Jak se naučit jedním uchem dovnitř, druhým ven

Anonymní
31.1.21 17:59

Jak se naučit "jedním uchem dovnitř druhým ven"?

Ahoj, prosím poradíte, jak se naučit brát věci, které nemůžeme ovlivnit brát ve stylu jedním uchem dovnitř druhým ven? Bez toho, abych se tím trápila několik hodin nebo dní? V naší rodině mě mrzí chování některých členů, ale s tím bohužel nic nemůžu. Kdykoliv na toto téma zavedu řeč s manželem, tak se jen pohadame a já zjišťuji, že jsou hovory na chování těch lidí naprosto zbytečné, jen mi to odsává energii. Ale zároveň mě jejich chování velmi mrzí, protože se dotýká našich dětí. Jak to řešit?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1745
31.1.21 18:09

To nejde, mamvpicismus je geneticka vybava. Doporucuju hodne vina a malo kontaktu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.1.21 18:13
@VitaminC píše:
To nejde, mamvpicismus je geneticka vybava. Doporucuju hodne vina a malo kontaktu.

Co je mmavpicismus? Díky tvé radě by se že mě stál rychle alkoholik a to vážně nechci. :lol:

  • Citovat
  • Nahlásit
3383
31.1.21 18:15
@Anonymní píše:
Co je mmavpicismus? Díky tvé radě by se že mě stál rychle alkoholik a to vážně nechci. :lol:

Mam-v-picismus

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14590
31.1.21 18:27

To vis, ze to jde. Vis, jak se rika:
Kdyz ma problem reseni, neni potreba si delat starosti. Pokud problem reseni nema, starosti nepomohou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16488
31.1.21 18:29

Kdyz vis že to nezmenis, netrap se s tím

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.1.21 18:41

@lachtanice86 ano vím, že nemá žádný smysl se tím trápit. Ale jak to udělat? Ono to vždy nějakou dobu jde, jenže pak se vyskytne situace, která mi to připomene a zase jsem na pár dní v háji.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
31.1.21 18:43

@cecetka ano, vím, že starosti v mém případě napomohou. Ale jak si je nepřipouštět? Jednou za čas vyvstane situace, které z logiky věci předcházet nejde a mě to vždy na pár dni rozhodí.

  • Citovat
  • Nahlásit
131
31.1.21 19:04

Řekla bych že s tím asi nic neuděláš, máš prostě takovou povahu, ve všem se utápět a řešit. Pokud se neumíš s některými věcmi prostě vyrovnat, tak se jim vyhýbej pokud to jde.Vic asi neporadím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34236
31.1.21 20:35
@Anonymní píše:
@cecetka ano, vím, že starosti v mém případě napomohou. Ale jak si je nepřipouštět? Jednou za čas vyvstane situace, které z logiky věci předcházet nejde a mě to vždy na pár dni rozhodí.

Jsou na to techniky, ale je to běh na dlouhou trať. Nejlíp, aby Ti s tím pomohl psycholog nebo psychoterapeut. Ani ten, kdo to má v genetické výbavě, není úplně splachovací, že by mu nebylo líto vůbec nic. Ale umí si utridit priority, oddělit důležité od méně důležitého a soustředit se na podstatné věci. A uvědomit si, že jsou věci, které nemůžeme zmenit, nad kterými nemame kontrolu a, l stejně tak nelze měnit lidské povahy. Nejlíp ty lidi přijmout takové, jací jsou, i s jejich chybami, hodnotami a postoji, se kterými nemusíš souhlasit. K tomu vést i děti a zároveň jim dát prostor a svobodu vytvořit si vlastní náhled na situaci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34236
31.1.21 20:37

Ještě bych doplnila, že je to taky hodně záležitostí vlastního sebevědomí a sebeucty. Toho, kdo je dlouhodobě a, stabilně spokojen sám se sebou, jen tak něco nerozhazí. Takže zapracovat i na tomto.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.1.21 20:43
@Pears206 píše:
Ještě bych doplnila, že je to taky hodně záležitostí vlastního sebevědomí a sebeucty. Toho, kdo je dlouhodobě a, stabilně spokojen sám se sebou, jen tak něco nerozhazí. Takže zapracovat i na tomto.

Jak jsem psala týká se to mých dětí. A to je to co mě na celé věci mrzí. Dokud jsem děti neměla neřešila jsem to nebo ty věci neviděla/vidět nechtěla. Jde o to, že prarodiče výrazně upřednostňují jiná vnoučata, po nás vyžadují veškerou péči, ale nic za to nevracejí. To samé druhá strana. Manžel to nevidí. Dělá ze sebe blbce a když se jednou za sto let ozvu, ještě obviní mě. Jak tohle přecházet a neřešit? Když to prezenu, z našeho SJM se financují veškeré nákupy pro rodiče a ještě poslouchám jak jsem nevděčná. O naše děti není zájem. Jeho sestra ani nepodekuje za dárky přitom od nich jsme nedostali nic. A ne, opravdu nejsou postižení covidem, že by neměli na dárek nebo aspoň smsku na díky.

  • Citovat
  • Nahlásit
11655
31.1.21 20:47

Já umim jedním uchem dovnitř, druhým ven jen u věcí, které bych si pamatovat měla. A naopak to, co si pamatovat nechci, to si pamatuju a potrápí to. Třeba časem na to přijdu, jak to dělat opačne. :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34236
31.1.21 21:18
@Anonymní píše:
Jak jsem psala týká se to mých dětí. A to je to co mě na celé věci mrzí. Dokud jsem děti neměla neřešila jsem to nebo ty věci neviděla/vidět nechtěla. Jde o to, že prarodiče výrazně upřednostňují jiná vnoučata, po nás vyžadují veškerou péči, ale nic za to nevracejí. To samé druhá strana. Manžel to nevidí. Dělá ze sebe blbce a když se jednou za sto let ozvu, ještě obviní mě. Jak tohle přecházet a neřešit? Když to prezenu, z našeho SJM se financují veškeré nákupy pro rodiče a ještě poslouchám jak jsem nevděčná. O naše děti není zájem. Jeho sestra ani nepodekuje za dárky přitom od nich jsme nedostali nic. A ne, opravdu nejsou postižení covidem, že by neměli na dárek nebo aspoň smsku na díky.

Chápu to dobře, že vaše děti jsou vnoučata od syna a ta druhá vnoučata jsou od dcery? To je poměrně častý problém, že rodiče mají lepší vztah s dětmi své dcery a v synovi spíš vidí pomocníka a vnoučata od snachy jsou jim vzdálenější.
Oni si to ani nemusí uvědomovat a manžel to řešit nechce. Buď proto, aby nebylo v rodině zle nebo že má takovou povahu, že bere věci, jak jsou.
Jestli bych to řešila já, by záleželo na míře a konkrétních projevech vůči dětem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1876
31.1.21 21:25

Recept na to asi není. To je o povaze a co komu bylo dano do vinku. Vetsinou to prichazi s vekem, clovek jak je obouchany, trochu otupi. Prijde kolikrat i vetsi rozhodnost, treba i v tom, ze pri blbych recech ty lidi nebudes vidat. Nekteri z nich pak radsi mlci.
Osobne bych zvazila nutnost/cetnost kontaktu. Pokud by to bylo ze strany rodiny od manzela muze pribuzne navstevovat jen on s detmi.
Pises ale, ze se to dotyka deti, nevim v jakem smyslu, ale kdyby deti urazel nekdo z rodiny, nevidim duvod proc by ho deti mely vidat. At uz je to privuzny z kterekoli strany rodiny.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat