Jak přestat žárlit na jeho dceru?

Anonymní
25.12.19 15:43

Jak přestat žárlit na jeho dceru?

Ahoj holky,

je mi to fakt trapný, prosím neodsuzujte mě, chci to řešit a ideálně vyřešit.

Můj ex partner měl dceru z manželství a já na ni od první chvíle žárlila. Já se k ni chovala hezky, měla mě hrozne rada a když jsme byly samy spolu, tak bylo všechno super. Jakmile přišel on začala jsem zarlit. Neustále ji pusinkoval a mazlil a v 9 letech s nama spala v posteli a četli jsme ji pohádky atd. Mne to přišlo neadekvátní vzhledem k veku ale přizpůsobila jsem se.

Teď po x letech jsem v podobný situaci, není to takový jako predtim, ale stejně zarlim. Nezijeme spolu, jen se zatím vídáme a já opět zarlim na jeho dceru. Má ještě syna, na toho nezarlim vůbec ačkoliv k němu má blíž. Nevím co s tím. Chci k ni mít stejný vztah jako k synovi. Snažím se, mám ji rada, ale pořad je tam něco “jinak”.

Byla jsem i u psychologa ale to mi nijak nepomohlo.

Přítel se ke mne chová super, ale jakmile mu ona vola nebo proste mi pošle třeba fotku tak zažárlim. Stydím se za to a dělám co muzu aby to on nebo ona nepoznali, ale vnitřně mě to trápí, hlavně proto že to v sobě tak dusim. Přijde mi ze ji beru jako svou sokyni i když je to dítě a vím ze je to naprosto ujety. Vždycky se snažím představit ze mám syna a jak jiný to je cit - k dítěti vs partnerovi.

Moc bych si prala abychom měli super vztahy a často se tesim ze pro ne budu taková ta kamarádka, za kterou přijdou až jim táta i mama (jsou rozvedení) půjdou na nervy :lol: Jsem toho schopna s klukem ale s dcerou ještě ne.

Zažila jste to některá? Nebo nevíte co s tím? Já vím ze ten cit otec dítě je úplně jiný než náš partnerský a je zcestný to srovnávat. Možná je v tom trochu můj strach že mě muže opustit a on ji zůstane na pořád :oops: Já nevím, nikomu jsem to neřekla, protože se stydím, ale moc bych si prala to vyřešit.

Ještě jednou podotýkám ze se opravdu snažím a vím ze mě mají obe děti rady a máme hezky vztah. Ať mu tu někdo nepíše chudak děti:) Dcera mého ex mi dokonce psala po našem rozchodu, takže si dovoluji tvrdit ze to snad dokážu potlačit a trapim se s tím jen sama, ale děti ani partner to snad nevycitili.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Ou
10741
25.12.19 15:47

No potřebuješ se srovnat sama se sebou, najít nějkde nějaké sebevědomí a sebepřijetí - pak se ta obava z nepřijetí a zavržení nebude nabývat podob o kterých sama víš, že jsou absurdní (je moc fajn, že si to uvědomuješ a pracuješ s tím).

Kdybys to chtěla řešit v rámci psychoterapie - sáhni spíš po terapeutce-ženě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14739
25.12.19 15:48

Najdi si nějakého bez dcery.. protože fakt mi to přijde ujetý, když je to jeho dítě. 8o

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
21287
25.12.19 15:49
@Anonymní píše:
Ahoj holky,

je mi to fakt trapný, prosím neodsuzujte mě, chci to řešit a ideálně vyřešit.

Můj ex partner měl dceru z manželství a já na ni od první chvíle žárlila. Já se k ni chovala hezky, měla mě hrozne rada a když jsme byly samy spolu, tak bylo všechno super. Jakmile přišel on začala jsem zarlit. Neustále ji pusinkoval a mazlil a v 9 letech s nama spala v posteli a četli jsme ji pohádky atd. Mne to přišlo neadekvátní vzhledem k veku ale přizpůsobila jsem se.

Teď po x letech jsem v podobný situaci, není to takový jako predtim, ale stejně zarlim. Nezijeme spolu, jen se zatím vídáme a já opět zarlim na jeho dceru. Má ještě syna, na toho nezarlim vůbec ačkoliv k němu má blíž. Nevím co s tím. Chci k ni mít stejný vztah jako k synovi. Snažím se, mám ji rada, ale pořad je tam něco “jinak”.

Byla jsem i u psychologa ale to mi nijak nepomohlo.

Přítel se ke mne chová super, ale jakmile mu ona vola nebo proste mi pošle třeba fotku tak zažárlim. Stydím se za to a dělám co muzu aby to on nebo ona nepoznali, ale vnitřně mě to trápí, hlavně proto že to v sobě tak dusim. Přijde mi ze ji beru jako svou sokyni i když je to dítě a vím ze je to naprosto ujety. Vždycky se snažím představit ze mám syna a jak jiný to je cit - k dítěti vs partnerovi.

Moc bych si prala abychom měli super vztahy a často se tesim ze pro ne budu taková ta kamarádka, za kterou přijdou až jim táta i mama (jsou rozvedení) půjdou na nervy :lol: Jsem toho schopna s klukem ale s dcerou ještě ne.

Zažila jste to některá? Nebo nevíte co s tím? Já vím ze ten cit otec dítě je úplně jiný než náš partnerský a je zcestný to srovnávat. Možná je v tom trochu můj strach že mě muže opustit a on ji zůstane na pořád :oops: Já nevím, nikomu jsem to neřekla, protože se stydím, ale moc bych si prala to vyřešit.

Ještě jednou podotýkám ze se opravdu snažím a vím ze mě mají obe děti rady a máme hezky vztah. Ať mu tu někdo nepíše chudak děti:) Dcera mého ex mi dokonce psala po našem rozchodu, takže si dovoluji tvrdit ze to snad dokážu potlačit a trapim se s tím jen sama, ale děti ani partner to snad nevycitili.

Měla bys vyhledat psychologa. Evidentně jsi v dětství neměla ideální vztah s otcem. A žárlíš na holky, co toho otce mají. Ne, nezažila. Nevybrala jsem si dětného partnera, dítě mám s ním. A nežárlím na něj. Jsem ráda, že mají spolu hezký vztah.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.12.19 15:52

A ještě jedna věc - napadlo mě, jestli to není spis nějaký pozůstatky z dětství, protože mě sikanoval náš učitel na základní škole, smál se mi že jsem pihatá a zubatá (měla jsem křivý zuby než jsem začala nosit rovnátka a pihy jsem tak do svých 25 let nenáviděla) a občas se mi smál i za vlasy (třeba když jsem měla moc krátkou ofinu). Já to nikomu moc nerikala ale možná to s tou dětskou psychikou zamava. A mě napadlo jestli nezarlim na to ze to jsou obe hezké holky. Já se sebevědomím ted nemám zadny problém, tohle je dávno pryč, ale když si uvedomim ze mi 2 roky (v jejich veku, tj 8 let) někdo říkal ze jsem ošklivá, tak to třeba nějaký následky má.

Ale nevím jestli to muže mít spojitost. Spis se asi snažím to zarleni nějak odůvodnit a pak snáz řešit.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.12.19 15:53
@Malike píše:
Najdi si nějakého bez dcery.. protože fakt mi to přijde ujetý, když je to jeho dítě. 8o

Tak to je řešení teda :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.12.19 15:54

@Russet s tátou jsem měla dobrý vztah, v tom to není

  • Nahlásit
  • Citovat
3085
25.12.19 15:54

Zkusila bych psychoterapii s hypnózou. Tohle ti fakt nezávidím. Anebo si najít chlapa bez detí nebo jen se synem. Podle me se s tim casem nesmiříš, kdyz si to nebudes resit s odbornikem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.12.19 15:56
@Ou píše:
No potřebuješ se srovnat sama se sebou, najít nějkde nějaké sebevědomí a sebepřijetí - pak se ta obava z nepřijetí a zavržení nebude nabývat podob o kterých sama víš, že jsou absurdní (je moc fajn, že si to uvědomuješ a pracuješ s tím).Kdybys to chtěla řešit v rámci psychoterapie - sáhni spíš po terapeutce-ženě.

To je jasný že vím, ze to je absurdní :) Já už na tom myslím zapracovala ale stejně mě to někdy popadne. Tak bych rada aby to bylo tak v pohodě jako to mám s jeho synem, kteryho mám fakt strašně rada. I ji samozřejmě, ale je to proste malinko jiný.

Já byla u ženy, ale nějak jsem to po 3 sezení vzdala, vím ze to je na delší dobu ale říkala jsem si ze to zvládnu sama, jen si o tom třeba potrebuju s někym promluvit a nedusit to v sobě

  • Nahlásit
  • Citovat
14739
25.12.19 15:56
@Anonymní píše:
Tak to je řešení teda :palec:

No..u psychologa jsi byla. A nic..
A každý vztah, kde otec má dceru, ty máš tyhle…stavy.
Jaký řešení bys chtěla navrhnout.
Buď jiný psycholog a nebo potlačit to..
Ale jak dlouho myslíš, že to půjde.
Když budeš mít nepříjemné pocity, vždy když dcera bude s tátou..a čím víc poroste tím to bude horší.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
10741
25.12.19 15:57
@Anonymní píše:
A ještě jedna věc - napadlo mě, jestli to není spis nějaký pozůstatky z dětství, protože mě sikanoval náš učitel na základní škole, smál se mi že jsem pihatá a zubatá (měla jsem křivý zuby než jsem začala nosit rovnátka a pihy jsem tak do svých 25 let nenáviděla) a občas se mi smál i za vlasy (třeba když jsem měla moc krátkou ofinu). Já to nikomu moc nerikala ale možná to s tou dětskou psychikou zamava. A mě napadlo jestli nezarlim na to ze to jsou obe hezké holky. Já se sebevědomím ted nemám zadny problém, tohle je dávno pryč, ale když si uvedomim ze mi 2 roky (v jejich veku, tj 8 let) někdo říkal ze jsem ošklivá, tak to třeba nějaký následky má.Ale nevím jestli to muže mít spojitost. Spis se asi snažím to zarleni nějak odůvodnit a pak snáz řešit.

Jasně že to bude mít kořeny v dětství - i když spíš ve vztahu k rodičům, to že si tě pak jako objekt našel takový kretén ve škole je spíš součást či důsledek. Agresoři co si potřebují dovolovat na děti si nevybírají ty spokojené a sebevědomé.

A ty se sebepřijetím někde nějaký problém máš, protože se cítíš ohrožena malou holkou. Žárlivost je důsledek nejistoty že ten druhý tě přece milovat nemůže.

To že už se už normálně necítíš jako nepřijímaná holčička ještě neznamená, že v té nejintimnější sféřet - tedy v rodině - se tyhle staré bolesti a strachy znov neozývají. Ozývají.

Neboj - ono to půjde pročistit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
21287
25.12.19 16:00
@Anonymní píše:
@Russet s tátou jsem měla dobrý vztah, v tom to není

Může to být i tím, že on ti neprojevuje tolik citu, co projevuje dětem. Proto žárlíš. Ale ujetý to je a měla bys mít radši bezdětného. Nebo se rychle srovnat, protože to do vztahu moc pozitivního nepřinese.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.12.19 16:01
@Malike píše:
No..u psychologa jsi byla. A nic..
A každý vztah, kde otec má dceru, ty máš tyhle…stavy.
Jaký řešení bys chtěla navrhnout.
Buď jiný psycholog a nebo potlačit to..
Ale jak dlouho myslíš, že to půjde.
Když budeš mít nepříjemné pocity, vždy když dcera bude s tátou..a čím víc poroste tím to bude horší.

No myslím ze to půjde vyřešit, už jsem se dost posunula oproti tomu prvnímu vztahu. Řešení to určitě má, jeho se rozhodne nevzdam i kdybych na tom měla makat leta ;) já jsem třeba fakt rada když přijde a obejme mě, rada ji něco kupuju a když občas jdeme někam spolu samy tak mě to baví. Když děláme něco společně tak je to taky fajn, zarlim jen když je vidim se mazlit atd, jinak když hrajou tenis a já jim fandím tak jsem fakt v klidu :)

  • Nahlásit
  • Citovat
4100
25.12.19 16:02

Například můj bratr, když mu bylo 50, tak si našel 45letou, co měla 12letého syna a to bylo v bleděmodrém. Furt ho pusinkovala, spali spolu v manželské posteli. On místo, aby začal žárlit, vzal draka. Ona se synem byla sama dobrých 7let a už se mezi nimi vytvořilo takové spíš partnerské pouto.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.12.19 16:05

@Ou to dává smysl co píšeš, ale co s tím, ideálně bez psychologa, myslím ze na sobě zvládnu pracovat i sama

@Russet tak já se srovnam :mrgreen: (a vztah máme skvelej, v tom problém rozhodne není).

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama