Jak na vztah s manželem po narození dítěte

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.02.17 10:02
jak na vztah s manželem po narození dítěte

Dobrý den,

prosím o zachování anonymu, nejsem zvyklá psát o osobních věcech, zvlášt pocitech, jinak smazat, děkuji..

Ani nevím, proč tuto diskuzi zakládám, asi že se chci vypsat a někomu svěřit a třeba i slyšet, že to měl někdo podobně a ustáli jste to :)

Máme 14m dcerku, hrozně moc jsme se na ni těšili, je to naše zlatíčko, milujeme ji na de vše, ale upřímně, mateřství jsme si představovali jinak, vlastně celkově jinak, mít dítě..

Malá byla odmala dost náročná, pláč, pláč, pláč, nespaní, problémy s kojením, záněty, poporodní blues, dost silné, vyčerpanost..

Náročná je doted, spí pořád špatně, a to i přes odbourání nočního kojení, nepomohlo to vůbec, naopak mám pocit, že se to zhoršilo..no ve zkratce, prostě málo spí, je moc živí, chvíli neposedí, všude leze, do výšek, vzteká se, řve, nechce být v kočárku, nechce chodit, furt si sundavá boty a prostě furt tohle všechno dokola..ano, normální, některé děti jsou takové, ale můj problém..

jsem už vyčerpaná, přiznávám, že nezvládám jedno dítě, mám prostě dost, jdu spát s tím, že zítra je zas den :zed: jsme unavená, vyhořelá, nemám nikoho na pohlídání, nikoho..skoro se s nikým nevídám, kamarádky bezdětné, udělají si čas tak jednou za čas, vídám tak někoho 3× - 4× do měsíce, vesměs u nás doma, a to jen honím malou, pre všude leze, na jídlení stůl,, na linku, přistrčí si židli, na gauč a dolů jde po hlavě..

manžel..ten je zas pořád v práci, mají tam toho ted moc, je unavený, snaží se, ale taky už má dost, čas vesměs trávíme spolu, když má volno, ale vlastně spolu nejsme..nedáme si spolu ani jídlo, vždy jeden lítá za dcerou, když ji dáme do postýlky, tak se spolu najíme, ale máme kulisu, její naprostý hysterický řev, nechce být v postýlce, že..putíme film, stejně jeden furt za dcerou běhá, pre už leze na stůl, či chce ját na chodbu a když ji neotevřeme, řev..(na chodbě je kočkolit, máme kočku) ona do něj pak leze a chce si s ním hrát..

Já se snažím být důsledná a nějaké věci ji nedovoovat, manžel je unavený a je rád, když má chvilku pokoj, tak ji to dovoluje, pak se hádáme, vlastně se furt hádáme, někdy mám pocit, že o to, kdo je víc unavený..

Co se narodila, nikde jsme spolu nebyli jen my dva, ani na dvě hodky, dost se to na vztahu projevuje..je mi jasný, že s dítkem nic nenaděláme, musíme to období přežít, ale někdy se bojím, zda přežije i náš vztah..už spolu ani nespíme, kdy..s kulisou v zádech, co řve, když ji dáme do postýlky, navíc nechat ji samotnou v místnosti nejde, to huláká jak sirena, večer..uspávání..to trvá..když usne, za chvíli se zas vzbudí, já už pak většinou vytuhnu u ní, jak jsme grogy a vím, že v noci k ní zas budu xkrát vstávat..a když ne a jdu za mužem, už má zaplý film či hraje hru na pc a nic s ním není, že je unavený..

prostě se točíme v kruhu..dcera má ted separační uzkost, takže hlídání placené nepřichází v úvahu, zkoušíme prarodiče, jeho rodiče, tchán..ten to s dětma neumí, slíbl, že až bude jaro, že ji vezme do kočárku, když nebude dělat scény, tchyně..ta zas říká, že je furt unavená, vlastně co šli do důchodu změnili se, nic s nima není jen sedí doma u tv a nic je nebaví, malá je nad jejich síly, kámošky vždy slíbí, že povozí, ale pak se to nějak zadrhne, že mají práci či něco a já už se ani neptám..

navíc mi manžel řekl, že i kdyby někdo na pár hiodn pohlídal, že co to je..pár hodin, že se mu nikam nechce, že radši lehne a prospí se..tak já nevim…chybí mi to..

kamarádka má 8 měsíčního syna a co se narodil mají to krásné, je fakt, že jejcih syn je hodný, nikdy neplakal, spinkal odala celou noc a není moc akční, vydrží si hrát 2 hodky v postýlce, přes den spí 2 hodky, v kočárku zlatíčko..:)) to mi si můžem nechat zdát..s manželem pořád někam chodí, je fakt, že malý je na um, tak odmala hlídání není problém, to u nás ale s příkrmy taky ne :) jernže nemá kdo..

prostě mi to někdy přijde líto, když vidím jak mají pořád hezký vztah a něco pdonikají a my se jen dohadujeme, kdo se dnes vyspí o hodku dýl, kdo je unavenější, kdo udělá doma to a to a kdo pohlídá to naše šídlo, aby e nezabilo..navíc já už mám na dceru někdy ponorku, je ted náročná, tak občas na ni zařvu a je mi to líto, pak mám špatnou náladu, depku a furt dokola a manžel pochopení nemá, že dítě mi už může trochu lézt na nervy, to její knourání a řvaní, když se ji něco zakáže..aaa..občas manžel pohlídá a já jdu třeba nakupovat či se sama projít, ted po dlouhé době jsme byla i 3 hodky na kafi s kámoškou, ted zas půjde muž na pivo, ale vždy je to, že ten druhý je doma s dcerou, prostě potřebujeme nějak tu krizi ustát, já už nevím jak, odcizujeme se hrozně rychle..

měl to někdo podobně? omlouvám se za román, nemám komu se svěřit, kamarádky bezdětné, ty to nechápu, myslí si, že se na RD musím hrozně nudit..

Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
Reakce:
 
blumen
Hvězda diskuse 41963 příspěvků 06.02.17 10:12

Cele jsem to necetla, ale pripadne mi to jako normalni stav. S ditetem uz tolik klidu jako driv nikdy mit nebudes :nevim: taky nemame naprosto zadne hlidani. Citim, ze bysme taky potrebovali stravit cas jen my dva spolu, ale to se nestane, tak nam hledam nejaky vikend nekde pro 3, at je zmena alespon prostredi ;) vztah s ditetem je uz proste jiny, ale je to taky posun dal

 
Natálka26
Kelišová 5398 příspěvků 06.02.17 10:15

Neměla jsem to podobne nikdy, ale je to daně tím, že mi má kdo pohlídat a hlavně ani jedna nebyla taková jak ty popisuješ. Přes den si s ní lehnout nemůžeš? Já to dělala tak, že jsem zavřela dveře aby nezdrhla, ležela jsem a dítě si ke mě pak taky přišlo lehnout sice ne hned ale i tak jsem měla klid a mohla napůl usnout. O víkendech to tak delej s manzelem, věmte ji do ložnice kde se jí nemá extra co stát a lehne tě si a odpocivejte. Vy nemáte vůbec hlídání? Rodiče? Pokud ne, tak paní na hlídání a odejít třeba do wellnes centra a relaxovat. Jinak tohle je k zešílení.

 
blumen
Hvězda diskuse 41963 příspěvků 06.02.17 10:17

Jeste jsem si vsimla, ze spolu nespite, to jako problem vidim. U nas usne pres poledne, popripade nekdy vecer driv. Kdyz usne pozde, jsem taky vyrizena…

 
Ice79
Závislačka 2614 příspěvků 06.02.17 10:25

Myslím si, že takhle to má drtivá většina lidí s malým dítětem. :nevim: Tvá dcerka je zdravé, bystré dítě, které v tomto věku všechno zajímá. Máš obrovské štěstí. Chápu, že je to vyčerpávající, vlastně člověk jede bez pauzy, stále ve střehu, aby si ten malý človíček neublížil. Já mám ročního synka, je to taky eso. Moc toho nenaspí, vymýšlí nesmysly, všude vylézá, v kočáru taky být moc nechce. Starší dítko jde pomalu do puberty. Taky byla miminko nespavec. Dnes ji nemůžu dostat z postele. Neboj, přejde to, je to těžké, ale budeš na ty časy s úsměvem vzpomínat. Já si vždy říkám, že mám obrovské štěstí, že mám zdravé děti, co by za to daly maminky, co takové štěstí nemají. Nedovolte, aby jste se jako rodiče odcizili. Dítě vás potřebuje oba. Držím vám palce! :hug:

 
terien
Echt Kelišová 8113 příspěvků 06.02.17 10:25

Neboj, zlepší se to. Jdete teď do nejhoršího období, musíte to ustát, prostě musíte. Bez hlídání je to teda boj. Nemáte u vás nějaké mateřské centrum kam bys mohla s malou chodit? Vypustis ji a odfrknes si.
To soukromé hlídání bych určitě nezavrhovala, naopak bych ho zkusila. Napoprvé být poblíž, na telefonu s kdyby byl problém ses doma za minutku. Nebo ji uspat a pak at nastoupí hlídačka. Nebo poslat hlídačku s malou do bazénu, to děti milují a máte aspoň hoďku a půl pro sebe.

 
Alinal
Kelišová 5148 příspěvků 06.02.17 10:29
@Anonymní píše:
Dobrý den,

prosím o zachování anonymu, nejsem zvyklá psát o osobních věcech, zvlášt pocitech, jinak smazat, děkuji..

Ani nevím, proč tuto diskuzi zakládám, asi že se chci vypsat a někomu svěřit a třeba i slyšet, že to měl někdo podobně a ustáli jste to :)

Máme 14m dcerku, hrozně moc jsme se na ni těšili, je to naše zlatíčko, milujeme ji na de vše, ale upřímně, mateřství jsme si představovali jinak, vlastně celkově jinak, mít dítě..

Malá byla odmala dost náročná, pláč, pláč, pláč, nespaní, problémy s kojením, záněty, poporodní blues, dost silné, vyčerpanost..

Náročná je doted, spí pořád špatně, a to i přes odbourání nočního kojení, nepomohlo to vůbec, naopak mám pocit, že se to zhoršilo..no ve zkratce, prostě málo spí, je moc živí, chvíli neposedí, všude leze, do výšek, vzteká se, řve, nechce být v kočárku, nechce chodit, furt si sundavá boty a prostě furt tohle všechno dokola..ano, normální, některé děti jsou takové, ale můj problém..

jsem už vyčerpaná, přiznávám, že nezvládám jedno dítě, mám prostě dost, jdu spát s tím, že zítra je zas den :zed: jsme unavená, vyhořelá, nemám nikoho na pohlídání, nikoho..skoro se s nikým nevídám, kamarádky bezdětné, udělají si čas tak jednou za čas, vídám tak někoho 3× - 4× do měsíce, vesměs u nás doma, a to jen honím malou, pre všude leze, na jídlení stůl,, na linku, přistrčí si židli, na gauč a dolů jde po hlavě..

manžel..ten je zas pořád v práci, mají tam toho ted moc, je unavený, snaží se, ale taky už má dost, čas vesměs trávíme spolu, když má volno, ale vlastně spolu nejsme..nedáme si spolu ani jídlo, vždy jeden lítá za dcerou, když ji dáme do postýlky, tak se spolu najíme, ale máme kulisu, její naprostý hysterický řev, nechce být v postýlce, že..putíme film, stejně jeden furt za dcerou běhá, pre už leze na stůl, či chce ját na chodbu a když ji neotevřeme, řev..(na chodbě je kočkolit, máme kočku) ona do něj pak leze a chce si s ním hrát..

Já se snažím být důsledná a nějaké věci ji nedovoovat, manžel je unavený a je rád, když má chvilku pokoj, tak ji to dovoluje, pak se hádáme, vlastně se furt hádáme, někdy mám pocit, že o to, kdo je víc unavený..

Co se narodila, nikde jsme spolu nebyli jen my dva, ani na dvě hodky, dost se to na vztahu projevuje..je mi jasný, že s dítkem nic nenaděláme, musíme to období přežít, ale někdy se bojím, zda přežije i náš vztah..už spolu ani nespíme, kdy..s kulisou v zádech, co řve, když ji dáme do postýlky, navíc nechat ji samotnou v místnosti nejde, to huláká jak sirena, večer..uspávání..to trvá..když usne, za chvíli se zas vzbudí, já už pak většinou vytuhnu u ní, jak jsme grogy a vím, že v noci k ní zas budu xkrát vstávat..a když ne a jdu za mužem, už má zaplý film či hraje hru na pc a nic s ním není, že je unavený..

prostě se točíme v kruhu..dcera má ted separační uzkost, takže hlídání placené nepřichází v úvahu, zkoušíme prarodiče, jeho rodiče, tchán..ten to s dětma neumí, slíbl, že až bude jaro, že ji vezme do kočárku, když nebude dělat scény, tchyně..ta zas říká, že je furt unavená, vlastně co šli do důchodu změnili se, nic s nima není jen sedí doma u tv a nic je nebaví, malá je nad jejich síly, kámošky vždy slíbí, že povozí, ale pak se to nějak zadrhne, že mají práci či něco a já už se ani neptám..

navíc mi manžel řekl, že i kdyby někdo na pár hiodn pohlídal, že co to je..pár hodin, že se mu nikam nechce, že radši lehne a prospí se..tak já nevim…chybí mi to..

kamarádka má 8 měsíčního syna a co se narodil mají to krásné, je fakt, že jejcih syn je hodný, nikdy neplakal, spinkal odala celou noc a není moc akční, vydrží si hrát 2 hodky v postýlce, přes den spí 2 hodky, v kočárku zlatíčko..:)) to mi si můžem nechat zdát..s manželem pořád někam chodí, je fakt, že malý je na um, tak odmala hlídání není problém, to u nás ale s příkrmy taky ne :) jernže nemá kdo..

prostě mi to někdy přijde líto, když vidím jak mají pořád hezký vztah a něco pdonikají a my se jen dohadujeme, kdo se dnes vyspí o hodku dýl, kdo je unavenější, kdo udělá doma to a to a kdo pohlídá to naše šídlo, aby e nezabilo..navíc já už mám na dceru někdy ponorku, je ted náročná, tak občas na ni zařvu a je mi to líto, pak mám špatnou náladu, depku a furt dokola a manžel pochopení nemá, že dítě mi už může trochu lézt na nervy, to její knourání a řvaní, když se ji něco zakáže..aaa..občas manžel pohlídá a já jdu třeba nakupovat či se sama projít, ted po dlouhé době jsme byla i 3 hodky na kafi s kámoškou, ted zas půjde muž na pivo, ale vždy je to, že ten druhý je doma s dcerou, prostě potřebujeme nějak tu krizi ustát, já už nevím jak, odcizujeme se hrozně rychle..

měl to někdo podobně? omlouvám se za román, nemám komu se svěřit, kamarádky bezdětné, ty to nechápu, myslí si, že se na RD musím hrozně nudit..

Tohle je hodně náročné období - děti testují hranice a zkouší, co rodič vydrží. Měla jsem taky živější dítě, ale zase se dokázal zabavit i sám. Hodně důležité je chodit s ní co nejvíc ven a trvat na tom, aby alespoň něco ušla (aby se trochu unavila). Pokusit se neběhat neustále za ní (vím, že máš strach, měla jsem ho taky, ale když si dítě zvykne, že před jakýmkoli pádem ho rodič zachrání, přestává být opatrné), na rohy od stolu a nábytku dát ochranu rohů (aby si neublížila), na stůl jí v žádném případě nedovolit lézt. Vím, že je to vyčeprávající vysvětlovat něco batoleti, ale opravdu se pokus být důsledná, vyplatí se to.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.02.17 10:32

To jsme zkusili, ale ona nevydrží nic nedělat, chvíli si s námi hraje v posteli, pak sleze a jde ke dveřím a řve a řve, že chce otevřít, když neotevřeme, hysterák, takže si člověk stejně neodpočine. usne přes den kolem poledne tak na půl hodky a někdy, když je unavená, tak v kočárku, jak se v něm probudí, tak chce z něho ven, furt tam sebou škube a řve, takže procházky horor, už chodí tak se snažíme třeba na hřiíště at tape, ale zatím ji vadí botky, špatně se ji v nichc chodí a většinou sebou kecne a snaží se je sundat..ale to snad brzo přejde

