Jak se děti vyrovnají se ztrátou nenarozeného sourozence?

34
16.6.13 08:39

Jak se děti vyrovnají se ztrátou nenarozeného sourozence ...

Zdravím maminky a prosím moc o radu…jsem ve 21.tt, výsledky amniocentézy ukázaly chromozomální vadu, po těžkém týdenním rozhodování jsme dospěli k názoru, že si miminko nenecháme. Máme dvě krásné zdravé děti 6,5 CH a téměř 8 let D…zatím to nikdo neví, ale v úterý nastupuju do nemocnice na zákrok…je to strašný pocit, s manželem prožíváme pocitiy úzkosti, oba pořád pláčeme, už několik dní bysme to bez uklidňujících léků asi vůbec nezvádli. Je to hrozné, miminko už cítím, víme i pohlaví, všichni sme se moc těšili…nejtěžší bude to dětem oznámit, rodičům…máte někdo podobnou smutnou zkušenost? Bojíme se, že to děti nezvládnou, možná pestrý program o prázdninách jim pomůže se také se situací vyrovnat…Děkuji Vám všem…Jája350

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
20807
16.6.13 08:46

To je mi moc líto :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
určitě jste se rozhodli správně… a v tomto smyslu bych to vysvětlila i dětem… že miminko bylo hodně nemocné a proto muselo jít do nebíčka

moc vám všem držím palce ať to ustojíte :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1134
16.6.13 08:49

Deti jsou vic splachovaci neboj, vyrovnaji se s tim rychle, posilam silu hlavne tobe :hug:
U nas v rodine se tohle stalo, taky vada a vyvolany porod. Holcicka mela 6,5, kdyz ji oznamili ze miminko muselo do nebicka, brecela ze se moc tesila na miminko a pak ji to preslo. Taky nevedeli co ji rict, mozna pro ni to mimco bylo rochu abstraktni pojem protoze jeji mama jeste ani moc nemela brisko. Rodice dotycne vedeli od zacatku kdyz podstupovala testy ze je neco spatne. Obrecela to cela rodina a vsichni doufame ze se jim brzy zadari dalsi.
Tobe taky drzim palce at to zvladnes :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
341
16.6.13 09:02

To je mi moc líto, držte se :hug: :hug: :hug: Neboj, čas všechno zahojí. Jen raději dětem neříkej, ani v budoucnu, že máte možnost volby. Děti nejsou schopné domyslet, jak náročný je život s těžce postiženým dítětem a mohly by vám to vyčítat, že jste si sourozence nenechali :think: Stalo se to kolegyni v práci, tam jim to vyčítá i jedna babička s dědou a s dcerou má narušený vztah, ta nechápe, jak se mohli plánovaně zbavit sestřičky, i když těžce postižené. Volbu bych si na vašem místě nechala pro sebe a svěřila se jen s předčasným porodem nebo potratem. Že miminko odešlo, protože bylo nemocné. Lehčí to pro vás nebude, ale spousta lidí by si takové dítě nechala, tak můžou mít jiný názor a dětem třeba zbytečně plést hlavu.
Navíc bude těžké pro děti to někomu vysvětlit, když se třeba zeptají kamarádi, kde mají to miminko, že už není máma těhotná, co jim řeknou? Lepší pro ně bude, když si budou myslet, že jste o něj přišli, než že to půjdete udělat „jakoby dobrovolně“, to by děti nemusely vzít dobře. :think: Tak to zvládněte dobře :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4637
16.6.13 09:23

Pokud pláčete před dětmi, velmi pravděpodobně už něco minimálně tuší, čili bych s tím moc neotálela. Formu neporadím, je to složité. Asi bych takto starým dětem řekla, že miminko zemřelo a dál dle jejich případných otázek. Já jsem před kluky z tohoto důvodu tajila existenci mimina v břiše až do ukončeného 24tt.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31692
16.6.13 10:23

To mě moc mrzí :,( myslím že děti se tím skoro trápit nebudou, pro vás to bude mnohem těžší. držte se :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34
16.6.13 10:33

…ne ne, před dětmi nepláčeme, snažíme se to ustát, pomáhají ty uklidňující léky, takže zatím nic netuší, naopak povídají k bříšku, třetí těhu je teď už hodně znát :-(…o to je to těžší, modlím se, ať už je to nejhorší za námi…termín se blíží a nechceme jim lhát…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24074
16.6.13 10:45

@Jája350 Je to strašně těžké pro vás, ale tvoje děti budou v pořádku brzy. Nelhala bych jim, řekla bych jim že miminko bylo nemocné a zemřelo. Myslím, že v tomto věku už pravdu přijmou a zvlášť pokud se na svého sourozence již těší a navíc pokud byly tvé děti zapojeny do příprav na miminko, je třeba jim pravdu říct a s miminkem se i s nimi rozloučit. Nemám na mysli nějaký skutečný obřad, ale nějaký malý - jen váš. Zapálit miminku svíčku, co já vím - vypustit balónek nebo lampión, abyste se mohli vyplakat jako rodina i s dětmi. Třeba to moc smysl nedává, co tady píšu, ale myslím si, že rozloučení je očistné pro dospělé i pro děti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
141
16.6.13 10:46

Nám chlapeček umřel ve 3O tt. a to byli všechny výsledky v pořádku, včetně amniocentézy, takže trochu jiná situace. Příčinou bylo zaškrcení pupečníku. Nebyl čas na rozhodování, v porodnici jsem zůstala a dcerce jsem tu strašnou zprávu musela vysvětlovat po telefonu.
Tenkrát ji bylo necelých 7 let, začínala v 1.třídě. Ty potoky slz a její prvotní trápení z toho šoku jsem neviděla, vše vím od babiček a manžela. Ba naopak po mém návratu z porodnice byla on ten silný človíček, kt. mě podržel, utíral slzy a neustále utěšoval. Samozřejmě se to projevilo ve škole, nebyla schopna se soustředit, jindy veselá a komunikativní holka byla zamlklá, měla psychosomatické potíže. Čas ale všechno zhojil, hodně jsme spolu o bráškovi mluvili a když se znovu zadařilo, oznámili jsme to všem až po velkém UTZ ve 21.tt.. Dnes máme 1,5 letého rošťáka a na nenarozeného sourozenečka často vzpomínáme a s dcerkou v den porodu nyní už každého čtvrt roku zapalujeme svíčku.
Přeji hodně sil ke zvládnutí této životní zkoušky a taky souhlasím s tím neukazovat dětem možnost volby. Držte se :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4637
16.6.13 10:47

@Jája350 Děti mají 100% radar na náladu v rodině. Cítí nepohodu, nervozitu a mohou si to celé vyložit úplně špatně. Jakmile nastoupíš do nemocnice, budou se ptát proč, budou mít strach a pravděpodobně hlavně o tebe. Já moc držím pěsti, ať to nějak zvládnete.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
371
16.6.13 22:25

Rozhodla bych se taktez. a urcite to zkusila znovu! hlavu vzhuru!!! :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34
24.6.13 07:52

...

Zdravím…to nejhorší je za námi…:-(…za 36 hodin…5dní hospitalizace…bylo to strašné, ale děti to ale zvládly statečně, trošku si poplakaly, ale měly víc strach o mne…jsou úžasní…mužíček to nechal na sobě a řekl jim to než jeli všichni pro mne do špitálu…pořád mám smuténky, ale snažím se být silná a jít dál…jde to pomalu, nejhorší je ta samota, cítím prázdno…ještěže už brzy začnou prázdniny a děti budou i doma, to mi pomůže se z toho dostat…také sem si naplánovala několik úkolů v domácnosti, co se dlouho odkládali, bych se zabavila…Vím, že jsou i horší věci, když žena dojde v tomto stádiu o první či druhé děťátko, ale každý prožíváme to svoje jinak…
Děkuju všem za milé povzbuzující komentáře, věříme, že všechno bude dobré, že nás to s mužíčkem posílí ve vztahu…nakonec jsme se shodli, že bychom zkusili za pár měsíců znovu…přeji příjemný den. J.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat