Jak pomoci "silene smutne princezne"

Anonymni
12.3.07 09:36

Jak pomoci "silene smutne princezne"

Ahoj maminky,
trvalo to dlouho, než jsem se rozhodl sem napsat o radu. (Týká se to nepříjemných věcí, takže zpráva bude anonymní - díky za pochopení). Je to zamotané, takže čtení bude delší než obvykle, otázky položím nakonec.

Žijeme s manželkou a čtyřměsíční holčičkou. Moc jsme se na ni těšili, přišla méně jak po půl roce snažení, je zdravá a krásná, dobře spí, prostě bezvadná. Mám je obě moc rád a věřím, že i manželka mne, i když někdy říká, že už ne.

Problém je ve vztazích mezi mnou a manželkou a vše to souvisí s mými rodiči.

Ze začátku nám naši hrozně fandili, manželka se jim moc zamlouvala (narozdíl od předchozí přítelkyně), jezdili jsme společně na sportovní dovolené apod. Postupně se však projevil charakter mojí matky, která si myslí, že přesně ví, co a jak kde se má dělat, jenže pokaždé je to jinak.
Moje manželka, která měla trochu nestandardní dětství se snažila zavděčit a snažila se dodržovat to co moje matka vyžadovala, jenže se ukázalo, že to není možné.

Situace se ještě víc zkomplikovala, když jsem si od mých rodičů půjčil na byt, ve kterém teď bydlíme. Způsob financování a požadavky (ano, čtete správně -požadavky na NÁŠ byt) se postupně měnily. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že jsme sobci, že chceme malý byt, aby se tam nevešla moje mladší sestra (pracuje ve městě, kde bydlíme a dojíždí). Prošli jsme mnoho bytů a já už jsem měl pocit, že se zničíme, jestli budeme ještě chodit po dalších. Narazili jsme na byt, který byl dobrý (tedy, mě se líbil moc - manželce se tam některé ) a přemluvil jsem manželku, abychom do toho šli.
Už před stěhováním mi řekla, že tam bydlet nechce.

Chtěli jsme se vzít a manželka mi dala na výběr, že buďto se rozejdeme, nebo že se s ní a s našimi dětmi moji rodiče neuvidí. Rozhodl jsem se pro druhou možnost. Svatbu jsme oznámili asi měsíc předem, měli jsme slíbené nějaké finance, ale ukázalo se, že chtěli, abychom je utratili za svatbu o což my jsme nestáli.
Manželka mě potom dost nevybíravým způsobem donutila si o část těch peněz od rodičů říci. Nyní mi vyčítá, že jsem ji donutil si mě vzít.

Od té doby se manželka s mými rodiči několikrát viděla, bohužel většinou jí bylo něco (často neoprávněně nebo nesmyslně) vytknuto, což ona těžce nese. V její přítomnosti jsem se jí bohužel nikdy nezastal. Byl jsem vždycky zvyklý nechat si nadávat a myslet si o tom svoje. Nyní se jí zastávám, ale už to neví, protože se s mými rodiči prakticky nestýká (ale nutno říci, že se snaží, dokonce jim dovolila návštěvu v porodnici).

Také já jsem příčinou mnoha problémů. Přizpůsobuji své názory na některé věci aktuální situaci, což znamená, že manželka má pocit, že mi nemůže nic věřit. Často také zapomenu, co jsem řekl nebo slíbil (doopravdy zapomenu, nedělám to schválně).

Například na letošní zimu jsem jí slíbil dovolenou u moře (přičemž jsem v létě řekl, že na to nemáme peníze). Asi před dvěma měsíci jsem narazil výhodnou nabídku do jedné z exotičtějších destinací. Řekl jsem jí, že můžeme jet, pak zase, že ne , což jí zkomplikovalo život. Řekl jsem, že mám hodně práce ať nějakou dovolenou najde. Několikrát jsem se pak rychle zeptal, jestli něco našla, ale spokojil jsem se s prvním „ne", takže ona tvrdí, že jsem se neptal a že mě to nezajímalo.
Tak teď sedí dva měsíce u počítače a prohlíží nabídky. Včera jsme o tom spolu mluvili, ale dnes to po dlouhé a pěkné procházce a dobré večeři doma zašlo nanovo. Vždycky se schoulí do postele a je smutná a unavená, prosí o pomoc, ale nedokáže popsat jak ji mám pomoc. Zkoušel jsem jí obejmout, zahrát si s ní deskovou hru, ukázat fotky z naší svatební cesty, ale nic takového nezabírá, kdybych jí něco sliboval, nebude mi věřit.

Často mi pak začne něco (v podstatě cokoli) vyčítat a zanedlouho začne připomínat nějakou křivdu, která se jí stala (od mých rodičů). Nejčastěji se vrací k tomu bytu a k tomu, že se rodiče vyjádřili negativně o práci, kterou dělala (a přitom pozitivně o tom, že jsem ji dělal já a byla to ta samá). Někdy se začne bít do hlavy, někdy bije mne, křičí, hrozí sebevraždou nebo že odejde. Naše holčička je sice schovaná v moji náruči, ale samozřejmě to vnímá. Všichni jsme pak hodně unavení.

Obecně máme velký problém v komunikaci. Jakýkoli dotaz či poznámku interpretuje jako nadávání, a celý předchozí odstavec se opakuje. Ona se bojí o cokoli požádat „aby to nebylo špatně„. Často mě k tomu co chce nebo nechce stejně přivede, ale až po půl dni významných pohledů, pláče a trápení. Já jsem si s ní téměř nikdy „nepovídal“. Nevím moc jak na to, ale snažím se, jenže často sklouznu k monologu a navíc to vypadá, že plácám nesmysly.

Na druhou stranu bych chtěl říci, že malá je plně kojená a manželka pro ni chce to nejlepší. Jsme moc rádi, že ji máme. Já se zase snažím umožnit manželce chodit na cvičení a plavání, cvičím s malou Vojtovu metodu, když jsem ráno doma, jsem s malou, aby manželka mohla dospat, chodím s nimi na vycházky, často se starám o domácnost, vařím si. Čas pro můj odpočinek je přesně vymezen hodinami, ve kterých dobrovolně vyučuji.
Myslím si, že kdyby nebyla ta minulost, byli bychom ideální rodina (a mnoha známým tak připadáme).

Jistě jsem toho mnoho vynechal, spoustu věcí si také možná neuvědomuji, ale knížku o tom teď nepíšu. Děkuji všem, kteří měli trpělivost při čtení.

Teď otázky:
1.) existuje podle vás nějaký způsob, jak se odprosit od věcí z minulosti úplně?
2.) myslíte si, že by byla manželka schopná přestat mi tyto věci neustále vyčítat a zaměřit se na budoucnost i když v ní momentálně nevěří?
3.) jakým způsobem jí zvýšit sebevědomí?
4.) řekla, že bychom měli dát holčičku k adopci, aby s námi netrpěla, myslíte si, že to je rozumné?
5.) myslím, že by bylo vhodné, aby mluvila s odborníkem (psycholog, psychiatr) - jakým způsobem ji přesvědčit, aby je navštívila, i když s tím už má jednu špatnou zkušenost a nechce tam jít.
6.) jakým způsobem získat zpět její důvěru?
7.) máte zkušenost s rozdělením financí v rodině? (manželka má pocit, že nemůže nic koupit, protože jí někdo z mé rodiny řekl, že se svým vzděláním si nic nevydělá). Uvažovali jsme, že by měl každý své finance.
8.) někdy mluví o rozvodu, mám jí ho umožnit i když bych rád byl s nimi?

Těším se na vaše odpovědi…
Lenko - myšičko - , pokud to také čteš, můžeš mi sem napsat odpovědi, jak to vidíš ty…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

12.3.07 09:52

Je to cele smutne a zasmodrchane!

Osobne bych vyhledala odbornou pomoc, nejakou manzelskou poradnu nebo psychologa. Pokud je porucha komunikace, je potreba to resit pres prostrednika, alespon si to myslim a hlavne na to musi byt dva , jeden to sam nezvladne.
Drzim palce!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16933
12.3.07 10:05

Ahoj neznámý,

nezlob se, ale opravdu vidím prapůvod všeho ve tvé nerozhodnosti a častým změnám názorů. Musíš si stát za svým, jedině tak můžeš být ženě oporou! Zkusím navrhnout odpovědi konkrétně, uvidíš jestli něco z toho bude použitelné …

  1. oproštění od minulosti. Jsou-li zdrojem všeho „zla“ tví rodiče, musíte se oprostit od závislosti na nich. Když se ženě byt nelíbí, vyměňte ho. Jestli něco omílá dokola a pořád se k tomu vrací, sepiš to na papír, ten si třeba někde vyvěšte a měj na paměti, že toto tvé ženě vadí a že toto nechceš dopustit! Jasně zdůrazni svým rodičům, aby tvé ženě nic neradili a nekritizovali ji, je to její domácnost a její rodina a nechce-li jejich zásahy, respektuj to!
  1. pokud se povede 1) mohlo by to vést k odpovědi na 2)
  1. zvýšit ji seběvědomí - jedině tak, že bude moct o věcech rozhodovat. Chval ji, cokoliv správně udělá a rozhodne - ať ona vybere dovolenou a schval její variantu, určitě si začne věřit i v jiných věcech.
  1. rozhodně NE! nechceš-li ženu úplně utrápit.
  1. zkus nejdřív za odborníkem zajít sám, vysvětlit situaci, pokud se ti bude zdát dobrý, pak tam zajděte spolu.
  1. věřit, podporovat, nechat rozhodovat, chválit, přestřihnout pupeční šńůru se svými rodiči (tím nemyslím definitivně se s nimi rozejít a nevídat se). Musí být jasno, že tvé názory jsou TVOJE a nikoliv tvých rodičů, že tohle je TVOJE rodina a TVOJE postoje a názory a ty prostě nemůžeš každý den měnit!
  1. je-li žena na mateřské, rozdělení financí je dost nespravedlivé, nemyslíš? Bavte se o tom, kolik vás co stojí, kolik platíte splátky, režie bytu, nákupy atd., ať ona platí složenky (ze společných peněz, pochopitelně) a vidí, jak hospodaříte, ať ona kontroluje výpisy z účtu, veďte si domácí účetnictví, kde budete zapisovat každý výběr a co jste za kolik utratili. Sama pak pozná, jestli je dost peněz na dovolenou a jestli si může koupit nové boty jen tak pro radost.
  1. pokud se podaří něco z bodů 1-7, myslím, že rozvod nebude třeba.

Tak hodně štěstí.
Jiřina

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16933
12.3.07 10:12

Ještě mě napadla vhodná literatura o vztazích - výborné jsou knihy „Muži jsou z Marzu, ženy z Venuše“, „Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách“ nebo „Proč muži lžou a ženy pláčou“. Tu poslední jsem četla nedávno a přečetla ji jedním dechem, jsou tam velmi praktické rady, jak zlepšit komunikaci, váš případ mi skoro připadá jako vzorová případová studie.
Držím palce.
Jiřina

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
12.3.07 12:11

Rozhodně jděte do poradny a to co nejdřív. Zejména bod č. 4 je dle mého názoru pádný důvod :!

  • Nahlásit
  • Citovat
1084
12.3.07 12:39

Ahoj, přidávám se k ostatním - určitě zkuste odborníka, nějakou psycholožku, která dělá rodinnou terapii. Měli jsme vzdáleně podobné problémy (já vs.manželovi rodiče, resp. maminka, zejm. poté, co tragicky zemřel tchán, manžel též zvyklý ve vztahu s mámou máloco řešit konfliktně, spíš jedním uchem tam druhým sem, a nic si z toho nedělat…) a navštívili jsme psycholožku (děti byly s námi) a pomohlo nám to. Ze své zkušenosti vím, že mám ráda, když je manžel rozhodný (neplést si s pojmy „tvrdý, nekompromisní…“) a dokáže se postavit za mě (za nás, naši rodinu). Taky to od přírody moc neumí, ale povídali jsme si o tom a snaží se. Taky pořád zapomíná různé drobnosti a tam to chce ale i mou toleranci; vím že to nedělá schválně. Mám pocit, že výroky Tvé ženy stylu „dáme raději holčičku k adopci“ a „už Tě nemám ráda“ „rozvod“… jsou voláním o pomoc a nejsou ve skutečnosti míněny vážně. Měla jsem tendence k podobnému jednání (ne adopce, spíš stesky na nedostatek lásky z mé strany a tak) a bylo to vlastně jen SOS. Manžela miluji, jen jsem neuměla říct „děje se něco co se mi nelíbí, chci abys něco udělal“, „jsem vyčerpaná“ „nevěřím si“ atd. Mateřská je pro ženu čas krásný, ale náročný a ne všechny to zvládáme stále s přehledem. Navíc, jestli Tvá žena má nějaká traumata z dětství, může za tím být skutečně jen neschopnost (třeba i jen sama pro sebe) definovat svoje pocity, problémy a říci si o pomoc. Nejsem odborník, tím vším chci jen říct, abys to nevzdával, vy dva a vaše dcerka stojíte za to trochu zabojovat. Zkus ženě říct, že ta situace je problém, který přece chcete společně řešit a prvním krokem může být společná návštěva odborníka. Zkus jí dát pocit pevného přístavu (sorry, jestli to zní pateticky), něčeho, na co se může spolehnout. Můžu napsat soukromou zprávou na mail kontakt na psycholožku (v Praze), tak kdyžtak napiš soukr.zprávu.
Držím palce
Katka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2237
12.3.07 12:40

Ahoj,

tak ja tve manzelce trosku rozumim. Ono nejde byt v pohode, kdyz nemate spolecne jasne cile. To je podle me chyba. Muj muz to take moc nechape. Jednou mi rekne, ze se mam podivat po domecku (dva mesice jsem obvolavala realitky) a pak najednou, ze zase ne. O mesic pozdeji planuje nase stehovani do Anglie (opet vetsinu veci zarizuji ja) a za chvili me potopi s tim, ze to letos bude asi nerealne a ze nevi, jestli tam chce deti tahat.
Potom se tezko veri. Nas drzi po hromade jen laska a deti. U vas bych se prikonila k psychologovi nebo te manzelske poradne.

Terik

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2237
12.3.07 12:42

Jeste me napada (vzhledem k veku vasi holcicky) nema treba vaznejsi poporodni deprese??? Tomu by to odpovidalo…

Terik

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
12.3.07 13:21

Ja si myslim, ze je tvoje manzelka nevyzrala osobnost a bez pomoci odbornika se neobejde. Je to proste takove velke dite. Zminujes se o jejim detstvi, mozna, ze prapuvod vsech problemu je v tom, ze nevi jak funguje tradicni rodina a soucasne trenice s tvymi rodici jen prilevaji olej do ohne. Mam pocit, ze si tvoje pani v detstvi vysnila ideal manzela a rodinneho zivota a netusila, ze manzelstvi je nekdy drina. Ted, kdyz se ji neco nelibi, trucuje, hraje si na silene smutnou (popsal jsi ji dokonale) a ceka od tebe, ze zacnes vymyslet, jak ji potesit a to prave delas.
Nezlob se, ale ve chvili, kdy mi da partner ultimatum, ze bud vztah s nim a nebo se vzdam rodicu, tak couvam. Rodice si prece nevybirame.
Dat holcicku k adopci - neni to jen dalsi truc a vydirani? A nebo to mysli vazne, protoze uz neni stredem pozornosti jako driv?
Sam to tezko vyresis, to je pripad pro odbornika, ktery by se mel snazit udelat z tve manzelky dospelou zenskou, ktera je rozezna, co je ve skutecnosti dulezite a nad malichernostmi mavne rukou. Hodne stesti. Ivana.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
12.3.07 13:37

A jeste poznamku, je dost mozne, ze poporodni deprese ma na tom vsem taky podil, snaz se pomoc neodkladat.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
12.3.07 14:01

Dík + poznámky

Díky za všechny dosavadní odpovědi.

Dnes nešla ani na cvičení, když jsem přišel z práce, abych ji pohlídal, kojila a zírala do počítače, na cvičení pak neodešla.

  • odborníka vyzkouším alespoň sám - manželka tvrdí, že je to zbytečné, že ji stejně budu „lhát“ dál
  • poporodní deprese to nejspíš nejsou, táhne se to od té doby, co jsme začali hledat byt, vyloučit to samozřejmě může jen odborník
  • jednu z knížek jsme si oba přečetli ještě než jsme se brali, shodli jsme se na tom, že spousta věcí tam je pravda, ale náš problém myslím neřeší.
  • odproštění od mých rodičů: manželka se s nimi neviděla 4 měsíce, já se s nimi vídám čím dál tím méně (cca jednou za měsíc)
  • byl jsem u nich zaměstnán, což už také nejsem

Těším se na Vaše další komentáře

Lumir

  • Nahlásit
  • Citovat
16933
12.3.07 14:35

Lumíre,
chová se tvoje žena takto pouze k tobě, nebo i k jiným (kamarádkám apod.). Jestli jen k tobě, opravdu bych to nazvala TRUC, ale když si to s ní nejde ani vyříkat, zbývá pomoc psychologa … neodkládej to a uvidíš, co poradí - a pak nám to napiš, jo?
Ještě by mě zajímalo, kolik je vám let…

Jiřina

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
12.3.07 16:29

ahojky.
tak me prijde tva zena jako nevyzrala subka.takove velke dite.myslim ze ty jsi skvelej chlap.
o dite se staras o manzelku taky a dokonce se snazis hledat chybu v sobe coz mi u chlapa prijde neskutecny :wink: .je dobre ze se ji snazis pmoct.svedci to o tom ze ji mas opravdu rad a nechces aby se trapila.

treba se o ni tak strasne staras atd.. ze si to ani uz neuvedomuje co v tobe ma :wink:
urcite bych ji poslala k dr.nemyslim si ze tento stav je normalni.kratka deprese ano,ale tohle mi spis prijde jako naka porucha.opravdu by mohlo jit o poporodni depresy !!
nebo proste o velkou depresy ktera by se mela zacit lecit.

presne tohle prozivala ma kamaradka.nakonec se zhroutila a manzel ji nasel lezet vedle pul rocniho prcka(celej den takle lezela a malej byl celej den sa..).dotetka bere antodepresiva a je uz o.k.
moc vam drzim palce at se vse urovna.
taky ti chci vyseknout poklunu za to ze se snazis pomoct.jsi skvelej :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
12.3.07 16:50

Teď nedávno jsem slyšela jednu hezkou větu. „Za každou zlostí je bolest“ Pokud si za zlost dodáš truc, nebavení a vůbec jakýkoliv projev krize vztahu tak je to asi taky pravda. Jen si vzpomeňme jak nám je, když pociťujeme zlost - v podstatě se jedná o bolest, protože se nám stala křivda. Zkus tak nahlížet i na svou ženu. Pro každého je křivda něco jiného, každý jsme jiný, měli jsme jiné dětství… Nechci nijak odsuzovat tvoji ženu, protože se ji dá i jednoduše pochopit. Nemůžu soudit jak to u vás je, ale tak nějak se mi zdá že se snažíš a to se vždycky počítá. Určitě zajdi alespoň sám k psychologovi nebo do manželské poradny, třeba se časem přidá i tvá žena. Ale napadá mne, že by mohlo pomoci i toto. Co takhle vzít si den nebo dva volno, spojit to s víkendem (případně jen víkend) a někam si zajet? Do nějakého malého hotýlku, kde budete mít podmínky i pro vaši dcerku, chodit na procházky, třeba i bazén, společné snídaně, večeře … prostě společné chvíle, naladění se na sebe? Třeba jestli tvá žena má ráda překvapení tak nečekaně, jestli je plánovací typ tak dopředu (týden) oznámit? Pro dodání sebevědomí jí o tom říct a nechat ji opravdu vybrat to co se Jí bude líbit, může to zařídit, když bude chtít. Ale hlavně to za každou cenu dodrž!!! Lepší menší cíle než drahé dovolené v zahraničí, něco prostě splnitelného. Třeba si tam popovídáte, třeba ne, ale budete mít společný prožitek. Někdy stačí mlčet a držet za ruku, roztomile si hrát s miminkem… Věřím tomu že opradu volá po změně a neví jak na to. Přeji ať to dopadne

  • Nahlásit
  • Citovat
20329
12.3.07 18:26

Ahoj,
nedá mi to, abych se nepřidala a a nenapsala ti, že jako jedinou šanci vidím návštěvu odborníka…
Nemyslím si, že by to tvá žena dělala schválně, spíš je to opravdu volání o pomoc… Základním problémem by asi mohlo být dětství tvojí ženy, nepíšeš nic konktrétního, ale řekla bych, že na tohle se postupem času nabalily problémy další (nízké sebevědomí, neschopnost říct, co bych chtěla atd.). Sama to asi nezvládne.
Asi bych na tvém místě začala tím, že bych se pokusila vyhledat psychiatra, který by ti sedl a následně přesvědčila ženu, aby tam zašla spolu s tebou. Obávám se, že tady jenom psycholog už moc nepomůže…
Bude to určitě na dlouhou, tohle se za měsíc nevyřeší, ale věřím, že to bude stát za to :wink: Sama jsem něčím podobným prošla a můžu říct, že dokud jsme si nesrovnala věci z minulosti, náš vztah s manželem nebyl zrovna klidný a vyrovnaný, někdy nechápu, jak to se mnou vůbec mohl vydržet. Ale vydržel, pomáhal mi, nikdy mi nic nevyčítal a já jsme mu za to strašně vděčná…
Jen bych měla několik poznámek…
Nejste sobci, když v bytě nepočítáte se s tvou mladší sestrou…
Pokus se měnit svoje názory co nejmíň a nezapomínat na to, co slíbíš. Tvá žena potřebuje vědět, že se na tebe může spolehnout a že ti může věřit.
Je super, že se snažíš s ní více mluvit, vůbec nevadí, že se někdy jedná o monology, třeba se časem přidá. Čím dřív s tím začněš něco dělat, tím líp… zvlášť s ohledem na malou.
Držím pěsti, aby to dobře dopadlo.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama