Jak naučit díte spát

Napsat příspěvek
22091
14.1.20 15:38
@Aduš8 píše:
Tohle mně treba potvrdila zkušenost s mými dětmi. Syn kojený, uspáván ještě ve dvou letech, neustále lehké spaní, dodnes se v noci budí. Dcera je na UM, ale od porodu usne, kam ji odložím a až na výjimky spí celou noc, je jí 6 měsíců. Čím víc jsem se něco snažila lámat přes koleno a dítě k tomu,, donutit", tak tím víc se to odrazilo na jeho chování a celkovém spánku. Nejvíc mi vždy pomohlo smířit se se situací, ať už šlo o cokoliv a dítěti se v rámci možností přizpůsobit.

Mně taky. Prcek je moje třetí dítě, nejstaršímu bude 10. A přesně to se mi osvědčilo taky. Smířit se, nestresovat že to není jak bych si ideálně přála ( a jak to má Mařka odvedle), brát věci jak jsou, a na změny prostě uzraje čas, a poznám až bude. Čas letí tak strašně rychle.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.1.20 15:40

@Aduš8 minuly tyden jsme tohle udelali, jen maly se v noci sune za mnou :mrgreen: ale manzel objednal takovou tu zabranu detskou s kloubem, maleho uspim u kojeni a dam tu zabranu dolu a posunu ho k nemu a pak zabramu zvednu. Je v ni sitka, vidi ma me malej, kdyby chtel. Jen proste i to posunuti od kojeni 50Cm do “jeho” prostoru ho probudi, i to je problem. Fakt zkousime leccos, ale ten kontrolovany plac byl asi hovadina :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.1.20 15:46

@SlečnaDahlia já vím, že ten argument s kojeňákem je neuvěřitelně oblíbený, ale přijde mi trochu přehnaný v případě maminky, která za dítkem chodí každé 3 minuty, aby ho utěšila. Já nechápu to úzkostné 'dítě nesmí ani 2 minuty o samotě plakat. Můj syn byl strašně uplakané miminko asi do 5 měsíců. První týdny jsem se snažila ho nepustit z ruky, utěšovala jsem, zkousela úplně všechno, aby neplakal. Na záchod jsem kolikrát šla až po manželově návratu z práce po 10 hodinách, jídlo neexistovalo, syn prostě plakal a nespal. Časem jsem se naučila žít s tím, že holt 5 minut place v postýlce a ne v náručí, abych si došla na záchod, něco do sebe hodila, dala vyprat pračku nebo si na chvíli sedla s rovnými zády a hrnkem kafe. Nepovažuju se za krkavčí matku a na pláč reaguji, můj syn se plakat neodnaučil, protože vždy se snažím na plakání najít lék. Ale četla jsem taky myšlenku, že je pro dítě PROSPĚŠNÉ, když se matka hned nepodělá sotva prcek zakňourá, protože má tak prostor se naučit zpracovat stres a utěšit se samo. Matka nemůže dítě chránit navždy. Takže ano, kojenecky ústav a mámy, co nechají dítě řvát dvě hodiny v kuse, jsou jeden extrém, ale mámy, co zastávají názor, že dítě nemůže plakat ani pár vteřin, jinak z nech bude narušený psychopat neschopný lásky, zase druhý.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.1.20 15:54

@Bebeluska8 ja maleho necham pres den plakat, reknu, ze jdu do pracky s pradlem, nebo ze varim, on je taky od narozeni z meho pohledu hodne uplakany. Takhle ve dne to zvladnu, necaz ho chvilku, vzdy reknu, co udelam nebo dodelam, nez si ho vezmu a tak to je. Trva to treba 5-7 minut, pak pochovam. Ale 45 minut vecer proste nedavam, i kdyz za nim chodim. Tezko hledam spravnou hranici mezi nezdravym konejsenim neustale a nekonejsenim vubec, tezko se to balancuje. Dekuji ale za zastani, s detmi v kojenacku ma nas maly spolecne jen to, ze je take miminko, ale jinak je zahrnuty laskou az na pudu a deti v kojenacku je mi moc lito, ze to asi nikdy naplno nepoznaji :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22091
14.1.20 15:56

@Bebeluska8 jenže je rozdíl nechat ho plakat 5 minut, aby sis došla na záchod nebo najíst se, s tím že potom jsi s ním, a nechat ho plakat půl hodiny, hodinu s tím že se za ním chodíš dívat průběžně. Pro to dítě to musí být řádný zápřah na nervy a mozeček.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.1.20 16:29
@Brevnovanka88 píše:
@Bebeluska8 ja maleho necham pres den plakat, reknu, ze jdu do pracky s pradlem, nebo ze varim, on je taky od narozeni z meho pohledu hodne uplakany. Takhle ve dne to zvladnu, necaz ho chvilku, vzdy reknu, co udelam nebo dodelam, nez si ho vezmu a tak to je. Trva to treba 5-7 minut, pak pochovam. Ale 45 minut vecer proste nedavam, i kdyz za nim chodim. Tezko hledam spravnou hranici mezi nezdravym konejsenim neustale a nekonejsenim vubec, tezko se to balancuje. Dekuji ale za zastani, s detmi v kojenacku ma nas maly spolecne jen to, ze je take miminko, ale jinak je zahrnuty laskou az na pudu a deti v kojenacku je mi moc lito, ze to asi nikdy naplno nepoznaji :,(

Úplně chápu, taky jsem byla hotová. Ono je vždycky snadné komentovat hlavně pro ty, co mají štěstí na miminka méně uplakaná. My, co máme dítko náročnější (ač samozřejmě úžasné), musíme řešit spoustu věcí, co ta druhá skupinka ne. Kolik já dostala názorů na to, co dělám špatně, rad, které nefungovaly… pak si máma nemá připadat provinile, když se na ni z jedné strany sypou názory, že přece si to dítě takhle rozmazlila, a proto teď pláče, a že strany druhé zní chorál těch, co odsuzují maminku, která se není schopna 24 hodin denně věnovat jen tomu, aby dítko neplakalo, a vše se ma řídit potřebami dítěte aspoň do nějakého věku (U některých matek mi připadá, že snad až do promoce). Já nakonec přijala to, že si věci budu dělat podle toho, jak se v tom cítím já a jak na to reaguje prcek. Ve vaší situaci bych se asi na tuhle metodu vykašlala, protože evidentně s tím nejste doma srovnaní, zvláště pokud dítě nereaguje tím, že by plakalo méně a méně, ale proč to nezkusit znovu za pár týdnů? Nebo to za čas zkusit trochu jinak, zkoušet taky přes den dítě víc unavit (Vím, v tomhle věku to není tak lehké), najít nějaký rituál… občas je v tomhle fajn zkusit nechat uspávat někoho jiného. U nás má někdy babička u uspávání úspěch s něčím, co by mne teda neprošlo. Nebo v období, kdy mně uspání zabere dvě hodiny, odejde babička z pokoje po dvaceti minutách a slyšíme jen spokojené povídání. Děti se mění před očima, co nefunguje teď, může být na jaře úplně jinak. ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22091
14.1.20 16:50

@Brevnovanka88 jsi skvělá máma :hug: já jsem též udělala plno blbosti, zvlášť s prvním dítětem. Teď jsem zkušenější, ale je to právě kvůli tomu pokusu omylu. Ale mrzí mě to, takže když někomu pomůže se toho vystříhat, tak jsem ráda. Brečet za dveřmi kde brečí dítě je fakt mazec, vždyť to nemůže být správná Cesta. Empatická máma to ví. I ty to víš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1345
14.1.20 20:15

@Brevnovanka88 ahoj. Nic si z toho nedělej, ono stejně se to hrozně mění. Naše malá třeba spala od malička sama v postýlce v pokojíčku vedle naší ložnice. Úplně a naprosto bez problémů, dostala mlíčko, přesunula se do postýlky buď spící, nebo ne, ale bez pláče, v postýlce usnula během chvilky sama. Maximálně jsem ji chvilku hladila a byla tuhá. Vzbudila se až ráno. Sen. Úderem 7 měsíce, z ničeho nic, ze dne na den, postýlka nee. Jen jsem ji tam položila, řev. I kdyby před tím byla tuhá hodinu, jakmile se ocitla v postýlce byla během 30 sekund modrá vzteky. I přes den. Začala usínat se mnou v posteli…super, padly všechny moje přesvědčení a začala spát s námi. Po měsíci znovu zlom, neusne i kdybych se na hlavu postavila, ani se mnou, ani u mlíka, nepomáhá nic, prostě zdrha a řve…usíná výhradně až na pár výjimek v nosítku (do jejich 9 měsíců jsem ho nepoužila, až jako pokus na to spaní - a on vyšel!), ale můžu ji vrátit do postýlky? Nemůžu :mrgreen: její radar stále funguje. Takže usne v nosítku, odlozim do postele naší a je klid. Spí. Nebyla to moje ideální představa :lol: ale zatím to tak funguje a já jen čekám, na jak dlouho a kdy zase vymyslí na mamku něco nového. Takže buď v klidu, je možné, že za měsíc bude zas všechno jinak :oops: ;) ti prcci si s námi dělají co chcou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.1.20 20:25

@Hearty jsou to kulisaci, je to jak s jidlem a se vsim, jeden den miluje ovoce a druhy den ne, jeden den maso ano a pak zase ne, a se spanim je to podobne, byly doby, kdy jako 2-3 mesicni zvladl nekdy usnout sam a my si rikali, jak to pak jednou bude v pohode a ono prd, takze ono se to nejak vystribri, jen kdyby vsichni kolem ty dobre minene rady nedavali, ono pak ma clovek pocit, ze porad v necem nedostacuje :zed:, i kdyz to vlastne ti lide nemysli zle, ale chteji pomoct :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5447
15.1.20 07:02

@Brevnovanka88 z ostatnich si nic nedelej, kasli na jejich „skvele“ rady. Oni tve dite neznaji. Ty vis a citis, co potrebuje :hug: ja taky byla presvedcena, ze mala bude spat sama v postylce. Tak uz jako novorozenec tam sama neusnula, rvala silene, jen jsem ji tam dala - klidne hodinu jsem chodila, mela ji na rukou a zpivala. Pak zacala usinat u kojeni a presunula jsem do postylky. Pak mela asi 3 mesice, kdy takhle usnula a prospala do rana celou noc. Uzasne. I kdyz ji lezly prvni zuby, nechapala jsem. Pak se to zlomilo a nekolikrat se budila, oak uz v ty postylce nechtela byt vubec. Jak jsem ji tam polozila, rev. I kdyz spala 10 min, i kdyz zabrala 15 min, i kdyby pul hodiny. Jak byla v postylce rev a stala. Zacala spat s nama, ja rozlamana, ale mala spokojena :mrgreen: tak jsem to nejaky cas vydrzela. A ted jsem prestala kojit (coz zvladla nad ocekavani dobre). Jsem a ni, nez usne, obcas promitame nejaky pisnicky, pohadky na zed (ona se neumi sama zklidnit, usinala jen u kojeni, neumi usinat), pak usne, chvili pockam a bud ji dam do postylky a nebo se tam nakuli sama :mrgreen: mam ji narazenou na me strane postele, jen manzel sundal bocnici. Fakt se jim ten spanek meni. Ani ted nespi kazdou noc stejne. Do toho ji lezou spicaky, takze ji to trapi a poplakava obcas.
Vydrz a delej si to dle sveho. Klidne ozkousej vice moznosti, ale to dite si stejne vybere, co mu vyhovuje nejvic :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
61
15.1.20 19:15

Ahoj. Ja byla vždycky zastánce, že miminko patří do postýlky. Jak to dopadlo? Malý má 4.5 měsíce a udělali jsme kompromis, ale začátky byly těžké. Napřed začal bojkot postýlky. Nekonečné ječení, chtěl spát s prsem v puse, ale to jsem cítila, že bych si na sebe upletla bič. Takže přes jeho řev jsem si vynutila spaní bez prsa, ale ležel mi na břichu. Já zlámaná, malý spokojený. Tak jsem ho naučila spát vedle mě na posteli nebo v postýlce přitažené k posteli, už tak i usíná. Drží se mě za prst, držím mu ruky aby sebou nemlel a nerval si z pusy dudlík. 5 minut ječí, chvilku mrčí, 5 minut na mě hledí a pak usne. Pak opatrně pustím ruce a odejdu nebo se odkulím a spím. Moje zásada je ať miminko usne tam, kde má spát a kde se probudí. Není to vyřvávací metoda. Ale pochopil že usínat u prsa se prostě nebude. Takže ho uspí v případě potřeby i tatínek a to je to, čeho jsem potřebovala dosáhnout. Byl to boj, ale nelituju toho.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama