Jak namotivovat chlapa na dítě?

Anonymní
17.4.20 13:46

Jak namotivovat chlapa na dítě

Ahoj,

zajímaly by mě vaše příběhy, jak jste dospěly spolu se svým chlapem k tomu, že budete mít dítě. Jestli jste s tím přišly jako ženská vy, nebo jestli s tím začal chlap, nebo jste se o tom nějak nezávisle na biologické potřebě společně bavili a najednou jste dospěli k názoru, že byste se ani jeden dítěte nebránil, že už je ten správný čas a tak na to vlítnete a necháte tomu volnej průběh?

Mám vztah 5 let. Mně je 28 a příteli 30, oba máme dobrou práci, našetřeno, zajištěné bydlení, dle mého se máme poměrně nadstandardně a podle mě máme i po těch 5 letech pěknej vztah, rozumíme si, trávíme společně čas, nehádáme se. Já bych dítě už pomalu chtěla, ne hned ze dne na den, ale když jsme se o tom s přítelem letmo bavili, tak jsem mu to i říkala, že bych chtěla první dítě do 30, on se k tomu nikdy nijak nevyjadřoval, že ne, že to je brzo nebo tak něco. Problém je v tom, že přítel se nechce o dětech moc bavit, sám s tím nepřijde, když začnu nějak já, tak je vidět, že mu to je nepříjemný, snaží se téma přehodit nebo tak se mu prostě vyhnout. V podstatě jsem z něho dostala, že obecně děti v budoucnu chce, ale teď ne a že v blízké budoucnosti (což jsem pochopila, že jsou tak ty 2-3 roky určitě) se taky na to necítí. Určitě ho nechci do dětí nutit…ale co s tím? Přítel není typ člověka, že se jednoho rána probudí, bude chtít dítě a řekne něco ve stylu „zlato, pojď, uděláme si mimčo“…A přijde mi, že když o tom občas budu mluvit (samozřejmě, že ne každý týden), tak bude mít pocit, že ho nutím, že už mi tikaj hodiny a bojím se, že ho ještě víc šprajcnu. Jenže když o tom nebudeme občas mluvit, tak se taky nic nedozvím…k tomu se bojím, že to dítě nebude chtít, teda dle jeho slov nebude připraven, třeba ani za dalších 5 let, ale mně už v tu dobu bude 32-33…a taky kdo ví, co bude za x let, když budu trpělivě čekat, až on bude 100% chtít, tak aby se taky nestalo, že mi pak najednou řekne, že si našel jinou, mladší babu, která ho nebude otravovat s dětma ještě pár let a pustí mě k vodě :roll: Oba se máme fakt rádi, je to super člověk, myslím, že by byl i super táta, takže ho pouštět k vodě nechci…ale může se stát, že za těch x let, pokud se naše představy budou stále rozcházet, budu dotlačená k rozchodu třeba já, protože on stále nebude chtít děti. Tomu bych se chtěla právě vyhnout, pokud by náš vztah měl skončit jen kvůli tomu, že „on se stále necítí“, protože podle mě se nikdy nebude na to 100% cítit. Takže bych ho chtěla nějak v rámci té blízké budoucnosti nějak postupně motivovat, aby se začal teda na to dítě cítit, ale vůbec nevím, jak na to a jestli vůbec něco takového je :lol: Mimochodem, jeho ségra děti má, dokonce dvě a nemá s nima nějak extra vztah, prostě jsou to pro něj děti, nevěnuje jim pozornost, že by si s nima hrál nebo si povídal…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4404
17.4.20 13:53

No holka, motivovat se nijak nedá. Sám musí chtít. Co by mi vadilo je, že na prahu 30tky se vyhýbá konverzaci na téma dítě… Člověk nemladne, jste spolu nějaký čas a snad spolu umíte i komunikovat, když máte tak dobrý vztah. Já bych se ho na ferovku zeptala. Když si pár let počkáš, rozejdeš a budeš hledat nového, tak budeš mít dítě tak ve 40ti… A to říkám jako někdo, kdo děti nechtěl. Dítě jsme plánovali z rozumu, po 14ti letech vztahu a iniciátorem byl můj manžel. Jenže já nikdy neměla problém se bavit o tom proč to dítě nechci apod.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4466
17.4.20 13:53

Hele můj chlap k tomu taky musel dozrat, ale naštěstí dozrával po boku jiné paní, se kterou byl 7 let. Když jsme se potkali, konverzace o dětech přišla tak nějak sama. A chlap řekl, ze se nebudeme chránit, mě bylo 29 a jemu 35… povedlo se hned a je fantasticky táta, ale doteď opakuje, ze je rad, ze má dítě až teď, protože se na ne dřív necítil. Moji odpovědi jsem ti moc nepomohla, ale mám obavu, ze pokud nebude chtít, tak s tím stejně nic neudelas :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.4.20 13:56

Byla jsem přesně ve stejné situaci, byly jsme spolu od mých 22, nikdy na to sám nestačil řeč. Asi v mých 25 jsem začala zjišťovat, jaký má postoj, a bylo to přesně, co říkal ten tvůj. No dala jsem mu ultimátum, že chci mít první dítě do 30, že nasetrile, koupíme bydlení a půjdeme na to. Jinak rozchod. V 28 jsem po dohodě vysadila antikoncepci, bylo vidět, že je nervózní, ale vzal to. Úplně se bal, že hned první měsíc otěhotnim. A vidíš, teď je mi 30 a těhotná nejsem, IVF zatím neresime. Ty chlapi si myslí, že jeden špás a jsi v tom… Teďka je samozřejmě smutný, že to nejde a nezačali jsme dřív… Tomu tvému bych dala ultimátum, jinak konec. Vím, že je to drsné, ale nemůžeš čekat do 35 jak se panáček rozhodne.

  • Citovat
  • Nahlásit
1967
17.4.20 13:58

Jak namotivovat chlapa na dítě? "Udělat si kukačku" ...

.. některé tady s tím mají zkušenosti :).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2534
17.4.20 14:00

Hele já bych se toho bála. Měla jsem kolegyni a její přítel jí také pořád sliboval, že později a později. Poslouchala to sedm let a dítě nikde žádné. Ten vztah trval jedenáct let a z chlapa pak vypadlo, že vlastně žádné dítě nechce. Ta holka má dneska 43 a je bez dítěte.

Já bych mu řekla, že čekám do 30 a pak to dítě budu chtít.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.4.20 14:04
@Anonymní píše:
Ahoj,

zajímaly by mě vaše příběhy, jak jste dospěly spolu se svým chlapem k tomu, že budete mít dítě. Jestli jste s tím přišly jako ženská vy, nebo jestli s tím začal chlap, nebo jste se o tom nějak nezávisle na biologické potřebě společně bavili a najednou jste dospěli k názoru, že byste se ani jeden dítěte nebránil, že už je ten správný čas a tak na to vlítnete a necháte tomu volnej průběh?

Mám vztah 5 let. Mně je 28 a příteli 30, oba máme dobrou práci, našetřeno, zajištěné bydlení, dle mého se máme poměrně nadstandardně a podle mě máme i po těch 5 letech pěknej vztah, rozumíme si, trávíme společně čas, nehádáme se. Já bych dítě už pomalu chtěla, ne hned ze dne na den, ale když jsme se o tom s přítelem letmo bavili, tak jsem mu to i říkala, že bych chtěla první dítě do 30, on se k tomu nikdy nijak nevyjadřoval, že ne, že to je brzo nebo tak něco. Problém je v tom, že přítel se nechce o dětech moc bavit, sám s tím nepřijde, když začnu nějak já, tak je vidět, že mu to je nepříjemný, snaží se téma přehodit nebo tak se mu prostě vyhnout. V podstatě jsem z něho dostala, že obecně děti v budoucnu chce, ale teď ne a že v blízké budoucnosti (což jsem pochopila, že jsou tak ty 2-3 roky určitě) se taky na to necítí. Určitě ho nechci do dětí nutit…ale co s tím? Přítel není typ člověka, že se jednoho rána probudí, bude chtít dítě a řekne něco ve stylu „zlato, pojď, uděláme si mimčo“…A přijde mi, že když o tom občas budu mluvit (samozřejmě, že ne každý týden), tak bude mít pocit, že ho nutím, že už mi tikaj hodiny a bojím se, že ho ještě víc šprajcnu. Jenže když o tom nebudeme občas mluvit, tak se taky nic nedozvím…k tomu se bojím, že to dítě nebude chtít, teda dle jeho slov nebude připraven, třeba ani za dalších 5 let, ale mně už v tu dobu bude 32-33…a taky kdo ví, co bude za x let, když budu trpělivě čekat, až on bude 100% chtít, tak aby se taky nestalo, že mi pak najednou řekne, že si našel jinou, mladší babu, která ho nebude otravovat s dětma ještě pár let a pustí mě k vodě :roll: Oba se máme fakt rádi, je to super člověk, myslím, že by byl i super táta, takže ho pouštět k vodě nechci…ale může se stát, že za těch x let, pokud se naše představy budou stále rozcházet, budu dotlačená k rozchodu třeba já, protože on stále nebude chtít děti. Tomu bych se chtěla právě vyhnout, pokud by náš vztah měl skončit jen kvůli tomu, že „on se stále necítí“, protože podle mě se nikdy nebude na to 100% cítit. Takže bych ho chtěla nějak v rámci té blízké budoucnosti nějak postupně motivovat, aby se začal teda na to dítě cítit, ale vůbec nevím, jak na to a jestli vůbec něco takového je :lol: Mimochodem, jeho ségra děti má, dokonce dvě a nemá s nima nějak extra vztah, prostě jsou to pro něj děti, nevěnuje jim pozornost, že by si s nima hrál nebo si povídal…

Já bych s tim nedělala nic. On se na ně necítí, ne? Musíš počkat, až se cítit bude nebo si najdi chlapa, co s dětmi nebude mít problém. Hlavně jo nenut. Takových příběhu tu bylo hafo… Chlap se na dítě necítil, ženská ano, dítě přišlo a ženská s nim pak zůstala sama…takze za mě nenutit.

  • Citovat
  • Nahlásit
4355
17.4.20 14:06

Tak jak, za početí Porsche, Lamborghini či jinou podobnou hračku. ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1751
17.4.20 14:06

Hm. Kdyz jsme se s pritelem davali dohromady, bylo nam 28 a nazory na deti jsme si vymenili uz behem prvniho mesice chozeni tak nejak normalne mezi reci, jak si predstavujeme zivot dal. Takze si o tom prijemne, neprijemne budete muset na rovinu promluvit, kdyz se tomu pritel vyhyba :nevim: Ja bych teda jeste osobne vytahla tema svatba, protoze mi kolikrat prijde, ze se chlapi dost vyhybaji zavazkum, nechteji ani svatbu a pak bac je dite, zavazek stokrat narocnejsi a vyznamnejsi nez svatba, a jsou z toho v loji a zdrhaji.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.4.20 14:11

Nejdriv byla svatba a ze bych chtela stihnout dite do 30-ti vedel. Takze jsem jednou rekla, ze na podzim se zacneme snazit (nebudeme chranit) a holt to odkyval :nevim: vic jsme to nerozebirali. To same s druhym.

  • Citovat
  • Nahlásit
589
17.4.20 14:29

No tak já jsem vždycky věděla že chci mít děti brzo (pokud možno stihnout všechny do 30) a když jsme se s chlapem spolu sestěhovali, prostě jsem mu to na rovinu řekla, abych případně neztrácela čas s někým kdo by děti nechtěl třeba vůbec nebo tak… Můj chlap je teda starší a on naopak taky chtěl mít děti brzy aby nebyl starý otec takže jsem to měla snadné. Pro mě jsou děti prostě důležité takže já bych na to zavedla hovor dřív než po 5 letech vztahu… Ne protože by mi to dítě měl udělat hned ale prostě abych věděla na čem jsem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3553
17.4.20 14:40

chlapi a děti

Hodně chlapů se do dítěte nežene. Část je tedy přinucena, vydírána či „přidržena"". Obecně je prostě touha po dítěti u chlapů oproti ženám mnohem nižší. Příroda tuto "nechuť“, která by mohla ohrozit rozmnožování druhu, vyřešila velmi silným sexuálním pudem u mužů. To byla vždy v tomto hlavní zbraň žen, ovšem v době antikoncepcí se dostavují tyto problémy..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.4.20 14:48

Ve tvém věku jsem se po třech letech vztahu vdavála, ještě jsme něco málo pár měsíců ušetřili - měli jsme ta sebou rekonstrukci bydlení a rodila jsem těsně před třicítkou. Kdyby nebyla svatba, nebylo by dítě. Antikoncepci jsem vysazovala až po svatbě 8)
Takže být tebou, mluvím s ním na rovinu a chci vidět i nějaké ty činy. Pokud nebudou, je na místě rozchod, ať si stihneš najít ještě někoho, kdo ty děti chtít bude. :mavam:

  • Citovat
  • Nahlásit
1498
17.4.20 14:48

Já bych věděl. Vem ho k nějaké kámošce, která už má rodinu, na hodně dlouhou návštěvu. Nejlépe přes noc. Ta kámoška musí mít dítě, které má maximálně pár měsíců. Ideálně kdyby tvého přítele nechali zkusit mimčo krmit, přebalovat, uspávat atd. Garantuji ti, že tvůj přítel vzplane mateřskou láskou a jen co přijedete z návštěvy, hned začne pracovat na výrobě miminka. :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1685
17.4.20 14:56

Vzhledem k věku už bych mi na rovinu řekla, že už ti začínají tikat biologické hodiny a jak to vidí do budoucna on. Že je to pro tebe důležité téma a opravdu nechceš být matkou ve 40. Popřípadě v čem je problém? Zda se na dítě jen necítí nebo? Chápu, že máš chlapa s kterým si spokojená, ale přesně jak píše někdo výš.. Abys pak nedopadla ve 40 sama bezdětná a on si nenašel mladší. Věk už na to máte, ty jako ženská si myslím, že už máš nejvyšší čas takže tě chápu (ačkoliv tu jsou i maminky 40cátnice). Pokud by se nechtěl vyjadřovat nebo mluvil neurčitě. Je to hnusný, ale začala bych se porozhlížet po potencionálním otci jinde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat