela prirozenou ovulaci (proto jsem se citila divne, a opravdu jsem musela mit ovulaci v terminu ms- moje tehu je o 2 tydny mladsi, a dokonce se ovulace dostavila az po dobrani utrogestanu- coz pry utrogestan ovulaci muze zastavit, byl to posledni cyklus, kdy jsem chtela brat prasky)…a vsechno kolem otehu je taky jedna velka nahoda…kdyz pominu ovu v terminu ms, tak partner si na zacatku ledna zlomil nohu, strasne ho to bolelo a natekalo, takze sex byl behem 3 tydnu jeden jediny, navic v terminu ms, navic naprosto nevhodna poloha pro otehotneni a navic jsme byli domluveni, ze se snazit zacneme po svatbe- nikdy bych nerekla, ze nas nase podvedomi tak strasne ovlivnuje, ze kdyz jsme to OPRAVDU vypustili z hlavy, tak se tehotenstvi povedlo na prvni pokus…muselo ale prijit me zlomeni a rozhodnuti, se kterym jsem byla v tu chvili spokojena a vyrovnana- a to bylo TED DITE PROSTE NE…a dal uz je to jako z pohadky (takove nasi soukrome pohadky)…jeli jsme v aute (jiz par dni po onom sexu) a zacala jsem si stezovat, ze jsem to zase nedostala (ani s utrogestanem), ze zase budu muset na vyvolavacku a ze me to uz nebavi…a snoubenec rika, tak si udelej test…a ja si klepala na celo, ze jsem test delala v dobe ocekavane ms a ze byl negativni…a on mi rika, stejne si ho udelej…no nedalo mi to a jeste ten vecer jsem si test udelala…a on tam byl tak nepatrny duch…ktery kazdym dnem silil…a ja vedela, ze to tak proste melo byt…ze to mimco si k nam cestu proste naslo a vybojovalo pres vsechny nepravdepodobnosti…a ze se nebudu vdavat otekla z umelych hormonu, ale s tehotenskym brichem v sedmem mesici, takze uz slusna velryba…a na svatbe jsem byla nejstastnejsi a nejvic zamilovany clovek na svete …a plakala jsem a mohla to svest na tehotenske hormony…a i kdyz 8. mesic stoji zdravotne opravdu za prd, tak kdyz si na tu nasi spolecnou cestu vzpomenu, tak vim, ze s tim malym bojovnikem, co nosim uvnitr, to dobojujeme do stastneho konce…omlouvam se za sloh (holt hormony delaji sve- jsem ve 34. tt- a ja ted byvam vice emocialni nez pragmaticka) :oops:

Pidulka1991
Závislačka 3990 příspěvků 21.08.19 08:48

U prvního těhotenství jsme si řekli, že se začneme snažit za 3 měsíce (kvůli nové smlouvě). Za 2 dny nepřišla ms :lol:. U druhého jsme čekali necelý rok, nedokázala jsem na to nemyslet a vyšlo to vlastně mám tp o 4dny dyl než u 1. :lol:… Jestli jste zdraví, tak to jednou prijde :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.19 08:49

@Russet Však říkám, že jsou důležité i jiné věci než hlava. Ale hlava u ženské udělá fakt hodně. Ale samozřejmě jsou i jedinci, kteří to mají jinak. Opět a znovu opakuji :-)
Achjo. Člověk chce podpořit zakladatelku a ne tady řešit jestli hlava jo nebo ne :zed:
Psala jsem svůj konkrétní případ, každá má jiný život a byla v jiné situaci. Já to měla tak a tečka. Někdy si fakt říkám, že je lepší mlčet i kdyby chtěl člověk napsat něco milého. Vždycky se najde někdo, kdo má potřebu rýpnout si :poblion: ale můj problém, že jsem něco psala. Dobre mi tak.

Ba-stet
Závislačka 3091 příspěvků 21.08.19 08:54
@Anonymní píše:
@Russet Však říkám, že jsou důležité i jiné věci než hlava. Ale hlava u ženské udělá fakt hodně. Ale samozřejmě jsou i jedinci, kteří to mají jinak. Opět a znovu opakuji :-)
Achjo. Člověk chce podpořit zakladatelku a ne tady řešit jestli hlava jo nebo ne :zed:
Psala jsem svůj konkrétní případ, každá má jiný život a byla v jiné situaci. Já to měla tak a tečka. Někdy si fakt říkám, že je lepší mlčet i kdyby chtěl člověk napsat něco milého. Vždycky se najde někdo, kdo má potřebu rýpnout si :poblion: ale můj problém, že jsem něco psala. Dobre mi tak.

Tak si to zas tak neber, vždyť Ti nenapsala nic jedovatého. Chápu, žes to myslela dobře, ale za sebe Ti můžu napsat, že jako neplodná jsem byla úplně alergická na nemyslete na to, mějte sex jen pro radost, jeďte na dovolenou… Všichni, kdo mi to řekli, to mysleli dobře a přesto jsem v jisté fázi byla rozhodnutá, že příštího, kdo to vypustí z pusy zastřelím pro výstrahu :mrgreen:

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Váš příspěvek
Reklama