Jak řešit to, když se dlouho nemůžete odmilovat a jít dál?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní  01.05.18 20:13
Jak řešit to, když se dlouho nemůžete odmilovat a jít dál?

Milé ženy,
můj problém zní možná banálně, vždyť přece zažívám obrovské štestí - mám miminko a svou rodinu, ale stále žiju s jedním problémem, který v sobě hlouběji nosím. Už dlouho se nemůžu vnitřně odmilovat a odpoutat od jednoho muže. Kdysi jsem se do něj na první pohled zamilovala. Vlastně už když jsem ho poprvé uviděla, zažila jsem ten pomyslný třes. Stačil jeden pohled a já měla pocit, že někde v osudu bylo napsáno, že my dva patříme k sobě. Byl to ten nejintenzivnější cit, který jsem kdy zažila a který byl jak vichřice co nezanechá kámen na kameni. I přesto, že jsme si rozuměly bohužel z jeho strany to bylo jinak a já byla nucená připustit si tato fakta:

  1. Nejsem jeho typ a z jeho strany jiskra nepřeskočila, nevidí ve mně potenciální partnerku.
  2. Navíc ze dne na den otočil a dal mi najevo hluboké pohrdání.
  3. Nemám na něj už kontakt, nedohledám ho a jsem nucená si připustit, že my dva nikdy pár nebudeme, nepatříme k sobě a nikdy ho neuvidím, neuslyším jeho charismatický hlas atp.

I přes tato fakta a přes postupující čas však k němu krom naštvání na to jak pohrdavě se po přiznání mých citů zachoval k němu chovám stále hlubší cit a mám strach, že jen tak nezmizí. Naopak ve mně zůstává. Jsem ted štastná, ale přesto žiju vnitřně tak, že si s ním povídám, představuji si třeba, že je vedle mě v různých situacích a co by asi tak řekl třeba na to, vidím nás spolu jako pár v představách. Cítím někdy, že my dva se ještě někdy musíme potkat a být spolu. Vidím ho u sebe a stále vzpomínám, denně, často a při těch představách se usmívám. Vzhledem k faktu, že mi opravdu není 15, mám svoje roky si uvědomuji, že mám se sebou problém a měla bych na něj zapomenout. Obligátní rady - přerušit kontakt, nevidět ho, nová láska - to vše se stalo, ale… U mě neplatilo sejde z očí sejde z mysli a navíc to trvá skutečně dlouho. Nevím jak z toho ven a tak. Analyzovala jsem to už u psycholožky, zda mi ted něco nechybí v životě, ale dle ní to chce stále čas, jenže mě to už jaksi ubíjí.

Potřebovala jsem se vypsat a zajímalo by mě, zda některá z vás žije třeba žije taky s láskou, kterou ví, že nemůže mít a stále vzpomíná co by kdyby byli pár? Případně - co může pomoci krom psychologa? Kineziologie, hlubinná terapie? Je vůbec možné se odstřihnout? Děsi mě to vzhledem k mému věku, postavení i životu, ale city jsou silné. Věříte třeba v tomhle směru na osud, že to má opodstatnění co se děje? Napadlo mě jít i ke kartářce.

Prosím anonym, nechci odtajnit identitu, aby se vědělo kdo jsem. Děkuji.


Reklama

Reakce:
 
klenott
Kecalka 254 příspěvků 01.05.18 20:19

A jak dlouho ten kontakt mezi vami trval? Byli jste pratele, kolegove? Vis kde on se ted nachazi? Jak dlouho je to od doby co jste prerusili kontakt?

 
anupati
Kelišová 5295 příspěvků 4 inzeráty 01.05.18 20:44

Vrele doporucuji rodinne konstelace s dobrym lektorem/tera­peutem.

 
Anonymní  01.05.18 20:59

Ahoj, radši anonym. v uvodu bych poradila, ať zkusíš všechno, kartářku i kinezku, jen to ber s rezervou..ale udělej to, pokud ti to dá dobrý pocit, že pro to něco děláš.

ke mně - stalo se mi to. považovala jsem tu lásku za osudovou. byl to muj princ, do něhož jsem se zamilovala na základní škole. nechtěl mě, byl to kluk:D možná jsem se mu trochu líbila, ale tak příšerně jsem se ho styděla! A pokračovalo to i dál. na střední jsem do něj byla zamilovaná stále, měl všechno co jsem si u kluka přála..bydlel blízko, měl vztah k přírodě(jako já), miloval kulturu (jako já) studoval biologii (miluju přírodu), měl rád umění, no prostě totálně ideální doplněk pro mé já! nemohůa jsem tomu uvěřit, když jsem slyšela, že chodí do divadla! Já to milovala taky! (u 18 letých to není obvyklé) Pak jsme se setkali párkrát na vš, jen letmé setkání. Já už samozřejmě jiného partnera, ale jakmile jsem ho viděla, nedokázala jsem myslet na nic jiného! elektrizující přitažlivost. Zkrátím to. cesty osudu se sešly tak, že jsme se potkali a dali dohromady kolem 25 let, čerstvě po vš. První rande bylo božské, první polibek taky. Ale něco začalo být divné, něco nesedělo. Líbal divně. Byl celý takový nesmělý. Zjistila jsem, že je panic, ok. A pak jsem zjistila, že mi vadí to jak „voní“, že mi vadí to jak mlaská u líbání, vadí mi i to jak nahlas se směje, styděla jsem se za něj. Sex nebudu komentovat. Prostě fiasko. Rozešla jsem se já, nemohla jsem to snášet. Měla jsem pocit, že tenhle vztah by byl krásný kdyby mě bylo patnáct, ale mě bylo 25 a byla jsem nejen zkušenostmi, ale tak nějak celkově přístupem k životu, totálně jinde ukázal se totiž jako mamánek, totální a to mě odpuzovalo. A nezachránila to biologie ani láska k jazzu ani láska k divadlu, pro kterou jsem ho považovala za dlouhá léta za ideálního kluka Když na zš jako jdiný ze třídy řkl, že má rád jazz, srdce mi poskočilo, protože já taky.

Bylo to totální a masakr procitnutí, které ale, přiznám se, bych nikdy neprožila, kdyby nás osud nesvedl doromady a kdybychom se nepotkali. pže kdyby ne, asi bych musela čekat, dlouho čekat na muže, k němuž budu cítit stejně silnou lásku a přitažlivost, která přebije tu první. Ale možná by ji nepřebila uplně, protože to co neznáme, to kam nevidíme, to co nemužeme mít a poznat se nám zdá VŽDYCKY přitažlivější, i když není…

takže já se nebudu ptát, jak dlouho to trvá, u mě ta zamilovanost trvala přes moje 3 vztahy a 12 let, od mých 13 do 25, kdy jsme si spolu začali. měla jsem z p…e kliku., že jsem měla tu možnost ty kyselé hrozny ochutnat a přesvědčit se, že není šechno zlato…
jenže my máme sklony vidět u druhých jen to hezké. bohužel. podruhé jsem se o tom přesvědčila, když jsem si příliš idealizovala kamarádku.

 
Anonymní  01.05.18 21:09

@klenott
Kolega z práce, znala jsem ho cca okolo půl roku na pracovišti. Jsou to dva roky a dodnes si pamatuji první okamžiky a první pohledy, kdy jsem dojatá štestím hleděla na člověka o kterém jsem si myslela, že je mi souzený. Což očividně není a dal to najevo. Ale ani odmítnutí, ani čas, ani práce, koníčky, přátelé, ztracení kontaktu nepomohlo zmírnit city. Kdyby byl aspon den bez myšlenky na něj, kdyby bledla, ale ona ta láska stále sílí :(

 
Anonymní  01.05.18 21:12

Ahoj, také to znám. Zamilovala jsem se do něj na střední škole - také na první pohled. Byl to můj princ. On mě ale nechtěl. Ta moje láska trvala 10 let. Pak jsme si konečně vyjasnili, že spolu nikdy nebudem.
Já mám manžela a děti. On má také manželku a děti. Přesto jsou chvíle, kdy na něj myslím. Je to už asi 14 let od toho rozhovoru. Vídáme se tak 1 - 2× do roka a pokaždé se mi srdce rozbuší.
Manžela miluji a jsem štastná, tam kde jsem - přesto je tenhle člověk moje „srdeční záležitost“. Někdy jsem kvůli tomu na sebe naštvaná, ale nevím, co s tím.

 
klenott
Kecalka 254 příspěvků 01.05.18 21:18
@Anonymní píše:
@klenott
Kolega z práce, znala jsem ho cca okolo půl roku na pracovišti. Jsou to dva roky a dodnes si pamatuji první okamžiky a první pohledy, kdy jsem dojatá štestím hleděla na člověka o kterém jsem si myslela, že je mi souzený. Což očividně není a dal to najevo. Ale ani odmítnutí, ani čas, ani práce, koníčky, přátelé, ztracení kontaktu nepomohlo zmírnit city. Kdyby byl aspon den bez myšlenky na něj, kdyby bledla, ale ona ta láska stále sílí :(

Hele a nemilujes spis ten jeho obraz? Tu predstavu? Vis, mozna je to tim, ze ho proste nemuzes mit. Dost mozna, kdybys po case s nim zjistila, ze on taky ma svoje chyby, nechava ponozky po podlaze a chrape, bylo by po fascinaci. Tim rozhodne nechci nijak zpochybnovat intenzitu tvych citu. Ale premyslela jsi nad tim nekdy takhle?

 
Anonymní  01.05.18 21:19
@Anonymní píše:
Ahoj, také to znám. Zamilovala jsem se do něj na střední škole - také na první pohled. Byl to můj princ. On mě ale nechtěl. Ta moje láska trvala 10 let. Pak jsme si konečně vyjasnili, že spolu nikdy nebudem.
Já mám manžela a děti. On má také manželku a děti. Přesto jsou chvíle, kdy na něj myslím. Je to už asi 14 let od toho rozhovoru. Vídáme se tak 1 - 2× do roka a pokaždé se mi srdce rozbuší.
Manžela miluji a jsem štastná, tam kde jsem - přesto je tenhle člověk moje „srdeční záležitost“. Někdy jsem kvůli tomu na sebe naštvaná, ale nevím, co s tím.

Přesně tak to mám. Nová láska je nová láska a já i po hlubší analýze vím, že mi nic takto nechybí, ale onen pan Božský je srdeční záležitost a síla citů mě až děsí, často v noci. A nejvíc to, že nepomáhají obligátní rady na to, jak se odmilovat - čas, koníčky, přátelé, nová láska :( Mám pocit, že už nepomůže nic, tak hledám poslední možnosti. Spíš sbírám názory, zda to někdo zažil.

 
Anonymní  01.05.18 21:26
@klenott píše:
Hele a nemilujes spis ten jeho obraz? Tu predstavu? Vis, mozna je to tim, ze ho proste nemuzes mit. Dost mozna, kdybys po case s nim zjistila, ze on taky ma svoje chyby, nechava ponozky po podlaze a chrape, bylo by po fascinaci. Tim rozhodne nechci nijak zpochybnovat intenzitu tvych citu. Ale premyslela jsi nad tim nekdy takhle?

Nad tím jsem taky přemýšlela. A nedostižnost často hraje svou roli, ale co se idealizace týče si zatím nemyslím, protože tím, že mě nebral jako potenciální partnerku mi odkryl i svoje chyby a já bych mohla jmenovat i seznam negativních vlastností a chyb. Hlavně silný egoismus, přetvářku, faleš, namyšlenost… Jenže já bych ho právě přijala i s tím zlým na něm. No a v neposlední řadě se mnou zamával jak s hadrem, takže bych na něj měla právo být naštvaná, což jsem, ale přesto si nemůžu pomoct.

 
Anonymní  01.05.18 21:44

Ahoj, jsem na tom podobne. Jsem pres dvacet let vdana, nikdy jsem sveho muze nepodvedla, presto jsem se zakoukala do jineho, trva to uz pres rok. Zkus na nej nemyslet. Vim, ze je to tezke..:-( Stykam se s nim jen na obchodni (pracovni) urovni, vzdy jsem z toho potom na nekolik tydnu rozhozena, ale da se to ustat. Soustred se na jine veci, mysli na to, proc jsi se zamilovala do sveho manzela, proc s nim jsi.. Podnikejte spolu vice veci, udelejte si cas jen pro vas dva, ver, ze to muze pomoci;-)

 
Anonymní  01.05.18 21:49

Od prvního okamžiku se mi s ním dobře povídalo. Viděli jsme se dvakrát, ale dlouze si povídali. Já měla čerstvě prvního chlapce. Dokonce, kdybych se s partnerem nedala dohromady, tak tohohle nejspíše nepoznám. Nepřemýšlela jsem o něm jako o objektu zájmu. On po mě tak zakoukaně koukal. Bylo mi s ním dobře, ale nic jsem s ním mít nechtěla. Občas jsem na něj myslela.
Po dvou letech jsme se na moje pozvání sešli. Ochotně přišel. No a po téhle schůzce už to jelo. Vidím to až zpětně. On mi řekl, že jsem zajímavá a velice atraktivní. Zeptal se jestli jsem stále zadaná. Já jsem se chovala příšerně, milovala jsem svého chlapce, ale jeho nedostala z hlavy. On se naštěstí držel při zemi, nechtěl nikomu ublížit. Scházeli jsme se cca 2, 5 měsíce, asi 10 večerů. Bylo mi s ním moc dobře a trochu jsem se odcizila partnerovi, ale stále jsem ho milovala.
Věděla jsem, že dělám chybu, ale nemohla jsem si pomoci. Bohužel jsem se s ním vyspala. Bylo to příšerné, technikou i rozměry, nesedli jsme si. Příteli jsem se přiznala po dvou měsících. Vážím si svého přítele, že mi dal šanci. Bylo a je to náročné. Kontakt jsem ukončila, bohužel i po 4 měsících d posledního setkání na něj myslím, ale už méně.
Nikdy jsem o něj jako o životního patrnera nestála. Nechtěla jsem ztratit současného partnera (vím, že je ten pravý), je z daleka, je o 6 let starší. Přesto jsem se hodně intenzivně zakoukala a začal mě i fyzicky přitahovat. Bylo to zvláštní a doteď tomu nerozumím.

 
Anonymní  11.05.18 22:13

Ahoj, také se mi to stalo, potkala jsem ho asi pred 4 lety a byla to zamilovanost skoro na první pohled. Hezký muž, milovala jsem jeho úsměv. Dopadlo to tak, že jsme se spolu nezůstali. Nezůstala jsem s ním, rozum to prostě nedovolil. Vídám ho od té doby párkrát ročně. Ten první rok poté byl nejhorší, pak jsem si na něj zakázala myslet a vzpomínat, to hodně pomohlo. Ale pokaždé, když ho znovu vidím bych pro ten jeho úsměv podlehla znovu.

 
stankaSR
Kecalka 414 příspěvků 12.05.18 14:39

Tak toto som zažívala niekedy v puberte. Tiež som sa pár rokov nemohla dostať zo zamilovania do jedného chalana. Potom ma to prešlo, keď som si konečne začala vážiť sama seba a uvidela som, že už určite nechcem zo seba nechať robiť handru na podlahu. Bola som jednoducho úplne sprostá, že som to predtým nevidela. A pred rokom to isté, ale to prerušenie kontaktu pomohlo zázračne rýchlo, tiež som bola blbá, ale dostala som sa z toho. Teraz sa už len smejem sama na sebe. Život je moc krátky a krásny, aby som ho strávila vzdychaním za kazovými kusmi.

 
jindra.kytka
Zasloužilá kecalka 525 příspěvků 18.05.18 01:15
Super příspěvek,díky za něj! Také to znám,takovou tajnou lásku
@Anonymní píše:
Ahoj, radši anonym. v uvodu bych poradila, ať zkusíš všechno, kartářku i kinezku, jen to ber s rezervou..ale udělej to, pokud ti to dá dobrý pocit, že pro to něco děláš.

ke mně - stalo se mi to. považovala jsem tu lásku za osudovou. byl to muj princ, do něhož jsem se zamilovala na základní škole. nechtěl mě, byl to kluk:D možná jsem se mu trochu líbila, ale tak příšerně jsem se ho styděla! A pokračovalo to i dál. na střední jsem do něj byla zamilovaná stále, měl všechno co jsem si u kluka přála..bydlel blízko, měl vztah k přírodě(jako já), miloval kulturu (jako já) studoval biologii (miluju přírodu), měl rád umění, no prostě totálně ideální doplněk pro mé já! nemohůa jsem tomu uvěřit, když jsem slyšela, že chodí do divadla! Já to milovala taky! (u 18 letých to není obvyklé) Pak jsme se setkali párkrát na vš, jen letmé setkání. Já už samozřejmě jiného partnera, ale jakmile jsem ho viděla, nedokázala jsem myslet na nic jiného! elektrizující přitažlivost. Zkrátím to. cesty osudu se sešly tak, že jsme se potkali a dali dohromady kolem 25 let, čerstvě po vš. První rande bylo božské, první polibek taky. Ale něco začalo být divné, něco nesedělo. Líbal divně. Byl celý takový nesmělý. Zjistila jsem, že je panic, ok. A pak jsem zjistila, že mi vadí to jak „voní“, že mi vadí to jak mlaská u líbání, vadí mi i to jak nahlas se směje, styděla jsem se za něj. Sex nebudu komentovat. Prostě fiasko. Rozešla jsem se já, nemohla jsem to snášet. Měla jsem pocit, že tenhle vztah by byl krásný kdyby mě bylo patnáct, ale mě bylo 25 a byla jsem nejen zkušenostmi, ale tak nějak celkově přístupem k životu, totálně jinde ukázal se totiž jako mamánek, totální a to mě odpuzovalo. A nezachránila to biologie ani láska k jazzu ani láska k divadlu, pro kterou jsem ho považovala za dlouhá léta za ideálního kluka Když na zš jako jdiný ze třídy řkl, že má rád jazz, srdce mi poskočilo, protože já taky.

Bylo to totální a masakr procitnutí, které ale, přiznám se, bych nikdy neprožila, kdyby nás osud nesvedl doromady a kdybychom se nepotkali. pže kdyby ne, asi bych musela čekat, dlouho čekat na muže, k němuž budu cítit stejně silnou lásku a přitažlivost, která přebije tu první. Ale možná by ji nepřebila uplně, protože to co neznáme, to kam nevidíme, to co nemužeme mít a poznat se nám zdá VŽDYCKY přitažlivější, i když není…

takže já se nebudu ptát, jak dlouho to trvá, u mě ta zamilovanost trvala přes moje 3 vztahy a 12 let, od mých 13 do 25, kdy jsme si spolu začali. měla jsem z p…e kliku., že jsem měla tu možnost ty kyselé hrozny ochutnat a přesvědčit se, že není šechno zlato…
jenže my máme sklony vidět u druhých jen to hezké. bohužel. podruhé jsem se o tom přesvědčila, když jsem si příliš idealizovala kamarádku.
:oops:
@Anonymní píše:
Ahoj, radši anonym. v uvodu bych poradila, ať zkusíš všechno, kartářku i kinezku, jen to ber s rezervou..ale udělej to, pokud ti to dá dobrý pocit, že pro to něco děláš.

ke mně - stalo se mi to. považovala jsem tu lásku za osudovou. byl to muj princ, do něhož jsem se zamilovala na základní škole. nechtěl mě, byl to kluk:D možná jsem se mu trochu líbila, ale tak příšerně jsem se ho styděla! A pokračovalo to i dál. na střední jsem do něj byla zamilovaná stále, měl všechno co jsem si u kluka přála..bydlel blízko, měl vztah k přírodě(jako já), miloval kulturu (jako já) studoval biologii (miluju přírodu), měl rád umění, no prostě totálně ideální doplněk pro mé já! nemohůa jsem tomu uvěřit, když jsem slyšela, že chodí do divadla! Já to milovala taky! (u 18 letých to není obvyklé) Pak jsme se setkali párkrát na vš, jen letmé setkání. Já už samozřejmě jiného partnera, ale jakmile jsem ho viděla, nedokázala jsem myslet na nic jiného! elektrizující přitažlivost. Zkrátím to. cesty osudu se sešly tak, že jsme se potkali a dali dohromady kolem 25 let, čerstvě po vš. První rande bylo božské, první polibek taky. Ale něco začalo být divné, něco nesedělo. Líbal divně. Byl celý takový nesmělý. Zjistila jsem, že je panic, ok. A pak jsem zjistila, že mi vadí to jak „voní“, že mi vadí to jak mlaská u líbání, vadí mi i to jak nahlas se směje, styděla jsem se za něj. Sex nebudu komentovat. Prostě fiasko. Rozešla jsem se já, nemohla jsem to snášet. Měla jsem pocit, že tenhle vztah by byl krásný kdyby mě bylo patnáct, ale mě bylo 25 a byla jsem nejen zkušenostmi, ale tak nějak celkově přístupem k životu, totálně jinde ukázal se totiž jako mamánek, totální a to mě odpuzovalo. A nezachránila to biologie ani láska k jazzu ani láska k divadlu, pro kterou jsem ho považovala za dlouhá léta za ideálního kluka Když na zš jako jdiný ze třídy řkl, že má rád jazz, srdce mi poskočilo, protože já taky.

Bylo to totální a masakr procitnutí, které ale, přiznám se, bych nikdy neprožila, kdyby nás osud nesvedl doromady a kdybychom se nepotkali. pže kdyby ne, asi bych musela čekat, dlouho čekat na muže, k němuž budu cítit stejně silnou lásku a přitažlivost, která přebije tu první. Ale možná by ji nepřebila uplně, protože to co neznáme, to kam nevidíme, to co nemužeme mít a poznat se nám zdá VŽDYCKY přitažlivější, i když není…

takže já se nebudu ptát, jak dlouho to trvá, u mě ta zamilovanost trvala přes moje 3 vztahy a 12 let, od mých 13 do 25, kdy jsme si spolu začali. měla jsem z p…e kliku., že jsem měla tu možnost ty kyselé hrozny ochutnat a přesvědčit se, že není šechno zlato…
jenže my máme sklony vidět u druhých jen to hezké. bohužel. podruhé jsem se o tom přesvědčila, když jsem si příliš idealizovala kamarádku.

Super prispevek, to by si měly povinné přečíst všechny tajné zamilované :kytka:


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Tatínci youtubeři: Divočiny, co mámy raději nevidí

Čas se svými dětmi tráví před kamerou, královsky se u toho baví... a přitom... číst dále >

OSVĚDČENO: Výlety, které zabaví děti a neunaví rodiče

Zavřené školky a letní prázdniny si žádají jediné – vyrazit na... číst dále >

Články z Expres.cz

Nové zprávy z nemocnice: Menzel se už domů nevrátí!

Již od listopadu je Jiří Menzel (80) v péči lékařů. Po prodělaném meningokoku... číst dále >

Ženy kolem slavného boxera Rockyho: Které z nich se to vymklo z rukou?

Představitel bájného boxera Rockyho byl na mušce naposledy před pár týdny,... číst dále >

Články z Ona Dnes

Velká fotosoutěž: posílejte snímky na téma Léto v plavkách

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u... číst dále >

Zuby moudrosti: trhat, nebo ne? Když nezlobí, mohou být i prospěšné

Každý o nich slyšel, ne každý je má a nikdo je nikomu nezávidí. Třetí... číst dále >


Reklama