Jak se mám vyrovnat s vážně nemocnou mámou?

Anonymní
2.3.21 09:08

Jak se mám vyrovnat s vážně nemocnou mámou?

Včera mi mamka oznámila, že má v těle buňky co způsobují rakovinu žaludku. Nerozumíme tomu… Když mi to mamka vysvětlovala, tak jsem nevnímala a už viděla ten nejhorší konec. Zatím to nemá, ale… Už rok měla velký problémy, kdy nemohla nic jíst. Rok trvalo, než to doktoři zjistili. Ale naštěstí to podchytili v čas.

Musí chodit do práce, která ji to jen zhoršuje, protože tahá hodně těžký věci. Odejít nemůže, protože taťka by to sám neutáhl a žádné volné místo pro ni není. Dívá se na to každý den. A furt nic.

A já (16let)

  • nemám absolutně motivaci něco dělat. To, co mi přišlo jako starosti mi teď přijdou jak největší prkotiny.
  • Nemůžu myslet na nic jiného. Protože nikoho jiného krom ji nemám. S bráchou nemáme dobrý vztah (je výbušný) a s taťkou se často hádáme. Mamka byla a je lepidlo naší rodiny. Bez ni by nic nemělo smysl.
  • Taky mě bolí, když jsem s ní v pokoji. Vždycky jsme si dlouho povídaly o všem. O škole, filmech, dokumentech, o kolegií v práci… Prostě ovšem. Ted to nejde.
  • Mamka děla, jako kdyby to nic nebylo. Podle mě aby mi ukázala, že se toho nebojí… Ale já to prostě nedávám.

    Už od mala jsem byla na mamce trochu zavislá. Mívala jsem často záchvaty smutku, dokud nepřišla. Časem to opadlo a bylo to normalní. Nikdy to ale nelámala přes koleno a nikdy mi nedala najevo, že ji to vadí, nebo obtěžuje.

    Nevím jak se s tím poprat. Nechci mamce v takové situaci přidělávat starosti mnou.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
2.3.21 09:12

V tuhle chvíli si klidně najdi psychologa.
Mám postiženého bratra a mamka měla rakovinu prsu. Podstoupila chemoterapie, 3 operace. Teď je zdravá.
Prostě se s tím musíš smířit, vydržet a být oporou..

  • Citovat
  • Nahlásit
14199
2.3.21 09:17

Pozitivni je, ze NEMA prokazanou rakovinu. A nemusi u ni rakovina propuknout.
Stresujes se moc dopredu. Navic ve veci, kterou neovlivnis :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2.3.21 09:19
@Anonymní píše:
V tuhle chvíli si klidně najdi psychologa.
Mám postiženého bratra a mamka měla rakovinu prsu. Podstoupila chemoterapie, 3 operace. Teď je zdravá.
Prostě se s tím musíš smířit, vydržet a být oporou..

Když si najdu psychologa, tak bude taťka na mamku naštavný, že mi to neměla vůbec říkat, když to nedávám. On tyhle věci vůbec nechápe. Je z dětského domova, takže v některých chvílích mi příjde úplně zamrzlej. Jako kdyby nebyl schopen se vcítit. A není to taky moc brzo? Myslela jsem si, že k psychologovi se chodí, když to trvá nějakou dobu.
Děkuji za reakci. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4818
2.3.21 09:22

Asi takhle. Každý den tělo bojuje s rakovinotvornyma buňkama. Takže vlastně by se člověk musel jen a jen stresovat.
Maminka dostala nějakou diagnózu. Nevime co jí přesně řekli, jakou ji navrhli strategii. Napadá mě pár věcí, co jí mohli najít a říct. Ale to je tahání králíka z klobouku.
Dulezite je, že to rakovina není. A že bude víc hlídana. A jen pro tvoji informaci, můj chlap měl úplně zdevastovane zažívání, lékařka říkala, že z 99% to bude bakterie, kterou má polovina lidí světa v žaludku a ani o tom neví a že způsobuje právě rakovinu zaludka. Po hystol. Vyšetření bakterii neměl. Což bylo pro lékařku překvapive.
Takže musíš zapracovat na svoji psychice. Klidně si najít psychologa, pořádně a v klidu si o tom promluvit s mamkou.
Prostě mamka je zdravá a nic ji teď není. Takhle to ber. Jelikož byses musela strachovat každý den. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31025
2.3.21 09:25
@Anonymní píše:
Včera mi mamka oznámila, že má v těle buňky co způsobují rakovinu žaludku. Nerozumíme tomu… Když mi to mamka vysvětlovala, tak jsem nevnímala a už viděla ten nejhorší konec. Zatím to nemá, ale… Už rok měla velký problémy, kdy nemohla nic jíst. Rok trvalo, než to doktoři zjistili. Ale naštěstí to podchytili v čas.

Musí chodit do práce, která ji to jen zhoršuje, protože tahá hodně těžký věci. Odejít nemůže, protože taťka by to sám neutáhl a žádné volné místo pro ni není. Dívá se na to každý den. A furt nic.

A já (16let)

  • nemám absolutně motivaci něco dělat. To, co mi přišlo jako starosti mi teď přijdou jak největší prkotiny.
  • Nemůžu myslet na nic jiného. Protože nikoho jiného krom ji nemám. S bráchou nemáme dobrý vztah (je výbušný) a s taťkou se často hádáme. Mamka byla a je lepidlo naší rodiny. Bez ni by nic nemělo smysl.
  • Taky mě bolí, když jsem s ní v pokoji. Vždycky jsme si dlouho povídaly o všem. O škole, filmech, dokumentech, o kolegií v práci… Prostě ovšem. Ted to nejde.
  • Mamka děla, jako kdyby to nic nebylo. Podle mě aby mi ukázala, že se toho nebojí… Ale já to prostě nedávám.

    Už od mala jsem byla na mamce trochu zavislá. Mívala jsem často záchvaty smutku, dokud nepřišla. Časem to opadlo a bylo to normalní. Nikdy to ale nelámala přes koleno a nikdy mi nedala najevo, že ji to vadí, nebo obtěžuje.

    Nevím jak se s tím poprat. Nechci mamce v takové situaci přidělávat starosti mnou.

Beruško, rakovina žaludku je nemoc, která se často vyvíjí z nějaké vady žaludeční stěny. Mamka má nejspíš polyp nebo vřed, ne? To by ale vůbec ještě neznamenalo, že musí onemocnět. To má spousta lidí.

Zkus zjistit víc o tom, co jí řekli a nemaluje si černé scénáře. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.3.21 09:26
@Anonymní píše:
Včera mi mamka oznámila, že má v těle buňky co způsobují rakovinu žaludku. Nerozumíme tomu… Když mi to mamka vysvětlovala, tak jsem nevnímala a už viděla ten nejhorší konec. Zatím to nemá, ale… Už rok měla velký problémy, kdy nemohla nic jíst. Rok trvalo, než to doktoři zjistili. Ale naštěstí to podchytili v čas.

Musí chodit do práce, která ji to jen zhoršuje, protože tahá hodně těžký věci. Odejít nemůže, protože taťka by to sám neutáhl a žádné volné místo pro ni není. Dívá se na to každý den. A furt nic.

A já (16let)

  • nemám absolutně motivaci něco dělat. To, co mi přišlo jako starosti mi teď přijdou jak největší prkotiny.
  • Nemůžu myslet na nic jiného. Protože nikoho jiného krom ji nemám. S bráchou nemáme dobrý vztah (je výbušný) a s taťkou se často hádáme. Mamka byla a je lepidlo naší rodiny. Bez ni by nic nemělo smysl.
  • Taky mě bolí, když jsem s ní v pokoji. Vždycky jsme si dlouho povídaly o všem. O škole, filmech, dokumentech, o kolegií v práci… Prostě ovšem. Ted to nejde.
  • Mamka děla, jako kdyby to nic nebylo. Podle mě aby mi ukázala, že se toho nebojí… Ale já to prostě nedávám.

    Už od mala jsem byla na mamce trochu zavislá. Mívala jsem často záchvaty smutku, dokud nepřišla. Časem to opadlo a bylo to normalní. Nikdy to ale nelámala přes koleno a nikdy mi nedala najevo, že ji to vadí, nebo obtěžuje.

    Nevím jak se s tím poprat. Nechci mamce v takové situaci přidělávat starosti mnou.

Mě v 16 umřela máma. Měla jsem jen ji a starší sourozence. Máma měla rakovinu a následně metastáze po celém těle. Doktoři ji dávali půl roku života, nakonec žila o půl roku déle. A co bylo hlavní, doktoři nedoporučovali, aby mě kdokoliv říkal, že je to s mámou takhle špatné. Prý je na psychiku lepší, když přijde rána najednou. S odstupem času, jim dávám za pravdu. Takže taky moc nechápu proč ti tohle máma říká. Každopádně rakovinu zatím nemá. Má jen buňky, které můžou ale také NEMUSI rakovinu způsobit. Zeptejte se v nemocnici jestli by ti nemohli doporučit nějakou psychoterapii. Bez ní to budeš mít těžší. Ale zvládnout se to dá. Já také nikam nechodila. První půl rok byl těžký, ale čas vše zahojí.

  • Citovat
  • Nahlásit
2.3.21 09:30
@Maja25 píše:
Asi takhle. Každý den tělo bojuje s rakovinotvornyma buňkama. Takže vlastně by se člověk musel jen a jen stresovat.
Maminka dostala nějakou diagnózu. Nevime co jí přesně řekli, jakou ji navrhli strategii. Napadá mě pár věcí, co jí mohli najít a říct. Ale to je tahání králíka z klobouku.
Dulezite je, že to rakovina není. A že bude víc hlídana. A jen pro tvoji informaci, můj chlap měl úplně zdevastovane zažívání, lékařka říkala, že z 99% to bude bakterie, kterou má polovina lidí světa v žaludku a ani o tom neví a že způsobuje právě rakovinu zaludka. Po hystol. Vyšetření bakterii neměl. Což bylo pro lékařku překvapive.
Takže musíš zapracovat na svoji psychice. Klidně si najít psychologa, pořádně a v klidu si o tom promluvit s mamkou.
Prostě mamka je zdravá a nic ji teď není. Takhle to ber. Jelikož byses musela strachovat každý den. :nevim:

Přesně si nepamatuju název diagnózy, ale říkala, že… Aby ji vznikla rakovina, musely by se ty buňky ještě na něco přeměnit. Dostala seznam potravin, co může a co ne. Na kontrolu jde za měsíc a kdyby to bylo horší, tak by to vypálili. Mamka mě uklidňuje, že se ji to za ten rok co se neléčila nezhoršilo, takže měsíc je prej nic.
Děkuji za reakce a radu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2.3.21 09:36
@Anonymní píše:
Mě v 16 umřela máma. Měla jsem jen ji a starší sourozence. Máma měla rakovinu a následně metastáze po celém těle. Doktoři ji dávali půl roku života, nakonec žila o půl roku déle. A co bylo hlavní, doktoři nedoporučovali, aby mě kdokoliv říkal, že je to s mámou takhle špatné. Prý je na psychiku lepší, když přijde rána najednou. S odstupem času, jim dávám za pravdu. Takže taky moc nechápu proč ti tohle máma říká. Každopádně rakovinu zatím nemá. Má jen buňky, které můžou ale také NEMUSI rakovinu způsobit. Zeptejte se v nemocnici jestli by ti nemohli doporučit nějakou psychoterapii. Bez ní to budeš mít těžší. Ale zvládnout se to dá. Já také nikam nechodila. První půl rok byl těžký, ale čas vše zahojí.

Mamka mi vždycky říkala všechno a jsem ráda, že to udělala i tady. Když mi zamlčili nemoc druhé babičky… Bylo to šílený. Takže jsem vždycky mamce říkala, že takové věci chci vědět. Možná bych si o tom mohla promluvit se školní psycholožkou… Ale zase. Nemusí to vědět celý učitelský kabinet.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33727
2.3.21 09:40

Zbytečně se stresujes. Máma není nemocná, nemá rakovinu a vůbec jí nemusí dostat. Takže potřebuješ fakt psychologa. Anebo si to ještě jednou rozeber s mámou, a tentokrát poslouchej, co ti říká.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.3.21 09:53

@Zuzkakopkop
Pokud máš takové černé myšlenky a sama nevíš kódu ven, tak třeba už jen vypovídat se nestranné osobě by ti mohlo pomoct. Samozřejmě můžeš narazit na někoho s kým si nesedneš, ale nesmíš ztrácet hlavu a zkusit najít někoho jiného.

A to, že jdeš k psychologovi rodičům říct vůbec nemusíš. Mimochodem, teď snad dokonce můžou konzultace probíhat i online, takže se stačí zavřít v pokoji a rodičům můžeš říct, že si voláš s kámoškou, když se nemůžete vidět.

  • Citovat
  • Nahlásit
2.3.21 10:01
@Anonymní píše:
@Zuzkakopkop
Pokud máš takové černé myšlenky a sama nevíš kódu ven, tak třeba už jen vypovídat se nestranné osobě by ti mohlo pomoct. Samozřejmě můžeš narazit na někoho s kým si nesedneš, ale nesmíš ztrácet hlavu a zkusit najít někoho jiného.A to, že jdeš k psychologovi rodičům říct vůbec nemusíš. Mimochodem, teď snad dokonce můžou konzultace probíhat i online, takže se stačí zavřít v pokoji a rodičům můžeš říct, že si voláš s kámoškou, když se nemůžete vidět.

Dobře. Děkuji za radu, určitě to zkusím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16063
2.3.21 10:23

Hele je toho na tebe moc a je jasný, že na „rakovinovné buňky“ reagujeme tím, že si přpedstavujeme to nejhorší, ale ono to tak není. tvoje máma není úplně zdravá, ale stará se o to a je pod kontrolou. Ano, je to ohrožení, ale ne katastrofa.

Aby se člověk s něčím takovým srovnal, tak tomu pomáhá s někým mluvit o tom, co se děje v tobě a teda ideálně pak taky s někým, kdo ti vysvětlí jak na tom máma reálně je.

Komu z širší rodiny můžeš říct, že ti není dobře? A pokud si netroufáš nikomu z rodiny- normálně začni volat třeba na linku bezpečí, případně si s nimi jen psát. Pomůž ti to srovnat si myšlenky a podpořit tě.

https://www.linkabezpeci.cz/

Jinak podle toho co píšeš, tak si myslím, že tvoje máma měla chronické záněty žaludku a začalo se to proměňovat v reálné riziko rakoviny, ale protože to řešila a chodila po doktorech, tak se to poařilo zarazit.

Fyzická námaha jí to nezhoršuje a ani nezpůsobuje, podstatný vliv má strava a kouření.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2.3.21 10:52
@Ou píše:
Hele je toho na tebe moc a je jasný, že na „rakovinovné buňky“ reagujeme tím, že si přpedstavujeme to nejhorší, ale ono to tak není. tvoje máma není úplně zdravá, ale stará se o to a je pod kontrolou. Ano, je to ohrožení, ale ne katastrofa.

Aby se člověk s něčím takovým srovnal, tak tomu pomáhá s někým mluvit o tom, co se děje v tobě a teda ideálně pak taky s někým, kdo ti vysvětlí jak na tom máma reálně je.

Komu z širší rodiny můžeš říct, že ti není dobře? A pokud si netroufáš nikomu z rodiny- normálně začni volat třeba na linku bezpečí, případně si s nimi jen psát. Pomůž ti to srovnat si myšlenky a podpořit tě.

https://www.linkabezpeci.cz/

Jinak podle toho co píšeš, tak si myslím, že tvoje máma měla chronické záněty žaludku a začalo se to proměňovat v reálné riziko rakoviny, ale protože to řešila a chodila po doktorech, tak se to poařilo zarazit.

Fyzická námaha jí to nezhoršuje a ani nezpůsobuje, podstatný vliv má strava a kouření. [/cimarádk
@Ou píše:
Hele je toho na tebe moc a je jasný, že na „rakovinovné buňky“ reagujeme tím, že si přpedstavujeme to nejhorší, ale ono to tak není. tvoje máma není úplně zdravá, ale stará se o to a je pod kontrolou. Ano, je to ohrožení, ale ne katastrofa.

Aby se člověk s něčím takovým srovnal, tak tomu pomáhá s někým mluvit o tom, co se děje v tobě a teda ideálně pak taky s někým, kdo ti vysvětlí jak na tom máma reálně je.

Komu z širší rodiny můžeš říct, že ti není dobře? A pokud si netroufáš nikomu z rodiny- normálně začni volat třeba na linku bezpečí, případně si s nimi jen psát. Pomůž ti to srovnat si myšlenky a podpořit tě.

https://www.linkabezpeci.cz/

Jinak podle toho co píšeš, tak si myslím, že tvoje máma měla chronické záněty žaludku a začalo se to proměňovat v reálné riziko rakoviny, ale protože to řešila a chodila po doktorech, tak se to poařilo zarazit.

Fyzická námaha jí to nezhoršuje a ani nezpůsobuje, podstatný vliv má strava a kouření.

Ono to bylo celé divné. Měla veškeré prohlídky ve FN a nikde nic nenašli. Střeva měla v pořádku, krev taky. Byla na hodně vyšetření, ale nikdo nevěděl co ji je. Mysleli si, že je to alkoholem, ale mamka po mém narození nepije. Prý ji to už nechutná. Pak nějaký doktor zjistil, že přechodila zánět jícnu. A to bylo všechno. Taky bych asi měla napsat, že od malička ji pálila žáha a má kýlu.

Mluvit o tom mužů jen s ní. S taťkou se někdy dá bavit normálně, ale když zabrousím na nějaký vážný téma řekne mi, že jsem dost velká, abych se s tím poprala sama, nebo že je to můj boj. On to taky musel uvládnout sám. Před dvou rokama jsme zrušily kontakty se zbytkem „rodiny“

Jsem už domluvena s kamarádkou, která má taky nemocnou mamku a nevědí co ji je. Takže si myslím, že by mi to mohlo pomoc.

Každopádně děkuji :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7279
2.3.21 15:27
@Anonymní píše:
Včera mi mamka oznámila, že má v těle buňky co způsobují rakovinu žaludku. Nerozumíme tomu… Když mi to mamka vysvětlovala, tak jsem nevnímala a už viděla ten nejhorší konec. Zatím to nemá, ale… Už rok měla velký problémy, kdy nemohla nic jíst. Rok trvalo, než to doktoři zjistili. Ale naštěstí to podchytili v čas.

Musí chodit do práce, která ji to jen zhoršuje, protože tahá hodně těžký věci. Odejít nemůže, protože taťka by to sám neutáhl a žádné volné místo pro ni není. Dívá se na to každý den. A furt nic.

A já (16let)

  • nemám absolutně motivaci něco dělat. To, co mi přišlo jako starosti mi teď přijdou jak největší prkotiny.
  • Nemůžu myslet na nic jiného. Protože nikoho jiného krom ji nemám. S bráchou nemáme dobrý vztah (je výbušný) a s taťkou se často hádáme. Mamka byla a je lepidlo naší rodiny. Bez ni by nic nemělo smysl.
  • Taky mě bolí, když jsem s ní v pokoji. Vždycky jsme si dlouho povídaly o všem. O škole, filmech, dokumentech, o kolegií v práci… Prostě ovšem. Ted to nejde.
  • Mamka děla, jako kdyby to nic nebylo. Podle mě aby mi ukázala, že se toho nebojí… Ale já to prostě nedávám.

    Už od mala jsem byla na mamce trochu zavislá. Mívala jsem často záchvaty smutku, dokud nepřišla. Časem to opadlo a bylo to normalní. Nikdy to ale nelámala přes koleno a nikdy mi nedala najevo, že ji to vadí, nebo obtěžuje.

    Nevím jak se s tím poprat. Nechci mamce v takové situaci přidělávat starosti mnou.

Ahoj,
na šestnáct let reaguješ naprosto úžasně a maminka může být pyšná (a určitě je), jakou má dceru.
Maminku podporuj v léčbě, aby dodržovala, co předepíše lékař, pomáhej ji bojovat s blbou náladou, protože každá radost a každé odhodlání prát se o každý den na světě život skutečně prodlužuje.
A to je vlastně nejlepší, co pro ni i pro sebe můžeš udělat. Snažte se zažít spolu co nejvíc věcí, srandy, smíchu. To dá vám oběma smysl žít.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat