Jak se dát dohromady a najít chuť do žviota

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.10.14 15:21
Jak se dát dohromady a najít chuť do žviota

Nevím jak dál. Je mi skoro 24 let a mám pocit že jsem zamrzla na místě nebo že stojím na křížovatce a nevím, kterým směrem se dát…
Mám své sny, představy jak budu mít jednou nádherní život..může a dítě, ale to je tak vše.
Mám jen brigádu sice kolektiv fajn, ale není to to co bych jsem chtěla dělat celý život, alespoň ne za tu makačku v porovnání s penězma. Našla jsem několik nabídek, kdy člověk nedělá měsíčně tolik hodin, ale má přitom stejný plat. Jenže já už ani nemám sílu a chuť najít si lepší prací, vždy jsem doufala že si najdu místo, ale postupně jak mi lidé ani neodepsali. Tak už ani nedoufám že si něco najdu a nemám ani chuť posílat životopisy což, ale musím kvůli tomu že jsem na uřadě.
Seznamila jsem se s několika kluky přes net přes seznamky, ale mám strašní srach se s nimi sejít. Nikdy jsem kluka neměla, kolektivu jsem se stranila díky šikaně. Na diskotéky jsem i díky tomu nechodila ted mě tam ani už nikdo nedostane. Ráda bych jsem se seznamila s někým na „ulici“ jako že by mě nějakej oslovil, zeptal by se mě třeba kde je danej obchod a tak..(byla bycch radší kdybych jsem ho prvně viděla na živo a pak se s ním seznamovala, zjištovala co dělá, kolik mu je atd..) a ne naopak prvně si psát na netu a pak se viděť. V prací nemám problém se dát do řečí s klukama, když mám s nějakým schůzku že mu mám něco prodat..tak bez problému, komunikace normal vše ok, ale psát si s někým na netu a pak se s ním sejít za učelem že by to mohl být můj přítel tak mám osypky.
Nevím já dělám už jen to co po mě chtějí dělat druzí, ale ne to co bych jsem chtěla já ( i když to už ani sama nevím). Nemám žadné koníčky, kamaradky nic..všechny spolužačky se baví jen s těmi, kteří kouří, pijou a chodí na diskotéky což já nejsem. A chodít někde s holkama po brigadě..brigáda je dál takže se domu nemám už jak dostat ( chtěli at jdu s nimi do hospody), ale proč všichni chodí jen do hosody..já chci nějaký pokec o životě, jít si posedět když už tak někam do kavarny.
Vzdalená znama měla psych. problémy a zhroutila se z toho a byla v psychiatrické nemocnici..(skoro nikdo o tom neví, že co by řekli lidé a já ji chápu)
Ale někdy si přeju abych jsem se z toho zhroutila taky a byla v nemocnici kde si o tom mohu popovídat s lidmi, kteří by mi dokazali pomoc. Protože sílu jít sama k psycholožce nemám a na soukromého nemám peníze a k státnímu bojím se že to budu mít v kartě a každý mě bude mít za blázna..i když těch problému kdy člověk potřebuje pomoc je spousta..
S rodiči si o tom popovídat nemohu. S tatkou nevím moc jak a s mamkou jsem to zkoušela, ale ta si problémy hned otočí na sebe a co já si stěžuju že já mám život před sebou, ale takové to uklidnění nic…
A přitom mi jde jen o to mít fajn prací (klidně i za 10000kč když tam teda nebudu od rána do večera), kolektiv a poté fajn chlapa, dítě a domek
Pardon za román, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Eemii
Neúnavná pisatelka 17274 příspěvků 18.10.14 15:33

A proc nemas konicky, zajmy?
Proc nejdes do hospody s temi znamymi z prace? Vzdyt se tam nemusi opit ne? Chces kamarady, ale stranis se, to je pak tezke.
Co delas, kdyz jsi doma? Bydlis sama?

MilijonDolarBejby
Echt Kelišová 8560 příspěvků 18.10.14 15:34

Urcite bych toho psychologa zvazila. jednak jsou vazani lekarskym tajemstvim a za druhe k tam dnes chodi kde kdo. neni to zadna ostuda :-)

MilijonDolarBejby
Echt Kelišová 8560 příspěvků 18.10.14 15:35

A na hospode nevidim nic spatnyho

Uživatel je onlineMalaga
Nadpozemská drbna 25339 příspěvků 18.10.14 16:10

Máš to takové celé chaotické…nebo to tak na mě alespoň z příspěvku působí.
Možná se zkus na to podívat tak, že kdyby sis našla nějakého koníčka, tak by ses i seznámila s lidmi kteří mají stejné zájmy. Z nich by se někdo mohl stát tvou kamarádkou anebo partnerem.
Píšeš, že děláš to, co chtějí druzí a že už ani sama nevíš, co chceš. Možná by ses mohla pro začátek vrátit ke svým snům a pomalu si za nimi jít.
Ono všechno, co za něco stojí, vyžaduje práci, někdy i dost tvrdou a člověk si toho i pak více váží. Takže nedej se odradit tím, že ti neodpovídají na životopisy a posílej dál. Zkus se zamyslet v čem by ses mohla zlepšit - třeba v práci s počítačem nebo v jazyku - třeba bys pak tu práci našla lépe. Úřady práce i hradí rekvalifikační kurzy, zkus popřemýšlet, jestli tudy nevede cesta. A pak jak už tu bylo zmíněno - možná vyzkoušej i psychologa. Hodně štěstí, M. ;)

elpiska
Závislačka 2619 příspěvků 18.10.14 16:17

Pokud nemáš jinou možnost, je net dobrá cesta. Možná se hned neseznámíš, ale otrkáš se, poznáš jiné lidi. Je třeba nefňukat a něco aktivně dělat. Všude je spousta lidí. Jaké máš zájmy? Ve většině měst je klub turistů, můžeš s nimi na kolo či na túru. V každém městě je stadion, můžeš jít běhat. Za pár dnů zjistíš, žes poznala prima lidi. Můžeš začít lyžovat, zaplatit si instruktora a na horách zase poznáš další lidi. Máš ráda umění? Pak tu jsou workshopy, besedy v muzeu, komentované prohlídky… Hudební festivaly, kam klidně můžeš jít sama. Jsou cestovky, se kterýma můžeš cestovat za uměním a historií i jako jedinec. Jsou různé odborné kurzy (třeba v planetáriu), můžeš se začít učit cizí jazyk. Můžeš dálkově studovat. Jestli ráda čteš, můžeš chodit na autorská čtení, scénická čtení, besedy… Na FB jsou různé zájmové skupiny, stačí si uvědomit, co tě baví a najít si skupinu a zkoušet, zda si s nimi nepadneš názorově do noty. Mnohdy skupina sdružuje lidi z okolí a setkávají se… Je tolik možností ;) Tak se šup šup.

Gerberka
Závislačka 3238 příspěvků 18.10.14 16:50

Ahoj anonymní zakladatelko,

bývala jsem hodně podobný typ jako ty…a to tenkrát před 20 lety, nebyl internet, takže tohle ber jako obrovskou výhodu, že si takto můžeš sednout a napsat nebo brouzdat do diskuzí…takže ani žádné netové seznamky nebo tak něco…a říkám - taky jsem si musela nějak poradit.

Říkám - opravdu se v některých věcech, co jsi napsala, úplně „vidím“…Absolutně jsem nebyla na diskotéky, byla jsem na jedné snad 1× v životě a stačilo. Taky jsem se moc chtěla „seznamovat“, chodit na nějaké „akce“, záviděla jsem jiným holkám a klukům, kteří měli pořád živo a na víkendy naplánované oslavy, různě se navzájem zvali atd… - a já NIC. Seděla jsem doma a hrozně moc chtěla taky, ale - nějak mi to nešlo.

Trochu jsem měla odlišnou situaci, že od 18 let jsem ještě studovala vysokou školu, takže do práce jsem nechodila, ale studovala jsem. Jenomže, co naplat, že jsem studovala celkem obstojně a byla jsem takový poctivec dříč, když jsem moc chtěla lásku, chození atd. atd…je pravda, že o domku a o dětech jsem tedy ješět neuvažovala, tak daleko jsem ještě nebyla ;). Navíc v 19 letech v prváku na vysoké jsem prožila takovou tu „nešťastnou“ lásku, kdy já byla hrozně moc zamilovaná, jenomže kluk to bral jenom jako takovou hru, takovou „zábavu“, a já to brala strašně vážně…Takže opět - sedět doma, litovat se, čekat na pohlednici, na jeho zavolání odněkud z budky atd…mamka se tenkrát nemohla ani na mě podívat, jaká troska ze mě byla… ;)

A tenkrát se ve mě něco vzepřelo a řekla jsem si: DOST. To chce fakt radikální změnu. Přece nebudu do konce života sedět na zadku a litovat se!!

Jo, a taky že jo!! Tenkrát už bylo naštěstí po revoluci, takže cestování bylo možné a já přes takovou vzdálenou známou rodičů, která bydlela v jižním Tyrolsku jsem si sehnala na měsíc práci v jednom malebném jihotyrolském městečku - a o prázdninách jsem tam odjela - sama do německého prostředí, sama se německy domlouvat, seznámila jsem se s mnoha lidmi, prostě myšlenky na nějaké sebelitování byly pryč!!! A domů jsem se vrátila jako úplně jiný člověk!!

Podruhé na další prázdniny jsem tam jela zase, dodnes na to vzpomínám, jak to bylo super a hlavně - to nejlepší pro mou psychiku, co jsem mohla udělat!! Jo - tenkrát jsem si řekla - žádného kluka nechci ani VIDĚT!!! :D A naprosto cíleně začalo mi být úplně ukradený nějaká „láska“, „chození“, vodění za ručičku apod. - to mi bylo úplně JEDNO!! Najednou jsem nikoho nechtěla, vystačila jsem si sama, začala jsem „zářit“ do okolí zvednutým sebevědomím. A víš, co se stalo??

Chachacha - úplně se směju, když si na to vzpomenu!! Jela jsem na poznávací zájezd s mou mamkou a už u autobusu přišel ON - prostě ON!! Jel taky s náma na ten zájezd - kamsi do tramtárie na celý týden, takové ty porevoluční zájezdy bez jídla, bez pořádné hygieny atd. - a já si tam našla - nyní již - manžela!! Kdyby mi tohle někdo řekl v době těch mých „sebelítostí“ atd. - tak bych nevěřila ani omylem!! A tak jsem se tomu bránila, když po mě koukal, říkala jsem si: NE!! Už nebudu tak blbá, abych se zamilovala a pak byla nešťastná!! A najednou se všechno obrátilo - po návratu domů jsme si dali jedno rande, pak druhé, třetí…dřív bych šílela radostí a zamilovaností a já si jenom říkala - chacha, uvidíme, tak lehko už se nedám!! Jenomže kluk byl sympaťák, spolehlivý, srdce na dlani a po měsíci se stal dokonce i mým prvním milencem v životě (bylo mi teda 21 a začínala jsem čtvrťák na vysoké), bydlel sám v domečku, kde jsme trávili krásné večery, prostě láska jako trám…

Jo a v současné době jsme manželé skoro 20 let, v domečku žijeme pořád a máme dva nádherný kluky!! Jojo, tak takhle se to nakonec obrátilo - ale co ti chci hlavně napsat - MUSELA JSEM SE ZMĚNIT HLAVNĚ JÁ!!! Moje sebevědomí, které bylo absolutně na nule, jsem musela „zvednout“ tím, že jsem začala vyzařovat spokojenost, radost, lásku - takovou všeobecnou, ke všem - a najednou se můj život začal ubírat přesně tím směrem, jakým jsem chtěla!!!

A píšu ještě jednou a opakovaně - bylo to v době, kdy nebyl internet, nebyly mobilní telefony, žádné tyto vymoženosti!!

ChochaR
Zasloužilá kecalka 700 příspěvků 2 inzeráty 18.10.14 17:08

@Gerberka Tak tohle je nádherná rada do života… :potlesk: :potlesk: Fakt krásný příběh…tak zakladatelce přeju, aby zažila něco podobného. :hug:

krtek7489
Kelišová 5827 příspěvků 18.10.14 17:11

@Gerberka Já bych to s dovolením napsala jednou větou a to… Každý svého štěstí strůjcem ;) Zakladatelko a teď to nemyslím nijak zle, ale to, že nemáš kamarádky, kluka, koníčky, pořádnou stálou práci atd… je prostě tvůj problém. :nevim: Když 24 letá holka napíše, že už je unavená hledat si pořádnou práci? :think: Chtělo by to jít trochu do sebe a zamyslet se trochu nad tím, PROČ to tak je. Chodíš upravená, nechováš se ve společnosti jako slepice? Na to kluci hodně dají. Je spousta zájmových kroužků a sdružení. Výtvarné, pohybové, turistické… Neříkej, že by jsi si nevybrala, že tě nic nezajímá. Fakt se na mě nezlob, ale musíš se hlavně snažit ty sama a ne ve 24 letech, takhle rezignovat. :kytka:

MilijonDolarBejby
Echt Kelišová 8560 příspěvků 18.10.14 17:23
@krtek7489 píše:
@Gerberka Já bych to s dovolením napsala jednou větou a to… Každý svého štěstí strůjcem ;) Zakladatelko a teď to nemyslím nijak zle, ale to, že nemáš kamarádky, kluka, koníčky, pořádnou stálou práci atd… je prostě tvůj problém. :nevim: Když 24 letá holka napíše, že už je unavená hledat si pořádnou práci? :think: Chtělo by to jít trochu do sebe a zamyslet se trochu nad tím, PROČ to tak je. Chodíš upravená, nechováš se ve společnosti jako slepice? Na to kluci hodně dají. Je spousta zájmových kroužků a sdružení. Výtvarné, pohybové, turistické… Neříkej, že by jsi si nevybrala, že tě nic nezajímá. Fakt se na mě nezlob, ale musíš se hlavně snažit ty sama a ne ve 24 letech, takhle rezignovat. :kytka:

s timhle souhlasim a taky to nemyslim nijak zle. Jsi 24leta kočka, bez zavazku, bez vetsich starosti, tak se do toho zivota poradne opři ;)

Janha
Ukecaná baba ;) 2422 příspěvků 18.10.14 17:56

@krtek7489 no ja nerikam, ze ma zakladatelka rezignovat, nicmene z melancholickyho introverta asi tezko udelas sangvinickyho extroverta… pro takove lidi je opravdu velmi obtizne se zaclenit do kolektivu a jeste treba v prostredi, ktere jim neni blizke, jako je treba hospoda.
Podle meho bys mela zakladatelko prekonat stud a strach a zajit si za psychologem, mozna je to pocatecni deprese a tu fakt neradno podcenovat a u kdyby nebyla, terapie by ti pomohla usporadat myslenky a dodala ti zase chut do zivota.

krtek7489
Kelišová 5827 příspěvků 18.10.14 18:28
@Janha píše:
@krtek7489 no ja nerikam, ze ma zakladatelka rezignovat, nicmene z melancholickyho introverta asi tezko udelas sangvinickyho extroverta… pro takove lidi je opravdu velmi obtizne se zaclenit do kolektivu a jeste treba v prostredi, ktere jim neni blizke, jako je treba hospoda.
Podle meho bys mela zakladatelko prekonat stud a strach a zajit si za psychologem, mozna je to pocatecni deprese a tu fakt neradno podcenovat a u kdyby nebyla, terapie by ti pomohla usporadat myslenky a dodala ti zase chut do zivota.

A jak jsi přišla na to, že zakladatelka je melancholický introvert s počínající depresí? :think: To ti ke stanovení diagnozy stačí těch pár vět, co zakladatelka napsala? Tak to jsi :palec: :mrgreen: A kromě toho psycholog ji v ničem nepomůže a na psychiatra to není. Zakladatelka potřebuje jenom trochu nakopnout. Nevěřím tomu, že jí nic nezajímá. Koukla bych na internet je tam spousta zájmových kroužků i pro dospělé. Můžeš vybírat od umění, zoologie, floristiky až po turistiku nebo klidně modeláře. Vždyt máš takových možností, jak najít přátele se stejnými zájmy. To za nás @Gerberka ;) před 20 lety nebylo. A na ocet a bez práce nezůstala žádná z nás :) Takže hlavu vzhůru a hurá do světa.

sad 1
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.10.14 18:34

Zakladatelko - koukáš na televizi? Koukáš na zprávy? Víš co by jiní dali za to, aby mohli prožít alespoň jeden tvůj den? Měj na paměti, že život je opravdu strašně krátký, i když se ti to dneska nezdá. Víš jak rychle uteklo mně období od 18 do 32 let? Jakoby to bylo 5 let…vzpamatuj se. Přece ten život „nevzdáš“ ve 24 letech.

suwari
Ukecaná baba ;) 1061 příspěvků 18.10.14 18:45

Ahoj zakladatelko. Já byla kdysi taky taková a měla úplně stejné sny jako ty..Akorát mi bylo trochu míň jak tobě. Začala bych první věcí:Najdi si nějaký zájem, koníček, co by tě bavil a byla jsi v něm dobrá. Nejlépe ještě takový, kam chodí chlapi. Takže třeba nejaké bojové umění, tam je chlapů dost. Seznámiš se tam na 99% a můžete chodit i do té hospody, můžeš pít přece nealko:-)
Co se týče práce, záleží v kterém regionu žiješ, ale ty životopisy bych rozesílala dál. Hlavní je pozitivní myšlení, což mi přijde, ze ty nemáš..Kup si třeba nějakou motivující knížku a řiď se podle ní.

Janha
Ukecaná baba ;) 2422 příspěvků 18.10.14 20:11

@krtek7489 vsak je to taky honicka, byt na emiminu jednicka :jazyk:
Hele, ja nikde nepsala, ze vim, jakou ma presne povahu a ze ma zacinajici depresi, tos z toho vytahla, psala jsem ze to taky muze byt a nemusi. Evidentne nebude extrovetka, ktera si uziva zivota, ze? To je totiz ale velke prekvapeni, ze by treba mlada holka mohla mit psychicke potize. Ja v jejim veku kuprikladu brala uz rok antidepresiva, takze tak nejak vim, ze to nemusi byt mimo misu a clovek, ktery se citi vyrazen muze brzy padnout uplne na dno. Ja si zase pro zmenu myslim, ze psychologa potrebuje, uz jen proto ze o nem pise, ale boji se, protoze nejpis podvedome tusi, ze by ji to mohlo pomoct a nejaky nakopavani pres par radku pres net je k nicemu.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Blíží se zápisy do prvních tříd. Na co se připravit?

Po celý duben budou probíhat na státních i soukromých základních školách... číst dále >

5 netradičních jarních tipů co podniknout v Praze

Rozhodli jste se na počátku jara navštívit hlavní město? Stověžatá Praha... číst dále >

Články z Expres.cz

Je apatická a drží hladovku! Tereza v pákistánském vězení přestala mluvit s okolím

Byla si jistá tím, že se dočká svobody. Místo toho ale vyfasovala osm let a... číst dále >

Jak moc záleží na detailu: Vilhelmová vytřela zrak růžové divě Českých lvů

Nikdo ji tady v Česku nezná, a přesto byla jednou z nejfotografovanějších žen... číst dále >