Jak psychicky zvladat nemoci deti?

196
1.7.09 20:40

Jak psychicky zvladat nemoci deti?

Už několikrát jsem chtěla o tuto radu požádat, ale pořád mi to připadalo hloupý. Teď už musím :)
Prosím, jaké máte fígle, abyste psychicky zvládali nemoci svých dětí. Naše děti nejsou příliš často nemocné a pokud ano, tak mají jen banální nemoci (rýma, uši, kašel…), ovšem prožívají je náležitě a já okamžikem nástupu nemoci propadám hysterii. Doslova. Fyzicky funguju perfektně. Léky mám, spánek oželím, s manželem jsme sehraní, všechno klape. Ale psychika je úplně v čudu. Stačí, aby dítě v tomhle období kvíklo a mě stoupá tlak, dostávám průjem, zvedá se mi žaludek, prostě hysterie :-( To, jak se cítím, podle mě vnímají i děti a třeba jim to i přihoršuje.
Potřebovala bych podobnou radu, jakou jsem dostala před lety na strach z porodu - byla to obyčejná rada: kontrakce jsou děsný, ale prožívej KAŽDOU jednotlivě, nemysli na tu další a zvládne se to. Poslechla jsem a oba porody jsem tak zvládla skvěle.
Nemáte někdo něco podobného na zvládnutí nemoci dětí? Kolikrát si říkám, že je to fakt na psychiatra a třeba by mi pomohla nějaká takováhle banalita. Nějaký rituál nebo něco takového …

Díky, snad nejsem moc k smíchu :-)

A.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

5018
1.7.09 20:43

K smíchu učitě nejsi, pokud někdo radu dodá, sama jsem na ni zvědavá, taky by se mi to hodilo…ohledně zdraví mých dětí jsme většinou soudná, ale občas dokážu rozvinout dokonalou schízu. :roll: :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
88
1.7.09 20:50

K smíchu rozhodně nejsi.Já mám to samé.Když mi dcerka onemocněla poprvé s horečkama a dusila se kašlem,byla jsem hysterická,3 dny jsem nespala a každé její kvíknutí mě dovádělo k šílenství,volala po rodině,co to asi tak může být…Možná je to tím,že jsem zdravotní sestra a představuju si ty nejhorší scénáře.
No moc jsem ti neporadila,ale aspon víš,že v tom nejsi sama :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6545
1.7.09 20:54

k smíchu nejsi. Aneta mi marodila od loňského října do dubna dosti intenzivně (tedy spíš kontinuálně, jinak to byly náběhy na průdušky, fuj zelené rýmy sedající na průdušky, do toho jednou uši, pak herpangína, střevní viroza), pak květen relativně klid a v červnu měla ATB na průdušky. Ve finále se zjistilo, že je alergická, jdem za 3 týdny na alergo.

Čili chápu a sama radu nemam. Bohužel četností neotupím, alébrž se dostávám do stavu, kdy zmerčím rýmu u nosu a už jsem na dně.

Situaci vylepšuje to, že buď s ní marodí starší Bára, nebo já nebo všichni. Já s ní lehnu teda v 99% taky. A věř, že při astmatickém záchvatu už jsem ani neměla sil…

Nevim. Musí se to přežít, upnout se k tomu, že to přejde a bude líp…já doufám, že už budem mít klid a že zas nelehne před termínem na očko :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1837
1.7.09 21:01

Adelo -
k smíchu nejsi a povzbudím Tě - po dobu i banální nemoci naší malé jsem bývala nepoužitelná a to doslova.
Náladu pod psa, vidění šedivé. Lidově řečeno, „depka“.

Pomohlo mi nakonec vlastně totéž, jak jsem přežila asitak 4 dny sama se sebou ve špitále:
1. když už to je, tak to prostě je a je nutno to tak brát, a MUSÍ se to tím pádem vydržet
2. za pár dní to zase přejde a bude to dobré (nebo aspoň lepší)
3. musím přečkat momentální situaci a soustředit se na tu budoucí dobu, která teprve nastane

vpodstatě jinými slovy omíláno totéž dokola:
TEĎ TO JE, JE TO HNUSNÉ, VYDRŽÍM TO, PROTOŽE PŘIJDOU LEPŠÍ ČASY. Tím pádem se s tím poperu a přečkám to vlastní vůlí.

aplikovatelné na mnoho životních situací.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1
1.7.09 21:45

Ne, sama nejsi. My máme doma od minulého září samá školková nadělení, momentálně miniserie neštovice u staršího, rýmy, drsné neštovice u mladší, jen co předevčírem doteplotovala, má čtyřicítky starší.
Taky si říkám, že jsem vnitřně dost slabá, když mám vždycky o ně takový strach, děsy, jestli tu teplotu zdoláme, mám co dělat, abych nepanikařila.
Ale když mě to přepadne, snažím se zamyslet se, rozplánovat jen nejbližší další krok a prostě to přežít s tím, že to je na pár dní, že to vypadá hrozně jen z perspektivy momentální situace, za měsíc už si na tu horečku nevzpomenu.

Tak ještě chvíli a půjdu ho zase zkontrolovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1837
1.7.09 22:14

taktak -
jak píše Veruskak.

Celkově vzato… myslím, že by bylo asi daleko horší, kdyby nás nemoci našich dětí nechávaly zcela chladnými…
TAK! :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9239
1.7.09 22:24

neřešit to co právě není = má teplotu, má horečku - nooo mohlo by být hůř, ale není, tak se tím nezabývám.

Zní to strašně, ale funguju tak nějak bez přemýšlení prostě zastávám činnosti co jsou potřeba a nepřemýšlím nijak dál (bych musela opravdu zcvoknout). Na druhou stranu se snažím si zjistit informace a být tedy připravená i na tu horší variantu, ale nepočítat s ní automaticky.

Když začneš panikařit děti začnou také, chce to klid a opakovat si i dětem bude to dobré. :?

Ahoj Iva a dvě neustále nemocné holčiny. :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4219
1.7.09 22:57

Myslím, že to jsme asi všechny, nebo je nás hodně.........já mám to samé od té doby, co se narodila první dcerka-s každou nemocí jsem byla zralá na psychiatrii, pač taky za každou horečkou a za každým kvíknutím vidím hned ty nejhorší nemoci :cry: .................................
Myslela jsem si, že to takto prožívám jenom já..................
Radu nemám, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama

A už před lety jsme se shodly s jednou mou kamarádkou, která má stejně starého kluka, jako já první dcerku-že snad úplně nejhorší je horečka u dítěte, když nemá žádné viditelné průvodní znaky nějaké virózy-např. rýmu nebo kašel…tak to jsem na zhroucení-opravdu......

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Fik
2.7.09 06:17

jeste s tim sama nemam zkusenost,
ale chystam se zvlast na tyto stavy vyzkouset bachovky
http://www.bachovky.cz/

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
2.7.09 07:18

Ahoj,mám to jako ty,dělá se mi zle od žaludku,potím se,mám průjem,je mi na omdlení…pomáhá mi si říkat,že bude lépe,bude lépe(já používám citát :„Tak dlouhá žádná noc není,aby ji nezaplašil jasný úsvit dení“).Taky si neustále opakuji,že je vše tak,jak má být.A k tomu si stříkám bachovky-krizovky.Pomáhá mi to.Tak se drž :wink: Nepřihlášená Klára.

  • Nahlásit
  • Citovat
664
2.7.09 12:15

Asi to vyzní blbě, ale když na mě leze nějaká krize kvůli nemocem, uvědomím si, jak některé dětičky bojují se zákeřnýma nemocema v Motole a co asi jejich maminky. .. pak se hodím do klidu, že moje děti mají jen průdušky, anginu nebo tak něco a říkám si, co plaším, že může být tisíckrát hůř. .a pomáhá mi to. .

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2031
5.10.13 11:56

Mám hodně podobný problém
Holky co mám dělat. Já asi zešílím nebo brzo skončím na psychyně. Já měla jít na doktora, a měla bych asi klid. Mám šílený pocity když mi synek onemocní. Mám vždy panický strach že umže, hlavu se mi honí diagnózy co by normálního člověka ani nenapadlo. U dcerky to tam nemám, ale i o ní se v době nemoci moc bojím. Máte to tak taky někod a navíte někdo co s tím dělat? Nebo se nějak otupit??

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31695
27.4.14 22:52

Jak tak brouzdám emiminem, tak jsem našla tuhle diskusi..bohužel to mám podobně. mladší syn(27m) měl v týdnu už potřetí laryngitidu(naštěstí už podruhé mírný průběh, pár „zaštěkání“, chvíle chroptění, dostal čípek, a pak už celkem v pohodě). ale na mě to zanechalo celkem následky, syn je navíc pořád nachlazený, má rýmu, trochu chroptí, a já už jsem z toho zralá na blázinec, hrozně se o něj bojím :( po tý druhý laryngitidě jsem už byla optimista, v březnu byl nachlazenej, a zvládl to, ale tohle mě zase srazilo, při každým zvuku z pokoje tam hned letím. kdyby se aspo%n bobek zbavil tý hnusný rýmy, už smrká přes týden. výtěry z krku i z nosu má na bakterie negativní, dělala mu je dr v úterý, kvůli tý laryngitidě. vím že je to celkem banalita, ale jak jsme s tím byli v prosinci 1 noc v nemocnici, tak jsem hysterická při každým zakašlání. a hlavně mám pořád(doufám absurdní) strach, že se udusí v noci, když budu spát, jak má tu rýmu. jsem ráda, že v tom aspoň nejsem sama. pomohlo vám na tyhle strachy něco?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
357
27.4.14 23:12

Ahoj, mám půlroční dcerku, od narození nechtěla vůbec papat, každou kapku mlíka co jsem do ni dostala jsem se modlila, aby ji nevyblila atak jsme ji po každém jídle 2h nosili s přítelem, tak to trvalo az skoro do jejích 3 měsíců kdy už teda jako doktoři pochopili, že sinto nevymyslim. Narodila se totiž se ♡ vadou atak nás poslali do Motole, okamžitě šla druhý den na sál. Už nemám chuť konkrétně rozepisovat co všechno jsme před operací zažili za ty 3 měsíce, ale já teda vyhlizela strom na který se povesim. Krátce po porodu malé zjistili i hypothyreózu, takže je na tabletách a měla spatne ledviny, kolim já to obrečela. Srdce má díky machrům doktorům z motole jako zvon, ledvinky se srovnaly samy a doufáme, že se srovná i ta štítná žláza. Teď má Eliška půl roku a já jsem přestala řešit každou kravinu a měřit ji 6× denně teplotu a neustále kontrolovat fontanelu a já nevím co všechno jsem ji ještě kontrolovala. teď si to prostě užívám, konečně. Ale moje mamča moc nechce hlídat, bo se furt bojí že něco. Já jsem přesvědčena, že už se setkáme jen s běžnými nemocemi, ale těžko říct jak je budu prozivat?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama