Jak najít zpátky smysl života

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
28.6.22 07:31

Jak najít zpátky smysl života

Ahoj, potřebuji se trochu vypovídat, padl na mě splin. Driv jsem byla hodně aktivní, měla spoustu přátel, koníčků byla jsem hodně samostatná. Pak jsem potkala chlapa, narodila se nám dcera a já se hodně upnula na rodinu. Nebylo to úplně jednoduché, přítel měl nějaké dluhy, takže byl celé dny v práci, já se musela postarat o dceru, dům, nakonec jsem ještě chodila na brigádu, abychom to vše zvládli. Když splatil všechny dluhy, zjistila jsem, že neumíme být spolu, že vztah neklape, nemáme si co říct, neumíme spolu trávit čas, v té době jsem se hodně upnula na dceru. Nedopadlo to a s tatínkem jsme se rozešli.
Nějakou dobu jsem byla s dcerou sama, snažila se dát do pořádku svůj život a sebe, úplně jednoduché to nebylo, ale zvládla jsem to. Pak jsem potkala někoho jiného, a zamilovala se. Nynější parner je moc hodný, má rád mě i moji dceru, jsem s ním šťastná, ale je to živnostník a má hodně práce, někdy se snaží být s námi a vezme si volno, ale pak to samozřejmě všechno dohání a jsou dny kdy jezdí domů v noci, jen se vyspat a ráno zase do práce. Špatně to nesu, nevím jestli křivdy z minulého vztahu, nebo to tak prostě mám nastavené. Nemusím s chlapem trávit veškerý volný čas, ale vadí mi, ta představa, že se sem chodí jen vyspat. Nemám žádný smysl života, něco co by mě naplnovalo, žila jsem dlouho jenom dcerou, nemůžu najít nic, co by mě uspokojovalo, udělalo mě šťastnou a spokojenou, pak akorát vyčítám partnerovi, že je dlouho v práci a to nechci. Co se týče volného času, nemám žádné hlídání, takže všechno musím s dcerou, někdy mě to hrozně frustruje, nejsem pravděpodobně spokojená sama se sebou. Nevím kde začít abych se z toho vymotala. Nemám žádné sebevědomí, cítím se často nejistá sama sebou a tím co dělám, bojím se zklamání a ublížení.
Jak začít zase trochu žít a najít smysl svého života?
Anonym prosím

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1134
28.6.22 08:11

Chce to najit si nejakou seberealizaci - nejaky konicek, brigadu nebo klidne nejake dalsi vzdelavani - neco co ti vrati zpet ten pocit samostatnosti cos mela driv.
Jasny, bez hlidani je to tezky, ale zalezi jaj je holcicka velka -treba by zvladla 1-2 dopoledne uz detskou skupinu a spousta veci se da delat po vecerech.

Neni to ale lehky, to chapu. Taky de facto hlidani nemam, dcera je jeste malicka a je strasne emotovni a i kdyz jsem si rikala, co vse s ni budu delat, tak to proste nejde. Treba brigadu uz jsem vzdala - nenachazim nic co by mi vyhovovalo a mohla jsem to rozumne delat s dcerou. Konickum z drivejska se snazim venovat, ale teda ne vsem, jen co jde. Seberealizaci nachazim trochu v tom, ze se snazim doma porad neco vylepsovat a zdokonalovat se v ruznych vecech (ne nijak zasadne, ale aspon neco).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10832
28.6.22 08:12

Ahoj, beru to tak, že to na tebe ted padlo, takze nevidis to krasne ve vasem zivote. Je fajn, ze si uvedomujes, ze se nelze upinat na jine (manzel, dcera), ze ti te šťastnou neudelaji :hug:

No, dcerka uz je ale vetsi, ne, takze me napada, jestli bude mit nejake hobby, co by zamestnalo i tebe. Myslim treba-zavodni tanec, kde maminky jsou taxikarky, švadleny apod., nejaky mistni spolek (dobrovolni hasici), nejake tve hobby, co by ses dobre naucila a zaroven te to vytizilo a pripadala si dulezita-zahradka, rucni prace…

Kazdopadne bych si nejak zhodnotila, co te nejvic ubiji -jestli samota nebo stereotyp. Ja treba musim mit živý socialni kontakt a krmit mozek, jinak chřadnu a jdu do úzkosti a pak je vsechno na houby… Jestli stereotyp, tak vam naplanuj nejake vylety do mest, galerii apod. Nemelo by to byt jen pro dceru, ty sama potrebujes krmit mozek. Udelejte si vylet do Prahy treba, pokud jste z Prahy, tak do Draždan apod.

Drzim palce, mas hezky zivot, tak si ho obohať :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
21719
28.6.22 08:13

Myslím že to vidíš dobře v tom, že teda chceš po něčem zvenku, aby ti zaplnili to, co tě uvnitř bolí, aby si to necítila. Tak to úplně nefunguje žejo. Tím se člověk toho co je uvnitř nezmění a zároveň ani dosplěý, natož malé dítě skutečně nemají moc zbavit tě tvých démonů - to je bohužel čistě na tobě. A teda chtít to po druhých lidech, natož po dětech, sice není neobvyklé, ale končít to tím, že si vzájemně lidi ublíží, jakkoliv nechtěně.

Pro začátek - mrkni do téhle knihy https://www.grada.cz/…-sobe-10465/

Je možné že v procesu zjistíš, že možná někde si sebou táhneš zátěž zminula, která tě možná kdysi chránila, ale teď tě spíš jen vězní - na to se docela hodí psychoterapie…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
349
28.6.22 08:19

Naprosto tě chápu. To, že jsi zvyklá se věnovat dceři není vlastně nic špatného a navíc píšeš, žes to zvládla sama a můžeš být na sebe hrdá. Jiné ženy to řeší nalepením se na nějakého chlapa, protože se samy ani neuprdnou. Problém vidím v soužití s tvým partnerem..tohle by pro mě nebylo. Když už tedy partnera domů, tak se tak nějak nabízí, že by měl existovat nějaký partnerský život…chodit domů se jen vyspat má do partnerského života hodně daleko a spíš to přináší frustraci než uspokojení ze společného soužití.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28.6.22 09:13

Já si zase myslím, že než hledat něco, tak bys měla změnit pomalinku svoji mysl a uvažování. Buď na sebe hodná. Pochval se za to, že ráno vstaneš, že jdeš na procházku, že si natrháš květinu, že si koupíš čokoládu, že si s dcerou pustíte film. Nauč se být sama se sebou spokojená první, nehledej chyby a smysl někde venku ale sama v sobě.
Trpěla jsem střední depresí před pár lety, úzkostí, sociální nejistotou a emoční nestabilitou. 3 roky terapií každý týden a jsem vyléčená. Je dobře, že jsi sem napsala, důležité je o tom co cítíš mluvit a nedržet ty emoce v sobě. Hlavně smyslem života není štěstí jako takové, smyslem života je hlavně žít :-) Snaž se radovat se z maličkostí. Hezky se usměj na prodavačku, uvidíš, že ti to opětuje. Pouštěj si třeba afirmace nebo nějaké podcasty když budeš mít chvilku čas a náladu. Žij v přítomnosti, snaž se odpoutat od minulosti. Tvůj nynější přítel nemůže za to, co jsi prožívala. Mluvte spolu hodně. Nejdůležitější otázka v životě je Proč? zeptej se i sama sebe Proč? Až přijdeš na všechny otázky tak zjistíš i jak to napravit. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1029
28.6.22 09:38

Asi bych začal obnovou ztracených přátelství. Skutečné přátelství totiž zůstává i přes neaktivní roky. A nebudeme si nic namlouvat, každý z nás potřebuje opravdové přátelé. Teprve pak bych se zaměřil na zde zmíněnou seberealizaci. Realizovat se a nemít si o tom s kým popovídat, to není nejlepší cesta. A když jsou přátelé, tak pak i to pohlídání malé sem, tam, občas je mnohem jednodušší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6903
28.6.22 11:10

Měla jsem to podobně až na to že mám 20 let jednoho partnera který nás zajišťuje finančně. Jinak jsem v podstatě samovychovatelka.
Hlídání nula.
Od roku dcery jsem částečně zpět práci - brala jsem ji s sebou a fakt to jde.
Běhejte ježděte na kole nebo alespoň choďte na procházky….malujte kamínky… pečte Chleby….
Rozhoď sítě třeba na Facebooku a najděte si parťáka (žen co se cítí jako Ty jsou mraky…)
Je fajn že jsi pojmenovala co Tě trápí… ale už v tom nezůstávej a začni zase žít.
Držím Ti palce :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
933
28.6.22 16:04

Najdi si nějaké koníčky, zkus se naučit něco nového (třeba jazyk). Vymýšlej něco pro dceru - kresli jí obrázky, piš jí pohádky. Vypadá to, že svůj osobní život spojuješ celý s jinými bytostmi a zapomínáš na to, že jsi samostatná osobnost.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat