Jak se naučit být mámou?

Napsat příspěvek
508
20.2.17 14:15
@Anonymní píše:
Byla jsem na tom podobne jako zakladatelka, 2 deti s 3 letym rozdilem, hodne casto nemocne, manzel pres tyden pryc, caste nocni buzeni atd., to vse u me vedlo az k temer nenavisti jak k detem tak sama k sobe… dodnes si s nimi hrat je pro me „za trest“- nedokazu porad vymyslet aktivity, aby to bavilo obe, dost rozdilne deti, casto koukaji na TV a ja sice pocituji vycitky svedomi, ale nedokazu se premoci…dokud byl starsi ve skolce a mladsi v kocarku, vychazela jsem na dlouhe prochazky, v zime deti jsou ale dost nemocne a byt s nima doma je pro me psychicky narocne… skoncila jsem na antidepresivech, mam diky „chemii“ ted vic energie na ne, navic ted chodi obe deti do skolky a ja nastupuji do prace a docela se tesim, ale i si rikam, ze to strasne rychle ubehlo a ja se jim dostatecne nevenovala :oops: mam pocit, ze se o negativnich pocitech v materstvi moc nemluvi, je to spatne a clovek ma pak vycitky svedomi za to, ze je jaky je…pry takove pocity maji casto zeny perfekcionistky, ktere vzdy budou mit pocit, ze nedelaji to co maji ;)…anonym B.

Tak to s tím perfekcionismem bych řekla, že je pravda. Já si myslím, že taková jsem, ale výčitky, že jsem se nevěnovala dostatečně, nemám, pač se prostě překonám.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1055
21.2.17 10:57

Vím o čem píšeš

Synovi jsou za týden 4 roky a dodnes neustále nastávají situace, kdy vím, že před ním utíkám. Další dítě zatím nemáme, protože jsem se rok s tchýní starala o umírajícího dědu a pak mi manžel z velkým hurá oznámil, že ho v práci převedli do kanceláře v Německu a do půl roku se stěhujeme. Teď bydlíme už půl roku v Německu a já už ani nemám kam utéct. Němčinu jsem se začala učit až tady a moc mi to nejde, navíc s profesí oceláře tu nemám šanci ani najít práci, tak mi teď už opravdu zůstala jen ta domácnost a vymýšlet synovi po školce zábavu. Občas si připadám hrozně provinile, ale já si vždy rozuměla víc s kameny a neživým materiálem než z lidmi. Podle manžela je teď na čase další dítě, ale nevím, zda to nebude jen další depka navíc. Takže tě uplně chápu.
Ostatně jedna příhoda k odlehčení: Když jsem syna učila na nočník byl začátek léta a on mohl poprvé běhat volně po zahradě sám jen za asistence našich dvou pejsků (fenky - kříženec německého ovčáka 40kg a pouliční směska 20kg). Nočníčků jsme měli několik, aby to neměl k němu daleko a jeden byl přistavený v altánku, kde si nejčastěji hrál. Já si po ranní honičce okolo vyházení přebytečných osob z domu a snídaně konečně udělala kávu. Najednou se z venku ozvalo: „Vykakaný!“ a já letěla před dům. Tam jsem našla mého andílka s vítězným výrazem, jak mu menší z fenek olizuje zadeček a ta větší likvidovala obsah nočníčku vlastní tlamou. ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
21.2.17 19:55

Doporučuji http://stastnamama.com/…u-materstvi/ , je to moc pěkně zpracované.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
508
22.2.17 13:40
@Vlaďka 83 píše:
Synovi jsou za týden 4 roky a dodnes neustále nastávají situace, kdy vím, že před ním utíkám. Další dítě zatím nemáme, protože jsem se rok s tchýní starala o umírajícího dědu a pak mi manžel z velkým hurá oznámil, že ho v práci převedli do kanceláře v Německu a do půl roku se stěhujeme. Teď bydlíme už půl roku v Německu a já už ani nemám kam utéct. Němčinu jsem se začala učit až tady a moc mi to nejde, navíc s profesí oceláře tu nemám šanci ani najít práci, tak mi teď už opravdu zůstala jen ta domácnost a vymýšlet synovi po školce zábavu. Občas si připadám hrozně provinile, ale já si vždy rozuměla víc s kameny a neživým materiálem než z lidmi. Podle manžela je teď na čase další dítě, ale nevím, zda to nebude jen další depka navíc. Takže tě uplně chápu.
Ostatně jedna příhoda k odlehčení: Když jsem syna učila na nočník byl začátek léta a on mohl poprvé běhat volně po zahradě sám jen za asistence našich dvou pejsků (fenky - kříženec německého ovčáka 40kg a pouliční směska 20kg). Nočníčků jsme měli několik, aby to neměl k němu daleko a jeden byl přistavený v altánku, kde si nejčastěji hrál. Já si po ranní honičce okolo vyházení přebytečných osob z domu a snídaně konečně udělala kávu. Najednou se z venku ozvalo: „Vykakaný!“ a já letěla před dům. Tam jsem našla mého andílka s vítězným výrazem, jak mu menší z fenek olizuje zadeček a ta větší likvidovala obsah nočníčku vlastní tlamou. ;)

TAk to je masakr ta poslední věta :lol: Dost jsem se pobavila při té představě :mrgreen: :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1055
22.2.17 20:28
@Iva575 píše:
Najdi si chůvu.. když k tomu dáš práci na částečný úvazek nebo nějakou brigádku, tak to finančně pokryje a budeš mít volno. Předpokládám, že by ti stačilo na „nadechnutí“ nejprve třeba dvě dopoledne v týdnu, to by mělo zvládnout i dítko. Nic si z toho nedělej, znám případy, kdy se žena necítí na „matku v domácnosti“, přizpůsob situaci, ať ti to vyhovuje.

Chůva - no, to se v Česku řekne lehce… Brigáda nebo práce na částečný úvazek, to je pro matku s dětmi naprosto nemyslitelné. Po skončení rodičovské (synovi byly 2roky) jsme bojovali s penězi jak se dalo. Zkrátka dítě je v Česku trochu drahá záležitost, takže placená chůva by byl nezkutečný luxus. Navíc mě nevzali zpátky do práce (proč taky, vždyť jsem měla smlouvu na dobu určitou a pro matku s dvouletým dítětem není v laboratoři s nepřetržitým provozem místo), tak jsem byla přes rok na pracáku a pak jsme se stěhovali do zahraničí. S žádostí o brigádu jsem neuspěla ani v supermarketu, kde hledali pokladní. A práce na zkrácený úvazek je jen legislativní výsměch. Ne, že by to v Německu, kde teď žijeme, bylo jednoduché, ale alespoň z jednoho platu lze vyžít. A pokud bych byla zaměstnaná, tak dokud dítě nedokončí 1. třídu základní školy, mohu pracovat klidně jen 2 dny v týdnu třeba jen 4h a pořád to bude práce ne brigáda, která se nepočítá do důchodu. Pro matku v Česku jsou podmínky likvidující.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama