Jak přečkat nejhorší období po rozchodu?

Anonymní
18.3.20 21:58

Jak přečkat nejhorší období po rozchodu

Ahoj, vím, že existuje spousta univerzálních rad, a že ve finále stejně pomůže až čas, ale chci se přece jen podělit o trápení…
Před 10 dny se se mnou po skoro 2 letech rozešel přítel.. Hodně jsme se poslední měsíce hádali, snažili, chvíli fungovali a pak zase hádali, hodněkrát jsem i já přemýšlela nad rozchodem… nedokázali jsme se dohodnout na praktické stránce soužití, on se mnou nechtěl závazky, hodně se řešily pořád jeho starosti a na mě měl přitom až přehnaně vysoké nároky… prostě nefungovalo to ve spoustě věcí :( a racionálně vím, že by to dál bylo trápení, ale - ty poslední 2 týdny před rozchodem jsme se oba pořád hodně snažili, fungovali, spali spolu, podnikli jsme výlety a nějaké akce s přáteli, byla jsem po dlouhé době fakt šťastná… ráno mi dal pusu, odjel na rodinnou oslavu a večer zpráva, že se se mu to zdá na sílu a že bude lepší se rozejít.
Pak mi řekl, že se nechtěl rozejít ve zlým a že na něj dolehly ty předchozí hádky… od tý doby jsme si napsali ještě po praktický stránce kvůli předání věcí, on samozřejmě studenej jak led, jako bychom se rozešli snad už před 100 lety, nebo jako by ke mě vůbec nic necítil, dokonce odjel přes půl republiky někam na chatu, prý sám, ale moc tomu nevěřím a tak nějak si myslím, že je asi zaintersovaný už jinde.
Jenže mě pořád hrozně chybí :( měli jsme spoustu společných zájmů, trávili hodiny a hodiny spolu v přírodě, sportovali, měli jsme prostě rádi stejný věci a tak trochu jinak, než to má většina lidí, po večerech jsme si denně povídali, dělali věci společně… teď ještě jak je karanténa, jsem na vše sama, kamarádky mám na telefonu a courám po přírodě sama, ale měli jsme to tady v okolí všude křížem krážem projitý spolu, tak ho všude vidím, každá vůně mi ho připomíná a dala bych popravdě cokoliv za to, aby aspoň na chvíli chtěl být zas se mnou :( Mám pocit, že mi už nikdo nebude v tomhle tolik rozumět, že už s nikým nic takovýho nezažiju…
Jak to přežít, když v současný situaci jsou možnosti skoro nula? Snažím se fyzicky unavit, být v kontaktu s rodinou, s kamarádkami, něco si číst a tak… pracuju teď už z domova, takže ani s kolegyněma v práci se nemůžu zasmát. Prosím aspoň o malý povzbuzení, že bude brzy líp… :(

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

6
18.3.20 22:10

Ahoj :heart:já si myslím že nikdo není nenahraditelný a lepší časy určitě přijdou, možná i někdo lepší. Čas je nejlepší lék. Zkus trávit čas s rodinou ta vždycky pomůže i mě hodně pomohlo to být hodně s rodinou, věnovat se sobě, tomu co mě baví, hodně jsem se tehdy zahrabala do knížek :woman_facepalming: :joy: a kreslení, chození ven s kamarádkami. Dělej to co tě baví a nemysli na spatné věci vím že to bolí ale to přejde, když spolu máte být i nadále budete a když ne nijak to neovlivníš :srdce: hlavu vzhůru :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
143
18.3.20 22:13

Jasne ze bude lepe a opravdu to vyresi jenom cas. Dva roky z hlavy jen tak nevymazes a ver, ze mu taky nejsi lhostejna, pravdepodobne ma zmatek v hlave a musi si to srovnat bud se ozve a bude te chtit zpatky nebo to bude chtit v sobe cele uzavrit. Dejte si na chvilku od sebe oddych az se situace cela uklidni uvidis jak se zachova. Ted s tim stejne nic nezmuzes delat hlavne na nej netlac a nebrec mu pres telefon a zpravy, i kdyz to boli nech tomu chvilku volny prubeh a soustred se sama na sebe.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.3.20 22:13

To víš, ze bude líp. Děláš to dobře, ze se snažíš smysluplně zabavit.
A neztrácíš kontakt s rodinou a přáteli.
Každý ukončený vztah je potřeba uzavřít, obrecet a posmutnit si.
Ale říká se, ze když se zavřou jedny dveře, otevřou se nějaké další. :woman_raising_hand:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13204
18.3.20 22:31

Časem to bude lepší.. jsem 7 měsíců od rozchodu a vidím pozitiva.. třeba už neprobrečím každou noc.. :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4058
18.3.20 23:12

Doporučuji kamaráda převozníka…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
292
18.3.20 23:15

Jestli ti to pomůže, tak…jsem na tom podobně.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13686
18.3.20 23:17

Mně se výborně osvědčilo řvát, občas tlouct hlavou do zdi, alkohol taky nebyl úplně marný… Je pravda, že všechno vyléčí čas, ale člověk jaksi potřebuje nutně vyplnit tu dobu mezi tím… potřebuješ vypustit páru a nějak si to odžít… Psát ti, že jednou bude líp, je asi marný, to nějak tušíš sama. Vypouštěj emoce, nedus to v sobě a zhluboka dýchej…a nehraj si na hrdinku, teď máš nárok na pláš, vztek a sebelítost…, tak toho s klidem využij ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
896
18.3.20 23:59

Mě pomohl Jack Daniels :)
Věř tomu, že líp bude, musíš si ten smutek trochu "odžít ", být chvíli singl má taky svoje pozitiva :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2129
19.3.20 00:33

Doporučuji vrátit se k povinné literatuře.

Změna bude v tom, že neprobrečíš noc kvůli nějakému pitom**, ale vznešena kvůli smutnému osudu Anny Kareniny. :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.3.20 11:32

Ahoj,

nevím, jestli ti to pomůže, ale mě čeká asi něco obdobného, ale ty jsi už alespoň o pár kroků dál, mě to „dno“, od kterého se budu muset odrazit, zatím čeká, což nejsou úplně pěkné vyhlídky. Já jsem zatím v „předrozchodovém procesu“, kdy prožíváme již několik měsíců vztahovou krizi, která z mého pohledu dopadne pravděpodobně rozchodem, neboť přítel se nijak extra nesnaží něco budovat a zachránit, ani se spolu moc nebavíme, natož abychom zažívali nějakou společnou srandu nebo tak něco, spíš je to takové „tiché spolubydlení“…teď se bojím jakékoliv vztahové téma i vytáhnout a „prudit“, aby opravdu k tomu rozchodu nedošlo, neboť si myslím, že na to není správný čas s ohledem na ta opatření v ČR. Těch pár týdnů našeho „vztahu“ se zvládnout dá, i když to není úplně příjemná atmosféra. Asi nechci vystavovat přítele tomu, že se musí přestěhovat, zřejmě ke svým rodičům, a tam je „oxidovat“, když za nimi teď ani nechce jezdit, aby je nevystavil riziku. Měla bych i kvůli tomu dost výčitky, což by zřejmě zhoršilo i ty porozchodové emoce.

Upřímně, i když to zní asi divně, závidím ti tvou situaci, že jste už konečně „střihli“ do té své společné vztahové nitě a jdete každý svou cestou. I když jsi nyní na úplném začátku a trápíš se, tak již může být pouze líp. Chce to opravdu jen čas, který pokud budeš naplňovat různými činnostmi, tak každý odžitý den bude na tvém psychickém stavu znát. Tenhle stav, co máš, chce prostě jen „přežít“, ale jednou to skončí. I když teď nemůžeš být tolik aktivní a scházet se s lidmi, myslím, že se na tom dají najít i pozitiva. Aspoň nemusíš v práci neustále vysvětlovat, proč jsi smutná, proč případně pláčeš, proč se tváříš „blbě“, nebudeš to pořád kolegyním vysvětlovat nebo jim reagovat na jejich zvídavé dotazy (to stejné i u rodičů atd.). Můžeš si v klídku poplakat doma v posteli a v podstatě se i na práci klidně vykašlat a jít se ven projít. V tom klasickém pracovním procesu prostě „musíš“ dělat nebo aspoň vypadat, že něco děláš, tím si však vytváříš prostor na něj víc myslet. Doma se můžeš věnovat opravdu různým aktivitám, např. vygruntovat pořádně domácnost (což je pozitivní v rámci prevence), což trvá klidně 2-3 hodiny, umýt okna. Takhle uvidíš hned výsledek, který tě bude i těšit, což znamená pozitivní emoci. Pokud máš možnost a máš ráda zvířata, trávila bych čas co nejvíce s nimi, pomazlit se, vyvenčit psa, i kdyby nebyl můj, můžeš pomoc třeba nějaké staré sousedce, která by neměla moc chodit ven. Zajezdit si na koni, jestli se tomu třeba věnuješ. Věnovala bych se cvičení, kde jsou po relativně krátké době taky vidět výsledky, což ti zvedne sebevědomí, unaví tě to a přinese endorfiny. Věnovala bych se kvalitní stravě, když si člověk teď může doma připravit jídlo prakticky kdykoliv (taky to zabere dost času). Můžeš šít roušky/naučit se to:) Udržovala bych nějaký každodenní kontakt s kamarádkami, které bych však střídala, aby neměly pocit, že neustále mluvím jenom o rozchodu. Přečetla bych si asi nějakou knížku o vztazích, koukla bych na youtube videa ohledně rozchodu, aby mne taky namotivovala, že bude líp nebo abych si dokázala vysvětlit nějaké věci. Opravdu bych se snažila od probuzení do usnutí něco dělat, abych nedala prostor hlavně tolik přemýšlet. Mně osobně třeba pomáhá si i říkat, že nejsem jediná, které se rozpadne/rozpadl vztah, stále končí vztahy, spousta lidí zažívá to stejné. Taky mi pomáhá si říkat pozitiva a negativa a u těch pozitiv se zejména zamyslet, jestli jimi skutečně jsou (já si třeba dlouho myslela, že si s přítelem rozumíme a máme spoustu společného, ale když jsem se začala zamýšlet opravdu hlouběji, tak jsem zjistila, že to tak vlastně není, nebudu se blíže rozepisovat, takže zkus přehodnotit to, co si o vašem vztahu myslíš). Myslím, že jsi na tom o kousíček líp tím, že si nebyla vystavená žádnému dramatu v podobě nevěry, zadlužení, apod. Může ti sice připadat jednodušší, že kdyby ses o tom dozvěděla, že budeš mít víc jasno ohledně rozchodu, že už ho nebudeš chtít vidět, ale opak je pravdou, stačí se podívat i sem do diskuze, co jsou ženský schopný odpustit, i když tvrdí, že si vždy o sobě myslely, že nic takové neodpustí. Tohle by tě trápilo ještě víc a měla bys vedle těch smutných emocí také pěkný vztek, kterého by ses jen tak nedokázala zbavit. Myslím, že není dobré se utápět v tom, jestli se ozve nebo ne. Pokud to ukončil a neozval se, tak bych to brala opravdu za konec a takto se snažila k tomu přistupovat, nepřipouštět si myšlenky „co kdyby…“. Opravdu ty myšlenky hned zatrhnout a nerozvíjet je dál.

Až nám skončí karanténa, tak aspoň budeš vypadat lépe, odpočatě, nejhorší budeš mít za sebou a budeš i třeba připravená začít se scházet s novými lidmi. Teď tě aspoň do toho taky nebude nikdo zbytečně tlačit, ani ty sama, je velká šance, že i ten tvůj jen tak někoho nepotká, takže nebudeš vystavena nějakému jeho randění…a po čase, až to nejhorší přejde, jeho případné rande, o kterém se dozvíš, lépe psychicky ustojíš a už tě to tolik trápit nebude.

Přeji, aby to nejhorší přešlo co nejdřív, ale ber to jako součást procesu, kterou si prochází každý, i on, i když to nedává najevo a tebe to bolí, že vypadá, že ho to ani netrápí. Možná to nedává najevo, protože je prostě chlap, který nechce vypadat zranitelně a myslí si, že když bude vypadat v pohodě, že v pohodě skutečně bude.

  • Nahlásit
  • Citovat
19.3.20 12:34

Myslím, že nejhorší pro tebe bylo asi to, že ty sis myslela, že je vám oběma dobře. Cítila ses šťastná, a tak sis myslela, že jste v pohodě. Ale cítila ses tak jen ty. A samozřejmě, ten, kdo to tak necítil, z toho vztahu najednou odchází a ty jsi to nečekala.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.3.20 12:45
@Anonymní píše:
Ahoj,nevím, jestli ti to pomůže…

Ahoj, moc děkuju za tenhle příspěvek, pomohlo mi to :hug:
My jsme se v tom bohužel taky plácali několik měsíců, vlastně cca od loňského dubna, takže skoro rok… já se chtěla už předloni na podzim sestěhovat (po cca půl roce vztahu), ale on mě požádal, ať na něj netlačím, že se o tom na jaře pobavíme… no k ničemu se neměl, tak jsem to vytáhla a z něj vypadlo, že sestěhovat se z těch a oněch důvodů nemůžeme, že to teď nejde blablabla, že půjdeme spolu do baráku, až ho postaví, že to půjde rychle… no a to byl vlastně prvopočátek toho všeho, co se s námi táhlo. Já z toho byla hotová, že hledá výmluvy, jak se mnou neudělat žádný závazný krok, že si řeší vše po vlastní ose a samozřejmě jsem ho kvůli tomu prudila a o to míň on byl přesvědčený o tom, že se mnou chce být. I když mě kolikrát prosil, přesvědčoval, říkal, že mě miluje, že je mu se mnou dobře atd., v těch každodenních věcech se snažil dělat mi radost, vycházet mi vstříc, tak nic zásadního, protože co kdybysme se rozešli, bylo by to složitý… šťastní a v klidu jsme byli v podstatě jen na dovolené a na těch výletech, to nás vždycky znovu nabilo, ale jinak to bylo fakt už strašně dlouho na houby a v začarovaném kruhu, který jsme ale nedokázali přetnout kvůli těm společným zájmům a i tomu, že nám bylo pořád dobře ve vzájemné blízkosti, prostě jsme se vždycky objali a řekli jsme si, že to ještě zkusíme…
Takhle přes den je to docela v pohodě, zabavím se, mám právě zvířata, ta mi dělají radost, naštěstí s nima můžu vyrazit do lesa… A tím, že jsme neměli z toho praktického žití vlastně nic společně, tak mám vlastní bydlení, auto, sama vše v pohodě poplatím, takže ohledně toho taky nemusím mít stres. Ale po večerech je mi prostě pořád smutno :( Snažím se si říkat, že to bude lepší, chodit včas spát, abych neměla možnost se v tom rýpat, mám tu pěkně uklizeno, chystám si zdravá domácí jídla z nakoupených zásob, to je vše fajn… rodina tu pro mě je, i kamarádky jsou pořád nachystané mě vyslechnout, opakujou mi, že je to de*il :D a že budu brzy ráda, že jsem se ho zbavila. Jen prostě… však víš :(
Ale děkuju moc za hezká slova a držím palce, ať se vám tu vaší situaci podaří taky nějak co nejdřív vyřešit… ono tohle „předrozchodové“ stádium je taky slušné dno, v tom jsem byla taky chvílema úplně vyřízená, když jsme se vydrželi nepohádat třeba 2 dny a pak to zas jelo nanovo, furt hustá atmosféra, dohady… no je to děs a vůbec Ti to nezávidím. Rozchod v době karantény je fakt naprd, ale tohle by mě vůbec nenapadlo :) drž se. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
19.3.20 12:51

@nakreslenypanacek jo, to je pravda, byl to šok v tu chvíli… hlavně tomu nic nepředcházelo, on mi tu rozchodovou zprávu ještě napsal stylem - ahoj, jak ses měla? Naši tě pozdravujou, pokecali jsme… včera ta akce byla super, viď? Celkově si myslím, že nám teď poslední dobou bylo dobře. Ale přijde mi to nějak na sílu. Asi bude lepší, když se rozejdeme. :D :nevim:
Vůbec jsem nechápala… ale z dlouhodobého hlediska to samozřejmě pochopitelné bylo naprosto, aby nám to fungovalo jako ty poslední 2 týdny, museli jsme oba udělat hodně ústupků a fakt jsme na tom vztahu dřeli a těžko by to bylo nějak udržitelné dlouhodobě, prostě člověk stejně z větší části dřív nebo později sklouzne k nějaké svojí přirozenosti…
Jen jsem tam marně hledala něco, co zapříčinilo, že se tak najednou definitivně rozhodl, Ale jak jsem psala, myslím, že možná někoho poznal nebo tak. Těžko říct. Teď už je to jedno.

  • Nahlásit
  • Citovat
19.3.20 13:58
@Anonymní píše:
@nakreslenypanacek jo, to je pravda, byl to šok v tu chvíli… hlavně tomu nic nepředcházelo, on mi tu rozchodovou zprávu ještě napsal stylem - ahoj, jak ses měla? Naši tě pozdravujou, pokecali jsme… včera ta akce byla super, viď? Celkově si myslím, že nám teď poslední dobou bylo dobře. Ale přijde mi to nějak na sílu. Asi bude lepší, když se rozejdeme. :D :nevim:
Vůbec jsem nechápala… ale z dlouhodobého hlediska to samozřejmě pochopitelné bylo naprosto, aby nám to fungovalo jako ty poslední 2 týdny, museli jsme oba udělat hodně ústupků a fakt jsme na tom vztahu dřeli a těžko by to bylo nějak udržitelné dlouhodobě, prostě člověk stejně z větší části dřív nebo později sklouzne k nějaké svojí přirozenosti…
Jen jsem tam marně hledala něco, co zapříčinilo, že se tak najednou definitivně rozhodl, Ale jak jsem psala, myslím, že možná někoho poznal nebo tak. Těžko říct. Teď už je to jedno.

No, jo, ale právě ten šok ustoupí a bude lépe…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama