Jak přestat vše hrotit?

Anonymní
20.1.20 12:22

Jak přestat vše hrotit

Hezký den všem. Jdu s dotazem a možná i krátkým příběhem na pochopení. Jsem máma dvou malých kluků, tatínek děti od nás odešel loni v únoru, ne že by nám to neklapalo, chyba byla na straně obou ale prostě, táta kluků zjistil, že pro něj není rodinný život a v době, kdy jsem čekala mladšího kluka, už dávno žil dvojí život se svou současnou partnerkou, s rozdílem, že ona věděla o všem. Ale teď k věci, v životě jsem pár partnerů měla a většinou došlo k nevěře z jejich strany. Nikdy jsem nechápala proč. Ale k věci, po několika měsících, kdy jsem byla sama s dětmi, si nás našel můj součástny partner, oba máme 25 let, avšak mám pocit, že oba žijeme jiný život v jiné době, nebo jsem já poznamenává vztahy v minula, se současným partnerem jsme spolu 4 měsíce, z pohledu jeho máme boží vztah, rozumíme si, máme stále o čem mluvit, v posteli nám to klape, ale… Z mýho pohledu, je to úžasnej chlap, je pracovitý, hodný, jenže žije jiný život než já, mám pocit, že když je semnou, je tu jen pro mě, miluje mě a vše je zalité sluncem, ale když jsme od sebe, přijde mi, že nasadí masku před kamarády a je to trochu někdo jiný, než s kým trávím večery u mě doma. Vídáme se jak kdy, podle toho jak mu to vychází v práci nebo pokud už něco nemá, většinou 3-4× do týdne, bydlí ode mne 15 minut pěšky, občas jde domů, někdy přespí, mladšího syna už zná, se starším se ještě nezná, on se na to ještě necítí a já nechci malýmu zatím motat hlavu. Jde mi o to, že pořád, když nejsme spolu a on se třeba půl dne neozve, nebo napíše naposledy v 5 večer a pak až další den ráno nebo dopoledne, začne pracovat můj mozek a já si přehrávám různý scénáře, kdy mě v nich určitě zase podvádí, nebo že je semnou jen jako rozptýlení kvůli sexu, že tohle nebere tak jako já. Miluju ho, opravdu mi na něm záleží, dokázala bych si představit s ním i někdy v budoucnu žít, jenže mám strach, že on to takto nemá, tvrdí že mě miluje, že mu chybím, když spolu nejsme. Kolikrát mu to nevyjde přijít, protože se zdrží v práci, nebo přijde pozdě a už se mu ke mě nechce, protože je unavený, ale vždy napíše „Ale já chtěl, přijít, jenže…“ přijde mi, že on to neřeší, je mu to tak nějak jedno a já jsem pravý opak, potřebuji komunikovat a ujišťovat se. Řeším to, potřebuji odpovědi na otázkya přijdu si jako největší hrotič. Vůbec nevím jak z tohohle ven, jestli to je ve mě, nebo jim, jestli je to jen v tomto vztahu, nebo by tyhle pocity vyvolával každý vztah? Jak s tímto bojovat, jak přestat vše hrotit a být nad věcí? Najít si psychologa a vypovídat se tam? Promluvit si o svých pocitech se svým partnerem? Vůbec nevím, jak z tohoto kruhu ven. Budu vděčná za jakoukoliv radu, či názor :roll:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
30228
20.1.20 12:28
@Anonymní píše:
Hezký den všem. Jdu s dotazem a možná i krátkým příběhem na pochopení. Jsem máma dvou malých kluků, tatínek děti od nás odešel loni v únoru, ne že by nám to neklapalo, chyba byla na straně obou ale prostě, táta kluků zjistil, že pro něj není rodinný život a v době, kdy jsem čekala mladšího kluka, už dávno žil dvojí život se svou současnou partnerkou, s rozdílem, že ona věděla o všem. Ale teď k věci, v životě jsem pár partnerů měla a většinou došlo k nevěře z jejich strany. Nikdy jsem nechápala proč. Ale k věci, po několika měsících, kdy jsem byla sama s dětmi, si nás našel můj součástny partner, oba máme 25 let, avšak mám pocit, že oba žijeme jiný život v jiné době, nebo jsem já poznamenává vztahy v minula, se současným partnerem jsme spolu 4 měsíce, z pohledu jeho máme boží vztah, rozumíme si, máme stále o čem mluvit, v posteli nám to klape, ale… Z mýho pohledu, je to úžasnej chlap, je pracovitý, hodný, jenže žije jiný život než já, mám pocit, že když je semnou, je tu jen pro mě, miluje mě a vše je zalité sluncem, ale když jsme od sebe, přijde mi, že nasadí masku před kamarády a je to trochu někdo jiný, než s kým trávím večery u mě doma. Vídáme se jak kdy, podle toho jak mu to vychází v práci nebo pokud už něco nemá, většinou 3-4× do týdne, bydlí ode mne 15 minut pěšky, občas jde domů, někdy přespí, mladšího syna už zná, se starším se ještě nezná, on se na to ještě necítí a já nechci malýmu zatím motat hlavu. Jde mi o to, že pořád, když nejsme spolu a on se třeba půl dne neozve, nebo napíše naposledy v 5 večer a pak až další den ráno nebo dopoledne, začne pracovat můj mozek a já si přehrávám různý scénáře, kdy mě v nich určitě zase podvádí, nebo že je semnou jen jako rozptýlení kvůli sexu, že tohle nebere tak jako já. Miluju ho, opravdu mi na něm záleží, dokázala bych si představit s ním i někdy v budoucnu žít, jenže mám strach, že on to takto nemá, tvrdí že mě miluje, že mu chybím, když spolu nejsme. Kolikrát mu to nevyjde přijít, protože se zdrží v práci, nebo přijde pozdě a už se mu ke mě nechce, protože je unavený, ale vždy napíše „Ale já chtěl, přijít, jenže…“ přijde mi, že on to neřeší, je mu to tak nějak jedno a já jsem pravý opak, potřebuji komunikovat a ujišťovat se. Řeším to, potřebuji odpovědi na otázkya přijdu si jako největší hrotič. Vůbec nevím jak z tohohle ven, jestli to je ve mě, nebo jim, jestli je to jen v tomto vztahu, nebo by tyhle pocity vyvolával každý vztah? Jak s tímto bojovat, jak přestat vše hrotit a být nad věcí? Najít si psychologa a vypovídat se tam? Promluvit si o svých pocitech se svým partnerem? Vůbec nevím, jak z tohoto kruhu ven. Budu vděčná za jakoukoliv radu, či názor :roll:

Po 4 měsících vztahu bych dětem žádného chlapa neukazovala. Podle mého se vídáte v rámci možností dost, nehrotila bych, že nepíše pořád jako blázen.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
375
20.1.20 12:33

Před kamarády se každý chlap chová jinak, v tom bych problém neviděla. Zbytek je pouze o vaší minimální sebelásce, žádném sebevědomí. Nebuďte na něm tak závislá, přestaňte si vytvářet domněnky a pak nad nimi dlouze přemýšlet.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.1.20 12:33

Já jsem to mela podobne, kolikrat se neozval nebo neprijel jak mel, a ja po nocich presmyslela jestli neni nekde jinde nez rika… no nakonec jsme spolu zacali bydlet a nejdriv super, rikala jsem si ze me nic lepsiho nemohlo potkat a ze jsem vlastne i rada ze exmanzel odesel, uzivali jsme si krasne… no a po 5 letech to zacalo skripat, zacal litat buhvide po nocich, doted mi nerekl kde porad byl, navic mi tvrdil ze je to uplne normalni a dela to kazdy chlap,… no bylo tam toho samozrejmne vic co mi vadilo, no a ted je tyden odstehovanej a strane mi chybi, ale vracet se nechceme ani jeden. No, takze ja pojedu zase nanovno jesti jeste nekoho nekdy potkam. Radu moc nemam, samotny mi tohle vadilo :nevim:, taky mi pripadalo ze mu kolikrat nestojim ani za jednu blbou zpravu.

  • Citovat
  • Nahlásit
1247
20.1.20 12:38

Bohužel je to nejspíš tak, že on z toho není tak odvařenej jako Ty, nemá touhu za Tebou utíkat v každý volný vteřině… tohle si musíš ujasnit ve svojí hlavě, jestli si to zvládneš přenastavit tak, abys z toho nebyla nešťastná. Za mě reálně pomůže jedině to, že budeš mít hodně svého programu, který reálně budeš chtít dělat, aby se to překlopilo tak, že se budete vídat kdy Ty chceš a má čas. Ne když to JEMU vyjde - a Ty sedíš doma a čekáš. Věnuj se dětem, choď ven, sportuj, uč se něco nového, nauč se být sama… Jinak je to cesta do pekla. Zájem a věrnost druhého se nedají vynutit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.1.20 12:51

Všechny máte pravdu. Snažím se na to nemyslet. Není to tak, že bych chtěla aby pořád psal, nebo byl pořád semnou to vůbec ne. Ale je schopnej se neozvat celý den, vzhledem k tomu, že vím, že v práci dělá ve výškách, mám kolikrát takhle strach, jestli se mu něco nestalo. Ale vím, že svým přístupem, ten vztah akorát pohřbím a proto se s tím chci naučit nějak pracovat a hlavně asi mít ráda sebe sama. :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit
7421
20.1.20 12:51

Jsem podle zacatku myslel, ze vam bude kolem 35 a vys :D to jste tech chlapu, vztahu atd. Stihla mozna az moc. Co se stat vice nezavislou a dokazat zit i sama se sebou? Jelikoz takto to vypada, ze chlapa proste MUSITE porad mit, at uz je to kdokoliv.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
489
20.1.20 12:53

Při čtení mně napadly tři otázky. Bohužel podle tvého příspěvku si myslím, že ani na jednu otázku nedokážeš uspokojivě odpovědět ANO:

  1. Jsi už úplně vyrovnaná s rozpadem manželství?


Prožila jsi rok po rozpadu manželství, uvědomuješ si v čem byl problém, ale ještě jsi úplně nedokázala odpustit. Až odpustíš a hodíš za hlavu skutečné a možná i domnělé křivdy, posuneš se zase o krok dál.

  1. Máš se dostatečně ráda?


Jistě, mohou tě občas napadnout myšlenky, jak ke vztahu přistupuje tvůj nynější přítel. Ty máš děti, on asi ne. To může vést k pochybám o tom, zda to myslí vážně, jelikož není snadné v 25 letech vychovávat cizí děti. Ale proč by tě měl podvádět? Myslíš si, že ty sama nestojíš za to, aby tě milovat?

  1. Umíš si užívat samotu?


Umíš si užít to, že dáš děti spát/na víkend k otci… a máš večer/den jen a jen pro sebe? Můžeš dělat cokoliv, co tě napadne, cokoliv, co tě baví. Jak takový čas dokážeš využít? Samozřejmě, v fázi zamilovanosti se ti může po muži hodně stýskat, ale měla bys umět žít život i pro sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.1.20 13:10

@Freesia na první ti můžu odpovědět, že ano. S ex vycházíme, jsme kamarádi a rodiče našich dětí. Už dávno jsem mu odpustila. Na druhou odpovědět ano nemůžu. Nemyslím si, že nestojím za to aby mě miloval, ale pochyby mám. A na tu třetí, taky dokážu odpovědět ano, když jsou děti na hlídání nebo u otce, dokážu volný čas využít. Není to oopravdu o tom, že jen čekám až přijde nebo se ozve. Ale prostě jsou tam pochybnosti a nevím jestli je problém jen ve mě a vidím to vše až moc černě, nebo si o tom promluvit se svým přítelem.

  • Citovat
  • Nahlásit
30228
20.1.20 13:11
@Anonymní píše:
Všechny máte pravdu. Snažím se na to nemyslet. Není to tak, že bych chtěla aby pořád psal, nebo byl pořád semnou to vůbec ne. Ale je schopnej se neozvat celý den, vzhledem k tomu, že vím, že v práci dělá ve výškách, mám kolikrát takhle strach, jestli se mu něco nestalo. Ale vím, že svým přístupem, ten vztah akorát pohřbím a proto se s tím chci naučit nějak pracovat a hlavně asi mít ráda sebe sama. :zed:

Asi proto, že má práci, ti neodepisuje. Nechce se rozptylovat. Jsi jako malá trucovitá holka. Tím bych začala. Vážit si sama sebe. I bez chlapa.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16925
20.1.20 13:12
@Anonymní píše:
@Freesia na první ti můžu odpovědět, že ano. S ex vycházíme, jsme kamarádi a rodiče našich dětí. Už dávno jsem mu odpustila. Na druhou odpovědět ano nemůžu. Nemyslím si, že nestojím za to aby mě miloval, ale pochyby mám. A na tu třetí, taky dokážu odpovědět ano, když jsou děti na hlídání nebo u otce, dokážu volný čas využít. Není to oopravdu o tom, že jen čekám až přijde nebo se ozve. Ale prostě jsou tam pochybnosti a nevím jestli je problém jen ve mě a vidím to vše až moc černě, nebo si o tom promluvit se svým přítelem.

jediný řešení je najít si nějakýho nesebevědomýho závisláka, jako jsi ty, ale pak tě možná on utrápí…normální chlap tohle prostě nemůže vydržet, stalkování, že půl dne neesemesknul, a hlavně je to strašně nepřitažlivý

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
15997
20.1.20 13:26

Potřebuješ se naučit zvládat svoji úzkost a někde se naučit sebedůvěře a sebepřijetí.

Ideální prostor je na to psychoterapie.

A po čtyřech měsících dětem partnera fakt neukazuj a nezkoušej s ním žít. A jinak podle toho co píšeš tak on s tebou normálně chodí, zatímco ty by ses už vdávala a brala si další hypotéku.

V okamžiku kdy začneš pracovat na výše uvedeném, zjistíš že to zvládneš i bez toho, aby ses musela na někoho pověsit a ve vztahu se zvládneš uvolnit a brát to tak jak to je.

Mimochodem jsi zamilovaná, což je opak lásky - láska je to, co zbude, až vyprchají hormony. Plus jsi zamilovaná do představy jaké by to mohlo být, ne do toho, jaký tvůj nový objev skutečně je.

Navíc tedy pokud je to tůvj první po rozchodu s otcem tvých dětí, tak bych na „a žili šťastně až do smrti“ opravdu nespoléhala a to ani z tvé strany.

Soustřeď se na chvíli na sebe - fakt to zlepší fungování ve spoustě dalších aspektů.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.1.20 13:40

@Ou díky za tvůj komentář. Asi je to tak jak píšeš. S dětmi ho určitě seznamovat ještě nechci, ví o nich, mladšího syna viděl asi 2× náhodou, nebylo to žádný seznamování. Neví kdo to je. A k bydlení, to taky. Je pravdou, že když nad tím přemýšlím, vyhovuje mi, tak jak to je, nechtěla jsem aby můj problém vyzněl tak, že chci aby si mě uvázal jako kouli k noze to vůbec ne. Jen asi už jsem zapomněla, že je to takto běžny začátek vztahu. A musím připustit, že to vážně moc hrotím a měla bych v tom zvolnit.

  • Citovat
  • Nahlásit
18285
20.1.20 13:55
@Cenarius píše:
Jsem podle zacatku myslel, ze vam bude kolem 35 a vys :D to jste tech chlapu, vztahu atd. Stihla mozna az moc. Co se stat vice nezavislou a dokazat zit i sama se sebou? Jelikoz takto to vypada, ze chlapa proste MUSITE porad mit, at uz je to kdokoliv.

Souhlas :think: ty jo, já v 25? Čerstvě po škole, po rozchodu, v Praze jedna party střídala druhou, dovolené… Přemýšlím, jak může 25 lety bezdětný kluk být na stejné vlně s ženskou se 2 malýma dětma. Moje zkušenost je taková (3× případ z okolí),že takovej chlap je pak v reálu sobec, vidí zajištěnou maminu, která umí servis, vychází finančně, často i „zdarma“ krmí partnera, je ráda, že někoho vůbec splasila. Bacha na to, nekončí to dobře, „donutis“ ho k dalšímu dítěti a jsi uvázana a často to konci nevěrou, mladas si nic neužil a doma početnou rodinu. V tvém případ teď lásku čerpám hlavně z děti, vztahy udržuju spíš milenecké, kamarádské a kolem 30,35 bych hledala detneho fajn chlapa.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4590
20.1.20 14:17
@Anonymní píše:
Hezký den všem. Jdu s dotazem a možná i krátkým příběhem na pochopení. Jsem máma dvou malých kluků, tatínek děti od nás odešel loni v únoru, ne že by nám to neklapalo, chyba byla na straně obou ale prostě, táta kluků zjistil, že pro něj není rodinný život a v době, kdy jsem čekala mladšího kluka, už dávno žil dvojí život se svou současnou partnerkou, s rozdílem, že ona věděla o všem. Ale teď k věci, v životě jsem pár partnerů měla a většinou došlo k nevěře z jejich strany. Nikdy jsem nechápala proč. Ale k věci, po několika měsících, kdy jsem byla sama s dětmi, si nás našel můj součástny partner, oba máme 25 let, avšak mám pocit, že oba žijeme jiný život v jiné době, nebo jsem já poznamenává vztahy v minula, se současným partnerem jsme spolu 4 měsíce, z pohledu jeho máme boží vztah, rozumíme si, máme stále o čem mluvit, v posteli nám to klape, ale… Z mýho pohledu, je to úžasnej chlap, je pracovitý, hodný, jenže žije jiný život než já, mám pocit, že když je semnou, je tu jen pro mě, miluje mě a vše je zalité sluncem, ale když jsme od sebe, přijde mi, že nasadí masku před kamarády a je to trochu někdo jiný, než s kým trávím večery u mě doma. Vídáme se jak kdy, podle toho jak mu to vychází v práci nebo pokud už něco nemá, většinou 3-4× do týdne, bydlí ode mne 15 minut pěšky, občas jde domů, někdy přespí, mladšího syna už zná, se starším se ještě nezná, on se na to ještě necítí a já nechci malýmu zatím motat hlavu. Jde mi o to, že pořád, když nejsme spolu a on se třeba půl dne neozve, nebo napíše naposledy v 5 večer a pak až další den ráno nebo dopoledne, začne pracovat můj mozek a já si přehrávám různý scénáře, kdy mě v nich určitě zase podvádí, nebo že je semnou jen jako rozptýlení kvůli sexu, že tohle nebere tak jako já. Miluju ho, opravdu mi na něm záleží, dokázala bych si představit s ním i někdy v budoucnu žít, jenže mám strach, že on to takto nemá, tvrdí že mě miluje, že mu chybím, když spolu nejsme. Kolikrát mu to nevyjde přijít, protože se zdrží v práci, nebo přijde pozdě a už se mu ke mě nechce, protože je unavený, ale vždy napíše „Ale já chtěl, přijít, jenže…“ přijde mi, že on to neřeší, je mu to tak nějak jedno a já jsem pravý opak, potřebuji komunikovat a ujišťovat se. Řeším to, potřebuji odpovědi na otázkya přijdu si jako největší hrotič. Vůbec nevím jak z tohohle ven, jestli to je ve mě, nebo jim, jestli je to jen v tomto vztahu, nebo by tyhle pocity vyvolával každý vztah? Jak s tímto bojovat, jak přestat vše hrotit a být nad věcí? Najít si psychologa a vypovídat se tam? Promluvit si o svých pocitech se svým partnerem? Vůbec nevím, jak z tohoto kruhu ven. Budu vděčná za jakoukoliv radu, či názor :roll:

Jak se chová před kamarády, to neřeš, já taky vždycký zírám jak se přítel změní z milého, empatického mládence v cynického tvl…prostě hraje jinou roli..Ta tvoje touha po neustálém ujištování je tvůj problém, asi to pramení z těch bývalých nevěr a nejistoty s tím spojené, nedostatek sebevědomí..netlač na to, čím více tlačíš, tím více chlap zdrhá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat