Jak se chovat k otci, který nám ublížil?

25.7.13 12:33

Jak se chovat k otci, který nám ublížil?

Ahoj, když mi bylo 22, tak si otec našel milenku (25 let), která otěhotněla. Takže otec hned požádal o rozvod, vykopl nás všechny z domu (dům byl jeho majetkem před svatbou)
a tu couru si tam nastěhoval. Máma se z toho psychicky zhroutila a půl roku byla v nemocnici. Já mezitím musela přerušit studium a najít si práci, abych mohla uživit sebe a pomoc i mámě s bráchou. Bylo to fakt velmi hnusné období a doteď nechápu, že jsme to tehdy zvládli.

Problém je v tom, že můj otec snad ani nemá pocit, že udělal něco špatně :nevim:… očekává pořád, že se s ním budu bavit a nechápe proč ho ignoruju. Je to už 4 roky. On mezitím má už další 2 děti, oženil se (aniž by to komukoli z nás řekl, dozvěděla jsem se to náhodou od společných známých).Prodal nebo vyhodil věci, které jsem si z domu tehdy neodstěhovala, aniž by mě na to upozornil.

Jsem z toho fakt zhnusená, ale zároveň mě bolí u srdce, že se s ním nedokážu bavit. On byl dobrý táta do doby než mu ruplo v bedně a začal se tahat s holkama v mém věku.

A tu blbou káču co měla žaludek pomáhat mu vystěhovat z domu manželku a děti, dosud nejsem schopna pochopit.

Vždycky jsem se zmohla na to se s ním dvakrát za rok vidět, ale za poslední dobu zase udělal pár věcí co mě prostě bolí, že už toho letos nejsem schopna. Nejradši bych ho úplně ze svého života škrtla a o svatbě, kterou plánuju, mu ani nechci říkat. Ale bojím se, že mě to pak bude jednou mrzet.

Jak byste se na mém místě zachovali vy?

Příspěvek upraven 25.07.13 v 12:38

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

58592
25.7.13 12:36

@Tšekkin Kulpa ignorovala bych ho a neexistoval by pro mě.. né pro ten rozvod, ale pro to chování :poblion: a na svatbu bych ho nepozvala ani omylem..

Příspěvek upraven 25.07.13 v 12:36

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3734
25.7.13 12:36

Tak za tohle 8o by u mně skončil…neříkala bych o svatbě, nezvala bych…takhle nechat rodinu ve srabu, to se jen tak nevidí :poblion:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5415
25.7.13 12:37

Vyšktrla bych ho. Tohle už je přes čáru.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6471
25.7.13 12:39

U mě by taky skončil, víc k tomu nemám co dodat :cert:

Je to hulvát a nezaslouží si být na tvé svatbě, když o jeho ti ani neřekl :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31695
25.7.13 12:43

Já nevím, pokud se ti do toho nechce, tak se nepřemáhej, časem mu třeba odpustíš. Sice udělal hroznou věc, ale pokud to bylo ze zamilovanosti, a jednal na její přání, a do té doby byl dobrý táta, tak bych se možná pokusila najít k němu cestu..ne násilím se nutit, to ne, ale měla bych snahu ho pochopit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25.7.13 12:44

:hug: Úplně vím, jak se cítíš a co prožíváš. Zažila jsem něco podobného.
Ještě tak před rokem jsem ho měla ráda, ted jsem ho viděla po 16 měsícíh a zjistila jsem, že už k němu necítím vůbec tu lásku, jako by člověk k otci cítit měl. Je pro mě jako vzdálený strejda. A nejhorší je, že si taky neuvědomuje, co udělal. Mně už naštěstí ani nechybí, takže jsem se přestala trápit a v mém životě se moc vyskytovat nebude. Na mé svatbě taky nebude, protože tam chci mít mamču a on ji nenávidí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8478
25.7.13 12:44

Achjo, tohle je mi moc líto. Vím hodně vzdáleně, co prožíváš. Pokud vidíš, že zájem nemá a vlastně mu to ani není líto, co vám všem udělal, tak proč se snažit? Jednej podle toho, jak se cítíš. Pokud se s ním cítíš špatně, tak za ním nechoď. Vím, že Tě to mrzí, ale když vidíš, že jeho ne, tak se nenuť. Zřejmě se totálně změnil a s tím nic neuděláš. Budeš šťastná i bez něj :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
976
25.7.13 12:48

@Tšekkin Kulpa já už s tátou kvůli podobné věci nemluvím už 15 let. Ze začátku to bolelo co nám provedl, ale časem jsem si zvykla a teď je mi to šumák. Prostě neexistoval. Kašli na něj, nestojí ti za trápení.
Držs se, pa evné nervy :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25.7.13 12:50
@slavuska1 píše:
Já nevím, pokud se ti do toho nechce, tak se nepřemáhej, časem mu třeba odpustíš. Sice udělal hroznou věc, ale pokud to bylo ze zamilovanosti, a jednal na její přání, a do té doby byl dobrý táta, tak bych se možná pokusila najít k němu cestu..ne násilím se nutit, to ne, ale měla bych snahu ho pochopit.

Já to právě vidím podobně. Já jsem věřící (rodiče ne) a je pro mě těžké žít s tím, že mu nedokážu odpustit a nedokážu si ho vážit.

V mých očích je ubožák, když si s ním holka stará jak já, dělá co se jí zlíbí. Úplně ho má na háku. Ale totálně. Úplně přestavěli dům, zadlužil se (dřív největší škudlil), úplně jinak najednou mluví, najednou jezdí 2× za rok k moři (přitom s náma byl jednou za celej život a to říkal jak to nesnáší, že se hnedka spálí). A tak. Jak si mám takového člověka vážit. Mám pocit, že mozek zanechal kdesi v neznámu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25.7.13 12:51

Vy jste tak zlatí! Děkuji za milá slova a podporu!
:srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
58592
25.7.13 12:54
@Tšekkin Kulpa píše:
Já to právě vidím podobně. Já jsem věřící (rodiče ne) a je pro mě těžké žít s tím, že mu nedokážu odpustit a nedokážu si ho vážit.V mých očích je ubožák, když si s ním holka stará jak já, dělá co se jí zlíbí. Úplně ho má na háku. Ale totálně. Úplně přestavěli dům, zadlužil se (dřív největší škudlil), úplně jinak najednou mluví, najednou jezdí 2× za rok k moři (přitom s náma byl jednou za celej život a to říkal jak to nesnáší, že se hnedka spálí). A tak. Jak si mám takového člověka vážit. Mám pocit, že mozek zanechal kdesi v neznámu.

to není neznámo, to je v rozkroku :zed: bohužel.. bych řekla, že chytl druhou mízu.. smutné je, jak se zachoval k vám a že defakto pálí mosty :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8478
25.7.13 13:11

Tšekkin Kulpa: Já jsem také věřící, chtěla jsem si otce vážit, ale když on se pořád chová tak hloupě, trapně, jako nějaký puberťák. Promluvit si o tom všem nechce, jsem jenom člověk, už na to nemám sílu. Snažila jsem se po šesti letech nekomunikování mu napsat, co cítím, ale jeho to nezajímalo. Po několika mailech už se neozval. Já se už snažit nehodlám. Když nechce, tak proč se snažit? I když jsem věřící a brečela jsem nad tím vším opravdu dost, ale taky chci být šťastná a když on nechce být součástí mého života, tak ať si není…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8478
25.7.13 13:13

Tšekkin Kulpa: Víš, já mu chtěla také odpustit, proto jsem mu napsala, ale on stále nemá zájem. Dobře bavit se o tom všem nemusíme, ale chci vidět nějaký zájem z jeho strany, ale ten není.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
348
25.7.13 13:15

Mohla bys ho pozvat jen na obrad, at si uvedomi, co ztratil…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama