Jak na záchvat hysterie batole

4080
6.8.20 14:39

Jak na záchvat hysterie batole

Ahoj prosím zkušené maminky o radu.
Mám 19m batole a začal se poslední dobou vztekat. Nejde mi o klasické podupávání rozčilování atd… Ale o to, jak postupovat při hysterickém záchvatu, kdy dítě se nenechá utěšit a pere se se mnou, brečí tak, že vypadá jako by bylo týrané a jak hrozně trpí, klepe se.

Modelová situace: hrajeme si s zahradní hadicí. Snažím se opakovat, že ještě chvíli a pak že jí budeme muset už vypnout. Následně začne se rozčilovat tak hadici vypnu. Načež začne s něčím mlátit a řvát. Vzala jsem ho dovnitř a křičícího jsem převlékla. Začal se válet po zemi a strašně usedavě plakat, až se klepal. Já ho zkouším různě utěšit vysvětlit mluvit klidným hlasem, když se ho snažím pochovat, Tak se se mnou pere, když ho dám na zem tak si okamžitě lehne a hází sebou, občas se o něco bouchne hlavou a je to ještě horší. Zhruba po 20 minutách už jsem začala dneska brečet taky. Po 40 minutách se trošku uklidnil v postýlce sdudlikem a vypil mělko. Potom jsem pustila pohádky A uklidnil se úplně, dal svačinu a šel spát.
Ve mně to vyvolává hrozné pocity. Hlavně bezmoc. Litost… Nevím jestli ho mám ignorovat, jestli mám na něj jen mluvit, jestli mám aplikovat pevné obětí i když je ještě víc v hysterii? Poslední dobou začíná takto reagovat když není po jeho a nechápe proč (ještě nemluví)… Problém je, že mi nepřipadá to jeho chování jako zlostne a naštvane, ale jako zoufalství a nezvládání emocí (což je pochopitelné v jeho věku)

Bojím se, aby se mu neco v hlavičce nepoškodilo takovými šílenými záchvaty a strašně mě to bolí se na něj bezradně dívat. Jak mu můžu pomoci? Děkuji za radu co se osvědčilo. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
143
6.8.20 15:42

Ahoj. Soucítím s tebou, mám doma to samé. Malá má 20 měsíců, taky ještě moc nemluví a taky má takové záchvaty když není po jejím :roll:. Jednu dobu byly na denním pořádku, teď se to trošku zlepšilo tak na jeden dva týdně :). Taky mě hrozně bolí, že se v tom záchvatu nechce nechat pochovat a utěšit. Stojí (naštěstí sebou nemlatí o zem), řve a jakmile se ji chci dotknout tak mě odhaní :,(. Radu moc nemám, prostě vydržet, jen zabránit tomu aby si ublížil. Třeba dát do té postýlky a prostě nechat vyvztekat. Já si vždycky stoupnu kousek dál a čekám. Na ulici nebo v obchodě se nám to zatím nestalo, to teda nevím co bych dělala 8o. Někdy, ale ne pokaždé, pomůže odvést pozornost jinam. A taky se snažím tomu předcházet, ale zas jí nemůžu všechno dovolit a nechat si sr… na hlavu, že. Prý je to jen období a přejde. Tak vydržme!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.8.20 15:59

Nebojte holky, přejde to. Syn teď aktuálně téměř 2. 5roku. Začali mu hysteraky tak ve 2 a 2 měsících. Normálně byl klidný, hodný, poslechl už i jako menší a začal mivat záchvaty, že když nebylo něco po jeho, jecel, celý zpocený, třepal se, byl úplně mimo realitu, nemohl propadnout dech, to trvalo třeba i půl hodiny, někdy i 3× denně a lahůdka byla, když to předvedl venku. To měl kolo (kocar už nechtěl) já třeba nákup, starší dítě k tomu a on si sedl na zem a jecel, jak kdyby ho někdo vraždil. Lidi se dívali a někteří se i zastavili a mysleli si, že má snad epilepticky záchvat :oops:
ostuda, já se už bála s ním vyjít ven. Začalo to nevinně jako to chci, to nechci, chci nechci a pořád dokola. Dělal to i v noci 8o no hrůza, je to píšu a jsem z toho zpocená a stydím se ještě ted :lol:

No a teď ve 2.5 už ho to pustilo, tak postupně… Teď se taky vztekne, ale podobný hysterak nebyl tak víc jak měsíc, možná dva, dá se s ním vyjít, nalákat ho na něco, co má rád atd. Teď už když není po jeho řekne ne, dupne si, ale brzy to vzdá, což je tak 5 min Max a ani nejeci.
Hodne pomáhá mluvit, vysvětlovat, nabízet nějaké varianty. Teď s obema detma (4.5 a 2.5 let) zvládám koupaliště sama, výlety, což ještě před pár měsíci by to bylo pro mě scifi.
Nervová soustava dozrává a ty děti ty emoce ještě neumí pořádně zpracovat. Mně hodně pomohla audiokniha AHA rodicovstvi. :)

  • Citovat
  • Nahlásit
14341
6.8.20 15:59

Mě se u mých dětí osvědčilo nechat je být a nevšímáte si jich. A to mi dělaly válecí scény doma i venku, syn mlátil hlavou o zem. Pokud neměli publikum, velmi rychle se uklidnili. Pokud jsem se je snažila uklidnit, zvládli vyvádět i hodinu v kuse. Když jsem si jich nevšímala, byl klid do 10 minut.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
235
6.8.20 16:01

Pojmenovat emoci - “chápu, že se zlobíš/vidím, že se zlobíš/jsi zklamaný…atd.” a být tam pro něj. Netrestat, nezakazovat emoci, nezlobit se, že to on nezvládá. Neignorovat ve smyslu odejít pryč, to fakt nee. Ani neobjímat, pokud o to nestojí (já když jsem na manžela naštvaná, tak v tu chvíli taky nechci, aby mě ňuhňal). Nic víc dělat nelze. V jiných situacích mu jít příkladem - když jsi naštvaná, říct to a ukázat mu, jak se chováš (snažíš se to prodýchat, počítáš…). :kytka: Časem se to naučí :) a samozřejmě kontrolovat, aby si nic neudělal!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.8.20 16:06

@racooon to je dobrý názor a vlastně je to princip všech těch dnešních moderních knih o výchově, včetně té co uvádím.
Jenže takto to říct 19 m dítěti, to asi moc to dítě nepobere, nepochopí. Syn už ve 2 letech mluvil ve větách, ale říct mu toto, ani by to nechápal.
Taková metoda se aplikuje spíš až na starší děti.

  • Citovat
  • Nahlásit
235
6.8.20 16:11
@Anonymní píše:
@racooon to je dobrý názor a vlastně je to princip všech těch dnešních moderních knih o výchově, včetně té co uvádím.
Jenže takto to říct 19 m dítěti, to asi moc to dítě nepobere, nepochopí. Syn už ve 2 letech mluvil ve větách, ale říct mu toto, ani by to nechápal.
Taková metoda se aplikuje spíš až na starší děti.

To je dost rozšířený omyl, ale pořád je to omyl :) ani takhle malé děti nejsou hloupé. Když je v roce schopné zapamatovat si, kdo je pejsek a spojit si, že dělá haf, tak je skutečně v pohodě schopné i spojit si, že naštvaný znamená cítit tohle :) a zrovna AHA rodičovství propaguje tuhle metodu od narození, rozhodně tam nikde není nic o tom, že malé dítě něco nepochopí. To není jen o slovech, ale o celkovém přístupu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1714
6.8.20 16:26

Mam doma uplne to same, syn 20M, kdyz se vztekne - vetsinou reakce na to ze neco neni jak chce- jeci, kope, macha rukama, vesi se na skrin… Vetsinou na nej klidne mluvim a vysvetluju ze po jeho nebude, postupne nabizim ze ho obejmu. Po nejake dobe vymekne a prijde se pomazlit. Ale nekdy je ta doba a to co je mezitim sileny. Nekdy pomaha na zacatku kdyz se rozjizdi hodne hlasite a s nadsenim odvest pozornost jinam, vykladat mu neco na co slysi- kam pujdem, co tam bude, s cim si bude hrat. Ale nekdy me ten klidny pristup stoji strasne moc energie. Je to jinak v jadru fakt hodny klucik a tyhle zachvaty kdy je mimo sebe me dost desi, tak fakt doufam ze je to jen faze a proste to samo prejde…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2249
6.8.20 16:28
@racooon píše:
Pojmenovat emoci - “chápu, že se zlobíš/vidím, že se zlobíš/jsi zklamaný…atd.” a být tam pro něj. Netrestat, nezakazovat emoci, nezlobit se, že to on nezvládá. Neignorovat ve smyslu odejít pryč, to fakt nee. Ani neobjímat, pokud o to nestojí (já když jsem na manžela naštvaná, tak v tu chvíli taky nechci, aby mě ňuhňal). Nic víc dělat nelze. V jiných situacích mu jít příkladem - když jsi naštvaná, říct to a ukázat mu, jak se chováš (snažíš se to prodýchat, počítáš…). :kytka: Časem se to naučí :) a samozřejmě kontrolovat, aby si nic neudělal!

Když mu pojmenuješ emoce a řekneš mu (pokud tě přes ten řev uslyší :nevim:) že víš, že je zklamaný (on není zklamaný, ale vzteky fialový) tak to dvouleťák pochopí a přestane? To je zázračná metoda :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
235
6.8.20 16:51
@Berry77 píše:
Když mu pojmenuješ emoce a řekneš mu (pokud tě přes ten řev uslyší :nevim:) že víš, že je zklamaný (on není zklamaný, ale vzteky fialový) tak to dvouleťák pochopí a přestane? To je zázračná metoda :palec:

Cože? :D Nic takového jsem nikde nenapsala. Cílem není, aby hned přestal, ale aby věděl, co prožívá a do budoucna se s tím naučil zacházet a naučil to ovládat. I pro dvouleté dítě je prospěšné vědět, že to, co právě cítí, se jmenuje zklamání/vztek, a hlavně že ty jako máma to vnímáš, že něco takového prožívá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
145
6.8.20 16:55

Já to třeba u svýho syna (2,5 let) už moc neřeším. On je takový odjakživa, i když teda čím starší, tím horší :) Beru to tak, že on si to prostě musí odžít. Neumí se ještě ovládat, takže dělá věci tak, jak to cítí. Většinou je to fičák, někdy mě hrozně naštve, a jelikož já se ve svých 30+ taky (ještě) neumím přetvařovat, tak mu to klidně řeknu, že mě prostě naštvalo, jak se dnes choval v obchodě. V podstatě se učím sebeovládání stejně jako on, nikdy jsem ho moc nepotřebovala, ale mateřství mě teda zaskočilo… :oops:
Takže: na veřejnosti odnesu (většinou spíš odtáhnu) z místa činu, nechám odeznít, pak vysvětluju. Doma jsem přísnější, protože on si teda doma dovolí taky víc než venku a už to není jen o nezvládnuté emoci, prostě zkouší, hraje na nervy, schválně vy*írá :D Když to přežene, klidně ho chvíli ignoruju (on ví, řekne, že máma je naštvaná, a tak nemluví), jinak bych musela bít hlavou o zeď, jakej to je někdy s ním hukot :zed: Že by mu v hlavě z té hysterie rupla cévka, toho se neboj - u nás se to ještě nestalo, tak ani u vás :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
449
6.8.20 17:42

Syn měl taky takové záchvaty. Mě se osvědčilo si syna nevšímat. Buď jsem ho dala do postýlky, nebo odvedla do pokoje, většinou se do 10 minut uklidnil. Jakmile jsem se snažila ho uklidnit, vyváděl i půl hodiny a víc :roll: Malé děti neumějí moc zpracovat emoce…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4080
6.8.20 18:18

Jeee vás je co to máte taky tak. Děkuji za odpovědi. Budu příště víc v klidu když vím že je to normální. Jako čekala jsem vzteká i ale toto? :zed: :cert: :lol:
Příště zkusím mu jen klidně vysvětlit a pak ignorovat, nechat být.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2249
6.8.20 21:39
@racooon píše:
Cože? :D Nic takového jsem nikde nenapsala. Cílem není, aby hned přestal, ale aby věděl, co prožívá a do budoucna se s tím naučil zacházet a naučil to ovládat. I pro dvouleté dítě je prospěšné vědět, že to, co právě cítí, se jmenuje zklamání/vztek, a hlavně že ty jako máma to vnímáš, že něco takového prožívá.

myslím, že tahle rada zakladatelce moc nepomůže :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
235
6.8.20 21:49
@Berry77 píše:
myslím, že tahle rada zakladatelce moc nepomůže :nevim:

Umíš číst? ;) Tohle nebylo jediné, co jsem napsala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama