Jak přesvědčit parnera k miminku

Anonymni
24.11.08 13:13

Jak přesvědčit parnera k miminku

ahoj všichni, moc Vás všechny zdravím a držím Vám pěsti, ať Vaše plány vyjdou co nejdříve. Chtěla bych Vás poprosit o radu, jak přesvědčit partnera k tomu, že už je ten správný čas na dítě? Bohužel je mi už 29 let, s přítelem jsme spolu 1,5roku(Bydlíme spolu 1rok). Klape nám vše jak má a já od první chvíle, kdy jsem ho poznala vím, že bych si přála aby byl otcem mých dětí. Toto téma jsem s ním začala probírat asi před půl rokem. Vzhledem k tomu, že mé třicetiny se blíží, obávám se, že můj čas na to mít děti už vypršel a že to bude jednou veliký problém. Přítelovi bude také 30, ale na dítě se zatím necítí. Chtěl by počkat ještě prý pár let, rok dva, sám neví. Jenže já mám pocit, že on to nikdy neřekne, že už je ten čas a že už chce. Vím, že kdybych nechtěně otěhotněla, že by byl vnitřně hrozně rád. ale já to tak nechci. chtěla bych, abychom se na tom oba shodli a to dítě chtěli oba. To si myslím, že je ve vztahu totiž to nejkrásnější. dozrát k tomu společně. Jenže se obávám, že až dozraje přítel, tak už bude na mimčo opravdu pozdě. Trpím dost často gynek. záněty a obávám se, že otěhotnět opravdu bude problém, kor ve 30letech, či více, jak si plánuje přítel. Co byjste mi prosím poradili? mluvili jsme spolu na toto téma několikrát, ale přítel zatím nechce ani slyšet. Připadá mu, že se pak bude muset víc omezovat ve svých zálibách, cestování atd. Já už z toho začínám být hodně smutná, protože mám strach, že biologické hodiny, které mi tikají už asi 5 let, brzy tikat přestanou a děťátko mít nikdy nebudeme moct. Přitom děti zbožňujeme oba dva. Mám pocit, že se toho hrozně bojí, ale že kdyby se to stalo, tak by byl opravdu hrdým otcem. Díky za rady

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymni
24.11.08 13:21

Ahoj,

popravdě si myslím, že přesvědčovat nemá smysl. K rozhodnutí mít dítě, musí partner dojít sám. Je vidět, že jsi rozumná a nehodláš se uchylovat k nějakým nesmyslným „náhodám“. To je super.
Dej mu ještě čas. Máte nějaké přátele s dětma? Píšeš, že zbožňuje děti - tak zkuste občas trávit čas s kamarády, kteří mají děti. Navrhněte jim občasné pohlídání a třeba roztaje:-) a zatouží po vlastním potomkovi.

Jinak si myslím, že třicítka na krku není pro prvorodičku žádná tragédie:-)
Hlavu vzhůru, užívejte si jeden druhého a uvidíš, že se brzy dočkáš:-)
Hlavně netlač na pilu, to by mohlo napáchat víc škody než užitku.....

Budu ti držet palce.
Eva

  • Nahlásit
  • Citovat
9048
24.11.08 13:25

Ahoj anonymní…

Tak já jsem s přítelem něco přes rok a od začátku jsem cítila to samé co ty, že si přeji aby byl otcem mých dětí-našich dětí…
Zhruba v srpnu na mě přišla neodolatelná touha založit rodinu, mě je 25 jemu je 37 a 1 dítě z předchozího manželství už má- klukovi je 17..

Takže jsem o tom začala samozřejmě mluvit a nic, znovu mluvit- nic, pak nastaly hádky a řekl mi, že na nic jiného nemyslím a bylo zle…
Dokonce jsem mu řekla že já mimi chci a pokud on ne, tak ať není sobec a řekne mi to, že bychom případně náš vztah rozpustili…Po této hádce bylo dlouho ticho a jednou večer mi řekl, že se začneme snažit na jaře…no byla jsem zklamaná ale od té doby jsem mlčela.
Nemluvila o tom, jen povídala o kamarádkách jak se snaží, jak jim to nejde, viz. moje ségra, ty se snaží už přes rok…
Takhle nenápadně, a pak najednou se asi v něm něco zlomilo a přestal to dělat přerušovaně…asi potřeboval trochu času si to srovnat, myslím, že chlapi se toho prostě něktěří trochu bojí…
Můžu ti říct, že od té doby před ním o dětech mlčím a dělám jako že nic…Ale náš vztah je teď úplně nádherný a myslím že on moc dobře ví, čím to je…
Jediné co ti mohu poradit je, si s ním třeba ještě jednou promluvit, znova mu zdůraznit svůj věk ( i když ten je ještě naprosto v pohodě) a pak ho nechat se stím nějak srovnat a uvidíš…Držím pěstičky, ještě nedávno jsem na tom byla stejně!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
24.11.08 13:28

Díky, napsala jsi to hezky. naši kamarádi už mají právě téměř všichni vlastní rodinky a hlídáme děti dost často i přítelovi sestře. Jsou skvělý,
je nám s něma moc fajn, ale možná právě proto, že přítel vidí u jeho sestry a u kamarádů, že děti jsou nejen radost, ale i povinnost a zodpovědnost, tak z toho má strach. Bojí se, že ještě není zralej nebo tak něco. Přitom mi nedávno řekl, že už se cítí na to být otcem, ale že chce ještě tohle a tamto a jet do různých zemí a že s dětma to už nepůjde. Já si myslím, že to půjde i s dětma, třebas ne tak moc jak si přeje, ale půjde to. on se bojí toho, že se zkrátka uváže ke mě a k dítěti a nebude moct cestovat atd. Tak nevím. Ještě jednou díky, trochu jsi mě uklidnila.

  • Nahlásit
  • Citovat
9048
24.11.08 13:45

Neděkuj, vím jaké to je, když toužíš po miminku, ale partner se zdráhá…

Myslím že i ten tvůj k tomu dojde brzy…
Každý svého partnera zná a ví jak na něj…

U toho mého opravdu zabralo zřejmě to, že jsem prostě řekla narovinu co a jak, pak jsem mu dala chvíli oddech, a pak s tím přišel sám..myslím, že si uvědomil, že pokud mě má rád, finančně taky nestrádáme, tak není důvod otálet.

Dávala jsem mu hlavně příklady těch, co se snaží dlouho a nejde jim to..
Já jsem mu tak nějak řekla, že nechci mimi hned, jen tomu chci nechat volný průběh a ochranu vypustit…
A jinak, to víš že už bych nejraději měla mimi v bříšku! :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
24.11.08 13:49

jojo, také se mu snažím říkat, jak to spoustě párů nejde, ale on si naivně myslí, že nás se to absolutně nedotkne, že my ty děti mít budeme hned, jak budeme chtít. No, kéž by to tak bylo. Ale v takových případech pak bývá opak pravdou. Jen mám prostě strach, že otěhotnět po 30 a porodit zdravé dítě je v dnešní době dost problematické. Ale snad to jednou vyjde.
Taky ti přeju hodně štěstí:)

  • Nahlásit
  • Citovat
4140
24.11.08 13:49

Milá anonymní, já se přikládám taky k Betty. Zkus si s přítelem ještě jednou promluvit a vysvětlit mu, že máš, nebo jsi měla nějaké gynekologické potíže, že otěhotnění může trvat dýl i vzhledem k věku ( i když si taky myslím, že 30 je pro první mimi pořád v pohodě :wink: ).

Mě bude 25, příteli je 35 a má už 2 děti. Když jsme spolu začínali, tak jsem mu narovinu řekla, že jsem mladá a bez dětí, jestli počítá s tím, že jednou budu chtít mít děti a že bych je chtěla vlastně i hned…
Byl sice zaskočený a taky mu trvalo necelý rok, než jsme se dali do snažení (a další skoro rok než jsem otěhotněla), ale teď se na malou oba těšíme.

Takže Ti budu moc držet palce, ať se to příteli v hlavně rozloží co nejdřív a brzy se taky těšíte na vytoužené mimčo :wink: .

Sammmy a Sabinka v bříšku :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
24.11.08 13:55

děkuji Sammy a tobě i Sabince přeju hodně štěstíčka. Kéž bychom měli také brzy to štěstí:)

  • Nahlásit
  • Citovat
9048
24.11.08 14:00

Ještě chci dodat, Sammy mě k tomu teď navedla, já když se dala s přítelem dohromady, je mu 37 a mě 25 jak jsem již říkala, tak jsem mu taky narovinu řekla, že budu chtít mimi tak do dvou let..že chci být mladá mamina (samozřejmě když přišla řeč na děti, ne že jsem mu na prvním rande tohle oznámila :D ) No a teď jak jsme o tom debatili, tak jsem, mu to připoměla a řekla, že věděl do čeho jde …Ale ne nepříjemně, jen v tom smyslu, že já jsem ženská a prostě mám svoje představy…

Hele není to tak dávno, kdy jsem ještě jako anonymní zadala i já tuto otázku avšak na jiné fórum a myslela jsem že je to beznadějné…a měsíc se přehoupl a šup už se snažíme…Takže čas je asi nejlepší přítel, zkuste si ještě promluvit, řekni mu své stanovisko a pak ho to nech vstřebat…myslím, že pokud tě opravdu miluje a počítá s tebou, tak se nějaký kompromis přijatelný pro oba najde…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
24.11.08 14:05

Betty díky. zkusím to s ním naposledy probrat, pak to nechám uležet a uvidíme. určo se vám ozvu, jak jsem pochodila/nepochodila:) díky, mám lepší náladu, potěšili jste mě svými názory. přeju vše nej

  • Nahlásit
  • Citovat
9048
24.11.08 14:07

To jo určitě budu čekat, že se ozveš!! Tak držím palce!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
24.11.08 16:49

Samé povzbuzující názory, já budu radikálněkší.

  • Pro první těhotenství věk nad 30 opravdu není ideální, tělo se hůře přizpůsobuje novému jinému stavu, který nezná, a i v těh. průkazce se tato skutečnost vyznačuje.
  • Pro první porod taky není věk nad 30 nic moc.
  • Gynekologické záněty mohou ztížit otěhotnění a ohrožovat již vzniklé těhotenství (nevím, jaké konkrétně máš).
  • Pokud jsi na HA, úprava cyklu může trvat i rok, klasicky půl roku se čeká, než se vůbec přistoupí k léčbě (samozřejmě že se bere v potas věk a netrpělivost pacientky), no a pak rok snažení a pak se až přistoupí k léčbě neplodnosti jako takové.

Tak si spočti, když on se rozhodne za 2 - 3 roky, že tedy laskavě ano, kolik už Ti bude a jakou budeš mít naději.

Nestraším, jen chci jasně vyjádřit, že je nejvyšší čas něco s tím dělat.

  • přestat si malovat, jak skvěle vám to klape, když v nejzákladnější funkci vztahu a rodiny se vůbec neshodnete,
  • popovídat si s přítelem, že je vzhledem k výše uvedenému sobec - on má času dost (případně i s jinou partnerkou, že jo), zato ty máš času pekelně málo,
  • pokud bereš HA, přestat s ní, netvrdím, že za jeho zády, ale ať ocharnu proti otěhotnění chvilku zajišťuje on - to proto, aby se tvé cykly daly dohromady pro tu očekávanou chvíli, až si on vzpomene neo až si najdeš někoho jiného,
  • dát mu nůž na krk: ještě půl roku cestování, pak už rodina, nebo se rozejdeme hned,
  • odmítnout kecy, jak on sám neví, když neví, bude si muset uvědomit, protože má partnerku, která má svůj věk a své priority a že ty bude muset respektovat a dát jím přednost před tím cestováním a svobodou,
  • a pokud to s ním prostě nepůjde, poohlídnout se po jiném případném otci - nemusíš se hned s tímto rozcházet - ale nespléjhej jen na něj.

Až budeš mít dítě, tak se budeš divit, jaké argumenty jsi přijímala jako důvody, proč dítě ještě nemít. Nějaké cestování Ti bude připadat fakt směšné a hlavně jako výmluva.

Určitě spoustu holek napíše, jak si počkalo a mělo první až po třicítce a stihly ještě 3 děti, ale uvědom si, že jiné spoustě žen to nevyšlo. Třeba se ozvou nějaké snažilky, které dítě odkládaly a napíší své zkušenosti.

Takže já bych nějaké kroky ve vztahu s přítelem podnikla (bohužel má zkušenost je ta, že vztah klape, pokud je po jeho a že přestává klapat, pokud partnerka něco chce, co se přímo muže dotýká…) a podnikla bych i kroky ve vztahu ke svému zdraví (vysazení HA, porada s gynekologem - snad už umí poznat zásobu vajíček a jejich stav a určitě umí zkontrolovat probíhání ovulace).

Hodně štěstí!

  • Nahlásit
  • Citovat
4222
24.11.08 17:07

Hm,tak takovýhle pesimistický příspěvek určitě pomůže…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4222
24.11.08 17:10

Já teda nevím,proč když se dneska děti rodí v 45,co je za problém mít dítě ve 30 :roll: Chápu,že u někoho to nejde,ale u toho to asi nepůjde ani v 28.

Radíš rozejít se s ním,ale než si vybuduje nový vztah tak jí bude mnohem víc…

Ne,já bych to nehrotila,ale sem tam bych prostě zarejpala,že by si byla moc štastná a že je už ten správný čas.Nějak zaargumentovat a zahrát na city.Někteří chlapi se prostě bojí,co ten přírůstek do rodiny přinese…potřebují trošku popostrčit :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9048
24.11.08 17:15

Přesně jak říká Kačenka…Pokud chlap slečnu anonymní miluje, brzy dojde k tomu, že by ji to udělalo šťastnou a tím pádem i jeho…Občas o tom mluvit, ale zas to nehrotit…to by utekl opravdu každý (normální) chlap…

A najít si nějakého „fouňu“ jen abych měla dítě, to už je opravdu krajní mez!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama