Jak na stres způsobený neopětovaným citem?

Smazaný anonym
30.5.17 19:36

Jak na stres způsobený neopětovaným citem?

Ahoj, holky, předem se omlouvám za anonym, ale využívám této možnosti pro jistotu, ze strachu, že by někdo mohl rozkrýt co se dělo v mém pracovním prostředí…nechci nikoho poškodit, přivést do řečí.
Začala jsem si s kolegou z práce. Měla jsem pro něj slabost už dřív, pak vánoční večírek, znáte to, prostě to bylo. Chvíli se mezi námi něco techtlilo, já chtěla víc, on ne, ještě chvíli jsem naivně a slepě doufala, že se to v něm třeba otočí a chvíli jsme v tom ještě pokračovali, než mi to všechno došlo a ukončila jsem to. I přes to všechno jsme dokázali udržet relativně přátelské vztahy, přejít to, nedělat dusno mezi sebou, mezi kolegy - nikdo nic netuší, nevracíme se k tomu, já nikdy nežádala žádné vysvětlení a ani jsem na něj nikdy nijak výrazně netlačila, až na drobné nuance, kdy mi to trochu ujelo, ale nic, čím by se nedalo mávnout rukou (příklad uvedu dále), nezačala ho přehlížet ani ho někam zvát, prostě se vidíme jednou až dvakrát týdně v práci + nějaké společenské akce s kolegy, prostě život jde dál. Vidno napovrchu.
Uvnitř mě to ale vře a srdce křičí. Já vím, že ho mít nemůžu a ani o něj neusiluju, o tom tohle psaní není. Ale už jsem unavená z toho stresu, který je s tím spojený a jde ruku v ruce s bolestí srdce. Tu bych ještě zvládla, přetvořila jsem jí v nové koníčky, jako novou životní energii, kterou mohu investovat jinam, ale ten stres, s tím si nevím rady. Je ve mně když se probouzím a i když usínám. V noci se budím, jsem proto nevyspalá a tak spím přes den. Občas pak jednám zkratovitě (onen příklad), jakože že si třeba uvědomím, že by mi mohlo pomoci přestat ho sledovat na FB (nestalkuji ho, ale jeho příspěvky se mi zobrazují na zdi a tak mám maličko hlubší přehled o jeho životě) a za den si to rozmyslí a sledování hodím zpět což mu hodí upozornění…pak musím vypadat jako magor.
Nějaká forma vysvobození se blíží s mým stěhováním, které proběhne za měsíc, a posunu se pěkně daleko od něj a je otázka, jestli se ještě někdy uvidíme - a teď si možná říkáte, proč to tedy tolik řeším. Jenže ten stres se stupňuje. Hlava moc dobře ví, že tohle je už dávno prohraný boj a je čas jít dál, ale ač se snažím zaměstnávat jak jen to jde, srdce to odmítá přijmout a ten stres se nebetyčně stupňuje a o to víc se umocňuje, když se potkáme. Stresuje mě představa, že tenhle kluk nikdy nebude „můj“, stresuje mě představa, že od sebe budeme tak strašně daleko a to rozdělení životních cest se už na beton stane tvrdou realitou?
Jak se zklidnit? Je to jen měsíc, ale už začínám být fakt vyčerpaná a začíná se to projevovat i v práci (před konce musím odevzdat docela náročný projekt). Zažila jste to některá? Co pomohlo? Nečekám, že odbourám celou tu psychickou zátěž, ale za jakoukoli radu pro její zmírnění budu neskonale vděčná!!

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

pohledmuze
30.5.17 19:48

Vy zensky to mate tezky v tom, ze mate nejake city i po odmitnuti a ze si treba nechate vic kalet na hlavu atd. :think: Me kdyby nejaka odmitla, tak si reknu „Tak jdi do haj…e“ a dal ji neresim.

  • Citovat
  • Upravit
2675
30.5.17 19:51

A proc nemuzete byt spolu? zenaty? :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9583
30.5.17 19:55

@Kralikcek Chlap nemá zájem, copak jsi to z toho textu nepochopila?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9583
30.5.17 19:57

Nepomůže nic, ještě nějakou dobu budeš prostě cítit, že tě to mrzí. A jednou se probudíš a zjistíš, že je ti to jedno. ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2675
30.5.17 20:07
@boball píše:
@Kralikcek Chlap nemá zájem, copak jsi to z toho textu nepochopila?

Ne,nepochopila.ona zacala chtit vic po tom, co spolu neco meli, tak se ptam, proc nemohli mit vztah.ja jsem pochopila, ze kdyby ona nechtela neco vic a spokojila se s tim, co mezi nima je, tak to funguje… :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1044
30.5.17 20:07

Když tě teda odmítl tak asi neuděláš nic..zkus si ho nějak zhnusit, určitě na něm najdeš i něco co se ti nelíbí, zaměstnej se něčím jiným..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
27660
30.5.17 20:11

Sejde z oči, sejde z mysli. To je jedno z nej pravdivějších rčení, které znám. Chce to čas a bude to dobrý.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9583
30.5.17 20:13

@Kralikcek A jak by to fungovalo, občas by se za delší dobu sešli za účelem sexu a pak se k sobě chovali jako cizí. Neměl zájem o žádný vztah, proto to ukončila. Možná čekala, že tím, že to ukončí, tak on otočí, ale on nejspíš to vzal tak, nechceš, nech být, bude jiná. jemu je to naprosto šumák a ona se v tom plácá, protože ženský jsou prostě z jiné planety než muži.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
pohledmuze
30.5.17 20:17
@Kralikcek píše:
Ne,nepochopila.ona zacala chtit vic po tom, co spolu neco meli, tak se ptam, proc nemohli mit vztah.ja jsem pochopila, ze kdyby ona nechtela neco vic a spokojila se s tim, co mezi nima je, tak to funguje… :think:

Jenze ona chtela vice. 8o A proste kdyz maj lidi rozdilnou predstavu co chteji, tak to nemuze nikdy klapat. :roll:

  • Citovat
  • Upravit
Saatine
30.5.17 20:17

Vybrečela jsi se pořádně?
Ten stres chápu, tím jak to začíná být definitivní to uvnitř vře víc a víc. Protože i když hlava ví, srdce má stále naději a teď se děje něco, co to ukončí definitivně.
Mně pomáhal na tuhle paniku převozník, fakt někdo komu jsem se stulila, vypustila stres, zařádila si v posteli a fakčila dál :oops:

  • Citovat
  • Upravit
30.5.17 20:40
@boball píše:
Nepomůže nic, ještě nějakou dobu budeš prostě cítit, že tě to mrzí. A jednou se probudíš a zjistíš, že je ti to jedno. ;)

Souhlasim, tak to je. A cim mene ho uvidis, tim lepe.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
30.5.17 20:42

Zakladatelko, jako bych to psala já..Taky jsem si kdysi začala s kolegou a mělo to v podstatě stejný průběh i konec jako u vás. Ještě dlouho jsem na něj pak myslela. Už mezi námi ani nic nebylo, ale kdykoliv jsem ho potkala, strašně mě bolelo srdce :(
Zapomněla jsem na něj až po roce. Pomohl hlavně čas a taky porovnání s někým jiným. Až potkáš muže, který se k tobě bude chovat hezky a nebudeš pro něj jen milenka, poznáš to sama.Taky mi dost pomohlo, že jsem na něm začala hledat a uvědomovat si jeho chyby.
Přeji ti hodně štěstí a neboj, přejde to! :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
30.5.17 20:53

Pomůže čas a také ho odstřihnout ze svého života. Máš výhodu, že odcházíš a můžeš to udělat. Vymaž si ho z telefonu, facebooku a nic nečti, nepátrej nebo tě to akorát vždycky rozseká. Byla jsem zamilovaná do kolegy, kterého jsem menohla mít a který naštěstí po nějké době dal výpověd. I když mě hrozně bolelo, že mi odejde ze života, tak jsem zároveň odpočítávala dny, kdy se tak stane, protože jsem věděla, že se mi uleví. A ulevilo, i když to chvíli trvalo.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Kobea
30.5.17 21:22

Chce to čas. Než ho úplně pustíš z hlavy, ještě hodně vody uteče. Dost by Ti mělo pomoci to odstěhování. Změníš místo působiště, najdeš si nové přátele a postupně zapomeneš.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama