Jak napravit vztah pět minut po dvanácté - půjde to?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anče KubaHajnej
Kecalka 110 příspěvků 03.01.17 12:17
jak napravit vztah pět minut po dvanácté - půjde to?

Se svým partnerem jsme spolu žili čtyři roky, máme půlroční dítě.
Ve stínu různých jiných věcí jsme přestali pečovat o vztah, soustředili se každý na své věci a nyní jsme víc jako dva spolubydlící, nikoliv jako funkční pár.

No a partner se teď na Nový rok rozhodl, že končí a odchází.
Ono asi není divu, ale mě to hrozně zasáhlo, protože jsem měla představu že jsme rodina, máme dítě, partner má dcerku rád, laškuje s ní, pohlídá ji, abych se mohla sprchovat, nebo odskočit ven (nakoupit, pokecat…) Nečekala jsem to.

Udělala jsem ve vztahu celou řadu chyb, hlavně poslední dobou, během těhotenství a po porodu. Odsunula jsem jeho potřeby na druhou kolej, sex nic, spme odděleně protože chrápe. I dřív to bylo hodně o mě, považovala jsem za samozřejmé to, jak do domácnosti přispíval on (sice děsnej bordelář a s domácíma pracema nepomohl, ale zase často vařil a všechny opravy, tahání těžkých věcí apod. dělal)
Jsem koňařka, hodně se věnuji koním. On mi u nich i hodně pomohl, postavil stáj, ohradu, udělal různé zlepšováky… Nějak jsem předpokládala že ho to baví.
On naopak zanedbával své koníčky, já se sice snažila navrhovat, aby v nich pokračoval, aby jel na kajak, vzal si kytaru a hrál, ale nechtěl. Tak jsem nad tím mávla rukou a byla jsem spokojená s tím jak to je, bylo to poměrně pohodlné. A partner je málo emotivní, nedává najevo že by chtěl něco jinak, takže pro mě to byl šok, že chce odejít.
Odmítnul veškerou diskusi, s tím že šancí už jsem dostala dost, já jsem si to pak ještě pohnojila s naléháním a prosbami, protože jsem byla fakt zoufalá a vyděšená.

Teď zpětně si chyby uvědomuju a uznávám, chci na sobě pracovat, chytám se za nos, ale on zrovna teď o nějaké „lepení vztahu“ vůbec nestojí, chce jenom pryč.
Novou známost nemá, má hodně rád svou práci, je pro něj zároveň koníčkem, tak je do ní ponořený (už poslední rok).
Okamžitě odjel do práce, teď je v práci a zítra chce přijet (veze nám granule pro psy) a ujednat jak to uděláme s bydlením a kolik mi bude posílat peněz na dítě, kdy a jak si ho bude půjčovat a prostě formální věci. Kde jinde bydlet má (velký byt, kde dřív bydlel s několika spolubydlícími studenty).

Myslíte že se to dá ještě zachránit?
Já jsem z úplné a funční rodiny a jsem v šoku, hroutí se mi svět. On je z nefunkční a je to pro něj asi menší zlo. Řekl že chce odejít teď, dokud z toho malá nemá rozum, než za dva - tři roky, až jí to bude líto. Že zažil, když jsou spolu rodiče jen kvůli dítěti a je to prej hrozný. Oba jsme jedináčci.
Nesnáší cokoliv řešit, „probírat“, „promlouvat si na rovinu“, a tak vůbec. Nejraději jen tak proplouvá. Nechce ani slyšet o nějaké „šanci“. Prostě čistý řez.

Já jsem na dně. Co mám dělat, abych v zoufalství nezničila ještě případné šance dát se znovu dohromady? Má to vůbec šanci?
Taky je mi na zvracení, nemůžu jíst, spát, vypadám jako kostra, pytle pod očima… Kojím a bojím se, že mi ještě zastaví laktace, takový stres. Chudák dcerka pobrekává, snažím se na ní smát a hrát si s ní, ale ten hrozný smutek a zoufalství nedokážu zakrýt. Jakmile vidím náš byt který jsme si společně zařídili a partnerovy věci, brečím.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Reakce:
 
Ou
Kelišová 5169 příspěvků 03.01.17 12:25

Převším ho teď nechte odejít, aby si mohl srovnat věci v hlavě, netlačte na na něj, ale v žádném případě ho nevyhazujte a nedávejte mu ultimáta, naopak jasně a srozumitelně řekněte to co, jste tady napsala, že si začínáte uvědomovat svých 50% viny na současném stavu a v případě, že se mu to v hlavě rozleží, tak budete moc ráda hledat cestu, jak být spolu tak, abyste oba naplňovali svoje potřeby.

Nesmíte to brát jako manipulaci „no jo, ty teď odejdeš, ale zase se vrátíš“, ale jako čestnou, otevřeou nabídku.

Mezi tím se vy sama objednejte k nějakému psychoterapeu­tovi/psychote­rapeutce a začntěte si dělat pořádek sama v sobě, nehledě na to, jak se bude a nebo nebude chtít zachovat váš partner.

 
Doe_Jane 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.01.17 12:25

To ti tady NIKDO neporadí, musel by se k tomu vyjádřit on, my můžeme jen hádat jak se mu to točí v hlavě…
ale má pravdu v tom, že zůstat jen kvůli dítěti je cesta do záhuby…
Ty bys s ním byla nemít to dítě?

 
Tunrida
Hvězda diskuse 47803 příspěvků 03.01.17 12:27

To je strašně krásný, kolik si toho najednou uvědomuješ.. Ještě si sebekriticky přiznej, jestli jsi schopná to jako lusknutím prstu napravit a dlouhodobě v tom setrvat.

 
Ornwen
Závislačka 4529 příspěvků 03.01.17 12:29

Zkusila bych určitě jednu věc. Na zítra, kdy má přijet, bych to zařídila tak, abys neměla u sebe dítě a plně se věnovala jen jemu. Můžete i si někam zajít sednout. Sám navrhl, že chce zítra řešit co a jak dál, tak to vem jako důvod. Že na to budete mít klid a prostě si udělej čas jen na něj. Třeba se to dostane i k tomu, co by chtěl on aby to mohlo dál fungovat. Ale když budeš odbíhat/věnovat kus pozornosti dítěti, tak to imho nepůjde.

 
amazon
Echt Kelišová 8769 příspěvků 03.01.17 12:30

@Anče KubaHajnej myslím, že nemáš možnost s tím dělat něco, cokoliv. Jak píšeš je to čistý řez.
Zachraňovat něco, když druhý nemá zájem?
Otázkou zůstává to, proč si myslíš, že ty můžeš za to, že on se přestal věnovat svým koníčkům? Proč ty cítíš vinu?

 
Uživatel je onlineTichošlápek
Extra třída :D 10468 příspěvků 03.01.17 12:30

Nechala bych ho jít. Dat tomu čas - i ty se potřebuješ sebrat a zjistit jaké to bude bez nej. Možná se pak budete chtit vrátit. A možná ne. Mas blízko k rodičům? Chtělo by to se vypovídat někomu, kdo te ma rad a zná te

 
Anče KubaHajnej
Kecalka 110 příspěvků 03.01.17 12:33

@Doe_Jane Kdyby vůbec nikdy nechtěl dítě, tak bych se s ním rozloučila, protože nechci být bezdětná žena. Ale to on chtěl děti také mít, takže tahle situace by nenastala.

Kdybychom měli mít dítě později, tak s ním jsem, protože představoval v mém životě stabilitu, jistotu, dalo se o něj vždycky opřít. Sice jsme neměli společné koníčky, ale společnou řeč ano, dřív, dokud jsem nezačala mít těhotenské hormony na mozku…

 
Anče KubaHajnej
Kecalka 110 příspěvků 03.01.17 12:38

@Tunrida některé věci, na které si dřív postěžoval, jsem už dokázala změnit.
Některé věci, co jsem podělala svou leností, myslím napravit dokážu.
Jiné věci, které se třeba týkají mé povahy, to už je jiná, to bude horší.
Něco nedokážu vůbec.

 
pikola
Neúnavná pisatelka 19274 příspěvků 03.01.17 12:39

https://www.emimino.cz/…chod-277571/ To je on, ne?

 
Anče KubaHajnej
Kecalka 110 příspěvků 03.01.17 12:42

@amazon vinu cítím hlavně proto, že se odstěhoval on ze svého města za mnou. Tím pádem ztratil možnost být se svými kamarády, u nás není kanál na řece, kde by se dala jezdit divoká voda…
To že je líný naložit loď a odjet z města, to už je jeho boj, to jsem mu pochopitelně nezakazovala.
Vždycky jsme si oba zakládali na tom, že tomu druhému nebudeme bránit v jeho aktivitách, až jsme se odcizili

 
Anče KubaHajnej
Kecalka 110 příspěvků 03.01.17 12:45
@pikola píše:
https://www.emimino.cz/…chod-277571/ To je on, ne?

Ne, to je někdo jiný, i když věk dítěte by odpovídal

 
amazon
Echt Kelišová 8769 příspěvků 03.01.17 12:46
@Anče KubaHajnej píše:
@amazon vinu cítím hlavně proto, že se odstěhoval on ze svého města za mnou. Tím pádem ztratil možnost být se svými kamarády, u nás není kanál na řece, kde by se dala jezdit divoká voda…
To že je líný naložit loď a odjet z města, to už je jeho boj, to jsem mu pochopitelně nezakazovala.
Vždycky jsme si oba zakládali na tom, že tomu druhému nebudeme bránit v jeho aktivitách, až jsme se odcizili

stále nechápu souvislosti :nevim:
Já se taky odstěhovala za manželem do jiného města, kde jsem nikoho neznala…Nepřijde mi normální, mít kvůli tomu výčitky a aby on se tím trápil, to už vůbec ne :nevim:

 
Anče KubaHajnej
Kecalka 110 příspěvků 03.01.17 12:50

@amazon A ještě k zachraňování nečeho, o co ten druhý nemá zájem - furt tomu nemůžu uvěřit, že by neměl zájem vůbec. Spíš mi to připadá jako docela častý problém po miminku - že se žena moc soustředí na dítě a mužskýho odstrčí…
A to podle mě řešitelné je.

Nic nehezkého jsme si nikdy neudělali, neházeli na sebe špínu, měli jsme společné příjemné chvíle, kdy byl spokojený i on, ne jen já…

 
Ou
Kelišová 5169 příspěvků 03.01.17 12:50

@Anče KubaHajnej nejste ta špatná a on ta nebohá obět. Vy máte svých 50% viny a on má svých 50% viny.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Nádherná proměna: Kuchyně se díky odborníkům stala skutečným srdcem domova

Paní Jana si ve svém životě prožila mnoho těžkých chvil. Příběh dvakrát... číst dále >

Podzimní čtení: Tyhle knihy vás v klidu nenechají

Podzim je ideální na to uvařit si čaj (nebo nalít dvojku červeného), zavrtat... číst dále >

Články z Expres.cz

Slováci mají svoje dvě Ledecké: O jaké kočky mohou kvůli sporu přijít?

I Slováci mají svou Ledeckou! Vlastně dvě Ledecké. Sestry a přední biatlonové... číst dále >

Josef Rychtář se zastal Andrey a pustil se do Pomejeho: Zadlužil a okradl i Ivetu!

Andrea Pomeje se dočkala nečekaného zastání. Po vydání článku, v němž jsme... číst dále >

Články z Ona Dnes

Život Livie Klausové ovlivnil pobyt v dětském domově i smrt otce

Zatímco Václav Klaus byl jako prezident jedněmi obdivován a druhými... číst dále >

Nejčastější chyby při čištění zubů, které mohou za zničený chrup

Téměř každý se za svůj život setká se zubním kazem. Na vině je podle lékařů... číst dále >