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.02.17 10:38

To je právě ten problém, já jsme důsledná a muž ne :( aby měl klid, dovolí ji vše, i ten stůl, pak tam sedí u ní a jen hlídá, aby z něj neslítla a já pak nedělám nic jiného, než že 100× za den ji vysvětluju, že na stůl ne a pak jsou takové hysteráky..no a pak se pohádáme, když mu to chci v klidu vysvětlit..

běhám za ni jen, když někam leze, když je na gauči, tak ji jen po očku hlídám či na posteli, to ona už umí slézt, blbý jsou schody na tersau v obýváku..z těch taky umí slézt, ale většinou se tam postaví uplně nahoře a chce jít dolů - to zatím neumí nebo když vidí kočku, tak to letí hlava nehlava, už nám takhle spadle a bylo to dost ošklivý..tak ji to aspon učím jak sejít, protože není v mých silách ji zabránit tam lézt :)

 
blumen
Hvězda diskuse 41963 příspěvků 06.02.17 10:39

A neni pretazena? Kdyz spi pres poledne tak malo, v kolik teda vstava a usina?

Zimni boty jsou blbe, na jare to bude lepsi :)

 
Premek_Orac
Závislačka 4390 příspěvků 06.02.17 10:44

Myslím, že zažíváš to, co v nějaké etapě mateřství a otcovství zažívá každý pár. A myslím, že prostě není jiné rady, než s tímbojovat, protože jinak se opravdu partnerství změní jen ve spolčné přežívání.
Neměli byste se hádat. Místo hádek zkuste vlídné promluvy. Prosě není třeba křik, ale to samé říct:,,Lásko, já vím, že jsi unavený, mš toho hodně, ale přála bych si abys…"
Zkuste se přemoci a když dítě usne, jděte si d obýváku pustit film, k tomu připravte občerstvení.
Snažte se sehnat si hlídání, ikdyby to mělo být na dvě hodiny, že si někdo dítě vezme ven. A nakonec, proč byste ty dvě hodiny nemohli spolu v objetí prospat? Někdy i taková obyčejná věc, fyzická blízkost v odpočinku, udělá s chemií vztahu hrozně moc…

 
Alinal
Kelišová 5148 příspěvků 06.02.17 10:45
@Anonymní píše:
To je právě ten problém, já jsme důsledná a muž ne :( aby měl klid, dovolí ji vše, i ten stůl, pak tam sedí u ní a jen hlídá, aby z něj neslítla a já pak nedělám nic jiného, než že 100× za den ji vysvětluju, že na stůl ne a pak jsou takové hysteráky..no a pak se pohádáme, když mu to chci v klidu vysvětlit..běhám za ni jen, když někam leze, když je na gauči, tak ji jen po očku hlídám či na posteli, to ona už umí slézt, blbý jsou schody na tersau v obýváku..z těch taky umí slézt, ale většinou se tam postaví uplně nahoře a chce jít dolů - to zatím neumí nebo když vidí kočku, tak to letí hlava nehlava, už nám takhle spadle a bylo to dost ošklivý..tak ji to aspon učím jak sejít, protože není v mých silách ji zabránit tam lézt :)

Musíte být ve výchově jednotní - jinak je každá Tvá snaha marná. V tomto bych si s manželem opravdu důrazně promluvila - svojí nedůsledností dceři akorát ubližuje :nevim:. Ze schodů jí musíte naučit slejzat, nebo tam dejte zábranu, ať si zbytečně neulíží.

 
peta81
Ukecaná baba ;) 2099 příspěvků 06.02.17 11:11

Mame to doma podobne. dve male deti, hlidani zadne, uz pres tri roky jsme s manzelem nebyli nikde sami. vlastne ani doma. kluci jsou dost nespavi, ani pres den tomu mladsi moc neda. manzel ma obtiznou pracovni dobu, vecer chodi spat driv nez kluci. takze cas bez deti nula nula nic. ale proste podnikame veci spolecne jako rodina. prochazky, vylety, navstevy, blbneme na zahrade, ted ve snehu… samotny cas jen muj s chlapem to sice nenahradi, ale jednou jsme rodina, tak to tak je. za par let uz o nas kluci tolik stat nebudou a my jeste budeme vzpominat :lol:
je pravda, ze nasi kluci nejsou tak akcni, lezt nekam do vysek nebo na stul maji proste zakazano a hotovo. kocourovi v kockolitu se hrabat nesmi, tecka, pochopili asi po roce veku. podle me se doma dcera nudi, chodte hodne ven, ted muze tapkat a lezt ve snehu, do heren, zkus si najit kamosky s podobne starymi detmi.

 
kdochcekam 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.02.17 11:14

Zakladatelko rozhodně se nemáš za co stydět. Myslím si, že nejste jediní, kteří takto tápou a jsou nespokojení s tím, jak se jim přenastavil život po dítěti. Ovšem jsou důležité věci, které je potřeba říci si nahlas. A vaše dcerka, pokud je normální zdravé a prospívající dítě už měla rok a brzo by měla začít chápat slovo ne. Ber tohle období jako přechodné a začni vychovávat. Dítě mí jíst u stolu v klidu a v sedě. Opravdu MUSÍ. Když jí máma a táta, tak všechno ostatní počká PO JÍDLE. Opravdu na toto dbej, protože pokud se člověk nemá kdy v klidu najíst, stojí každý den za velký prd. Aspoň já to tak mám. Dítě nemusí mít všechno hned. Může se učit slova jako je „počkej, moment, za chvilku, teď ne, tohle dělat nebudeš, na stůl se neleze…“
Dítě potřebuje řád a jasné hranice. Pokud je nemá, tápe a to se projevuje právě vztekáním, zlobením a „naschvály“.
Je potřeba si uvědomit, že na prvním místě jste byli vy dva a potom teprve dítě. Musíte se vzájemně opečovávat a ne se točit jenom kolem děcka. Takže za dítětem neběhat jak slípka, ale říct rázné NE! A to musí ale platit.

 
evajakub
Nováček 9 příspěvků 06.02.17 11:24

Odkud jste? Mám o měsíc starší dítě a u nás opravdu funguje malou unavit. Včera jsme byli v Olomouckém Krokodylku a mala se tak vyblaznila, ze večer usnula během vteřiny v osm a vstavala o půl desáté… s lezením kam nemá jde opravdu o důslednost, ale nemyslím si, že je to chyba manžela, když on jí dovolí a ty zakážeš. Jasně, manžel to bude mit těžší, ale je to jeho volba. Takhle staré dítě už moc dobře chápe, co mu u koho projde. Malá si se mnou otevře linku a kramaří hrnce, no s tatínkem si to nedovolí, páč tatínek zakázal. Takže to nevzdávej s tím, že to nemá smysl, když manžel dovolí, malá to určitě brzo pochopí a u tebe zkoušet stoly nebude :palec:

Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Video: Vlastnoručně vyrobeným adventním kalendářem zpříjemníte dětem čekání na Ježíška

Děti začínají být natěšené na vánoční dárky, tak jim to netrpělivé čekání... číst dále >

Změna, co šetří. Přechodem k Bohemia Energy můžete získat měsíc energií zdarma

Energie stále zdražují a na lepší časy se, bohužel, neblýská. Přesto lze... číst dále >

Články z Expres.cz

Slováci mají svoje dvě Ledecké: O jaké kočky mohou kvůli sporu přijít?

I Slováci mají svou Ledeckou! Vlastně dvě Ledecké. Sestry a přední biatlonové... číst dále >

Cameron Diaz opustila svou kariéru a zmizela ze scény. Co teď dělá a s kým žije?

Když se řekne Cameron Diaz (46), každý si vybaví blonďatou krásku z 90. let,... číst dále >

Články z Ona Dnes

Vánoční divočina podle Konarovské na přehlídce luxusního prádla

Jemné krajky, podvazky nebo průsvitné negližé na těle krásných modelek... číst dále >

O 10 let mladší: Přece nesklouznu zpátky, kdy jsem byla vyžraná kisna

Drahomíra a Tomáš jsou kamarádi, kteří postrádají sebevědomí. Oba mají za... číst dále >