Jak přesvědčit tchýni, že se nemá chovat jako blázen
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Zacni na ni jecet 
.
Jinak duslednost jako na psa, no.
Na zacatku rict pravidla.
Jakmile je porusi, seberete se a jedete domu, hned. Schvalne jak dlouho je
vydrzi porusovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jak už píše Lucieatd. výše. Začněte prostě ječet. 
To je třeba věc, kterou jsem se vědomě
musela znovu naučit - prostě zařvat. S některými lidmi to jinak nejde a na
manipulaci je třeba být tvrdý. Fakt tohle nemusíte chápat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mně teda přijde tchýně v pohodě a ty zbytečně přecitlivělá. 
ale každá máme ty hranice asi jinde.
Příspěvek upraven 06.08.22 v 12:07
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Rodiče jste vy a vy máte pravidla. Podle vás se mají řídit ostatní a hotovo.
Ovšem taky to na mě působí dost přecitlivěle, ony jsou někdy ty
babičky opravdu až moc akční, ale zase na druhou stranu, jsou takové, co
nemají zájem vůbec. Takže prostě se domluvit, co ano a co ne, ale abych
rvala kočár z ruky? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Zdravím dámy,
Je tu asi milion diskuzí o tchýni a tak jsem se rozhodli si taky postěžovat.
Mám tchýni (překvapivě) co od nás bydlí asi pět hodin cesty. Takže jsme se vídali cca dvakrát ročně. Vzhledem k tomu, že je to přes hranice, tak to poslední dobou ani častěji nešlo. A myslela jsem si, že mám super tchýni. V důchodu ale pracující, pořád v pohybu, na výletech a cestách.
Chlap je introvert a já už jsem taková ta verze asociální, kdy mě kontakt s lidmi tam za zdmi neuvěřitelně vyčerpává a po pár hodinách návštěvy potřebuju týden odpočinku.
A máme děti, teď jim je něco málo ke čtyřem měsícům. A tam začal veškerý problém s tchýní.
Z mého pohledu jí totálně šiblo. Nasáčkovala se k nám na víkend už v šestinedělí. A já teda povolila, že je tak často neuvidí. Ale ani mojí mámu jsem nechtěla vidět na déle jak půl hodiny, jednou týdně.
A hned, že bude vozit kočárek, abych si odpočala. Neodpočinula, byla jsem celou dobu v křeči jak se mají méděti. A dorazila, až když začali brečet. A ještě ten den chtěla zas. Nejraději by tak třikrát denně na tři hodiny. V šestinedělí jsem měla vše jen ne sebevědomí, takže jsem je půjčila dvakrát denně na dvě hodiny a skoro se zbláznila.
Pořád na ně sahala, chovala, stála nad nima v noci, když jsem je šla krmit. Musela jsem si je ukrást abych si mohla potulit vlastní děti. Takže peklo.
Pak jsme se dlouho neviděli. Sice psala třikrát týdně a chtěla furt něco vědět a hlavně fotky. Jako bych je fotila každý den. Ale nějak jsem na to peklo zapomněla. Měli jsme ve třech měsících k ní jet na týden a já se i těšila, že budeme mít nové zážitky.
No, nové peklo. Pořád na ně mluvila, divočila je, pak nemohli spát. Pořád chtěla sama na procházku. Jaký čas jsem povolila, ten využila na max plus pět minut a tvářila se uraženě, že nekývnu vždy.
Na jeden výlet jsem zacitila plenku a říkala jsem si, žekdyby, tak se vrátí. Nevrátila a nechala dítě v té pos.. pleně dvě hodiny
Vymyslela celodenní výlet autem. Prostě blbost, nedošlo nám jak špatný je to nápad. Děti to sotva dali, ručičky rozedrané od autosedačky. Všichni jsme se shodli jaká to byla blbost. No a co, další den přijde s dalším výletem aby se mohla chlubit mými dětmi. Když jsem řekla ne, že už žádné výlety. Že se musí vzpamatovat před cestou domu. Tvářila se uraženě a kamarádce v telefonu (slyšela jsem, bylo to nahlas) řekla že nepřijede, protože mladý maji nějaký ten divný režim.
Vlezla nám ráno do společné postele povídat si s miminky. Takže uz jsem se nevyspala.
Nanosila snad osm tašek hnusných hadrů a hraček z druhé ruky, co se toho asi někdo chtěl zbavit. Tvářila se uraženě, když jsem jí řekla ať už prosím další nenosí, že už nechci.
Vtipkovala o tom, jak v roce už by kluci mohli na vodu (raft) Brrr
Na jediné romantické procházce co jsme za týden měli nás potkala a vytrhla chlapovi kočár z ruky a hodlala odejít. Vytrhla jsem si ho zpět a odešla. Pak za mými zády na chlapa zkusila vydírání typu odjedu a už se nemusím vracet když mě nemáte rádi, protože chtěla vozit.
Nadělala si zasobu fotek (i když od začátku jsme dali zákaz fotek našich dětí na facebook) a klidně teď po týdnu dala fotku s dětmi jako jak je úžasná babička.
Přestala jsem jí věřit. Myslím si, že jí jsou ty děti úplně ukradený. Myslí jen na sebe a na chlubeni se kamarádkám. A nejradši by zase přijela a já ještě nerozdychala tenhle týden.
A teď otázka. Jak říct tchýni, že to přehání, tlačí, je hrozně invazivní, intenzivní a já už jí nevěřím. A že tím jak tlačí dál a dál (píše a píše a vnucuje se) tak to zhoršuje a zhoršuje a já ji začnu nenávidět. Jsem kousek od toho na ní ječet. Podle ní jí máme chápat. Podle mě já nic chápat nemusím, ona je ta co něco chce.
Manipulace je na mě jako hadr na býka, zažila jsem si s manipulátory svoje.
Jak jí přesvědčit aby byla zase normální fajn tchýně? Cokoliv ji normálně povím že ne, tak buď se tváří uraženě, neno to odkejve a ignoruje jako bych mluvila s oslem.
Každý den se delším toho že to příště bude stejně. Moje hormony tohle fakt nedávají. Precijen jich mám dvojnásob.
Anonym, protože nechci aby si každý mohl spojit tuhle diskuzi s jinými. Pokud mě někdo pozná, prosím nejmenovat.
Promiň, ale tu s tou plenkou nechápu.
A nezlob se, nejsou to jen tvé děti. Maji i otce a to je její syn.
Jinak jseš za mě zaujatá už z principu a ať tchyně udělá cokoliv, je to
špatně. Ona by měla respektovat, co řekneš, ale ty si to nesmíš vydupat
hak malej fracek.
Přestaň být hysterka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Mně teda přijde tchýně v pohodě a ty zbytečně přecitlivělá.
Mě to teda taky přijde zbytečně vyhrocený, ale tak má kluky, za pár let pozná, jaký to je být tchýně a mít snachu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Radu nemám, jen soucitim, mám podobně šílenou tchyni, která dokonce
odmítá chodit do práce, aby mohla být víc (pořád) s mým miminkem 
jediná pomoc je asi být hnusná, ale taky
záleží, jak se k tomu staví manžel. Já kdybych byla hnusná na tchyni,
tak se se zlou potážu
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Mně teda přijde tchýně v pohodě a ty zbytečně přecitlivělá.
Omyl
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Mně teda přijde tchýně v pohodě a ty zbytečně přecitlivělá.
To je přesné s těmi hranicemi. Pro mě je třeba naprosto mimo hranice, aby mi tchyně lezla do manželské postele povídat si s miminky, nebo aby ode mě pártýdenní děti tahala dvakrát denně na tři hodiny pryč, přestože jí řeknu, že to tak nechci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Myslím, ze to je tvůj úhel pohledu a ze strany tchyně by to mohlo byt jinak. Neřeš s prominutím blbosti a buď rada, ze mas tchýni, která má rada svá vnoučata.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@SlečnaDahlia píše:
To je přesné s těmi hranicemi. Pro mě je třeba naprosto mimo hranice, aby mi tchyně lezla do manželské postele povídat si s miminky, nebo aby ode mě pártýdenní děti tahala dvakrát denně na tři hodiny pryč, přestože jí řeknu, že to tak nechci.
tak zrovna tomu s tou postelí fakt nevěřím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Si to dost přikrášluješ, abys byla zajímavá, co? Něco ti vůbec nevěřím. A působíš na mě jako přecitlivělá, hysterická kvočna.
Proč by nemohla vozit kočár? 
Proč by se nemohlo jet s miminem na celodenní
výlet? My jezdili s dítětem pořád a žádné odrané ručičky
z autosedačky teda nemělo. Co jste to koupili za šmejdy?
A to tvoje neustálé moje děti, mými dětmi, a jen moje moje … To je na plesknutí. To nejsou JEN TVÉ děti. Ale jsou i tvého chlapa. A i babička na ně má právo. A každá babička, která má vnoučata ráda, se jimi chce pochlubit.
Problém babičcce 3× za týden vyfotit a poslat fotku? Je to fakt tolik obtěžující?
Uber a zamysli se nad sebou. Tady fakt není ta špatná tchýně …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nevěřím, opravdu nevěřím, že by se tchyně nasáčkovala mladým do postele. A jak už psal někdo výše, to moje děti, mým dětem… z toho úplně řve. Myslím, že bys měla ubrat. Ona hlídací babička ochotná vzít si malochy klidně na celý den (a třeba i noc), je opravdu k nezaplacení. U dvojčat dvojnásob. Ale to na ní musí být zvyklí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Že je manipulátor si nemyslím, na to to moc neumí. Jen jsou to takové ty náznaky asi z výchovy, že maminka bude smutná když neposlechneš. Ale já měla manipulátora v rodině a tak jsem na to hrozně vysazená.
Ječet nechci. Podle partnera by prý vůbec nepochopila co mi vadí. (Po vytrhnutí kočárku, co se bavila o mě s ním za mými zády, doslova, jsem se jí snažila vysvětlit, že udělat to takhle mi sepne kontakty. Prázdno.) Zatím to nechávám na něm. On také netouží vidět jí každý měsíc. Ale jeho taktika, kdy prostě ignoruje její dotazy na příjezd a svádí řeč třeba na počasí, nebo já nevím,. Mi nepřijde úplně fér.
Ano, do manželské postele nám vlezla.
Ano, jsem přecitlivělá. Já beru aby si povozila kočárek. Ale opravdu jsem ještě donedávna měla problém půjčit ho své mámě. A to je přeci jen z mého pohledu jiný vztah.
Ano jsem na ní v tuhle chvíli vysazená, zdají se mi o ní noční můry a je mi zle když si jí tu představím na pár dní. Prostě to tak je.
Moje logické já si myslí, že je zoufalá. Jiná vnoučata mít nebude a
tak se na to hrozně upla. A tak tlačí a tím se vzdalujeme a ona tlačí
ještě víc. A já bych jí vážně chtěla nějak vysvětlit, že lepší by
bylo netlačit. 
Moje stále ještě histericke hormony zmítané
já si ji nacpalo nezi hrozby a tak si vykládá její akce.
Říkám moje děti, protože jsem nechtěla profláknout pohlaví (nepovedlo se) abych nebyla tak snadno poznatelná. Celkově se snažím změnit způsob jakým normálně píšu. Jinak jsem zvyklá je nazývat jmény.
Partner je flegma. Takže volí ignorační taktiku a chce abych jí volila
taky. Problém je, že tím všechny psaní a telefonáty přepadli na něj. No
a jeho vždycky obtěžovalo si s mámou napsat jednou za dva týdny.
Popravdě, já to mám podobné, roky jsem učila svojí rodinu, že víc než
jeden telefonát týdne ze mě nevyrazí. Ale třeba zrovna moje máma je
stejná a tak to chápe. Taky jí stačí že mi napíše jednou za měsíc.
Mě akorát ignorační taktika nepřijde jako ta správná.
Ten celodenní výlet byl osm hodin v autě se dvěma cca hodinovýma zastávkama. A ano, jeden z kluků měl pak odřené ruce do krve. Je celkově citlivější na kůži. A já jí to nedávám za vinu, byla naše blbost to takhle nedomyslet, že je to pro ně moc a dvě hodiny probrečí, než dojedeme zpět. Ale vadí mi, že se s námi baví o tom jak se to přehnalo a už nikam jezdit nebudeme a vzápětí přijde s výletem na minimálně dvě stě kilometrů a diví se, že nechci. Jako je možné, že jenom nepřemýšlí. Ale já to beru jako že jí je jedno, že klukům to vadí.
Jistě že mají kluci otce. Je skvělý, stará se. Nemám problém ho
s nima nechat samotnýho. Ano, z jeho pohledu část toho co mi vadí dělají
moje hormony. A část vadí i jemu.
Chápu že většině z vás přijde hrozné, že by mi vadilo vidět tchýni
každý měsíc. Některé se scházíte s příbuznými i vícekrát týdně.
Ale my jsme divný pavouci. Každý víkend máme naplánovaný nějaký
program. A lidi do něj zrovna moc nepatří. Třeba kamarádku jsem od porodu
ještě neviděla, nebyl čas. Rodina bydlí půl hodiny vedle a když mají
štěstí, tak mě vidí jednou za měsíc a ještě bych to klidně omezila.
Prostě jsem taková. Lidi jsou únavný.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Tchýně me sprostě oslovuje
- Miminko a koně - tchýně
- Tchyne-tchan k zamysleni
- Tchyně upřednostňuje dceru před synem
- Správa chovu zvířat - škola VSA Brno
- Nevlastní rodičovství-partner nemá o mé deti zájem
- Nervy z tchýně
- Tchyně mě tlačí do dětí
Zdravím dámy,
Je tu asi milion diskuzí o tchýni a tak jsem se rozhodli si taky postěžovat.
Mám tchýni (překvapivě) co od nás bydlí asi pět hodin cesty. Takže jsme se vídali cca dvakrát ročně. Vzhledem k tomu, že je to přes hranice, tak to poslední dobou ani častěji nešlo. A myslela jsem si, že mám super tchýni. V důchodu ale pracující, pořád v pohybu, na výletech a cestách.
Chlap je introvert a já už jsem taková ta verze asociální, kdy mě kontakt s lidmi tam za zdmi neuvěřitelně vyčerpává a po pár hodinách návštěvy potřebuju týden odpočinku.
A máme děti, teď jim je něco málo ke čtyřem měsícům. A tam začal veškerý problém s tchýní.
Z mého pohledu jí totálně šiblo. Nasáčkovala se k nám na víkend už v šestinedělí. A já teda povolila, že je tak často neuvidí. Ale ani mojí mámu jsem nechtěla vidět na déle jak půl hodiny, jednou týdně.
A hned, že bude vozit kočárek, abych si odpočala. Neodpočinula, byla jsem celou dobu v křeči jak se mají mé děti. A dorazila, až když začali brečet. A ještě ten den chtěla zas. Nejraději by tak třikrát denně na tři hodiny. V šestinedělí jsem měla vše jen ne sebevědomí, takže jsem je půjčila dvakrát denně na dvě hodiny a skoro se zbláznila.
Pořád na ně sahala, chovala, stála nad nima v noci, když jsem je šla krmit. Musela jsem si je ukrást abych si mohla potulit vlastní děti. Takže peklo.
Pak jsme se dlouho neviděli. Sice psala třikrát týdně a chtěla furt něco vědět a hlavně fotky. Jako bych je fotila každý den. Ale nějak jsem na to peklo zapomněla. Měli jsme ve třech měsících k ní jet na týden a já se i těšila, že budeme mít nové zážitky.
No, nové peklo. Pořád na ně mluvila, divočila je, pak nemohli spát. Pořád chtěla sama na procházku. Jaký čas jsem povolila, ten využila na max plus pět minut a tvářila se uraženě, že nekývnu vždy.
Na jeden výlet jsem zacitila plenku a říkala jsem si, že kdyby, tak se vrátí. Nevrátila a nechala dítě v té pos.. pleně dvě hodiny
Vymyslela celodenní výlet autem. Prostě blbost, nedošlo nám jak špatný je to nápad. Děti to sotva dali, ručičky rozedrané od autosedačky. Všichni jsme se shodli jaká to byla blbost. No a co, další den přijde s dalším výletem aby se mohla chlubit mými dětmi. Když jsem řekla ne, že už žádné výlety. Že se musí vzpamatovat před cestou domu. Tvářila se uraženě a kamarádce v telefonu (slyšela jsem, bylo to nahlas) řekla že nepřijede, protože mladý maji nějaký ten divný režim.
Vlezla nám ráno do společné postele povídat si s miminky. Takže uz jsem se nevyspala.
Nanosila snad osm tašek hnusných hadrů a hraček z druhé ruky, co se toho asi někdo chtěl zbavit. Tvářila se uraženě, když jsem jí řekla ať už prosím další nenosí, že už nechci.
Vtipkovala o tom, jak v roce už by kluci mohli na vodu (raft) Brrr
Na jediné romantické procházce co jsme za týden měli nás potkala a vytrhla chlapovi kočár z ruky a hodlala odejít. Vytrhla jsem si ho zpět a odešla. Pak za mými zády na chlapa zkusila vydírání typu odjedu a už se nemusím vracet když mě nemáte rádi, protože chtěla vozit.
Nadělala si zasobu fotek (i když od začátku jsme dali zákaz fotek našich dětí na facebook) a klidně teď po týdnu dala fotku s dětmi jako jak je úžasná babička.
Přestala jsem jí věřit. Myslím si, že jí jsou ty děti úplně ukradený. Myslí jen na sebe a na chlubeni se kamarádkám. A nejradši by zase přijela a já ještě nerozdychala tenhle týden.
A teď otázka. Jak říct tchýni, že to přehání, tlačí, je hrozně invazivní, intenzivní a já už jí nevěřím. A že tím jak tlačí dál a dál (píše a píše a vnucuje se) tak to zhoršuje a zhoršuje a já ji začnu nenávidět. Jsem kousek od toho na ní ječet. Podle ní jí máme chápat. Podle mě já nic chápat nemusím, ona je ta co něco chce.
Manipulace je na mě jako hadr na býka, zažila jsem si s manipulátory svoje.
Jak jí přesvědčit aby byla zase normální fajn tchýně? Cokoliv ji normálně povím že ne, tak buď se tváří uraženě, neno to odkejve a ignoruje jako bych mluvila s oslem.
Každý den se delším toho že to příště bude stejně. Moje hormony tohle fakt nedávají. Precijen jich mám dvojnásob.
Anonym, protože nechci aby si každý mohl spojit tuhle diskuzi s jinými. Pokud mě někdo pozná, prosím nejmenovat.